12. května ¦ Mariino srdce zvítězí

Znám vaše bolesti a utrpení, protože jsem je prožila. Směju se s vámi ve vaší radosti, pláču s vámi ve vaší bolesti. Nikdy vás neopustím › Poselství z 2.5.2015.

Prvních 18 měsíců přicházela Panna Maria každý den. Z těchto chvil jsem čerpala sílu vydržet v dennodenních zápasech, a lásku, abych odpustila lidem, co mě pronásledují. Když vidíte Pannu Marii, není možné někoho nenávidět, protože si uvědomujete, že ona - Matka Boží - miluje i toho člověka, který s vámi zachází špatně. Ten člověk je její dítě stejně jako vy a její láska ke všem dětem je nepopsatelná. 

Do Medžugorje jsem sice příležitostně jezdila, ale už nikdy jsem neprožila zjevení s ostatními vizionáři. Bylo by pěkné popovídat si s těmi, kteří mají stejnou zkušenost, ale v Sarajevu to nešlo. Měla jsem však Boha a s ním jsem se mohla sdílet ve všem. Díky modlitbě jsem po každém zjevení mohla porozumět něčemu novému a jít dál.

23. prosince 1982 se na mě Panna Maria ke konci zjevení něžně podívala a řekla: „Na Vánoce se ti zjevím naposledy.“ Zůstala jsem jako opařená. Nemohla jsem tomu uvěřit. Jak budu žít bez zjevení? Modlila jsem se s vroucností, aby to nebyla pravda. Zatímco rodiče s bratrem druhý den slavili Vánoce zpěvem, modlitbami a jídlem, já se trápila a nechtěla se k nim přidat a nedokázala se ani usmát. Před zjevením jsme se společně pomodlili růženec. Když Panna Maria přišla, pohled na ní mě uchvátil. Její šaty zářily nádhernou zlatavou barvou, stejně jako minulé Vánoce, něžně mě pozdravila a já už nemohla být smutná. Povídaly jsme si o mnoha věcech, shrnuly jsme našich 18 společných měsíců a svěřila mi poslední desáté tajemství. Vysvětlila mi, že si mám najít kněze ke speciálnímu úkolu. Deset dní před datem události, která byla předpovězena v prvním tajemství, mu mám sdělit, co se stane. Potom se máme sedm dní modlit a postit. Tři dny před událostí má kněz světu oznámit, co se bude dít.

Postupně se tímto způsobem odhalí všech deset tajemství. Panna Maria mi také dala vzácný dar. Řekla, že se mi bude zjevovat do konce mého života jednou ročně, vždy 18. března. Je to den mých narozenin, ale Panna Maria ho vybrala z jiného důvodu. Teprve až nastanou události obsažené v tajemstvích, svět pochopí, proč si zvolila právě 18. březen. Oznámila mi také, že budu mít i jiná zjevení. Potom mi podala jakýsi svitek. Vysvětlila mi, že je v něm všech deset tajemství zapsáno. Měla bych je ukázat knězi, až přijde čas, aby byla odhalena. Vzala jsem svitek z její ruky, aniž bych se na něj podívala.

„Teď se musíš obracet k Bohu s vírou jako každý jiný,“ řekla. „Mirjano, vybrala jsem si tě; svěřila jsem ti všechno, co je podstatné. Ukázala jsem ti i spoustu hrozných věcí. Všechno snášej s odvahou. Mysli na mě a mysli na slzy, jež kvůli tomu musím vyplakat. Počínej si statečně. Rychle jsi pochopila má poselství. Teď musíš pochopit, že mám odejít. Buď statečná.“ Slíbila, že bude stále při mně a pomůže mi v těžkých situacích, ale bolest, kterou jsem cítila v duši, byla téměř nesnesitelná. Panna Maria věděla, že trpím. Požádala mě, abych se modlila. Odříkala jsem modlitbu, kterou jsem se modlívala často, když jsem s ní byla sama - Zdrávas, Královno. Mateřsky se usmála a zmizela. Zjevení trvalo mimořádných 45 minut. Zhroutila jsem se na podlahu a propukla v pláč. Potom jsem si uvědomila, že pořád držím svitek, který mi dala. Vždycky jsem viděla Pannu Marii jako fyzickou bytost.

Přišlo mi přirozené, že z její ruky převezmu předmět, jako od kohokoli jiného. Zjevení skončilo a já zůstala zaskočená, že mám svitek u sebe. Svitek má béžovou barvu. Je z materiálu podobného pergamenu, není to papír, ani vlákno. Opatrně jsem ho rozvinula a našla deset tajemství. Byla zapsána jednoduchou a elegantní kurzívou. Pergamen neobsahoval ozdoby ani ilustrace. Každé tajemství popisovala jednoduchá, jasná slova, tak jak mi je Gospa vysvětlovala. Tajemství nebyla očíslovaná, jen uspořádaná jedno po druhém. Byla tam i data událostí, kdy mají nastat.

Dalších deset dní jsem každé odpoledne dělala totéž: klekla jsem si, modlila se a čekala, jestli Panna Maria přece jen nepřijde. Přála jsem si zemřít, slova modlitby Zdrávas, Královno mě najednou oslovila tak jak nikdy předtím - já ubohé vyhnané Evino dítě jsem plakala a naříkala v slzavém údolí. Z vyhnanství jsem volala k Matce milosrdenství.