Ctnost moudrosti bychom mohli definovat jako zběhlost v rozlišování dobrého od zlého. A moudrý člověk podle poznaného dobra také jedná. V mudroslovných knihách Písma svatého se častěji setkáme s hodnocením, co je dobré a co zlé. První mudroslovnou knihou Písma svatého jsou Žalmy. Hned v tom úvodním čteme o možné dvojí cestě životem: o cestě spravedlnosti nebo bezbožnosti.
Blaze tomu, kdo nechodí, jak mu radí bezbožní, nepostává na cestě, kudy chodí hříšní, a nezasedá ve shromáždění rouhačů, ale má zalíbení v Hospodinově zákoně a o jeho zákoně přemítá dnem i nocí. Podobá se tak stromu zasazenému u vodních proudů, ve svůj čas přináší ovoce, listí mu nevadne a daří se mu vše, co koná. Jinak je tomu s bezbožnými, zcela jinak: jsou jako pleva rozvátá větrem, vždyť Hospodin dbá o cestu spravedlivých, ale cesta bezbožných skončí záhubou | Žl 1,1-6.
Dvojí hlas k nám během života promlouvá: hlas Boží zvláště skrze svědomí a Písmo svaté a hlas zlého ducha, který nás svádí z přímých Hospodinových cest. Pokud budeme sledovat cesty Hospodinovy, zprvu se zdají náročnými, jsou to ty úzké, které vedou k nebi, cesty následování Krista s křížem na ramenou, cesty pouští do Zaslíbené země. Rozhodne-li se člověk jít cestou jinou, jako průvodce tu stojí ďábel. Nejprve ukazuje prostornou cestu s lákavým ovocem na pohled, nabízí hrnce masa, okurky a melouny jako v Egyptě, nabízí všechna království světa, ale krok za krokem svádí z cesty, na které se objevují jedovatí hadi a země otvírá svůj chřtán, aby člověka pohltila, až se dochází na místo, kde je jen pláč a skřípění zubů.
Proto zvolme si cestu, kterou chceme jít. V knize Sirachovec čteme: Bůh na počátku stvořil člověka a ponechal mu možnost rozhodovat se... Bůh před tebe položil oheň i vodu, vztáhni ruku, po čem chceš!
Maria, pokorná služebnice Páně, oroduj za nás!