07. května ¦ Mariino srdce zvítězí

Pro ty, kteří budou žít slovo mého Syna a kteří budou milovat, smrt bude životem › Poselství z 2.8.2015.

Večer 29. června jsme byli stále ještě vystrašení z vyšetřování toho dne. Když se Panna Maria zjevila, začali jsme všichni plakat. Jedna z vizionářek se ptala, jestli to dokážeme všechno snést. „Dokážete, andělé moji,“ odpověděla s mateřskou útěchou. „Nebojte se.“ Nebeská modř za Pannou Marií potemněla, když se nad jejím pravým ramenem objevil neznámý útvar - postava zakrvaveného a zraněného muže s hnědýma očima, dlouhými vlasy a vousy. Viděli jsme jen mužova ramena a hlavu. V jeho tváři se zračilo nesmírné utrpení. Uvědomila jsem si, kdo to je, až když jsem na jeho hlavě zpozorovala trnovou korunu. „Pohleďte na toho, kdo dal pro víru všechno, aby vám to, čím procházíte, nepřipadalo příliš těžké.“ Postava potom splynula s modří za Pannou Marií.

Byla jsem vděčná, že jsem spatřila Pána Ježíše, ale styděla jsem se, že své utrpení považuji za veliké. Tato zkušenost mě naučila nepovažovat se nikdy za zvlášť důležitou nebo za nějakou oběť. Moje obavy a úzkosti zmizely, když mi Panna Maria ukázala živé scény ze svého pozemského života. Jako bych se dívala na film. Podmínky, v jakých Maria žila, se vůbec nepodobaly zromantizovaným představám v náboženském umění. Viděla jsem, jak žila už jako děvčátko pokorně a skromně. Viděla jsem záblesky nejdůležitějších okamžiků jejího života - např. když ji navštívil anděl nebo když porodila Ježíše. Uvědomila jsem si, že i Maria byla kdysi dívka, která snášela stejné radosti a bolesti jako každý jiný člověk, ale s jedním podstatným rozdílem: Ona se stala Matkou Boha.

Lékařka, která nás ráno vyšetřovala, přijela a při zjevení nás pozorovala. Její skepticismus se měnil v zaujetí. Požádala Vicku, aby položila Panně Marii několik otázek. „Zeptej se jí, kdo je,“ řekla dr. Glamuzina. Matka Boží odpověděla: „Jsem Královna pokoje.“ „Jak můžeme mít pokoj, když existuje tolik různých náboženství?“ ptala se lékařka. Vicka to zopakovala a Panna Maria odpověděla: „Je jen jedna víra a jeden Bůh.“ Doktorka chtěla vědět, proč se Panna Maria rozhodla zjevit právě zde. „Přišla jsem sem, protože lidé se tu modlí a mají silnou víru,“ vysvětlila Matka Boží. Lékařka se potom ptala, zda se může dotknout toho, na co se díváme. „Může,“ souhlasila Panna Maria. Nasměrovali jsme doktorku na Pannu Marii, ona natáhla ruce, ale blahoslavená Matka najednou ustoupila a zmizela. Doktorka se na nás otočila a smutně poznamenala: „Je pryč, že?“ „Ano,“ potvrdila Vicka. „Řekla něco?“ „Poznamenala jen: ‚Vždy tu budou pochybující Jidášové‘ a odešla.“ Lékařku to tak zasáhlo, že se později vrátila ke svým katolickým kořenům. Vyprávěla: „Když jsem se chtěla dotknout Panny Marie, měla jsem neuvěřitelný pocit. Jako bych věděla, že odchází a jakým směrem. Když mi vizionáři sdělili, co řekla o pochybujících Jidáších, urazilo mě to. Potom jsem si ale jasně a s pokojem v srdci uvědomila, že jsem opravdu nevěřila a byla jsem vděčná Panně Marii, která četla v mém srdci a varovala mě jako dobrá Matka.“

Při tomto zjevení se stala zásadní událost. Jedni rodiče přinesli na kopec svého těžce postiženého tříletého syna Danijela Šetku. Byl ochrnutý a neuměl mluvit. „Blahoslavená Matko, uzdrav ho, aby nám každý uvěřil,“ volali jsme. Panna Maria se na něj dlouze zadívala s velikou láskou a soucitem: „Ať pevně věří, že se uzdraví.“ Byli jsme trochu zklamaní, že se neuzdravil okamžitě, ale později jsme se dověděli, že Danijel začal chodit a mluvit ještě tu noc.

Ráno si mě otec Zovko znovu zavolal: „Lidé se vám začali posmívat a odmítat vás, protože jste jim nedali nic, žádné znamení. Co teď?“ Mlčela jsem. Co jsem měla odpovědět? Pannu Marii jsme stále žádali o znamení, ale ona nám neodpovídala. Otec Jozo pokračoval: „Jak se před lidmi obhájíte? To nevíš, že Bůh ztrestá ty, co podvádějí?“ Zaplavila mě vlna smutku, přesto jsem trvala na tom, že nelžeme. „Myslíš, že jsi jiná než ti, co ji nevidí?“ „Ano, měla bych být mnohem lepší, mnohem víc věřit, být všem příkladem!“ Podíval se mi do očí: „Opravdu věříš?“ „Věřím. Ráda bych dělala dobré skutky, ráda bych pomohla, komu můžu, a chci prosit lidi, aby se víc modlili!“ „Je ti líto lidí, že Pannu Marii nevidí jako ty?“ „Je mi jich líto. Chtěla bych, aby ji viděl každý. Vím, s jakou námahou vystupují na kopec. Někteří jdou i šest hodin bosky. Nebylo by hezké, kdyby se zjevila i jim?“ Otci Zovkovi se nelíbilo, že tolik lidí chodí na „Vrch zjevení“, jak ho poutníci nazvali. Vláda zakazovala velká shromáždění a tady byly den co den davy lidí. Přítomnost policie byla také čím dál citelnější. Otec chtěl, abychom v době zjevení šli do kostela a pozvali lidi tam. Ale zjeví se nám Panna Maria na jiném místě?