Den šestnáctý | Rozjímání o cestě do nebe.
Pouze dvě cesty vedou do nebe: cesta nevinnosti a cesta pokání. Co jsem učinil se svou nevinností? Opravdu mohu říci, že ještě jsem jí neznal, když jsem ji již ztratil. Ztratil jsem ji - neznaje ji, snad jsem byl vinen, že ji ztratili i jiní. Má ubohá nevinnosti, ztracená tak záhy, pro tak málo, a aniž tě lze opět získat!
Ale činil jsem aspoň za své hříchy pokání? Kdož ví, zdali jsem se z nich aspoň náležitě vyzpovídal? Každé pokání, jež mi bylo za mé hříchy uloženo, i když bylo lehké, zdálo se mi nesnesitelné. A dobrovolné pokání jsem si nikdy, nebo skoro nikdy, neukládal. Místo abych se postil, abych si něco odepřel, abych se umrtvoval, vzdaloval se hlučných zábav, místo všeho toho jsem zábavy vyhledával a přičiňoval se stále o své pohodlí a příjemnosti. A takto se chci dostat do nebe? Ale kterou cestou tam přijdu? Musím tam vejít jednou ze dvou cest: buď cestou nevinnosti, nebo cestou kajícnosti. Cestou nevinnosti tam vejit nemohu, cestou kajícnosti nechci. Jak tedy spasím svou duši?
Nuže, rozhodněme se takto: jestliže až doposud jsem nečinil pokání, budu to činit nyní. Vstoupím na cestu vedoucí do nebe, dokud je ještě čas. Kdož ví, kolik mi ještě zbývá života? Snad mi zbývá čas velmi krátký. A přece v tomto kratičkém čase nějakým pokáním mohu si získat nebe. Proč bych to tedy neučinil?
Příklad: V jednom pensionátě byla dívka sotva šestnáctiletá. Byla trochu marnivá a ve své upřímnosti psala matce, aby jí poslala zrcadlo. Na její psaní jí matka odepsala: Ne jedno, nýbrž tři zrcadla ti pošlu. V jednom uvidíš, co jsi teď; v druhém uzříš, co jednoho dne budeš; ve třetím, co máš být. - Dívka se mnoho napřemýšlela o těchto matčiných slovech, ale nemohla jim porozumět. Proto byla velmi napjatá a netrpělivě očekávala slíbenou zásilku.
Konečně jí pošta odevzdala balíček, v němž byla tři slíbená zrcadla. Jakmile byla sama, dychtivě se jala balíček otevřít. Když spatřila první zrcadlo, dost veliké a pěkně vybroušené, které jí ukazovalo její věrný obraz, zaradovala se ze své krásy a s upřímnou vděčností zrcadlo vroucně políbila. Žádostivá uzřít druhé zrcadlo, otevřela druhý balíček. Běda, zděsila se! Byl to obrázek představující lidskou kostru. A pod ním bylo napsáno: Hle, co jednoho dne budeš! Nelze vylíčit, jak byla tímto pohledem rozrušená. Dlouho přemýšlela o tomto obrázku a porozuměla, jaké naučení jí chce tím dát její dobrá matka. Třesoucí se rukou a plna hrůzy otevřela třetí balíček.
Jaké krásné a líbezné podívání! Byla to roztomilá soška, představující neposkvrněnou Pannu. A na podstavci bylo zlatými písmeny napsáno: Hle, jaká máš být! Vykřikla radostí a plačíc pohnutím, padla na kolena a v duchu své matičce slibovala, že poslechne jejího napomenutí a bude následovat ctnosti nejsvětější Panny, a to právě je bezpečnou cestou do nebe. Chceme také mi jednou přijít do nebe? Kráčejme cestou, která nás tam jistě dovede. To je následování Panny Marie.
Kytička: Jestliže máš ve svém oblečení marnivost, zanech toho ke cti Matky Boží a chtěl-li sis něco takového pořídit, dej chudým, co by to stálo.
Služba: Přemýšlej, jaká je tvá zbožnost k Panně Marii a jestliže shledáš, že jsi v ní ochabl, navrať se ihned ke dřívější horlivosti.