Prvotní hřích
Ve třetí kapitole První knihy Mojžíšovy čteme o prvotním hříchu. Ďáblu se podaří oklamat ženu i muže, a následkem jejich neposlušnosti vůči Hospodinu ztrácí člověk Ráj.
Had byl nejlstivější ze všech polních zvířat, která Hospodin Bůh udělal. Pravil ženě: „Řekl (skutečně) Bůh: Nejezte ze žádného stromu v zahradě?“ Žena odpověděla hadovi: „Smíme jíst z ovoce každého stromu v zahradě, jen z ovoce stromu, který je uprostřed zahrady - pravil Bůh - nesmíte jíst a ani se ho nedotýkejte, abyste nezemřeli.“ Had nato ženě: „Ne, nezemřete. Naopak, Bůh ví, že kdybyste z něho jedli, otevřou se vaše oči a budete jako Bůh poznávat dobro i zlo.“ Žena viděla, že (ovoce) stromu je chutné k jídlu, vábné na pohled, lákavé pro poznání moudrosti, a proto si z něho utrhla a jedla, a dala též svému muži; byl s ní a jedl. Tu se jim oběma otevřely oči a zpozorovali, že jsou nazí. Sešili tedy fíkové listy a udělali si zástěry. Když slyšeli hlas Hospodina Boha, který se procházel v zahradě při denním vánku, skryl se člověk a jeho žena před Hospodinem Bohem mezi stromy v zahradě.
Následky prvotního hříchu nese celé lidstvo. Křesťanská teologie mluví o dědičném hříchu. Myslí jím skutečnost, že každý člověk stojí v situaci nedostatečné poslušnosti vůči Bohu a slabé lásky. Výkupnou obětí Ježíše Krista došlo k usmíření člověka s Bohem, bylo zadostiučiněno za hřích světa. V Katechismu v článku 1250 čteme: Protože se děti rodí s padlou lidskou přirozeností, poskvrněnou prvotním hříchem, mají zapotřebí, aby se znovu narodily křtem, aby byly osvobozeny od moci temnot a přeneseny do království svobody Božích dětí, k níž jsou povoláni všichni lidé.
Křest je přijetím Kristovy vykupitelské oběti, je to ponoření se do jeho smrti a povstání k novému životu. Jsme pokropeni krví Beránka bez poskvrny, a tak je nám odpuštěno a jsme posvěceni. A dále v Katechismu čteme, v článku 1264: Nicméně pokřtěným zůstávají některé časné následky hříchu, jako bolesti, nemoc, smrt nebo životní křehkosti v podobě charakterové slabosti atd., a také náklonnost ke hříchu, kterou tradice nazývá žádostivost.
Zlo na nás ve své fyzické i mravní podobě dále útočí, proto potřebujeme ochranný štít víry a pomoc od nebešťanů i pozemšťanů: milost Boží, přímluvu svatých a dobrý příklad našich bližních.
Nová Evo, Maria, oroduj za nás!