Autor: Mons. Josef Hlouch | biskup českobudějovický
Datum napsání:
01.01.2017
Úvod: Chceme svého Spasitele provázet na jeho bolestné cestě a rozjímat o jeho utrpení: číst v té knize vyvolených, z níž se čerpá Božská moudrost, láska a síla. Utrpení Páně je učebnice o Boží lásce, o tragice hříchu a o kráse oběti. Náš Pán chtěl získat milost a světlo všem. Jistě však nejvíce těm, kde se rodí nový člověk, kde se kladou pilíře křesťanského života. Tam Božský Spasitel vysílá nejvíce milostí z každého zastavení křížové cesty. Není bolesti a starostí, abychom pro ně nenašli světla v některém zastavení. Vyšli jsme z rodin, jsme vázáni poutem příbuzenství, máme vliv na rodiny, na věčný život svých bližních. Rozjímejme hluboce a s pokorou, ať si z této cesty odneseme všechnu odvahu k záchraně rodin, ať do nich vneseme Kristova ducha, ať jsou tím duchem posvěceni a požehnáni. Svěřme je a skryjme v Kristových ranách a v Srdci plném dobroty a lásky.
I. zastavení: Ježíš je odsouzen
K.: Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
L.: neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Božský Spasitel tu stojí zmučený, spoutaný a trním korunovaný. Pilát ho soudí, ale jeho manželka vzkazuje: „Neměj nic s tímto spravedlivým.“ Pilát očekává, že když ukáže lidu zničeného Pána, že se lid zděsí. Ale naopak, lid jakoby zešílel. Když Pilát prohlašuje, že na Kristu Pánu nenalézá viny, nastala ta strašná dějinná chvíle. Rodiče, kteří přece chtějí pro své děti to nejlepší, najednou volají: „Jeho krev na nás a na naše děti.“ Nenávist vede tak daleko, že nevidí trestů, které stihnou jejich nejdražší.
A toto šílenství jde dál světem. Co se naprosíme, ale marně. Děti vyrůstají bez Boha, bez Desatera, bez Otčenáše. A jejich rodiče ani netuší, jak jednou budou tyto děti chudé v životě, až přijde utrpení, nemoc, osamocení a smrt. Když zemřel Lazar, Marta řekla Pánu: „Kdybys tu byl, můj bratr by nezemřel.“ Jak zcela jinačí by mohla být životní cesta mnohého člověka, kdyby měl světlo a sílu víry. Pane Ježíši, neodsuzuj nás! Dej, ať poznáme, co je našim rodinám ku pokoji, co nám přinese mocnou lásku a štěstí.
II. zastavení: Ježíš přijímá kříž
K.: Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
L.: neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Pán Ježíš se nedívá na břemeno, nýbrž na ty, kdo jeho oběť potřebují. Objímá svůj kříž, neboť ví, že jím usmíří za nás Boha a získá nám odpuštění. Co pokoje a štěstí by mohlo být v rodinách, kdyby každý uměl nést svůj kříž i kříže svých bratří a sester. Ale my víme, že ročně se rozvádí velké množství manželství, kde často dobrý člověk je opuštěn. Všechna manželství by mohla vytrvat, kdyby lidé byli schopni pravé oběti.
Utrpení je zkouška a nemá být nikdy důvodem k rozvodu. Vše dobré i těžké snášet spolu. Láska všechno snáší, všecko přetrpí, ta nikdy nepřestává. Právě v rodinách je největší zkouška člověka pro věčnost. Kdo je tady dokonalý, ten je vpravdě dokonalý. Není to maličkost zavinit, že druhý je bez Boha, bez víry a nešťastný. Kéž se rodiče i děti umí v problémech a zkouškách dívat na Ježíše a jeho kříž. Zde se vše vysvětlí, tu se srdce utiší.
III. zastavení: Ježíš padá poprvé pod křížem
K.: Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
L.: neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
I sám Bůh chce v bolesti zlíbat zemi a její rány vymýt svou krví. Tento první pád byl na smír prvních pádů v manželství, v rodině, či vůbec v životě. Ony bývají osudné, poněvadž vedou k pádům dalším. Tak se ti manželé měli rádi a nyní stojí u soudu proti sobě. Ani smrt je neměla od sebe oddálit a oni nyní mají k sobě nepřekonatelný odpor. Pán Ježíš padá tiše, nikomu nic nevyčítá, ani nehrozí. O svém utrpení se nauč mlčet. Pán Ježíš ti radí triumfální mlčení. Opatrujme štěstí jeden druhého, bděme nad nevinností dětí jako nad nejvzácnějším pokladem této země. Pane Ježíši, my přiklekáme k Tobě, líbáme Tvé svaté drahé rány a prosíme: Smiluj se, aby naše děti nikdy neklesly, aby nám je nikdo nepohoršil.
IV. zastavení: Ježíš se setkává s Marií
K.: Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
L.: neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Neposkvrněná si přišla pro svůj podíl na bolestech svého Syna. Jak krásná je v tomto hrdinství! Matka, manželka, živý smír za celou rodinu. Matky, hlaste se ke svým dětem na jejich životních cestách. Zvláště, když vaše děti zbloudí, když je svět zkazil, když trpí. Volejte je zpět k duchu domova, k modlitbě a k pokání. Tak jim mnohdy dáte život podruhé. Ty pak, Máti Bolestná, pokračuj v cestách za trpícími, co jich je: nešťastní, zrazení, zklamaní…Obrať k nim své milosrdné oči, Ty, Uzdravení nemocných a Pomocnice křesťanů.
V. zastavení: Šimon pomáhá nést kříž
K.: Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
L.: neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Pane Ježíši, volal jsi k sobě všechny, všem pomáhal, ale když sám jdeš na smrt, nikdo Ti nechce pomoci. To proto, abys tím získal milost pomoci všem opuštěným. Než dal Hospodin život Evě, řekl: „Učiňme Adamovi pomocnici.“ To je první účel soužití. Jakou zásluhu by si Šimon získal, kdyby Pánu Ježíši pomohl rád a s ochotou. Jaká zásluha v manželství či rodině, kde se jeden obětuje pro štěstí druhého.
Mnohý si myslí, že může jednat tvrdě, protože to je v rodině manželka, matka, dítě… Ale právě naopak, láska k těmto je příkazem největším! Když se Šimon díval na Krista, jak pokorně trpí, nesl kříž hned ochotněji. Naučme se dívat na Krista: pak poznáme, že náš kříž nestojí ani za řeč. Potom jej přijmeme s pokorou a budeme jej obětovat za toho, kdo nám ubližuje, a tak ten kříž zbavíme tíže a získáme si velkou Boží milost, a tak přispějeme k našemu i rodinnému štěstí.
VI. zastavení: Veronika podává Ježíši roušku
K.: Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
L.: neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Statečná žena Veronika prolomila řady nepřátel, přikleká k Pánu Ježíši a podává mu šátek na utření tváře. Pán jej přijal. Jak asi vděčně pohleděl na Veroniku a hned se jí odvděčil tím, že na roušku vtiskl obraz své přesvaté tváře. Jak bohatá pak byla Veronika a celé její příbuzenstvo. Zamysli se, duše má, jak malinko Bůh žádá, takřka jen záminku, aby ti mohl dát své velké milosti, veliké dary. Neopomeň tak snadno svoji modlitbu nebo mši svatou a svaté přijímání.
Když Pán je tak vděčný, buďme i my! Dítě, poděkuj mamince za oběd, tatínkovi za práci. Otče, poděkuj manželce za to dítě, které ti dala, neboť ona s ním nejvíc zkusila. I v utrpení zůstaňme jemní a dobrotiví. Právě umět trpět, to je největší umění. - Kristův obraz. Jaký obraz skýtá vaše rodina? Je v ní křesťanský duch? Není-li, co velikého a hodnotného před Bohem tu může být? Otevřme okna zdravému vzduchu evangelia a slunci Boží lásky. Ulehčujme si život a chraňme se jednoho: zavinit, byť jen na chvilinku, bolesti druhého. Opatrujme ve svých duších Kristův obraz.
VII. zastavení: Ježíš padá podruhé pod křížem
K.: Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
L.: neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Druhý pád. Když se udeříš do rány, bolí to víc. Kristus Pán chtěl novým pádem získat smír a milost, abychom se nevraceli k tomu, co duši poskvrňuje, a co druhým ubližuje. Pozor na opakované zlé skutky! Snadno se stanou zvykem. Svědomí zpočátku varuje, ale pak je stále tišší, až nakonec se neozve a člověk jde slepě a pak už jím nic nepohne. Odvrat od víry, rozvrat rodiny, opuštěné děti a i sám se ten člověk řítí. Kdo ho zachrání? Bojme se o tyto věci svědomí.
Kromě Boží milosti není většího pokladu nad jemné svědomí, které pozná i tu nejmenší chybičku a nesnese ji na duši a hledá odpuštění a sílu. V tom spočívá tragika mnoha životů. Člověk ví, že mu hřích nepřinese nic dobrého, a přece se k němu vrací. Přiklekněme pokorně k Pánu, který padl pod křížem. Zvedejme ho znova a prosme: Bože, opatruj naši duši, ať se nevracíme ke svým starým chybám. Neboť hříchem se nikdy nejde k ničemu dobrému, ale vždycky, dříve nebo později, ke všemu zlému.
VIII. zastavení: Ježíš napomíná plačící ženy
K.: Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
L.: neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Náš Pán - útěcha všech trpících. Zástupy slyšely, jak soucitně těšil: „Ženo, neplač!“ Proč nyní, náš Pane, voláš k ženám matkám: Plačte nad sebou a nad svými dětmi a nad soužením, které je čeká? Ty ženy plakaly nad jeho viditelnými ranami, ale Pán viděl rány a bolesti větší: Viděl smrt duší, rány nevěry a zatvrzelosti, viděl budoucnost, která čekala jeho národ za to, že nepřijal svého Spasitele, který mu přinášel pravdu a lásku Boží. Rozhlédněme se světem i životem. Z těch bolestí duše svět si nic nedělá, ale do nebe bude křičet nad bolestmi tělesnými.
Proto plačte ženy, to znamená: Pozorujte to a pomozte. Mnohdy jsou vaše slzy jediným lékem pro chorobné mládí či zatvrzelé stáří. Nevyčítejte, neodsuzujte, ale přinášejte oběti. Právem matky je vždy znovu odpustit. Ale nemlčte, když vidíte špatnou známost či společnost, nebo nebezpečný život. Kam by to vedlo a jak by to skončilo? Napomínejte k trpělivosti, nikomu jinému si nestěžujte. A ty rány, které leckdy s dobrou vůlí trpíte, obětujte za toho, kdo vám ublížil. Takto co nejspíš vysvobodíte člověka ze spárů zla. Ježíši, Maria, milujeme vás, zachraňte duše!
IX. zastavení: Ježíš padá potřetí pod křížem
K.: Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
L.: neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Třetí pád je nejbolestnější. Před koncem křížové cesty. Ale Spasitel povstane. On chce splnit všechno, co o něm bylo psáno. Chce zemřít na kříži. Chce vytrvat. Kdo vytrvá až do konce, ten bude spasen. Co jich dobře začalo, ale kolik jich špatně skončilo. Odrodili se. Zapomněli na výsostné právo, ale i závazek svatého křtu. Nechali se svést zlým světem, který člověka snadno svede, a když chudák trpí, tak ho nechá a jako ti farizeové říká ubohému Jidášovi: „Co nám po tobě, to je tvá věc.“
Jak jste se mohli odrodit mnozí synové a dcery? Tím, že jste přestali se modlit, pak světit den Páně, neděli, potom se přestali zpovídat a přijímat svátostného Boha. Poddávali jste se svým smyslům. Až hrůza, kam ty dovedou člověka. Jsou zrádné. Mnohdy vedou k zatvrzelosti a toho ubožáka, kterého vlečou, nikdo z té jízdy smrti neprobudí. Bože, potřetí Tě zvedáme ze země a prosíme, dej nám sílu vytrvat v dobrém až do konce.
X. zastavení: Ježíše svlékají z šatů
K.: Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
L.: neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Obnažili, posmívali se, octem a žlučí napájeli. Tu bylo Spasiteli nejvíc hořko. Zneuctili nejvíc toho, který hory sluncem zlatí, i to kvítko krásou šatí. Spasitel obětuje toto utrpení na smír za hříchy lidské smyslnosti. Ale ten viditelný stav Páně je obrazem, do čeho člověka vede hřích tělesnosti. Tyto hříchy, které bývají i rouškou rodiny zahaleny, připravují člověka o všechno. Ničí nám rodiny, pustoší mládí, předčasně kopou hroby, zatemňují mysl, připravují o nadání, jimi hyne květ duše, hyne krása mladých let. Nebýt těchto hříchů, jak jinak by vypadal svět. Mějme soucit s těmi, kteří byli zrazeni v lásce a manželství a sami se snažme dosáhnout pochvaly Krista: „Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha.“ Jen čistý je silný, věrný a krásný. Bože, dej nám silné mládí, dej nám pevné charaktery do manželství, do rodin. Mějme veškerou odvahu dostat tělo pod vládu duše a duši pod vládu Boha. To je království Boží na zemi.
XI. zastavení: Ježíš je přibíjen na kříž
K.: Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
L.: neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Jsou to strašná muka: hrubé hřeby do rukou a do nohou. Jak na to odpovíš, náš drahý Kriste? Jsi král mučedníků. Tvoje láska všechno překonává. Neznáš hořkosti, tím méně hněvu. Chceš k nám být připoután hřeby, abychom věřili, že nás miluješ. A za své katany se modlíš a máš pro ně omluvu: Oni nevědí, co činí. V manželství a rodině přicházejí různá protivenství. Nesuďme, ale odpouštějme, a Pán Bůh se postará o tebe, v čem tě druhý zkrátil. Co to bývá smutku v rodině, když není mezi rodiči souladu.
Děti to těžko nesou, doma je smutno a ticho. O ony jsou připraveny o kus šťastného dětství a krásného mládí. A když jsme si jednou odpustili, nevzpomínejme, čím nám kdo ublížil. Trpělivostí spasíme své duše, říká apoštol. A druzí tě budou tím víc milovat, když poznají, jak ty dovedeš odpouštět. Konečně: kdo chce za Kristem, musí se umět zapřít a vzít svůj kříž na sebe. Musí umět ukřižovat starého člověka s jeho chybami, aby se stal člověkem novým jako z Boha zrozeným. A to je pravé štěstí v manželství i v rodině. Pane Ježíši, do tvých rukou klademe víru, pokoj a štěstí našich rodin.
XII. zastavení: Ježíš umírá na kříži
K.: Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
L.: neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Zrazený, prodaný a opuštěný, o vše připravený, na kříž přibitý, mezi zemí a nebem visí Boží Syn. Právě zde, na kříži, kde vrcholí jeho muka, tady je největší a nejmocnější jeho láska. Stále Božsky milý, za všechny se modlí, za všechny odporoučí svůj život do Otcových rukou. Z výšiny kříže vidí svoji životní cestu: od Betlémského chléva až k této Kalvárii. Každý krok je poznamenán Božsky dokonalou láskou k Otci i k lidstvu. Nastaly tmy, ale Ježíš je světlo. Umírá, ale dává život. A vítězně volá: „Dokonáno je!“
Také my budeme umírat. Z výšiny úmrtního lože budeme vidět svůj život. Jaké svědectví nám vydají léta z manželství, z rodiny, z dětství? Blažený, kdo bude moci volat: „Dokonáno je, dokonalé to bylo podle Boží vůle, ve zbožnosti, pracovitosti a v obětavé lásce.“ Připravujme se na smrt, abychom nebyli překvapeni. Nenechme své drahé zemřít bez svátosti nemocných, bez svatého přijímání - Božího pokrmu na cestu do věčnosti. Toto je jedna z hlavních rodinných povinností! Když ji splníme, stali jsme se svým drahým největšími dobrodinci. Od náhlé a nenadálé smrti, vysvoboď nás, Pane.
XIII. zastavení: Ježíš je položen do klína své matky
K.: Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
L.: neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Pieta - tklivá scéna: Přátelé sňali s kříže tělo Páně a vrátili je Matce. Kdysi je chovala, tenkrát andělé zpívali. Dnes je mrtvé, poseté ranami, ale majestát je obklopuje: Král mučedníků, Nejsvětější, ten který dal lidstvu nejvíce lásky za nejtěžších okolností. Pojďme, klaňme se zmučenému Pánu! Hrozné jsou tvoje rány, ale jsou to brány, jimiž se vchází v tvou lásku. Ukryj nás ve svých ranách, aby nám ani ďábel, ani svět neublížil! A my v duchu zvedáme k nebi tuto bílou hostii, brázdami krve zrudlou, a voláme: Otče na nebesích, pro tuto ukřižovanou lásku, smiluj se na námi! Vrať se do našich rodin a sešli sem světlo víry, ať se tu zase žije křesťansky.
Ať sem přijde tvoje pravda o životě a věčnosti, o hříchu a ctnosti, o lásce a věrnosti, o úctě dětí k rodičům, o odpovědnosti rodičů za výuku a výchovu dětí. I k tobě se obracíme, Sedmibolestná. Vezmi na svůj klín i naše rodiny, i každého z nás, a nejvíce a nejdéle toho, kdo nejvíc trpí, toho, kdo nejvíce potřebuje Boží lásky. Matko lásky, bolesti a milosrdenství, oroduj za nás. Maria, naše naděje, měj s námi slitování!
XIV. zastavení: Ježíš je pohřben
K.: Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
L.: neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Náš Spasiteli, jen tichý máš pohřeb. Je chudý, a přece nejslavnější, poněvadž tu k hrobu nesou Nejsvětějšího. Líbáme tvé svaté drahé rány a znovu do nich šeptáme sliby své věrnosti. Přikládáme i myrhu své lítosti nad svými hříchy, které zavinily tvé utrpení. Zároveň však tě již vidíme, jak sám svou vlastní božskou mocí bez povolení velerady vstaneš z hrobu a tvé vzkříšení bude pro nás zárukou, že i my z hrobů vstaneme, aby i naše smrtelné tělo mělo podíl na slávě duše, které bylo nástrojem.
Tenkrát budeme plesat radostí. Poznáme, že právě život v rodině rozhodl o naší věčnosti. Než se tak stane, prosme svého Spasitele: Podej nám svou probodenou pravici a zvedni nás již nyní z našich bolestí a nemocí, nejvíce z našich hříchů. Dej, ať zvláště povstaneme svatým pokáním, ať vytrváme v dobrém až do konce a dosáhneme spásy tak, aby celá naše rodina byla zase v nebi spojena a velebila tvé milosrdenství a tvou lásku.
ZÁVĚR: Pane Ježíši Kriste, velebíme Tě a celou svou duší milujeme za křížovou cestu, kterou jsi pro nás vykonal a vytrpěl. Klaníme se Ti ve všech svatostáncích, kde se svému nebeskému Otci obětuješ za nás. Nabízej za nás svá muka, svou krev, svůj život, abychom křesťansky žili a spasili své duše. Dej, ať v našich domovech vzkvétá pravá láska, pravá ctnost. Nedopusť, aby Tvé utrpení pro nás bylo nadarmo. Až přijdeš soudit živé i mrtvé, dej, ať jsme mezi Tvými vyvolenými, které zavoláš: Pojďte požehnaní mého Otce, vládněte královstvím připraveným vám od věků. Amen.
I. zastavení: Ježíš je odsouzen
K.: Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
L.: neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Božský Spasitel tu stojí zmučený, spoutaný a trním korunovaný. Pilát ho soudí, ale jeho manželka vzkazuje: „Neměj nic s tímto spravedlivým.“ Pilát očekává, že když ukáže lidu zničeného Pána, že se lid zděsí. Ale naopak, lid jakoby zešílel. Když Pilát prohlašuje, že na Kristu Pánu nenalézá viny, nastala ta strašná dějinná chvíle. Rodiče, kteří přece chtějí pro své děti to nejlepší, najednou volají: „Jeho krev na nás a na naše děti.“ Nenávist vede tak daleko, že nevidí trestů, které stihnou jejich nejdražší.
A toto šílenství jde dál světem. Co se naprosíme, ale marně. Děti vyrůstají bez Boha, bez Desatera, bez Otčenáše. A jejich rodiče ani netuší, jak jednou budou tyto děti chudé v životě, až přijde utrpení, nemoc, osamocení a smrt. Když zemřel Lazar, Marta řekla Pánu: „Kdybys tu byl, můj bratr by nezemřel.“ Jak zcela jinačí by mohla být životní cesta mnohého člověka, kdyby měl světlo a sílu víry. Pane Ježíši, neodsuzuj nás! Dej, ať poznáme, co je našim rodinám ku pokoji, co nám přinese mocnou lásku a štěstí.
II. zastavení: Ježíš přijímá kříž
K.: Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
L.: neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Pán Ježíš se nedívá na břemeno, nýbrž na ty, kdo jeho oběť potřebují. Objímá svůj kříž, neboť ví, že jím usmíří za nás Boha a získá nám odpuštění. Co pokoje a štěstí by mohlo být v rodinách, kdyby každý uměl nést svůj kříž i kříže svých bratří a sester. Ale my víme, že ročně se rozvádí velké množství manželství, kde často dobrý člověk je opuštěn. Všechna manželství by mohla vytrvat, kdyby lidé byli schopni pravé oběti.
Utrpení je zkouška a nemá být nikdy důvodem k rozvodu. Vše dobré i těžké snášet spolu. Láska všechno snáší, všecko přetrpí, ta nikdy nepřestává. Právě v rodinách je největší zkouška člověka pro věčnost. Kdo je tady dokonalý, ten je vpravdě dokonalý. Není to maličkost zavinit, že druhý je bez Boha, bez víry a nešťastný. Kéž se rodiče i děti umí v problémech a zkouškách dívat na Ježíše a jeho kříž. Zde se vše vysvětlí, tu se srdce utiší.
III. zastavení: Ježíš padá poprvé pod křížem
K.: Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
L.: neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
I sám Bůh chce v bolesti zlíbat zemi a její rány vymýt svou krví. Tento první pád byl na smír prvních pádů v manželství, v rodině, či vůbec v životě. Ony bývají osudné, poněvadž vedou k pádům dalším. Tak se ti manželé měli rádi a nyní stojí u soudu proti sobě. Ani smrt je neměla od sebe oddálit a oni nyní mají k sobě nepřekonatelný odpor. Pán Ježíš padá tiše, nikomu nic nevyčítá, ani nehrozí. O svém utrpení se nauč mlčet. Pán Ježíš ti radí triumfální mlčení. Opatrujme štěstí jeden druhého, bděme nad nevinností dětí jako nad nejvzácnějším pokladem této země. Pane Ježíši, my přiklekáme k Tobě, líbáme Tvé svaté drahé rány a prosíme: Smiluj se, aby naše děti nikdy neklesly, aby nám je nikdo nepohoršil.
IV. zastavení: Ježíš se setkává s Marií
K.: Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
L.: neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Neposkvrněná si přišla pro svůj podíl na bolestech svého Syna. Jak krásná je v tomto hrdinství! Matka, manželka, živý smír za celou rodinu. Matky, hlaste se ke svým dětem na jejich životních cestách. Zvláště, když vaše děti zbloudí, když je svět zkazil, když trpí. Volejte je zpět k duchu domova, k modlitbě a k pokání. Tak jim mnohdy dáte život podruhé. Ty pak, Máti Bolestná, pokračuj v cestách za trpícími, co jich je: nešťastní, zrazení, zklamaní…Obrať k nim své milosrdné oči, Ty, Uzdravení nemocných a Pomocnice křesťanů.
V. zastavení: Šimon pomáhá nést kříž
K.: Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
L.: neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Pane Ježíši, volal jsi k sobě všechny, všem pomáhal, ale když sám jdeš na smrt, nikdo Ti nechce pomoci. To proto, abys tím získal milost pomoci všem opuštěným. Než dal Hospodin život Evě, řekl: „Učiňme Adamovi pomocnici.“ To je první účel soužití. Jakou zásluhu by si Šimon získal, kdyby Pánu Ježíši pomohl rád a s ochotou. Jaká zásluha v manželství či rodině, kde se jeden obětuje pro štěstí druhého.
Mnohý si myslí, že může jednat tvrdě, protože to je v rodině manželka, matka, dítě… Ale právě naopak, láska k těmto je příkazem největším! Když se Šimon díval na Krista, jak pokorně trpí, nesl kříž hned ochotněji. Naučme se dívat na Krista: pak poznáme, že náš kříž nestojí ani za řeč. Potom jej přijmeme s pokorou a budeme jej obětovat za toho, kdo nám ubližuje, a tak ten kříž zbavíme tíže a získáme si velkou Boží milost, a tak přispějeme k našemu i rodinnému štěstí.
VI. zastavení: Veronika podává Ježíši roušku
K.: Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
L.: neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Statečná žena Veronika prolomila řady nepřátel, přikleká k Pánu Ježíši a podává mu šátek na utření tváře. Pán jej přijal. Jak asi vděčně pohleděl na Veroniku a hned se jí odvděčil tím, že na roušku vtiskl obraz své přesvaté tváře. Jak bohatá pak byla Veronika a celé její příbuzenstvo. Zamysli se, duše má, jak malinko Bůh žádá, takřka jen záminku, aby ti mohl dát své velké milosti, veliké dary. Neopomeň tak snadno svoji modlitbu nebo mši svatou a svaté přijímání.
Když Pán je tak vděčný, buďme i my! Dítě, poděkuj mamince za oběd, tatínkovi za práci. Otče, poděkuj manželce za to dítě, které ti dala, neboť ona s ním nejvíc zkusila. I v utrpení zůstaňme jemní a dobrotiví. Právě umět trpět, to je největší umění. - Kristův obraz. Jaký obraz skýtá vaše rodina? Je v ní křesťanský duch? Není-li, co velikého a hodnotného před Bohem tu může být? Otevřme okna zdravému vzduchu evangelia a slunci Boží lásky. Ulehčujme si život a chraňme se jednoho: zavinit, byť jen na chvilinku, bolesti druhého. Opatrujme ve svých duších Kristův obraz.
VII. zastavení: Ježíš padá podruhé pod křížem
K.: Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
L.: neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Druhý pád. Když se udeříš do rány, bolí to víc. Kristus Pán chtěl novým pádem získat smír a milost, abychom se nevraceli k tomu, co duši poskvrňuje, a co druhým ubližuje. Pozor na opakované zlé skutky! Snadno se stanou zvykem. Svědomí zpočátku varuje, ale pak je stále tišší, až nakonec se neozve a člověk jde slepě a pak už jím nic nepohne. Odvrat od víry, rozvrat rodiny, opuštěné děti a i sám se ten člověk řítí. Kdo ho zachrání? Bojme se o tyto věci svědomí.
Kromě Boží milosti není většího pokladu nad jemné svědomí, které pozná i tu nejmenší chybičku a nesnese ji na duši a hledá odpuštění a sílu. V tom spočívá tragika mnoha životů. Člověk ví, že mu hřích nepřinese nic dobrého, a přece se k němu vrací. Přiklekněme pokorně k Pánu, který padl pod křížem. Zvedejme ho znova a prosme: Bože, opatruj naši duši, ať se nevracíme ke svým starým chybám. Neboť hříchem se nikdy nejde k ničemu dobrému, ale vždycky, dříve nebo později, ke všemu zlému.
VIII. zastavení: Ježíš napomíná plačící ženy
K.: Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
L.: neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Náš Pán - útěcha všech trpících. Zástupy slyšely, jak soucitně těšil: „Ženo, neplač!“ Proč nyní, náš Pane, voláš k ženám matkám: Plačte nad sebou a nad svými dětmi a nad soužením, které je čeká? Ty ženy plakaly nad jeho viditelnými ranami, ale Pán viděl rány a bolesti větší: Viděl smrt duší, rány nevěry a zatvrzelosti, viděl budoucnost, která čekala jeho národ za to, že nepřijal svého Spasitele, který mu přinášel pravdu a lásku Boží. Rozhlédněme se světem i životem. Z těch bolestí duše svět si nic nedělá, ale do nebe bude křičet nad bolestmi tělesnými.
Proto plačte ženy, to znamená: Pozorujte to a pomozte. Mnohdy jsou vaše slzy jediným lékem pro chorobné mládí či zatvrzelé stáří. Nevyčítejte, neodsuzujte, ale přinášejte oběti. Právem matky je vždy znovu odpustit. Ale nemlčte, když vidíte špatnou známost či společnost, nebo nebezpečný život. Kam by to vedlo a jak by to skončilo? Napomínejte k trpělivosti, nikomu jinému si nestěžujte. A ty rány, které leckdy s dobrou vůlí trpíte, obětujte za toho, kdo vám ublížil. Takto co nejspíš vysvobodíte člověka ze spárů zla. Ježíši, Maria, milujeme vás, zachraňte duše!
IX. zastavení: Ježíš padá potřetí pod křížem
K.: Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
L.: neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Třetí pád je nejbolestnější. Před koncem křížové cesty. Ale Spasitel povstane. On chce splnit všechno, co o něm bylo psáno. Chce zemřít na kříži. Chce vytrvat. Kdo vytrvá až do konce, ten bude spasen. Co jich dobře začalo, ale kolik jich špatně skončilo. Odrodili se. Zapomněli na výsostné právo, ale i závazek svatého křtu. Nechali se svést zlým světem, který člověka snadno svede, a když chudák trpí, tak ho nechá a jako ti farizeové říká ubohému Jidášovi: „Co nám po tobě, to je tvá věc.“
Jak jste se mohli odrodit mnozí synové a dcery? Tím, že jste přestali se modlit, pak světit den Páně, neděli, potom se přestali zpovídat a přijímat svátostného Boha. Poddávali jste se svým smyslům. Až hrůza, kam ty dovedou člověka. Jsou zrádné. Mnohdy vedou k zatvrzelosti a toho ubožáka, kterého vlečou, nikdo z té jízdy smrti neprobudí. Bože, potřetí Tě zvedáme ze země a prosíme, dej nám sílu vytrvat v dobrém až do konce.
X. zastavení: Ježíše svlékají z šatů
K.: Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
L.: neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Obnažili, posmívali se, octem a žlučí napájeli. Tu bylo Spasiteli nejvíc hořko. Zneuctili nejvíc toho, který hory sluncem zlatí, i to kvítko krásou šatí. Spasitel obětuje toto utrpení na smír za hříchy lidské smyslnosti. Ale ten viditelný stav Páně je obrazem, do čeho člověka vede hřích tělesnosti. Tyto hříchy, které bývají i rouškou rodiny zahaleny, připravují člověka o všechno. Ničí nám rodiny, pustoší mládí, předčasně kopou hroby, zatemňují mysl, připravují o nadání, jimi hyne květ duše, hyne krása mladých let. Nebýt těchto hříchů, jak jinak by vypadal svět. Mějme soucit s těmi, kteří byli zrazeni v lásce a manželství a sami se snažme dosáhnout pochvaly Krista: „Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha.“ Jen čistý je silný, věrný a krásný. Bože, dej nám silné mládí, dej nám pevné charaktery do manželství, do rodin. Mějme veškerou odvahu dostat tělo pod vládu duše a duši pod vládu Boha. To je království Boží na zemi.
XI. zastavení: Ježíš je přibíjen na kříž
K.: Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
L.: neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Jsou to strašná muka: hrubé hřeby do rukou a do nohou. Jak na to odpovíš, náš drahý Kriste? Jsi král mučedníků. Tvoje láska všechno překonává. Neznáš hořkosti, tím méně hněvu. Chceš k nám být připoután hřeby, abychom věřili, že nás miluješ. A za své katany se modlíš a máš pro ně omluvu: Oni nevědí, co činí. V manželství a rodině přicházejí různá protivenství. Nesuďme, ale odpouštějme, a Pán Bůh se postará o tebe, v čem tě druhý zkrátil. Co to bývá smutku v rodině, když není mezi rodiči souladu.
Děti to těžko nesou, doma je smutno a ticho. O ony jsou připraveny o kus šťastného dětství a krásného mládí. A když jsme si jednou odpustili, nevzpomínejme, čím nám kdo ublížil. Trpělivostí spasíme své duše, říká apoštol. A druzí tě budou tím víc milovat, když poznají, jak ty dovedeš odpouštět. Konečně: kdo chce za Kristem, musí se umět zapřít a vzít svůj kříž na sebe. Musí umět ukřižovat starého člověka s jeho chybami, aby se stal člověkem novým jako z Boha zrozeným. A to je pravé štěstí v manželství i v rodině. Pane Ježíši, do tvých rukou klademe víru, pokoj a štěstí našich rodin.
XII. zastavení: Ježíš umírá na kříži
K.: Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
L.: neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Zrazený, prodaný a opuštěný, o vše připravený, na kříž přibitý, mezi zemí a nebem visí Boží Syn. Právě zde, na kříži, kde vrcholí jeho muka, tady je největší a nejmocnější jeho láska. Stále Božsky milý, za všechny se modlí, za všechny odporoučí svůj život do Otcových rukou. Z výšiny kříže vidí svoji životní cestu: od Betlémského chléva až k této Kalvárii. Každý krok je poznamenán Božsky dokonalou láskou k Otci i k lidstvu. Nastaly tmy, ale Ježíš je světlo. Umírá, ale dává život. A vítězně volá: „Dokonáno je!“
Také my budeme umírat. Z výšiny úmrtního lože budeme vidět svůj život. Jaké svědectví nám vydají léta z manželství, z rodiny, z dětství? Blažený, kdo bude moci volat: „Dokonáno je, dokonalé to bylo podle Boží vůle, ve zbožnosti, pracovitosti a v obětavé lásce.“ Připravujme se na smrt, abychom nebyli překvapeni. Nenechme své drahé zemřít bez svátosti nemocných, bez svatého přijímání - Božího pokrmu na cestu do věčnosti. Toto je jedna z hlavních rodinných povinností! Když ji splníme, stali jsme se svým drahým největšími dobrodinci. Od náhlé a nenadálé smrti, vysvoboď nás, Pane.
XIII. zastavení: Ježíš je položen do klína své matky
K.: Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
L.: neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Pieta - tklivá scéna: Přátelé sňali s kříže tělo Páně a vrátili je Matce. Kdysi je chovala, tenkrát andělé zpívali. Dnes je mrtvé, poseté ranami, ale majestát je obklopuje: Král mučedníků, Nejsvětější, ten který dal lidstvu nejvíce lásky za nejtěžších okolností. Pojďme, klaňme se zmučenému Pánu! Hrozné jsou tvoje rány, ale jsou to brány, jimiž se vchází v tvou lásku. Ukryj nás ve svých ranách, aby nám ani ďábel, ani svět neublížil! A my v duchu zvedáme k nebi tuto bílou hostii, brázdami krve zrudlou, a voláme: Otče na nebesích, pro tuto ukřižovanou lásku, smiluj se na námi! Vrať se do našich rodin a sešli sem světlo víry, ať se tu zase žije křesťansky.
Ať sem přijde tvoje pravda o životě a věčnosti, o hříchu a ctnosti, o lásce a věrnosti, o úctě dětí k rodičům, o odpovědnosti rodičů za výuku a výchovu dětí. I k tobě se obracíme, Sedmibolestná. Vezmi na svůj klín i naše rodiny, i každého z nás, a nejvíce a nejdéle toho, kdo nejvíc trpí, toho, kdo nejvíce potřebuje Boží lásky. Matko lásky, bolesti a milosrdenství, oroduj za nás. Maria, naše naděje, měj s námi slitování!
XIV. zastavení: Ježíš je pohřben
K.: Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
L.: neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Náš Spasiteli, jen tichý máš pohřeb. Je chudý, a přece nejslavnější, poněvadž tu k hrobu nesou Nejsvětějšího. Líbáme tvé svaté drahé rány a znovu do nich šeptáme sliby své věrnosti. Přikládáme i myrhu své lítosti nad svými hříchy, které zavinily tvé utrpení. Zároveň však tě již vidíme, jak sám svou vlastní božskou mocí bez povolení velerady vstaneš z hrobu a tvé vzkříšení bude pro nás zárukou, že i my z hrobů vstaneme, aby i naše smrtelné tělo mělo podíl na slávě duše, které bylo nástrojem.
Tenkrát budeme plesat radostí. Poznáme, že právě život v rodině rozhodl o naší věčnosti. Než se tak stane, prosme svého Spasitele: Podej nám svou probodenou pravici a zvedni nás již nyní z našich bolestí a nemocí, nejvíce z našich hříchů. Dej, ať zvláště povstaneme svatým pokáním, ať vytrváme v dobrém až do konce a dosáhneme spásy tak, aby celá naše rodina byla zase v nebi spojena a velebila tvé milosrdenství a tvou lásku.
ZÁVĚR: Pane Ježíši Kriste, velebíme Tě a celou svou duší milujeme za křížovou cestu, kterou jsi pro nás vykonal a vytrpěl. Klaníme se Ti ve všech svatostáncích, kde se svému nebeskému Otci obětuješ za nás. Nabízej za nás svá muka, svou krev, svůj život, abychom křesťansky žili a spasili své duše. Dej, ať v našich domovech vzkvétá pravá láska, pravá ctnost. Nedopusť, aby Tvé utrpení pro nás bylo nadarmo. Až přijdeš soudit živé i mrtvé, dej, ať jsme mezi Tvými vyvolenými, které zavoláš: Pojďte požehnaní mého Otce, vládněte královstvím připraveným vám od věků. Amen.
