Den patnáctý | Rozjímání o nebi.
Pověz mi, co se ti líbí na tomto světě? Líbí se ti být volným? Nuže, dostaneš-li se do nebe, budeš dokonale volný; vše ti bude přístupno: vzduch, hvězdy, měsíc, slunce. Líbí se ti hudba? Ale jak sladká hudba bude zaznívat v nebesích, jaké líbezné zpěvy budou se ozývat z úst andělů a svatých! V životě sv. Františka z Assisi se dočítáme, že jediný nebeský nástroj, jehož na okamžení se dotkla ruka serafína, uvedl jej do vytržení. Líbí se ti krásně vypadat? Nuže, přijdeš-li mezi svaté, tvé oči se budou podobat dvěma hvězdám, tvůj obličej se bude skvít jako slunce, tvé ruce budou ozdobeny drahým kamením, tvé tělo bude oděno světlem.
Těšilo by tě být učeným? Dobrá, jdi do nebe a v témže okamžení budeš učenější než Šalomoun, moudřejší než všichni filozofové; bez namáhání a dlouhého studování v jednom okamžiků budeš znát všechny vědy sebe vyšší a nepřístupnější. Líbí se ti dívat se na krásu tvorů? Ale oč krásnější je asi ten, jenž ty krásné věci stvořil! Nuže, v nebi jej uzříš a budeš naň moci patřit tváří v tvář; z blízka budeš hledět v jeho obličej a jediné spatření tě učiní nevýslovně blaženým. A jaká to bude radost - vidět anděly! Vidět apoštoly Páně, mučedníky, vyznavače, své svaté patrony! Vidět Pána Ježíše! Vidět nejsvětější Pannu!
Líbí se ti mít nějaké pozemské statky? Můžeš mít věci mnohem lepší. Přičiň se, abys byl spasen a budeš mít Boha samého, samého Pána všech statků tohoto světa. On sám ti bude náležet, nikdo ti ho již nebude moci vzít a ty ho nebudeš moci ztratit; bude tvůj a ty budeš jeho na vždy a na celou věčnost. Opravdu nemáš zdravého rozumu, jestliže pro bídnou nějakou rozkoš se vydáváš v nebezpečí, že ztratíš tak nesmírné dobro, jako je ráj.
Příklad: Chceme-li přijít do nebe, buďme upřímnými ctiteli nejsvětější Panny. Jedné dívce bylo teprve 12 let a již netoužila po jiném, než aby z tohoto světla odlétla do nebeských krajin. Uctívala s obzvláštní láskou Matku Boží a každého dne navštěvovala jednu její kapli a přinášela věnec uvitý z květů a kladla jej na hlavu nejsvětější Panny. Minula dvě léta a dívka neopomenula ani jednoho dne této zbožné služby, leč že v zimě místo květů přinášela věnce ze zelených ratolestí nebo suchých listů.
Nastal potom měsíc květen a dívka se těžce roznemohla. Nejvíce ji rmoutilo a plakala proto, že nemůže již věnčit sochu své milé nebeské Matky. Protože nebyla ještě u prvního sv. přijímání, bylo nutno ji rychle na ně připravit, což bylo velmi snadné, protože se již dříve sama na to připravovala. Poslední den měsíce května přijala tedy poprvé Tělo Páně a přijala je zároveň jako viatikum - jako pokrm a posílení na cestu do věčnosti. Rozloučila se se svou milou matkou, které doporučila, aby prokazovala Matce Boží touž službu, kterou jí ona prokazovala.
Smrt se blížila a dívka upadla do bezvědomí. Již se blížila její poslední chvíle, když se jí objevil na rtech andělský úsměv a ona se očima do široká otevřenýma dívala do jednoho kouta. Matka ji hladila a otázala se jí, co tam vidí? Panna Maria tam je, zvolala umírající, přišla z nebe pro mne a všecka září nebeskou slávou! Vidíš ji také? Ach! Jak je krásná! Má na hlavě věnec z růží, který jsem jí posledně přinesla. Neplač, maminko, Panna Maria chce, abych šla s ní... s Bohem, jdu do nebe... Tu utichla a již se ani nepohnula. Matka s pláčem padla u jejího lože na kolena. Požehnaná duše dívky odlétla do ráje. Chceme i my následovat její smrt? Následujme nejprve jejího života.
Kytička: Říkej často sám sobě se svátým Stanislavem: Nejsem stvořen pro věci časné, ale pro věčné; pro ty chci být živ, ne pro časné.
Služba: Prohlédni si své knihy, své fotografie a obrazy a najdeš-li mezi nimi věc méně slušnou, statečně ji uvrhni do ohně na důkaz své lásky k nejčistější Panně.