Autor: P. Alfons Muzzarelli, SJ
Zdroj: © Májová pobožnost čtení, duchovní kvítky a služba | Praha 1919
Český překlad: P. František Dostál | Archidioecesis Olomucensis
Datum napsání:
21.05.2023
Nejsvětější Matko Boží a Matko, milosrdenství, přicházíme k tobě a k tvému božskému Synu, abychom ti projevili svou úctu, velebili tě svými ústy a darovali ti své srdce. Vypros nám milost, aby tvůj Syn osvítil naši mysl, očistil naši duši a roznítil naši vůli, abychom ti mohli hodně obětovat tuto svou pobožnost k větší slávě Boží, ke tvé cti a k prospěchu našich duší. Amen.
Den dvacátý první | Rozjímání o svátosti pokání.
Hřešíš a nejdeš se hned zpovídat. A přece, jsi-li nemocen, hned posíláš pro lékaře. Znamená to, že více si vážíš zdraví tělesného nežli zdraví své duše. Ale kdybys umřel bez zpovědi ve svém hříchu (a mluvíme o hříchu smrtelném), běda tobě po celou věčnost! A zatím, co odkládáš a nejdeš se zpovídat, hřích zapouští do tvé duše kořeny, mění se v návyk, stává se ti druhou přirozeností. Teprve potom snad, o nějakém velikém svátku, o Velikonocích, jdeš ke zpovědi. Bylo by potřeba, abys umřel právě o Velikonocích, nebo některém velikém svátku, aby tvá duše byla spasena!
Možná také, že nehřešíš, aspoň se nedopouštíš smrtelného hříchu, a proto se nezpovídáš. Nicméně den, co den se dopouštíš všedních hříchů, a tak den co den roste tvůj dluh u Boha, za který ti bude třeba dosti učinit v očistcovém ohni. Snadno by ses mohl takového dluhu zbavit, kdyby ses často zpovídal, ale nedbáš a ukazuješ, že jsi velmi nedbalý v zájmech své duše. Se skvrnou v obličeji se nechceš ukázat lidem, dokud se neumyješ; a s tolika skvrnami na duši se opovažuješ den co, den se objevovat před Božíma očima, před očima celého nebe a nestydíš se?
Řekneš: Zpovídal jsem se již tolikrát, a jsem stále stejný. Snad, ale řekni mi, zkusil jsi se dobře zpovídat? A jestliže tenkrát, když jsi zpytoval svědomí, když jsi vzbuzoval lítost, když jsi činil předsevzetí, když jsi se zpovídal, přece opět jsi hřešil, co bude nyní, když nic takového nečiníš? Jak rád by byl některý zavržený v pekle, kdyby měl možnost a příležitost se vyzpovídat, jako máš ty! Nedopouštěj Bůh, aby také tobě jednou přišel čas, kdy budeš si vroucně přát, aby ses mohl vyzpovídat, a nebudeš moci!
Příklad: Kdyby se stalo, že se hříšník ostýchá vyznat upřímně ze svých hříchů, nechť se uteče k Matce Boží, a ona mu svou přímluvou zjedná milost, aby dovedl přemoci nepravý stud. Ve Švýcarsku byl jeden člověk, veliký hříšník, který žil ve hříších již skoro čtyřicet osm let, a k jiným nepravostem přidal také řadu svatokrádežných zpovědí a přijímání. Stalo se, že se jednou těžce rozstonal, a protože již nebyl mladý, čekalo se skoro jistě, že nemoc skončí smrtí. Jeho domácí zavolali kněze, nemocný se vyzpovídal, přijal Tělo Páně, ale běda, ani tentokrát neměl tolik mravní síly, aby se vyznal ze všech hříchů, přijímal tedy opět svatokrádežně. Jeho tělo trápily bolesti nemoci, duši trýznily kruté výčitky svědomí. Poděšen dvojí smrtí, která mu nastávala, smrtí tělesnou i věčnou smrtí své duše, obrátil se v duchu k té, jež je útočištěm hříšníků, a učinil slib, obdrží-li na její přímluvu zdraví, že bude putovat do známého poutního místa Einsiedelnu.
Minulo několik neděl, a mezi poutníky, kteří se ubírali do Einsiedelnu, bylo vidět také tohoto člověka, jenž nedávno vyvázl ze smrtelné nemoci. Zdá se to věcí skoro nemožnou - ale i tentokrát zpovídal se a přijal Tělo Páně svatokrádežně. Přestože byl trápen hroznými výčitkami svědomí, vracel se domů. Ale nebylo mu možno pokračovat ve své zpáteční cestě. Svědomí hnalo jej zpátky. Vrátil se do Einsiedlu, padl tam na tvář před obrazem Nejsvětější Panny a prosil ji vroucně a s důvěrou, aby mu pomohla, aby mohl vykonat i řádnou zpověď. A vskutku, Matka Boží mu vyprosila sílu, že konečně přemohl svůj nedobrý stud, vyznal se zkroušeně ze svých hojných a velikých nepravostí a s radostí a svatým pokojem v srdci se vracel domů, vzdával vroucí díky své nebeské přímluvkyni.
Kytička: Dříve, než se dnes uložíš na lože, zpytuj své svědomí.
Služba: Přemýšlej, jak jsi se zpovídal a jak se nyní zpovídáš, a je-li třeba, naprav nedostatky svých zpovědí.
Den dvacátý první | Rozjímání o svátosti pokání.
Hřešíš a nejdeš se hned zpovídat. A přece, jsi-li nemocen, hned posíláš pro lékaře. Znamená to, že více si vážíš zdraví tělesného nežli zdraví své duše. Ale kdybys umřel bez zpovědi ve svém hříchu (a mluvíme o hříchu smrtelném), běda tobě po celou věčnost! A zatím, co odkládáš a nejdeš se zpovídat, hřích zapouští do tvé duše kořeny, mění se v návyk, stává se ti druhou přirozeností. Teprve potom snad, o nějakém velikém svátku, o Velikonocích, jdeš ke zpovědi. Bylo by potřeba, abys umřel právě o Velikonocích, nebo některém velikém svátku, aby tvá duše byla spasena!
Možná také, že nehřešíš, aspoň se nedopouštíš smrtelného hříchu, a proto se nezpovídáš. Nicméně den, co den se dopouštíš všedních hříchů, a tak den co den roste tvůj dluh u Boha, za který ti bude třeba dosti učinit v očistcovém ohni. Snadno by ses mohl takového dluhu zbavit, kdyby ses často zpovídal, ale nedbáš a ukazuješ, že jsi velmi nedbalý v zájmech své duše. Se skvrnou v obličeji se nechceš ukázat lidem, dokud se neumyješ; a s tolika skvrnami na duši se opovažuješ den co, den se objevovat před Božíma očima, před očima celého nebe a nestydíš se?
Řekneš: Zpovídal jsem se již tolikrát, a jsem stále stejný. Snad, ale řekni mi, zkusil jsi se dobře zpovídat? A jestliže tenkrát, když jsi zpytoval svědomí, když jsi vzbuzoval lítost, když jsi činil předsevzetí, když jsi se zpovídal, přece opět jsi hřešil, co bude nyní, když nic takového nečiníš? Jak rád by byl některý zavržený v pekle, kdyby měl možnost a příležitost se vyzpovídat, jako máš ty! Nedopouštěj Bůh, aby také tobě jednou přišel čas, kdy budeš si vroucně přát, aby ses mohl vyzpovídat, a nebudeš moci!
Příklad: Kdyby se stalo, že se hříšník ostýchá vyznat upřímně ze svých hříchů, nechť se uteče k Matce Boží, a ona mu svou přímluvou zjedná milost, aby dovedl přemoci nepravý stud. Ve Švýcarsku byl jeden člověk, veliký hříšník, který žil ve hříších již skoro čtyřicet osm let, a k jiným nepravostem přidal také řadu svatokrádežných zpovědí a přijímání. Stalo se, že se jednou těžce rozstonal, a protože již nebyl mladý, čekalo se skoro jistě, že nemoc skončí smrtí. Jeho domácí zavolali kněze, nemocný se vyzpovídal, přijal Tělo Páně, ale běda, ani tentokrát neměl tolik mravní síly, aby se vyznal ze všech hříchů, přijímal tedy opět svatokrádežně. Jeho tělo trápily bolesti nemoci, duši trýznily kruté výčitky svědomí. Poděšen dvojí smrtí, která mu nastávala, smrtí tělesnou i věčnou smrtí své duše, obrátil se v duchu k té, jež je útočištěm hříšníků, a učinil slib, obdrží-li na její přímluvu zdraví, že bude putovat do známého poutního místa Einsiedelnu.
Minulo několik neděl, a mezi poutníky, kteří se ubírali do Einsiedelnu, bylo vidět také tohoto člověka, jenž nedávno vyvázl ze smrtelné nemoci. Zdá se to věcí skoro nemožnou - ale i tentokrát zpovídal se a přijal Tělo Páně svatokrádežně. Přestože byl trápen hroznými výčitkami svědomí, vracel se domů. Ale nebylo mu možno pokračovat ve své zpáteční cestě. Svědomí hnalo jej zpátky. Vrátil se do Einsiedlu, padl tam na tvář před obrazem Nejsvětější Panny a prosil ji vroucně a s důvěrou, aby mu pomohla, aby mohl vykonat i řádnou zpověď. A vskutku, Matka Boží mu vyprosila sílu, že konečně přemohl svůj nedobrý stud, vyznal se zkroušeně ze svých hojných a velikých nepravostí a s radostí a svatým pokojem v srdci se vracel domů, vzdával vroucí díky své nebeské přímluvkyni.
Kytička: Dříve, než se dnes uložíš na lože, zpytuj své svědomí.
Služba: Přemýšlej, jak jsi se zpovídal a jak se nyní zpovídáš, a je-li třeba, naprav nedostatky svých zpovědí.
