04. května ¦ Mariino srdce zvítězí

Zvu vás, abyste byli mými apoštoly světla, kteří budou ve světě šířit lásku a milosrdenství. Děti moje, váš život je proti věčnému životu jen okamžik › Poselství z 2.8.2011.

Panna Maria v Medžugorji se zjevila šesti dětem. Nejmladšímu desetiletému Jakovovi Čolo, který je mým bratrancem, mně, mé patnáctileté kamarádce Ivance Ivanković, stále usměvavé sedmnáctileté Vicce, jejíž jméno v chorvatštině znamená „vidění“, Ivanovi, který měl šestnáct let stejně jako Marija Pavlović, kterou jsem před zjeveními neznala.

Strýček Šimun, teta Slava, sestřenice i bratranci se mnou strávili dost času na to, aby věděli, že jsem pravdomluvná. Nikdy bych nelhala a zvlášť o něčem posvátném. Zdálo se mi nemožné, aby někdo pochyboval o tom, co jsme viděli. V těch prvních dnech zjevení Panny Marie jsem pobývala víc v nebi než na zemi. Nezáleželo mi na tom, co říkají rodiče, co říkají kněží, co říká policie - žila jsem jen pro tu jedinečnou chvíli každého dne, kdy Panna Maria přicházela. Nic jiného mi nepřipadalo důležité. Příbuzní mě nikdy dřív neviděli tak nadšenou, vystrašenou nebo zabranou do modlitby. Babička Jela si mě prohlížela: „Máš nějakou jinou tvář.“ „Jak to myslíš, babi?“ Podívala se blíž. „Jako kdyby ji něco ozařovalo.“ Pro babičku znamenala víra všechno. Byla pro mě hrdinkou. Komunisté ji nejprve připravili o syna Nika. Nedlouho potom i o manžela Matea, pak snášela obrovské útrapy chudé vdovy, a přesto vychovala pět dětí. To ovšem připisovala jen Boží milosti. Její víra prošla ohněm a život modlitby ji očistil. Bylo pro mě důležité, že mi právě ona věřila.

Babička nebyla mým jediným příkladem zbožnosti, ještě před začátkem zjevení se téměř všechny rodiny medžugorské farnosti modlívaly večer růženec, přičemž modlitbu vedl její nejstarší člen. O svátcích místní nikdy nepracovali na poli, i když bylo jejich jediným zdrojem obživy. V roce 1933 se farář Bernardin Smoljan s farníky rozhodl vztyčit nad vesnicí velký betonový kříž na památku 1900 let od Kristova ukřižování. Název kopce se změnil na Križevac, to znamená Křížový vrch.

Víru místních obyvatel paradoxně posílilo i pronásledování komunistického režimu. V nedalekém Širokém Brijegu se nachází františkánský klášter, kde nastupující komunisté popravili 34 řeholníků, kteří nechtěli zradit víru v Krista. V jugoslávských republikách Chorvatsku, Bosně a Hercegovině tehdy komunisté zabili více než 500 kněží. Tyto masakry v lidech potvrdily podezření, že nový režim je skutečnou hrozbou pro všechno, co se považuje za pravdu. Maminka mi jednou řekla: „Když zemřeš pro Boha, budeš žít navěky. Ale pokud Bohu řekneš ‚ne‘, zahyneš navěky.“ Teprve starší jsem pochopila, co mi tím chtěla říct, a potom jsem si kladla otázku: Zachovám si víru tváří v tvář brutalitě a násilí?  Nikdy mě nenapadlo, že si na tuto otázku budu muset odpovědět. Když začala zjevení, stala jsem se náhle nepřítelem té stejné vlády, která mi zabila strýčka, dědečka, faráře Smoljana a 34 františkánů v Širokém Brijegu.

Třetího dne od začátku zjevení - 26. června 1981 - nás vizionáře na kopci překvapily stovky lidí, zprávy o zázraku se totiž roznesly po celém kraji rychlostí blesku. I když bylo horko, dusno a tlačily se na nás davy lidí, žádné nepohodlí nám nemohlo zabránit, abychom na Pannu Marii čekali. Opět jsme velikou rychlostí vyběhli na kopec a klekli na kolena. Panna Maria nás pozdravila: „Pochválen buď Ježíš!“ Tradiční chorvatský pozdrav zní Hvaljen Isus i Marija čili Pochválen buď Ježíš a Maria. Pochopila jsem, že nejpokornější Boží služebnice nechce chválit samu sebe. Babička Vicky nám poradila, abychom zjevení pokropili svěcenou vodou a tak zjistili, zda pochází z nebe. Temperamentní Vicka zjevení nejen pokropila, ale rovnou na něj vylila celou láhev. „Jestli jsi Panna Maria, zůstaň s námi,“ řekla. „Jestli nejsi, odejdi!“ Panna Maria se jen usmála. Jeden z nás se jí zeptal, proč se rozhodla zjevit právě zde. „Přišla jsem, protože je zde hodně skutečných věřících,“ odpověděla. „Přišla jsem obrátit a smířit celý svět.“  Další se zeptal, proč se zjevuje nám, když rozhodně nejsme lepší než ostatní. „Protože vás potřebuji takové, jací jste,“ odpověděla. Později řekla v slzách: „Pokoj, pokoj, pokoj a jen pokoj! Pokoj musí vládnout mezi Bohem a lidmi a mezi všemi lidmi navzájem.“

To je hlavním poselstvím nebeské Matky, Královny míru.