Den sedmnáctý | Rozjímání o pobožném uctívání Marie Panny.
Zbožnost k Panně Marii je zbožnost svrchovaně účinná, protože Panna Maria je Matka Boží. Proto docela právem lze o ní říci, že má v rukou všechny poklady všemohoucnosti, milosti a milosrdenství svého Syna. A co může Pán Ježíš odepřít svaté Matce, která jej krmila, opatrovala, vychovávala, která ho následovala na jeho putování - až k patě kříže, ba až k samému hrobu? Maria milovala Pána Ježíše nad všechny lidi a Pán Ježíš nebude milovat ze všech nejvíce Marii?
Zbožnost k Panně Marii je pobožnost svrchovaně milá, protože ona je naší matkou. Má matka, říkával sv. Josef z Cupertina, to je Panna Maria; ta druhá matka je pouze má pěstounka. Jak sladké to pomyšlení, když člověk může říci: má matka je Matkou Pána Ježíše! Matka Pána Ježíše je i mou matkou! Jsme děti jedné matky - já a Pán Ježíš! Proto Maria svých milostí vždy doprovází mateřskou laskavostí; nepřestává na tom, že nás vyslýchá, nýbrž mluví k našemu srdci a odpovídá mu s takovou něžností, že musíme s velikou zkroušeností vyznávat, že toho nejsme hodni, a leckdy nám proto i slzy vytrysknou z očí.
Je to zbožnost plná citu, protože Panna Maria je matkou hříšníků. Je pravda, že hříšníci svými hříchy křižují jejího Ježíše; ale ona je přece miluje, jestliže se chtějí polepšit. A nestačí, že je miluje; prohlašuje, že je jejich matkou: Já jsem matka hříšníků. Jak se raduje její srdce, když se jí podaří smířit tyto dva bratry, tyto dva její syny: hříšníka a Ježíše! Jsi hříšník? Nuže, můžeš způsobit Panně Marii velikou radost. Zahoď jí k nohám nůž, kterým jsi probodl Ježíše, odevzdej se jí do rukou a se srdcem opravdu zkroušeným jí řekni: Matko hříšníků, oroduj za mne!
Příklad: Není věci, která by lidské srdce tolik rozněcovala, a tak činila přístupné dobrým citům jako upřímná zbožnost k nejsvětější Panně. Proto také nelze mimo katolické náboženství nalézat těch dojímavých útěch, které skýtá láska k Matce Boží. Jednoho dne dvě protestantské dámy, matka a dcera, si vyšly na procházku, aby se potěšily pohledem na krásný kraj. A byla to krajina katolická, paní byla vdova, její dcera sirotek. Po dlouhé chůzi přišly k venkovskému hřbitovu a zastavily se u vrátek, jimiž bylo vidět na svaté pole. Uprostřed se tyčil veliký kříž a u jeho nohou bylo vidět sochu, představující matku Spasitelovu, ona laskavě přijímá modlitby věřících za duše zemřelých.
Právě tam klečela nějaká žena chudě oblečená a až ke vrátkům bylo slyšet její vzlykání. Maminko, otázala se dívka, co to tam dělá ta klečící žena? - Modlí se k Panně Marii za duši některého svého milého zesnulého, odvětila matka. A proč my se nemodlíme za duši našeho tatínka? - To je nemožné, má zlatá; katolíci mají velikou důvěru v přímluvu Panny Marie a ve svou zbožnost k ní, kdežto my jsme evangeličky. - A obě se vracely zamlkle domů. Matka, odvracejíc se od vrátek, utřela si slzu a domů přišly toho dne dříve, než bývaly zvyklé. Ale Matka Boží zvítězila nad jejich dušemi, kterými jejich náboženské vyznání nedopřávalo lahodných a těšivých citů katolické víry a mariánské úcty. Za nedlouhý čas se konal v kostele toho místa dojemný obřad. Dvě dámy vracely se z protestantství do klína jediné matky věřících, do klína katolické církve, byly k tomu pohnuty krásou a líbezností zbožnosti k Panně Marii.
Kytička: Vzbuď tohoto dne dokonalou lítost nad svými hříchy a polib obraz Ukřižovaného (nebo kříž).
Služba: Pomodli se ke cti nejsvětější Panny růženec, buď sám nebo spolu s jinými.