Autor: P. Alfons Muzzarelli, SJ
Zdroj: © Májová pobožnost čtení, duchovní kvítky a služba | Praha 1919
Český překlad: P. František Dostál | Archidioecesis Olomucensis
Datum napsání:
25.05.2023
Nejsvětější Matko Boží a Matko, milosrdenství, přicházíme k tobě a k tvému božskému Synu, abychom ti projevili svou úctu, velebili tě svými ústy a darovali ti své srdce. Vypros nám milost, aby tvůj Syn osvítil naši mysl, očistil naši duši a roznítil naši vůli, abychom ti mohli hodně obětovat tuto svou pobožnost k větší slávě Boží, ke tvé cti a k prospěchu našich duší. Amen.
Den dvacátý pátý | Rozjímání o očistci.
Co dělají duše v očistci? Hoří v převelikém ohni, jejž zanítila Boží spravedlnost. Duše tam Boha milují, a jsou od něho trestaný; žádají si vidět jej, a nemohou; dychtivě očekávají chvíle, kdy budou smět vejít do nebe, a nevědí, kdy ta chvíle přijde; snášejí vetší muka, nad všecka pozemská muka, ale snášejí je z nutnosti, nemají přitom žádné zásluhy a nemohou se nadít odměny. To jistě není maličkost! Pouhá myšlenka, že by ses měl ocitnout v žaláři, by tě zkormoutila; a hle po smrti octneš se v očistci, a přece toho nedbáš.
Proč se přichází do očistce? Přichází se tam pro malé viny, jak se dočítáme v životech mnoha svatých. Jeden svatý kazatel například musil snášet očistcové tresty proto, že příliš lnul ke svým spisům, jiní zase pro jiné poklesky nebo, spíše nedokonalosti. Co tedy čeká na tebe za tolik lží, za tolik výbuchů zlosti, za tolik neposlušností, neuctivostí v kostele, nedbalostí ve svých povinnostech, zbytečných řečí, chyb proti lásce k bližnímu, ješitností v oblékání? A přes to přese všecko nepomýšlíš a nedbáš, aby ses polepšil.
Jak dlouho je nutné zůstávat v očistci? Jak dlouho tam budeš muset zůstávat ty? Řekněme, že za každý všední hřích bys musel být den v očistci, a mysleme si, že každého dne se dopustíš desíti chyb nebo všedních hříchů. Tedy za každý den tvého života deset dní v očistci, za každý rok tohoto života deset roků očistce, za padesát, šedesát let života pět set, šest set let očistce! Věčný Bože, jaký je to dluh! A jestliže mimo všední hříchy jsi se dopustil také nějakého smrtelného hříchu, jehož vina ač ti byla ve svátosti pokání odpuštěna, ale za nějž jsi nevytrpěl zde na světě náležité pokání, protože jsi nečinil dobrovolného pokání, ani snad nesnášel trpělivě protivenství, která Bůh na tebe dopustil, budeš muset také za to ještě zůstávat dále v očistci a snad sto let. Kdybys chtěl, mohl by sis odbyt snadno třeba i všecky budoucí očistcové tresty, kdybys činil nějaká dobrovolná pokání, třeba malá, kdyby ses mrtvil v leckterých malých věcech, kdyby ses častěji zpovídal, trpělivěji nesl protivenství, mohl bys - ale nedbáš.
Příklad: Zbožnost k Panně Marii můžeme projevovat také tím, že z lásky k ní pamatujeme na duše v očistci. Za chladného listopadového jitra se ubírala chudá dívka pařížskými ulicemi, hledajíc si práci. Jmenovala se Marie. Byla zbožná a ctnostná, nedávno úplně osiřela a nyní byla bez zaměstnání. Den před tím si nějakou práci vydělala jeden frank a tohoto dne se ke snídaní spokojí jen s kouskem suchého chleba, svůj frank dala knězi, prosíc ho, aby sloužil mši sv. za duši, která je již nejblíže svému vysvobození z očistce, při mši sv. prosila vroucně Matku Boží o její pomoc a nyní plna důvěry vycházela z kostela, aby se znova pídila po nějakém zaměstnání. Cestou ji zastavil nějaký jinoch, bledý a vyhublý a řekl jí: „Vím, že hledáte zaměstnání; obraťte se na paní M. v ulici... čísle tom a tom, myslím, že tam dobře pochodíte.“ - Když jí neznámý zmizel z očí, dívka se ihned ubírala do ulice, kterou jí jmenoval a do daného čísla. Byla uvedena k ctihodné, obstarožné dámě. „Milostivá paní“, řekla jí dívka bázlivě, „dozvěděla jsem se dnes ráno, že potřebujete služku; prosím tedy snažně, abyste mne neodmítala, budu vám sloužit, jak nejlépe dovedu.“ - „Ale má zlatá“, odvětila paní, „nikdo neví, že potřebuji služebnou, kdo pak by vás ke mně posílal?“ Dívka se octla v rozpacích a vypravovala jí o svém setkání s oním mladým pánem. Během řeči pozdvihla oči a najednou sebou trhla. „Hle“, zvolala, ukazujíc na podobiznu na stěně, „tamhle je ten pán, který mne sem poslal.“ Byla to podobizna jediného syna této dámy, který zemřel přede dvěma léty. Dáma byla celá dojata. Chtěla, aby jí Marie všecko ještě jednou vypravovala, a když slyšela, že z lásky k Panně Marii dala sloužit mši sv., kterou vysvobodila duši jejího syna z očistce, objala vroucně hodnou dívku a přijala ji k sobě za dceru.
Kytička: Navštiv dnes někoho nemocného nebo nějak jinak potěš někoho zarmouceného.
Služba: Pomodli se pětkrát Otčenáš a Zdrávas za tu duši v očistci, která za života nejzbožněji uctívala Nejsvětější Pannu.
Den dvacátý pátý | Rozjímání o očistci.
Co dělají duše v očistci? Hoří v převelikém ohni, jejž zanítila Boží spravedlnost. Duše tam Boha milují, a jsou od něho trestaný; žádají si vidět jej, a nemohou; dychtivě očekávají chvíle, kdy budou smět vejít do nebe, a nevědí, kdy ta chvíle přijde; snášejí vetší muka, nad všecka pozemská muka, ale snášejí je z nutnosti, nemají přitom žádné zásluhy a nemohou se nadít odměny. To jistě není maličkost! Pouhá myšlenka, že by ses měl ocitnout v žaláři, by tě zkormoutila; a hle po smrti octneš se v očistci, a přece toho nedbáš.
Proč se přichází do očistce? Přichází se tam pro malé viny, jak se dočítáme v životech mnoha svatých. Jeden svatý kazatel například musil snášet očistcové tresty proto, že příliš lnul ke svým spisům, jiní zase pro jiné poklesky nebo, spíše nedokonalosti. Co tedy čeká na tebe za tolik lží, za tolik výbuchů zlosti, za tolik neposlušností, neuctivostí v kostele, nedbalostí ve svých povinnostech, zbytečných řečí, chyb proti lásce k bližnímu, ješitností v oblékání? A přes to přese všecko nepomýšlíš a nedbáš, aby ses polepšil.
Jak dlouho je nutné zůstávat v očistci? Jak dlouho tam budeš muset zůstávat ty? Řekněme, že za každý všední hřích bys musel být den v očistci, a mysleme si, že každého dne se dopustíš desíti chyb nebo všedních hříchů. Tedy za každý den tvého života deset dní v očistci, za každý rok tohoto života deset roků očistce, za padesát, šedesát let života pět set, šest set let očistce! Věčný Bože, jaký je to dluh! A jestliže mimo všední hříchy jsi se dopustil také nějakého smrtelného hříchu, jehož vina ač ti byla ve svátosti pokání odpuštěna, ale za nějž jsi nevytrpěl zde na světě náležité pokání, protože jsi nečinil dobrovolného pokání, ani snad nesnášel trpělivě protivenství, která Bůh na tebe dopustil, budeš muset také za to ještě zůstávat dále v očistci a snad sto let. Kdybys chtěl, mohl by sis odbyt snadno třeba i všecky budoucí očistcové tresty, kdybys činil nějaká dobrovolná pokání, třeba malá, kdyby ses mrtvil v leckterých malých věcech, kdyby ses častěji zpovídal, trpělivěji nesl protivenství, mohl bys - ale nedbáš.
Příklad: Zbožnost k Panně Marii můžeme projevovat také tím, že z lásky k ní pamatujeme na duše v očistci. Za chladného listopadového jitra se ubírala chudá dívka pařížskými ulicemi, hledajíc si práci. Jmenovala se Marie. Byla zbožná a ctnostná, nedávno úplně osiřela a nyní byla bez zaměstnání. Den před tím si nějakou práci vydělala jeden frank a tohoto dne se ke snídaní spokojí jen s kouskem suchého chleba, svůj frank dala knězi, prosíc ho, aby sloužil mši sv. za duši, která je již nejblíže svému vysvobození z očistce, při mši sv. prosila vroucně Matku Boží o její pomoc a nyní plna důvěry vycházela z kostela, aby se znova pídila po nějakém zaměstnání. Cestou ji zastavil nějaký jinoch, bledý a vyhublý a řekl jí: „Vím, že hledáte zaměstnání; obraťte se na paní M. v ulici... čísle tom a tom, myslím, že tam dobře pochodíte.“ - Když jí neznámý zmizel z očí, dívka se ihned ubírala do ulice, kterou jí jmenoval a do daného čísla. Byla uvedena k ctihodné, obstarožné dámě. „Milostivá paní“, řekla jí dívka bázlivě, „dozvěděla jsem se dnes ráno, že potřebujete služku; prosím tedy snažně, abyste mne neodmítala, budu vám sloužit, jak nejlépe dovedu.“ - „Ale má zlatá“, odvětila paní, „nikdo neví, že potřebuji služebnou, kdo pak by vás ke mně posílal?“ Dívka se octla v rozpacích a vypravovala jí o svém setkání s oním mladým pánem. Během řeči pozdvihla oči a najednou sebou trhla. „Hle“, zvolala, ukazujíc na podobiznu na stěně, „tamhle je ten pán, který mne sem poslal.“ Byla to podobizna jediného syna této dámy, který zemřel přede dvěma léty. Dáma byla celá dojata. Chtěla, aby jí Marie všecko ještě jednou vypravovala, a když slyšela, že z lásky k Panně Marii dala sloužit mši sv., kterou vysvobodila duši jejího syna z očistce, objala vroucně hodnou dívku a přijala ji k sobě za dceru.
Kytička: Navštiv dnes někoho nemocného nebo nějak jinak potěš někoho zarmouceného.
Služba: Pomodli se pětkrát Otčenáš a Zdrávas za tu duši v očistci, která za života nejzbožněji uctívala Nejsvětější Pannu.
