Den osmnáctý | Rozjímání o přítomnosti Boží.
Kdo je nyní s tebou a u tebe? Bůh. A když se procházíš, studuješ, pracuješ, spíš, a když mluvíš a jíš, kdo je s tebou? Bůh. A když hřešíš, kdo je u tebe? Bůh! On je s tebou tváří v tvář, je kolem tebe, je v tobě, v každé tvé části; vidí každé tvé hnutí, každý tvůj skutek, slyší každé tvé slovo, pozoruje každý tvůj pocit, každou tvou myšlenku; dívá se na tebe ve dne, pohlíží na tebe v noci, vidí tě, když jsi samoten, když jsi ve společnosti, vidí tě v každém čase na každém místě. Nikdy tedy neříkej: mohu hřešit a nemusím se bát, nikdo mne nevidí. Jakže! Nikdo tě nevidí? Vidí tě Bůh!
Jaká to opovážlivost, hřešit před očima Boha samého! Jaké to pohrdání Bohem! Hřešit před Bohem tak svátým, před Bohem tak mocným! Hřešit před očima svého Spasitele, svého Otce, svého Soudce! Stydím se hřešit před člověkem a nestydím se před Bohem!
Až budeš stát před soudnou stolicí svého Boha, abys byl souzen, tenkrát nebude potřeba ani žalobců ani svědků, abys byl usvědčen. Já, řekne Bůh, jsem soudce i svědek: ego iudex et testis. Jaká hrůza to bude tehdy, až budeš muset vidět ty strašné oči, plné hněvu proti tobě, a potom si vzpomeneš, že tyto oči viděly všecky tvé skutky, i ony skutky tak podlé a hanebné! Ó, jak je zaslepen křesťan, jenž hřeší před očima ďábla, který stále myslí na to, aby na něj mohl žalovat, před očima anděla, jenž ho nebude moci hájit, před očima svého Boha, jenž jej bude soudit!
Příklad: Jestliže vzpomínka na přítomnost Boží nás těší a posiluje v bázni a v soužení, také myšlenka na to, že naše dobrá nebeská Máti je nám přítomna, že slyší naše prosby, že pomáhá našim drahým, i tato myšlenka nás tedy těší a posiluje v úzkostech. Jednoho dne v prosinci, a bylo to právě na svátek Neposkvrněného početí Panny Marie, jistý člověk v Livornu viděl, že moře je pokojné a nebe čisté, usmyslil si podniknout malou vyjížďku po moři. Najal si tedy, loďku, kterou spravoval zkušený námořník, a pustil se na moře, kdežto jeho rodina, stojíc na břehu, vesele mu přála příjemnou plavbu a dobrý návrat. Ale nic není nejistějšího nad moře.
Za nedlouho se vítr změnil a začal vát ostrý severní vítr, při němž se moře rozvlnilo tolik, že brzy bylo, celé prudce rozbouřené. Loďka se octla ve svrchovaném nebezpečí. Jediný náraz větru přelomil stěžeň, přerval lana, roztrhal plachtu. Vlny se dmuly do takové výše, že rodina a známí, kteří stáli ještě na břehu, loďku neviděli. Bylo zřejmé, že oběma mužům, kteří byli v loďce, jde o život. Nelze vylíčit nářek a úzkosti těch, kteří z pevniny na to pohlíželi. Muži v loďce již byli na smrt unaveni a majíce před sebou poslední hodinku, modlili se růženec a posílali svým drahým na břehu poslední pozdravy. Ale pak se poručili do rukou Božích a do mateřské ochrany té, která se nazývá „Hvězda mořská“. V té chvíli nevinná modlitba se vznášela k trůnu nebeské královny.
Dceruška jednoho z oněch dvou nešťastných plavců, děvčátko šestileté, slyšíc nářek a vidouc zoufalou úzkost své rodiny, utekla se k Panně Marii a volá v dětské prostotě: Ó Matičko, zachraň mi tatínka! Dnes je tvůj svátek. Ty vidíš mne a vidíš také našeho tatínka. Zachraň ho, prosím, a já ti slibuji, že budu hodnější! - Maria skutečně vyslyšela prosbu dítěte. Vítr se utišil, moře se uklidnilo. Od břehu se vypravila větší loď a brzy přivezla oba zachráněné. Také my v soužení nezapomínejme, že Bůh o nás ví, ale že také jeho Matka slyší naše volání a ochotně je vyslýchá.
Kytička: Ráno, po probuzení, hned vyskoč z lože, abys snad nezačal tento dne leností.
Služba: Kdykoli se chystáš něco začít, ale zvláště v pokušení, opakuj si sám u sebe tato slova: Bůh mne vidí!