Autor: P. Alfons Muzzarelli, SJ
Zdroj: © Májová pobožnost čtení, duchovní kvítky a služba | Praha 1919
Český překlad: P. František Dostál | Archidioecesis Olomucensis
Datum napsání:
28.05.2023
Nejsvětější Matko Boží a Matko, milosrdenství, přicházíme k tobě a k tvému božskému Synu, abychom ti projevili svou úctu, velebili tě svými ústy a darovali ti své srdce. Vypros nám milost, aby tvůj Syn osvítil naši mysl, očistil naši duši a roznítil naši vůli, abychom ti mohli hodně obětovat tuto svou pobožnost k větší slávě Boží, ke tvé cti a k prospěchu našich duší. Amen.
Den dvacátý osmý ¦ Rozjímání o Pánu Ježíši na poušti.
Pán Ježíš, pobýval čtyřicet dní a nocí o samotě na poušti, učí mne žít v ústraní, ne-li ve skutečném, aspoň v duchovním. Nebojí se věcí, které by jej lákaly, ani společníků, kteří by jej sváděli, ani řečí, jež by jej zkazily, tvorů, kteří by jej stahovali ke zlému; a přes to přese všechno odchází z města na poušť. Proč tedy já jenž jsem tak slabý a křehký, že klesám; při každém nárazu věcí a tvorů, proč já stále vyhledávám společností a zábav?
Kristus Pán, zatím co přebývá na poušti, učí mne svým postem mrtvit tělo. Proč asi trvá čtyřicet dní beze všeho pokrmu, nepožívaje ani sousta chleba, ani kapky vody, a celý ten čas spí na holé zemi a žije ve společnosti zvěře? Proč to činí, ačkoli jeho tělo je dokonale pod-dáno duchu, a on je svou přirozeností neschopen hříchu? Činí to pro mé poučení, abych se učil zapírat se, mrtvit se. Jaký je to rozdíl mezi Kristem nevinným a člověkem jako jsem já, člověkem počatým v hříchu, nakloněným ke hříchu a snad v této chvíli hříšníkem! Ježíš se postí tak přísně celých čtyřicet dní, a já snad nezachovávám ani posty ustanovené od Církve, nebo se snažím je zachovávat co nejméně přísné.
Kristus na poušti mne učí svou nepřetržitou modlitbou ustavičně se modlit. Ale oč je mu potřeba prosit? Netřeba mu prosit o milost, neboť ji nemůže ztratit; netřeba mu prosit o ctnost, protože má všecky ctnosti co nejplněji; netřeba mu prosit o vědění a umění, neboť on je sama Otcova moudrost. A přece se modlí! A já, jenž tolik potřebuji milosti, modlívám se tak málo a krátce, modlívám se jako z přinucení a při tom jsem tak málo usebrán a tolik roztržitý!
Příklad: V samotě a ústraní můžeme nejlépe slyšet hlas, kterým nás Panna Maria volá k pokání. Jistý bohatý obchodník z francouzského venkovského města přišel do Paříže za svými obchodními záležitostmi. Když je ráno a dopoledne vyřídil, umínil si, že si užije Paříže tím způsobem, jakým si nevázaní lidé umí užívat neřestných zábav velikého města. Večer v 9 hodin octl se náhodou před kostelem Panny Marie. Vešel tam, ani nevěděl proč. V chrámu bylo mnoho lidí u zpovědnice a čekali až na ně dojde. Pohlédl na ně s opovržením, vysmívaje se v duchu jejich zbožnosti, a popošel dále až k oltáři Nejsvětějšího Srdce Panny Marie.
V chrámě bylo úplně ticho a skoro docela temno, jen obraz Matky Boží, osvětlený několika lampami, zářil ze tmy. Obchodník se zahleděl na obraz a tisíceré myšlenky se mu začaly rojit v hlavě. Pocítil stud pro své ničemné choutky, svědomí činilo mu kruté výčitky, ale když jej napadlo, aby se uchýlil do zpovědnice a smířil se s Bohem, zapuzoval od sebe takovou myšlenku. Obrátil opět oči k obrazu a ucítil v nich slzy. Již nemohl odpírat milosti. Padl na kolena a plakal a modlil se. Za chvíli tento veliký hříšník uslyšel ve zpovědnici slova svátostného rozhřešení a když vyšel ze zpovědnice, ubíral se opět k Mariinu obrazu, aby jí poděkoval, že mu vyprosila milost upřímného pokání a smíření s Bohem.
Kytička: Uzříš-li, když jdeš ulicemi, nějaký obraz Panny Marie, pozdrav ji jedním Zdrávasem.
Služba: Ke cti Pána Ježíše, postícího se na poušti a z lásky k jeho Matce, odepři dnes něco svému jazyku, abys tím dal jakési dostiučinění za rozmanitou nemírnost v jídle.
Den dvacátý osmý ¦ Rozjímání o Pánu Ježíši na poušti.
Pán Ježíš, pobýval čtyřicet dní a nocí o samotě na poušti, učí mne žít v ústraní, ne-li ve skutečném, aspoň v duchovním. Nebojí se věcí, které by jej lákaly, ani společníků, kteří by jej sváděli, ani řečí, jež by jej zkazily, tvorů, kteří by jej stahovali ke zlému; a přes to přese všechno odchází z města na poušť. Proč tedy já jenž jsem tak slabý a křehký, že klesám; při každém nárazu věcí a tvorů, proč já stále vyhledávám společností a zábav?
Kristus Pán, zatím co přebývá na poušti, učí mne svým postem mrtvit tělo. Proč asi trvá čtyřicet dní beze všeho pokrmu, nepožívaje ani sousta chleba, ani kapky vody, a celý ten čas spí na holé zemi a žije ve společnosti zvěře? Proč to činí, ačkoli jeho tělo je dokonale pod-dáno duchu, a on je svou přirozeností neschopen hříchu? Činí to pro mé poučení, abych se učil zapírat se, mrtvit se. Jaký je to rozdíl mezi Kristem nevinným a člověkem jako jsem já, člověkem počatým v hříchu, nakloněným ke hříchu a snad v této chvíli hříšníkem! Ježíš se postí tak přísně celých čtyřicet dní, a já snad nezachovávám ani posty ustanovené od Církve, nebo se snažím je zachovávat co nejméně přísné.
Kristus na poušti mne učí svou nepřetržitou modlitbou ustavičně se modlit. Ale oč je mu potřeba prosit? Netřeba mu prosit o milost, neboť ji nemůže ztratit; netřeba mu prosit o ctnost, protože má všecky ctnosti co nejplněji; netřeba mu prosit o vědění a umění, neboť on je sama Otcova moudrost. A přece se modlí! A já, jenž tolik potřebuji milosti, modlívám se tak málo a krátce, modlívám se jako z přinucení a při tom jsem tak málo usebrán a tolik roztržitý!
Příklad: V samotě a ústraní můžeme nejlépe slyšet hlas, kterým nás Panna Maria volá k pokání. Jistý bohatý obchodník z francouzského venkovského města přišel do Paříže za svými obchodními záležitostmi. Když je ráno a dopoledne vyřídil, umínil si, že si užije Paříže tím způsobem, jakým si nevázaní lidé umí užívat neřestných zábav velikého města. Večer v 9 hodin octl se náhodou před kostelem Panny Marie. Vešel tam, ani nevěděl proč. V chrámu bylo mnoho lidí u zpovědnice a čekali až na ně dojde. Pohlédl na ně s opovržením, vysmívaje se v duchu jejich zbožnosti, a popošel dále až k oltáři Nejsvětějšího Srdce Panny Marie.
V chrámě bylo úplně ticho a skoro docela temno, jen obraz Matky Boží, osvětlený několika lampami, zářil ze tmy. Obchodník se zahleděl na obraz a tisíceré myšlenky se mu začaly rojit v hlavě. Pocítil stud pro své ničemné choutky, svědomí činilo mu kruté výčitky, ale když jej napadlo, aby se uchýlil do zpovědnice a smířil se s Bohem, zapuzoval od sebe takovou myšlenku. Obrátil opět oči k obrazu a ucítil v nich slzy. Již nemohl odpírat milosti. Padl na kolena a plakal a modlil se. Za chvíli tento veliký hříšník uslyšel ve zpovědnici slova svátostného rozhřešení a když vyšel ze zpovědnice, ubíral se opět k Mariinu obrazu, aby jí poděkoval, že mu vyprosila milost upřímného pokání a smíření s Bohem.
Kytička: Uzříš-li, když jdeš ulicemi, nějaký obraz Panny Marie, pozdrav ji jedním Zdrávasem.
Služba: Ke cti Pána Ježíše, postícího se na poušti a z lásky k jeho Matce, odepři dnes něco svému jazyku, abys tím dal jakési dostiučinění za rozmanitou nemírnost v jídle.
