Den devatenáctý | Rozjímání o dvou pánech.
Vyjádři se upřímně: Komu chceš sloužit? Bohu či ďáblu? Uvaž to dobře, protože není možné sloužit oběma zároveň; není možné sloužit zároveň dvěma nepřátelům tak nesmiřitelným, jako jsou Bůh a ďábel; ani není možné, oběma zároveň se líbit. Jeden den dělat kajícníka v rouše Kristově, druhý den byt hříšníkem s odznaky ďábla; odříkávat několik modliteb, chodit na mši, postit se, a přitom mít hříšné náklonnosti a dopouštět se hříšných skutků, to opravdu znamená být přítelem ďáblovým, to zřejmě znamená tropit si z Boha smích.
Chceš-li sloužit Bohu, utrpení bude krátké a radost bude trvat na věky; padesát, šedesát let odříkání a umrtvování, potom celá věčnost nevýslovné slasti. A potom se rozpomeň, že Pán tak dobrý jako je Bůh, dovede ti také pomáhat, dovede tě posilovat, dovede ti zpříjemňovat tento život. Jestliže, chceš sloužit Bohu, budeš muset nést kříž, ó, potěš se a věz, že tvůj kříž nikdy nebude tak těžký jako kříž, který nesl nevinný Syn Boží.
Pokud chceš sloužit ďáblu, radost bude krátká, utrpení bude trvat věčně. Čtyřicet let království, volala anglická královna Alžběta, a po smrti věčnost v pekle! A mimo to není pravda, že ďábel může dát svým následníkům spokojenost na tomto světě; zakusil jsi toho a zakoušíš toho také nyní. Ďábel je konec konců pán, který tě nenávidí, jak dovede nenávidět nejhorší nepřítel: co tedy můžeš od něho očekávat?
Příklad: Mnoho duší by bídně zahynulo, kdyby se Matka Boží nepřičiňovala, aby je smířila se svým Božským Synem. Jedna bohatá rodina vedla spokojený život, až jim začal působit velikou žalost syn, který se vrátil z univerzitních studií a vedl život velice špatný. Všecko úsilí jeho dobrých rodičů, aby ho přivedli zpět na dobrou cestu, bylo marné. Nejstarší sestra mnoho se za něj modlila a posléze jej úplně odevzdala Mariině ochraně. Aby mu ji vymohla, zřekla se velice výhodného manželství s jistým urozeným jinochem, přinesla sama sebe za oběť Panně Marii, aby ona za to zachránila jejího bratra a vstoupila k Milosrdným sestrám.
Od té doby minulo několik měsíců. Tu se nová milosrdná sestra těžce roznemohla a brzy se octla na smrtelném loži. Byla úplně klidná a na rtech měla stále úsměv, říkajíc svým milým družkám, že Panna Maria přijala její oběť, a že ona sama nyní půjde k jejímu trůnu, aby vyprosila svému bratru milost opravdového obrácení. Za nedlouho skutečně zemřela a její poslední slova byla modlitba za zbloudilého bratra. Pohřeb se konal z kostela, kde byla vystavená mrtvola zemřelé a zatím u oltáře byla sloužena zádušní mše sv. Mezi příbuznými byl také bratr, který ostatně přišel jen z pouhé slušnosti.
Když pohleděl na mrtvou sestru, zdálo se mu, že pootevřenýma očima se dívá na něj, jako rozhněvaná. Změnil tedy místo, ale oči na něj stále hněvivě zíraly. Vyšel konečně z kostela a vrátil se tam teprve, když mše sv. a smuteční obřady byly vykonány. Ale ty oči, které se na něho stále ještě dívaly, jej přemohly. Přistoupil k márám, padl na kolena a dlouho se modlil. V té chvíli se hříšníkova modlitba spojila s modlitbami nevinné duše, která již plesala v nebi. Po pohřbu se mladý muž upřímně vyzpovídal, svrhl ze sebe ďáblovo jho, a zasvětil se obzvláštním způsobem Pánu, vstoupil do kláštera, aby tam pracoval na spáse duší.
Kytička: Připomínej si dnes častěji, že jsi se při svatém křtu odřekl ďábla a vší jeho pýchy i všech jeho skutků.
Služba: Polib třikrát nějaký obrázek Matky Boží a pokaždé řekni v úctě: Tobě, Matičko, chci raději sloužit než ďáblovi.