Den dvacátý | Rozjímání o tom, jak je nebezpečné odkládat obrácení
Máš vůli se obrátit? Chceš se jednou věnovat Bohu? Zajisté. Ale kdy? Dnes? O ne, dnes ještě ne. Musel bych přemoci takovou a takovou náklonost, roztrhat takový a takový závazek, přemoci takový a takový zvyk, takovou náruživost, takové lidské ohledy; ale dnes je mi to příliš těžké. Obrátím se, ale jindy. Ale kdy? Počkám ještě, až má vášeň ochabne, až ta a ta překážka mi nebude vadit, až pomine má mladost; obrátím se, až půjdu k vánoční svaté zpovědi nebo se zúčastním duchovních cvičení nebo misií. — Jak dlouho již to říkáš a dosud jsi neučinil nic?
Odkládáš, stále odkládáš a čekáš; a bude na tebe Bůh čekat? Možná, ale kdo to ví? A v takové nejistotě ponecháváš své věčné spasení? Řekneš: Bůh na mne čekal až doposud. Ale právě proto se bojím, že již nebude chtít čekat déle; již je syt tvého stálého slibování a stálého nesplnění slibu. Řekneš: Ale Bůh je dobrý! K tobě byl jistě až doposud příliš dobrý; kdo ví, zdali nyní nezačne být přísným? A jestliže bude chtít i dále být k tobě dobrým, proto ty bys chtěl ještě déle Jej urážet? Uvaž, jaký to černý nevděk.
Skoro všichni křesťané, kteří jsou v pekle, dostali se tam ustavičným odkládáním upřímného obrácení k Bohu. Nikdo není tak bláhový, aby říkal: Nechci se obrátit. Ale málo je lidí tak moudrých, aby řekli: Chci se obrátit v této chvíli. Přichází potom smrt, a ještě se obrácení odkládá; nemocný si dělá naději, že na tuto nemoc nezemře, že nezemře ještě toho dne, té hodiny. Ale co člověk neučinil v čas příhodný, jak těžko bude, učinit to v čas méně příznivý, v hodince smrti! Dobře to tedy uvaž; nezměníš-li svůj život hned, je pravděpodobné, že ho nezměníš nikdy.
Příklad: Panna Maria je velmi starostlivá, aby se její hříšné děti obrátily na dobrou cestu, ale ovšem tyto její děti musí poslouchat její volání. Duchovní správce jisté věznice konal ve velikonočním čase se svými uvězněnými svěřenci duchovní cvičení a ke konci je srdečně vyzval, aby vykonali dobrou svatou zpověď. Přihlásili se všichni mimo dva mladíky, z nichž jeden byl nemocen. Kněz se tázal zdravého mladíka, proč nechce vykonat sv. zpověď, a za odpověď se mu dostalo rozmanitých vytáček. Pravil, že se chce vyzpovídat, ale ne letos, až o příštích Velikonocích.
Na další naléhání a prošení horlivého kněze, který se mu také zmínil o ochraně nejsvětější Panny, nešťastník odvětil hrubými slovy a rouháním. Naopak druhý mladík, nemocný, jakmile uslyšel mluvit o Matce Boží, o tom jak i tomu, kdo by musil umřít v žaláři, je v hodince smrti laskavou přímluvkyní, uprostřed svých bolestí byl upřímně dojat, dal se do hlasitého pláče a držel v rukou obrázek nejsvětější Panny, vyzpovídal se a prosil, aby mu duchovní správce podal také sv. přijímáni.
Druhý den ráno kněz šel navštívit tohoto svého milého nemocného. Dříve než přišel k jeho cele, podivil se, spatřil v nemocničním oddělení na dveřích jedné světničky jméno onoho zatvrzelého mladíka. Co to - řekl si, - aby se byl tak najednou rozstonal? Dal si tedy jeho světničku otevřít. Mladík ležel tam naznak, s očima vytřeštěnýma, bez pohnutí. Kněz přistoupil blíže a hrůzou vykřikl. Nešťastník, který přede dvěma hodinami ulehl, měl migrénu, vypustil v nekajícnosti ducha. Brzy potom umíral onen druhý nemocný, který ihned poslechl slov kněze a odevzdal se do ochrany Matky Boží. Měl po boku kněze a líbal kříž a obrázek Matky Boží; po tichém smrtelném zápase a s křesťanskou odevzdaností do rukou Božích, zemřel.
Kytička: Potká-li tě nějaké protivenství nebo nějaká nepříjemnost, snes to trpělivě pro lásku nejsvětější Panny.
Služba: Máš-li na sobě smrtelný hřích, jdi se hned vyzpovídat. Pakliže jsi ve stavu milosti, uvaž, která věc ti nejvíce překáží, aby ses úplně nevěnoval Bohu, a přemoz a odstraň ji.