Autor: P. Alfons Muzzarelli, SJ
Zdroj: © Májová pobožnost čtení, duchovní kvítky a služba | Praha 1919
Český překlad: P. František Dostál | Archidioecesis Olomucensis
Datum napsání:
24.05.2023
Nejsvětější Matko Boží a Matko, milosrdenství, přicházíme k tobě a k tvému božskému Synu, abychom ti projevili svou úctu, velebili tě svými ústy a darovali ti své srdce. Vypros nám milost, aby tvůj Syn osvítil naši mysl, očistil naši duši a roznítil naši vůli, abychom ti mohli hodně obětovat tuto svou pobožnost k větší slávě Boží, ke tvé cti a k prospěchu našich duší. Amen.
Den dvacátý čtvrtý | Rozjímání o všedním hříchu.
Snadno se řekne: Všední hřích není věc tolik zlá. Ale učinit věc nemilou Bohu není nikdy maličkost. Není možné, aby nebylo svrchovanou opovážlivostí a nevděčností dobrovolně hněvat tak velikého Boha, tak dobrého Otce, tak laskavého a milosrdného Spasitele. Pokládal bys za maličkost, kdyby se celý svět obrátil v popel? Nebo co bys řekl, kdyby se celé nebe zřítilo v nic? A přece jediný všední hřích je zlem mnohem větším, protože uráží Boha.
Mimo to, když člověk zhřeší bez uvažování, z ukvapení, v rozčilení - budiž; ale vědět, že ta lež, ta neposlušnost je všední hřích, a přece chtít se ho dopustit, to je skoro totéž, jako říci: tato moje malá choutka se mi líbí více, nežli se mi nelíbí urazit Boha. A potom hněvat jej jako ze zvyku, co chvíli, při každé příležitosti a vůbec nad tím neuvažovat, nesnažit se o polepšení, jakou ustavičnou hořkost to musí působit Otcovskému srdci! Jaká to nevšímavost vůči němu, ba jaké to pohrdání jím v synově srdci! Kdyby nebylo pekla, stejně snadně by ses dopustil každé špatnosti, protože je zřejmé, že pranic nedbáš Boha a jeho svaté vůle. Ale budeš-li si takto stále počínat, dříve nebo později upadneš také do smrtelného hříchu. Co myslíš: jak dlouho bude Bůh chtít zůstávat v duši, která mu způsobuje ustavičné nepříjemnosti, stále Jej hněvajíc? A mimo to, nepozoruješ-li, že tvá mravní síla den, co den více ochabuje? Že smrt a peklo tě již tolik neděsí? A že se od tebe Bůh ponenáhlu víc a více vzdaluje? Častokrát se ocitáváš na samém krajíčku smrtelného hříchu a leckdy ani sám nevíš, zdali jsi se již takového hříchu nedopustil. A možná, že jsi již skutečně do něho upadl, ač se ti to zdá být ještě věcí nejistou. Chceš spasit svou duši a zatím ustavičně chodíš na samém kraji propasti!
Příklad: Jak si nejsvětější Panna žádá, aby její ctitelé byli prostí i lehkých vin, vysvítá z tohoto příkladu. V jednom portugalském městě žil jinoch jménem Jan, jenž velmi ctil Pannu Marii. Ale když se dal k vojsku, začal zapomínat na svou nebeskou Královnu a bez rozpaků se dopouštěl, sice ne těžkých hříchů, ale přece všedních hříchů. Na jakési válečné výpravě jej velitel jeho oddělení poslal, aby opatřil nějakou potravu. Jan osedlal mezka, kterého předešlého dne v nějaké potyčce vzali nepříteli a vyjel do krajiny. Ale protože nepřátelské ležení bylo blízko, mezek brzy poznal známá místa a tryskem se pustil k dřívějšímu domovu. Jan se jej snažil zkrotit a obrátit nazpět, ale zvíře sebou trhalo a skákalo, až se mu podařilo shodit jezdce ze sebe a utéci. Jan zůstal nějaký čas ležet omráčený na zemi.
Když se vzpamatoval, viděl, že je celý zakrvácený a cítil bolest na hlavě. Kolem nebylo živé duše, nepřátelské stany byly dosti blízko, a tak mu bylo zřejmé, že je ve velkém nebezpečí, že upadne do zajetí a snad přijde o život. V této tísni se rozpomenul na svou bývalou zbožnost k Matce Boží. Poklekl a začal ji vroucně vzývat o pomoc. Sotva dokonal svou modlitbu, spatřil k sobě přicházet jakousi venkovanku se džbánem vody. Přistoupila k němu, omyla mu zakrvácené čelo a svlažila mu rty, takže se cítil celý osvěžen. Soudě pak dle ušlechtilých rysů obličeje a důstojného chování, že se asi pod venkovským šatem skrývá osoba jiného stavů.
Otázal se jí: „Kdo jste a odkud sem přicházíte?“ Načež ona s tváří velebně vážnou řekla: „Jsem ta, kterou jsi právě vzýval o pomoc. Uč se z této příhody, jak snadno se ocitáš v nebezpečích bez mé pomoci, které jsi se dříve doprošovával a které jsi sobě zasluhoval zbožnými úkony a modlitbami a nevinným životem.“ - To mu pověděla a zmizela. Jan byl z této vlídné důtky zmaten, ale cítil se opravdu posilněn. Rychlými kroky se vracel do svého ležení. A vracel se jako jiný člověk. Brzy potom se rozloučil s vojenským životem, změnil úplně způsob života a stal se světcem a zakladatelem řádu Milosrdných bratří. Uctíváme jej nyní jako svátého Jana z Boha.
Kytička: Nech něco od svého oběda nebo od večeře, a máš-li příležitost, dej to některému chudému člověku.
Služba: Z lásky k Panně Marii opatruj dnes pečlivě své smysly, a zvláště oči a jazyk, které ti již často byly příležitostí ke všedním hříchům.
Den dvacátý čtvrtý | Rozjímání o všedním hříchu.
Snadno se řekne: Všední hřích není věc tolik zlá. Ale učinit věc nemilou Bohu není nikdy maličkost. Není možné, aby nebylo svrchovanou opovážlivostí a nevděčností dobrovolně hněvat tak velikého Boha, tak dobrého Otce, tak laskavého a milosrdného Spasitele. Pokládal bys za maličkost, kdyby se celý svět obrátil v popel? Nebo co bys řekl, kdyby se celé nebe zřítilo v nic? A přece jediný všední hřích je zlem mnohem větším, protože uráží Boha.
Mimo to, když člověk zhřeší bez uvažování, z ukvapení, v rozčilení - budiž; ale vědět, že ta lež, ta neposlušnost je všední hřích, a přece chtít se ho dopustit, to je skoro totéž, jako říci: tato moje malá choutka se mi líbí více, nežli se mi nelíbí urazit Boha. A potom hněvat jej jako ze zvyku, co chvíli, při každé příležitosti a vůbec nad tím neuvažovat, nesnažit se o polepšení, jakou ustavičnou hořkost to musí působit Otcovskému srdci! Jaká to nevšímavost vůči němu, ba jaké to pohrdání jím v synově srdci! Kdyby nebylo pekla, stejně snadně by ses dopustil každé špatnosti, protože je zřejmé, že pranic nedbáš Boha a jeho svaté vůle. Ale budeš-li si takto stále počínat, dříve nebo později upadneš také do smrtelného hříchu. Co myslíš: jak dlouho bude Bůh chtít zůstávat v duši, která mu způsobuje ustavičné nepříjemnosti, stále Jej hněvajíc? A mimo to, nepozoruješ-li, že tvá mravní síla den, co den více ochabuje? Že smrt a peklo tě již tolik neděsí? A že se od tebe Bůh ponenáhlu víc a více vzdaluje? Častokrát se ocitáváš na samém krajíčku smrtelného hříchu a leckdy ani sám nevíš, zdali jsi se již takového hříchu nedopustil. A možná, že jsi již skutečně do něho upadl, ač se ti to zdá být ještě věcí nejistou. Chceš spasit svou duši a zatím ustavičně chodíš na samém kraji propasti!
Příklad: Jak si nejsvětější Panna žádá, aby její ctitelé byli prostí i lehkých vin, vysvítá z tohoto příkladu. V jednom portugalském městě žil jinoch jménem Jan, jenž velmi ctil Pannu Marii. Ale když se dal k vojsku, začal zapomínat na svou nebeskou Královnu a bez rozpaků se dopouštěl, sice ne těžkých hříchů, ale přece všedních hříchů. Na jakési válečné výpravě jej velitel jeho oddělení poslal, aby opatřil nějakou potravu. Jan osedlal mezka, kterého předešlého dne v nějaké potyčce vzali nepříteli a vyjel do krajiny. Ale protože nepřátelské ležení bylo blízko, mezek brzy poznal známá místa a tryskem se pustil k dřívějšímu domovu. Jan se jej snažil zkrotit a obrátit nazpět, ale zvíře sebou trhalo a skákalo, až se mu podařilo shodit jezdce ze sebe a utéci. Jan zůstal nějaký čas ležet omráčený na zemi.
Když se vzpamatoval, viděl, že je celý zakrvácený a cítil bolest na hlavě. Kolem nebylo živé duše, nepřátelské stany byly dosti blízko, a tak mu bylo zřejmé, že je ve velkém nebezpečí, že upadne do zajetí a snad přijde o život. V této tísni se rozpomenul na svou bývalou zbožnost k Matce Boží. Poklekl a začal ji vroucně vzývat o pomoc. Sotva dokonal svou modlitbu, spatřil k sobě přicházet jakousi venkovanku se džbánem vody. Přistoupila k němu, omyla mu zakrvácené čelo a svlažila mu rty, takže se cítil celý osvěžen. Soudě pak dle ušlechtilých rysů obličeje a důstojného chování, že se asi pod venkovským šatem skrývá osoba jiného stavů.
Otázal se jí: „Kdo jste a odkud sem přicházíte?“ Načež ona s tváří velebně vážnou řekla: „Jsem ta, kterou jsi právě vzýval o pomoc. Uč se z této příhody, jak snadno se ocitáš v nebezpečích bez mé pomoci, které jsi se dříve doprošovával a které jsi sobě zasluhoval zbožnými úkony a modlitbami a nevinným životem.“ - To mu pověděla a zmizela. Jan byl z této vlídné důtky zmaten, ale cítil se opravdu posilněn. Rychlými kroky se vracel do svého ležení. A vracel se jako jiný člověk. Brzy potom se rozloučil s vojenským životem, změnil úplně způsob života a stal se světcem a zakladatelem řádu Milosrdných bratří. Uctíváme jej nyní jako svátého Jana z Boha.
Kytička: Nech něco od svého oběda nebo od večeře, a máš-li příležitost, dej to některému chudému člověku.
Služba: Z lásky k Panně Marii opatruj dnes pečlivě své smysly, a zvláště oči a jazyk, které ti již často byly příležitostí ke všedním hříchům.
