Autor: P. Alfons Muzzarelli, SJ
Zdroj: © Májová pobožnost čtení, duchovní kvítky a služba | Praha 1919
Český překlad: P. František Dostál | Archidioecesis Olomucensis
Datum napsání:
29.05.2024
Nejsvětější Matko Boží a Matko, milosrdenství, přicházíme k tobě a k tvému božskému Synu, abychom ti projevili svou úctu, velebili tě svými ústy a darovali ti své srdce. Vypros nám milost, aby tvůj Syn osvítil naši mysl, očistil naši duši a roznítil naši vůli, abychom ti mohli hodně obětovat tuto svou pobožnost k větší slávě Boží, ke tvé cti a k prospěchu našich duší. Amen.
Den dvacátý devátý ¦ Rozjímání o Pánu Ježíši na poušti.
Pozoruj dobrotu Boží. Uvažuj, duše má, Boží dobrotu v ukřižovaném Ježíši; Otec obětuje svého jednorozeného a Jednorozený obětuje sám sebe za tvé spasení. Byla by stačila jediná krůpěj Božské krve, abys byl spasen; ale jeho dobrota velí, aby byla vylita všecka až do poslední kapky. Ale mimo to chce ještě trpět políčky, plivání, bičování, trnovou korunu, hřeby, rouhání, žluč a myrhu. Miloval více než kdokoli jiný, a proto zakouší většího ponížení a pohrdání než kdokoli jiný.
Pozoruj přísnost Boží. Uvažuj, duše má, spravedlnost svého Boha na Ježíši Kristu ukřižovaném. Jak se stalo, že syn Boží je odsouzen na smrt, a to na smrt tak potupnou? Stalo se to pro hříchy světa. Ale vždyť to nejsou hříchy jeho! Na tom mu nezáleží; vzal je na svá ramena. Ale Ježíš je nevinnost a svatost sama! Vše jako by bylo jedno; je vinen hříchy jiných a to stačí, aby byl ukřižován. Ale je to jednorozený Otcův Syn! To nevadí: má podobu hříšníkovu, ať tedy zemře mezi lotry, ať zemře, opuštěn i od Otce, ať zemře jako bezectný! Jaká ohavnost je hřích! Jakým krutým, nelítostným katanem je hřích!
Pozoruj Boží dobrotu a přísnost. Má duše, z toho, co vidíš, sama se můžeš naučit dvěma velikým pravdám. Nejprve musíš uznat, že tvé spasení jistě bylo věcí velice důležitou, jestliže pro ně Syn Boží podstoupil i ukrutnou smrt na kříži. Ale běda tobě, uvrhneš-li sebe sama do zkázy! Jestliže Boží spravedlnost nevinného Ježíše tolik trestala pro hříchy cizí, jak se povede v pekle tobě za tvé vlastní hříchy a za tolik hříchů, a to hříchů spáchaných s takovou zlobou! Božská Krvi, za mne vylitá, vymoz mi odpuštění mých hříchů! Pane Ježíši ukřižovaný, spas mne!
Příklad: Jak velmi těší nejsvětější Pannu, když křesťané pilně rozjímají o utrpení Páně, nám ukazuje jeden příběh ze života blahoslavené Veroniky z Binasca v Lombardii. Tato prostá venkovská dívka zatoužila vstoupit do jednoho kláštera v Miláně. Představená ji byla ochotna přijmout, ale protože Veronika nikdy nechodila do školy a neuměla ani čist ani psát, tak jí představená řekla, aby se nejprve tomu naučila, že potom bude moci být přijata za chórovou sestru. Dobrá dívka se ochotně pustila do učení, ale protože ji rodiče ve dne ustavičně zaměstnávali domácími a polními pracemi, musela se učit v noci, při čemž se vroucně modlívala k Panně Marii, aby jí pomáhala k dosažení jejího zbožného cíle. Když se jednou opět takto vroucně modlila, náhle před sebou spatřila Matku Boží.
Veronika užasla a polekala se, ale Nejsvětější Panna promluvila s mateřsky laskavou tváří: „Neboj se, má dcero, ani se tolik nenamáhej učením; neboť chci, abys znala pouze tři písmenka: jedno bílé, druhé černé, třetí červené. Bílé znamená čistotu srdce, o kterou máš pečovat s veškerým snažením; černá tě napomíná, aby ses nikdy nepohoršovala tím, co dělají tvoji bližní. Hřích se ti má vždycky ošklivit; ale hříšníky miluj a lituj jich. Červené písmenko konečně ti připomíná utrpení mého Syna, a chci, abys o něm rozjímala co nejčastěji. Kdo bude často rozjímat o krutých bolestech mého Božského Syna, pozná, jak se mu v duši rozněcuje láska Boží a obdrží nebeské dary, jimž svět nerozumí a které nezná. Tak hovořila nebeská Paní a zmizela. Veronika pak již nemyslela na učení, nýbrž oddala se pouze ke konání nejobtížnějších ctností a obzvláště ustavičnému rozjímání o hořkém utrpení Páně. Vstoupila do kláštera jako pouhá sestra laička a svatě tam žila i zemřela.
Kytička: Pomodli se 5 Otčenášů, 5 Zdrávasů a pětkrát Sláva Otci ke cti 5 ran Krista Pána.
Služba: Říkej si častěji během dne: Kristus Pán je na kříži, a já v rozkoších!
Den dvacátý devátý ¦ Rozjímání o Pánu Ježíši na poušti.
Pozoruj dobrotu Boží. Uvažuj, duše má, Boží dobrotu v ukřižovaném Ježíši; Otec obětuje svého jednorozeného a Jednorozený obětuje sám sebe za tvé spasení. Byla by stačila jediná krůpěj Božské krve, abys byl spasen; ale jeho dobrota velí, aby byla vylita všecka až do poslední kapky. Ale mimo to chce ještě trpět políčky, plivání, bičování, trnovou korunu, hřeby, rouhání, žluč a myrhu. Miloval více než kdokoli jiný, a proto zakouší většího ponížení a pohrdání než kdokoli jiný.
Pozoruj přísnost Boží. Uvažuj, duše má, spravedlnost svého Boha na Ježíši Kristu ukřižovaném. Jak se stalo, že syn Boží je odsouzen na smrt, a to na smrt tak potupnou? Stalo se to pro hříchy světa. Ale vždyť to nejsou hříchy jeho! Na tom mu nezáleží; vzal je na svá ramena. Ale Ježíš je nevinnost a svatost sama! Vše jako by bylo jedno; je vinen hříchy jiných a to stačí, aby byl ukřižován. Ale je to jednorozený Otcův Syn! To nevadí: má podobu hříšníkovu, ať tedy zemře mezi lotry, ať zemře, opuštěn i od Otce, ať zemře jako bezectný! Jaká ohavnost je hřích! Jakým krutým, nelítostným katanem je hřích!
Pozoruj Boží dobrotu a přísnost. Má duše, z toho, co vidíš, sama se můžeš naučit dvěma velikým pravdám. Nejprve musíš uznat, že tvé spasení jistě bylo věcí velice důležitou, jestliže pro ně Syn Boží podstoupil i ukrutnou smrt na kříži. Ale běda tobě, uvrhneš-li sebe sama do zkázy! Jestliže Boží spravedlnost nevinného Ježíše tolik trestala pro hříchy cizí, jak se povede v pekle tobě za tvé vlastní hříchy a za tolik hříchů, a to hříchů spáchaných s takovou zlobou! Božská Krvi, za mne vylitá, vymoz mi odpuštění mých hříchů! Pane Ježíši ukřižovaný, spas mne!
Příklad: Jak velmi těší nejsvětější Pannu, když křesťané pilně rozjímají o utrpení Páně, nám ukazuje jeden příběh ze života blahoslavené Veroniky z Binasca v Lombardii. Tato prostá venkovská dívka zatoužila vstoupit do jednoho kláštera v Miláně. Představená ji byla ochotna přijmout, ale protože Veronika nikdy nechodila do školy a neuměla ani čist ani psát, tak jí představená řekla, aby se nejprve tomu naučila, že potom bude moci být přijata za chórovou sestru. Dobrá dívka se ochotně pustila do učení, ale protože ji rodiče ve dne ustavičně zaměstnávali domácími a polními pracemi, musela se učit v noci, při čemž se vroucně modlívala k Panně Marii, aby jí pomáhala k dosažení jejího zbožného cíle. Když se jednou opět takto vroucně modlila, náhle před sebou spatřila Matku Boží.
Veronika užasla a polekala se, ale Nejsvětější Panna promluvila s mateřsky laskavou tváří: „Neboj se, má dcero, ani se tolik nenamáhej učením; neboť chci, abys znala pouze tři písmenka: jedno bílé, druhé černé, třetí červené. Bílé znamená čistotu srdce, o kterou máš pečovat s veškerým snažením; černá tě napomíná, aby ses nikdy nepohoršovala tím, co dělají tvoji bližní. Hřích se ti má vždycky ošklivit; ale hříšníky miluj a lituj jich. Červené písmenko konečně ti připomíná utrpení mého Syna, a chci, abys o něm rozjímala co nejčastěji. Kdo bude často rozjímat o krutých bolestech mého Božského Syna, pozná, jak se mu v duši rozněcuje láska Boží a obdrží nebeské dary, jimž svět nerozumí a které nezná. Tak hovořila nebeská Paní a zmizela. Veronika pak již nemyslela na učení, nýbrž oddala se pouze ke konání nejobtížnějších ctností a obzvláště ustavičnému rozjímání o hořkém utrpení Páně. Vstoupila do kláštera jako pouhá sestra laička a svatě tam žila i zemřela.
Kytička: Pomodli se 5 Otčenášů, 5 Zdrávasů a pětkrát Sláva Otci ke cti 5 ran Krista Pána.
Služba: Říkej si častěji během dne: Kristus Pán je na kříži, a já v rozkoších!
