10. května ¦ Mariino srdce zvítězí

Vybrala jsem si vás, apoštolové moji, protože vy všichni v sobě nosíte něco hezkého › Poselství z 2.4.2015.

Na naši neustálou prosbu o znamení odpověděla Panna Maria 25. srpna 1981. Vicka a já jsme byly u Ivana, když jsme zvenku uslyšeli výkřiky. Vyběhli jsme ven. Lidé stáli na ulici a zírali na Križevac. Místo osmapůlmetrového kříže tam stála postava Panny Marie. Vypadala spíš jako socha, než jak jsme jí vídávali my. Pomalu se ztrácela a posléze se opět objevil kříž. Pak se na obloze nad kopcem zhmotnily zvláštní tvary. Vytvořily velká osvětlená písmena MIR, což v našem jazyce znamená pokoj. Mir je také první část slova Miriam, což je původní podoba hebrejského jména Marie. A tak nikdo nemohl ignorovat to, co se v Medžugorji dělo. Bylo to jako bychom žili v biblické době plné znamení.

S napětím jsme sledovali zprávy o otci Zovkovi. Panna Maria nás před procesem žádala, abychom se postili o chlebu a vodě a modlili se za něj. Otec byl usvědčen z pobuřování, což byl závažný trestný čin a hrozil mu trest smrti. Nakonec ho odsoudili na tři roky vězení. Koncem srpna jsem tvrdost komunistů zažila na vlastní kůži. Opakovaná vyslýchání se stala téměř rutinou, ale tentokrát u výslechu stáli s policisty ještě dva muži v oblecích. Pár hodin jsem strávila v cele zadržených, aniž by mi cokoli řekli. Pak mě posadili do vládního auta, aniž mi řekli, kam jedeme. Po třech hodinách jízdy jsem začala poznávat okolí, blížili jsme se k Sarajevu. Přemýšlela jsem nad tím, jestli mě uvězní nebo rovnou popraví. S úlevou a vděčností jsem pozorovala, jak zaparkovali před naším domem. Předali mě mamince a zakázali opustit město bez povolení, jelikož jsem „nepřítelem státu“. Komunisti si zřejmě mysleli, že tím vše v tichosti skončí. Avšak podcenili Boží moc. 

Bylo to sladké i trpké, byla jsem opět doma, ale prožívala jsem bolest, myslela jsem si, že ke mně už Panna Maria nepřijde, když jsem daleko od ostatních vizionářů. Ale Gospa mě nenechala v obavách dlouho, odpoledne jsem pocítila její přítomnost. V Medžugorji jsem se o ní musela „dělit“ s ostatními, kdežto zde jsem ji měla celou pro sebe. Navzdory pronásledování, které jsem musela snášet, se na toto období dívám jako na jedno z nejkrásnějších v životě. S opatrností jsme zvali na tato zjevení důvěrné přátele, nesměli vzbudit podezření u policie. Často k nám přicházel známý teolog dr. Ljudevit Rupčić, který si už od prvních dní zjevení zapisoval. Při návštěvách si zaznamenával rozhovory a poznámky. Kdyby za mnou Panna Maria každé odpoledne nechodila, nevím, jak bych pobyt v Sarajevu přežila. Trpěla celá rodina, distancovali se od nás i blízcí přátelé, protože se báli policie. Úřady dokázaly využít strachu jako prostředku k ovládání druhých. Když se blížil začátek školního roku, těšila jsem se na své kamarády. Měla jsem jít do třetího ročníku nejlepší střední školy v Sarajevu. Vzdělání pro mě bylo vždy důležité. Ale vyloučili mě hned poté, co v místních novinách o mně vyšel článek, že se podílím na protistátní činnosti a rozvracím stát. Přitom jsem před zjeveními nic proti jugoslávské vládě neměla, dokonce jsem byla vybrána, abych recitovala komunistickou báseň o prezidentu Titovi ve státní televizi!

Když jsem pak jako každé odpoledne čekala na Pannu Marii, doufala jsem, že mě povzbudí, ale zarazilo mě, že se o mých osobních problémech vůbec nezmínila. Jen díky modlitbě jsem časem pochopila, že se od jiných trpících neliším, a jelikož nás má Panna Maria ráda všechny, jako každá dobrá matka nemá své oblíbence. Rodiče mě chtěli zapsat na jinou školu, ale všude mě odmítli. Plánovala jsem si jít na univerzitu a teď jsem se modlila, abych mohla dokončit aspoň střední školu. K dispozici zbývala pouze jediná škola, škola pro delikventy. Na této škole studovala problémová mládež, která měla potíže s drogami, alkoholem a zločinem - a nyní jsem mezi ně měla patřit i já, dívka, tvrdící, že se jí zjevuje Panna Maria.

Při vstupu do školy jsem potkala nové spolužáky - s dlouhými vlasy, oblečenými jako hippies, dívky v těsných sukních, na vysokých podpatcích a se silnou vrstvou make-upu, hocha s natupírovanými vlasy a v roztrhaných džínách kouřícího v lavici cigaretu. Jako snaživá studentka z elitní školy jsem byla v šoku. Studenti mi z počátku nevěnovali pozornost, já se soustředila na studium a tiše pozorovala tento zvláštní nový svět. Pochopila jsem, že tito mladí pocházeli z problémových rodin a prostě hledali lásku; bohužel ji našli v partách, kde byl alkohol a drogy a gamblerství. Nejhůře jsem nesla, že dívky chodily na potraty. Panna Maria mě učila, že kdybych jim dělala kázání a posuzovala je, nic by to nezměnilo. Měla jsem je milovat a svým životem ukazovat, jak nás miluje Bůh. V průběhu školního roku se se mnou spolužáci skamarádili. Nakonec jsem jim začala vyprávět i o té nádherné Boží lásce…