Den čtrnáctý | Rozjímání o lidských ohledech.
Chtěl by ses obrátit, a neobracíš se. Čím to je? Protože se ohlížíš na lidi. Přestanu-li chodit do toho a toho domu, budou říkat, že mi to zpovědník zapověděl; zanechám-li oněch rozpustilých společníků, budou se domnívat, že chci jít do kláštera; nebudu-li se účastnit oněch neslušných žertů, řeknou, že nemám žádného vtipu; budu-li pozorný na své oči, budu-li se vzdalovat těch a oněch zábav, budou se mi vysmívat, že jsem tichošlápek nebo skrupulant. Ale dbát takových řečí a úsudků, a pro takové lidské ohledy ztratit i svou duši, jaká to nerozumnost!
Chtěl bys vést život opravdu křesťanský a svatý, ale nikdy se k tomu doopravdy neodhodláš, čím to je? Tím, že se ohlížíš na lidi. Nechám-li divadla, koncertů, kaváren, budou říkat, že jsem divný člověk; vzdám-li se marnosti v oblékání, v úpravě vlasů, nebudu-li se přidržovat každé mody, řeknou, že jsem hastroš; budou-li vídat, že chodím pravidelně do kostela, častěji se zpovídám a přijímám Tělo Páně, řeknou, že jsem pokrytec. Ale nechápeš, že pro samé ohledy na lidské řeči se zbavíš toho, co by bylo tvou pravou slávou na zemi i v nebesích, zbavíš se křesťanské dokonalosti? Jaká to bláhovost!
Ale jestliže se stydíš za Ukřižovaného, Ukřižovaný se bude jednou stydět za tebe. On sám to říká: »Kdo by se však styděl za mne a za má slova, za toho se také bude stydět Syn člověka, až přijde ve slávě své i Otcově i svatých andělů.« (Lk 9, 26) Pane Ježíši, tak mu řekneš v soudný den: „Neznám tě.“ Budeš namítat: „Vždyť jsem křesťan.“ - „Odejdi,“ odpoví ti Pán, „neznám tě. Styděl jsi se, hlásit se ke mně znamením kříže, pokleknout před svátostí mého Těla, přijímat mé svátosti, zachovávat má přikázání - a ty pravíš, že jsi křesťan? Odejdi ode mě, neznám tě. Jdi ke svým nevázaným druhům, jdi ke svým nemravným společnostem, pohoršlivým. Jdi tam, kde je ďábel, jemuž jsi sloužil; oni tě znají, já tebe neznám!“
Příklad: Běda lidem, kteří se stydí za náboženství, za náboženské úkony, za uctívání Panny Marie! V Praze byl jinoch, který byl zapsán do jistého mariánského bratrstva. O jednom svátku Panny Marie chtěl jít časně ráno k svaté zpovědi a ke sv. přijímání. Nešťastnou náhodou potkal nějaké známé, kteří ho zdrželi a pak jej vzali na snídaní. Nejdříve snídat nechtěl, ale také nechtěl říct, proč nechce jist, pročež konečně, aby se neprozradil, přece něčeho pojedl, mysle si v duchu, když nepůjde k sv. přijímání, že aspoň vykoná svátou zpověď ke cti nejsvětější Panny. Ale když již chtěl odejit, společníci opět jej zadrželi: a potom pozvali, aby s nimi šel na víno. Zase se styděl odříci, aby se mu snad nevysmívali. Šel.
Umínil si, že potom půjde aspoň na mši sv. Ale jeho společníci už začali něco takového tušit a začali si jej všelijak dobírat a o něm vtipkovat. Nebožák se poddal bídným lidským ohledům; a aby ušel jejich smíchu, zůstal s nimi a již nedbal, aby přišel v čas do kostela. Pil tedy hodně nad svůj zvyk a oddával se nezřízené veselosti, aby ukázal, že se vyrovná ostatním. Konečně, když už byli všichni pitím rozjařeni, až rozpustilí, vyhrnuli se na ulici, vráželi do lidí, obořovali se na ně a dovolovali si různé neslušnosti. Brzy na jednom místě došlo ke srážce, pak ke rvačce, zableskly se i nože, zazněl pronikavý výkřik a náš nešťastný jinoch si sáhl na prsa, zavrávoral, pak padl do kaluže své krve. Lidé přiskočili a nad-zdvihli mu hlavu. On ještě pootevřel oči, zasténal a vydechl naposledy. Sem dovedly nešťastníka neblahé lidské ohledy.
Kytička: Pomodli se dnes Otčenáš za obrácení nevěřících a hříšníků.
Služba: Když na ulicí spatříš nějaký obraz Matky Boží, zastav se a v duchu se pomodli Zdrávas, nenech se odradit lidskými ohledy.