Den první | Rozjímání o tom, proč je třeba dobře konat májovou pobožnost.
Uvažuj, jak velice je ti potřeba Mariiny přímluvy, abys spasil svou duši. Jsi nevinný? Dobrá, ale tvé nevinnosti hrozí mnoho nebezpečenství a veliká ohrožení. Co lidí, nevinnějších, než jsi ty, upadlo do hříchu, a možná jsou dnes zavrženi. Snad jsi kajícník? Budiž, ale je velmi nejisté, setrváš-li ve své kajícnosti. Ty zvyky, ty příležitosti, ty společnosti... zajisté mi rozumíš. Jsi hříšník? Ó, jak velice potřebuješ nejsvětější Pannu, aby ses obrátil! Již několikrát, snad mnohokrát již jsi započal, a nikdy jsi se opravdu nepolepšil. Ach, nepřispěje-li ti tvá nebeská královna, snad jsi již ztracen.
Nuže viz! Budeš-li v tomto měsíci dobře konat májovou pobožnost, můžeš si získat její ochranu a zajistit své duši spasení. Bylo by možné, aby Matka tak dobrotivá nevyslyšela své dítě - tak zbožné? Leckdy za růženec, za nějaký půst, prokázala znamenité milosti velikým hříšníkům. Uvaž tedy, co učiní tobě za celý měsíc, který budeš věnovat její službě. Byla by škoda nevyužít tuto milost, jež se ti nabízí! Vytrvej! Nevzdávej to za pár dní! Kdož ví, není-li tato májová pobožnost poslední příležitost, kterou ti Bůh dává, aby ses obrátil? Kdož ví, není-li s touto pobožností spojena milost tvého setrvání v dobrém až do konce? A potom, kdož ví, není-li tento měsíc poslední měsíc tvého života? Tak nepatrnou věcí si můžeš získat tak mocnou přímluvu! Proč toho tedy nevyužít? Uvaž tedy všecko toto dobře a rozhodni se.
Příklad: Byl první den měsíce května. Zatím co ve farním kostele jedné vesnice blízko Neapole se započínala májová pobožnost, v jednom chudobném domku byla bezútěšnost a svrchovaná žalost. Bylo slyšet těžké oddychování umírajícího a vzlykání dívky, klečící vedle jeho lože. Jmenovala se Marie, neměla již matku, a nyní měla ztratit také otce. Srdce jí pukalo, když myslela na to, co si počne, až pozbude této své jediné podpory. Tu se ozvaly zvony, volající vesničany do kostela a oznamující počátek milé mariánské pobožnosti. S těmi zvuky se dívce vrátila do srdce stará důvěra. S uslzenýma očima vtiskla políbení na studené čelo umírajícího otce, popadla hrst květin a běžela do kostela. Krátká, prostičká a dojemná tam byla její modlitba. - Ach, přesvatá Panno, zachraň mi otce! Rač ode mne přijmout tyto květiny, jsem chudá, nemohu ti nic obětovat. Budu ti každý den nosit květiny, ale vroucně tě prosím, zachovej mi otce! - Každý den se potom dívka přicházela do kostela modlit a přinášela Matce Boží květiny. Minulo třicet dní a zvony opět slavnostně vyzváněly do kostela. Uprostřed zbožných venkovanek bylo vidět mladou dívku, která vedla starého muže. Byla to Marie, která doprovázela dokonale uzdraveného otce a s plesajícím srdcem se ubírala do kostela, aby tam vroucně poděkovala své milé nebeské Matce.
Kvítek: Obětuj nejsvětější Panně všecko, co budeš tento měsíc činit a trpět, i všecky dobré skutky, jež učiníš, a námahy, které podnikneš, a umiň si, že všecko to budeš činit k její cti.
Služba: Nos na krku obrázek nebo medailku Panny Marie a tiskni ji s láskou na srdce, často říkej: Toto srdce, ó Maria, náleží Bohu a tobě!