kterou vedl sv. otec Jan Pavel II., v r. 1987. (zkráceno).
Skloň se Bože, laskavě s námi, kteří se chystáme projít zastavení křížové cesty.
1. zastavení: Kristus je odsouzen
– Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
– neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Moc odsuzuje pokoru. Dav křičí. Pilát je zbabělec. I naše doba ještě jednou odsuzuje Krista nenávistí, násilím, nespravedlivou diskriminací. Nedopusť, Pane, abychom se dali zaslepit a znovu tě odsoudili v chudém, bezbranném, utlačovaném a opuštěném člověku dnešní doby.
– Smiluj se nad námi, Ježíši,
– Smiluj se nad námi!
2. zastavení: Kristus bere na sebe kříž
– Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
– neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Je těžké pochopit touhu, s níž Kristus bere kříž. Boží láska promění kříž ve znamení Syna člověka. Kříž je prvním písmenem Boží abecedy. Kříž je Bůh, který otevírá náruč ke všem lidem. Přijď, KŘÍŽI, znamení Velkého Krále, přijď Tvé království.
– Smiluj se nad námi, Ježíši,
– Smiluj se nad námi!
3. zastavení: Kristus padá pod křížem poprvé
– Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
– neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Padl na zem, kterou stvořil. Zpupnost, luxus, když Ježíš bere kříž, začínáme vidět opačně. Je to Bůh, který se hroutí na zem. Je to Bůh, který ti myl nohy ve večeřadle. Přijmeš-li kříž, křesťane, stáváš se větším podle Boží míry.
– Smiluj se nad námi, Ježíši,
– Smiluj se nad námi!
4. zastavení: Kristus potkává svou matku
– Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
– neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Matka a Syn na sebe pohlédli. V žádných očích se nikdy více lásky nenahromadilo. V očích Matky se však zrcadlí i Otec a jeho vůle. Ježíši, pronikni svým pohledem i mne, přijmi mne, chci se dát zcela tobě, do tebe klást všechno své zalíbení.
– Smiluj se nad námi, Ježíši,
– Smiluj se nad námi!
5. zastavení: Šimon z Kyrény pomáhá Kristu
– Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
– neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Pane, Ježíši, tvá matka se přidává se Šimonem k tvému kříži. A toto je i naše hodina, abychom se my k tobě připojili a pomohli ti nést kříž, břemeno zla, hladu, nemoci a opuštěnosti. Kéž je to i naše oslava, že ti bereme kříž z ramen našich bližních.
– Smiluj se nad námi, Ježíši,
– Smiluj se nad námi!
6. zastavení: Veronika podává Kristu roušku
– Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
– neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Byl povolán muž, aby ti pomohl. Nyní vystupuje žena s ženskou odvahou i něhou. Ty jí odplácíš. Na Veroničině roušce je trojí obraz: První je obraz výsměchu - trnové koruny. Kéž naše ruce nikdy nepletou novou trnovou korunu výsměchu čistotě a nevinnosti. Druhý je obraz rouhání - kéž jsou naše ruce čisté od ran bližním. Třetí je obraz zrady - není tak viditelný, je to otisk Jidášova polibku. Ten zraňuje nejhlouběji, není tak vidět. Ježíši, kéž mi tvé rty nemusí nikdy opakovat výčitku: „Příteli, kvůli tomu jsi přišel?“
– Smiluj se nad námi, Ježíši,
– Smiluj se nad námi!
7. zastavení: Kristus padá pod křížem podruhé
– Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
– neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Při prvním pádu říkáš, že velikostí člověka je pokora. Tento druhý pád je soucit. Soucit s tím, kdo je pokořován, uvězněn, mučen, hladový, pronásledovaný, zraněný na těle nebo v srdci, umírající, kdo padl uprostřed výsměchu lidského davu. Pane, pomáhej mi vystoupit až na tuto úroveň soucitné lásky.
– Smiluj se nad námi, Ježíši,
– Smiluj se nad námi!
8. zastavení: Kristus potkává ženy
– Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
– neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
On zapomenul na svou bolest a ohlašuje Jeruzalému jeho dny: Co se bude dít na dřevě suchém...?! Ale ohlásil i naše dny: národy ve válce, lež, hrozby, teror, násilí proti násilí. Ženy celého světa - ne pláč, ale odpuštění, ne pláč, ale vše odpouštějící láska a vše chápající láska, neboť jen tak lze dosáhnout opravdového pokoje.
– Smiluj se nad námi, Ježíši,
– Smiluj se nad námi!
9. zastavení: Kristus padá potřetí
– Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
– neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Třetí pád je člověk zdrcený bídou. Člověk na hranici utrpení, ve vyčerpanosti, uštvaný poměry, nevyléčitelnou nemocí, zoufalý, zaprodaný člověk Nezoufej! Kristus je teď tvým Šimonem! Nezoufej! On je ti po boku. Nezoufej! Třikrát padl, aby tě nenechal samotného.
– Smiluj se nad námi, Ježíši,
– Smiluj se nad námi!
10. zastavení: Ježíši svlékají oděv
– Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
– neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Padáme na kolena před nahotou svlečeného. Už nemá nic. Ale zůstává Pravda, Světlo. Teď může opakovat: „Toto je moje tělo, které se za vás vydává.“ Třiatřicetiletý muž bude obětován. V naprosté chudobě při narození i umírání. Dej, abychom pochopili a plnili slova: „Měl jsem hlad a dali jste mi najíst,... byl jsem nahý a oděli jste mne...“
– Smiluj se nad námi, Ježíši,
– Smiluj se nad námi!
11. zastavení: Ježíš přibit na kříž
– Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
– neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Útok krutosti, podlosti, zloby a nenávisti. Na dřevo pokládají záda, rozbitá bičováním. Hřeb shrnuje všechna bloudění světa. Cožpak ruce nerozdávaly dobro, nežehnaly, neuzdravovaly?! Nenávist však přibíjí i nohy. Katané zastavili poutníka. Pronásledovatelé si myslí, že zničí pronásledovaného. Ale zapomněli, že řekl: „Až budu povýšen od země, přitáhnu všechny k sobě.“
– Smiluj se nad námi, Ježíši,
– Smiluj se nad námi!
12. zastavení: Kristus umírá
– Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
– neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Podle Lukáše je to šestá hodina - hodina Nového zákona. Král rozděluje království: Rozděluje šaty vojákům, ráj lotru, Matku Janovi, nám dědictví- tělo a krev, církvi vodu a žízeň. Pro sebe si nechá hořký doušek: „Bože, proč jsi mě opustil!?“ Nikdo neklesl tak nízko, aby neslyšel tento výkřik. To je poslední odkaz - dědictví. A nebe se mu otevřelo. A to je i tvůj poslední testament: oblékni se v zásluhy Beránka. Otec pozná v tobě svého syna a otevře ti nebe.
– Smiluj se nad námi, Ježíši,
– Smiluj se nad námi!
13. zastavení: Ježíš na klíně své matky
– Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
– neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
V Betlémě jsi porodila v radosti, zde jsi Matkou v utrpení. Josef v Betlémě dává Ježíše do jeslí, Josef z Arimatie ho pokládá mrtvého do klína. Vždyť jsi říkala: Fiat, staň se. Byla jsi slzou vedle krve. Moci tě nazývat Matkou, znamená otevřít bránu nebes.
– Smiluj se nad námi, Ježíši,
– Smiluj se nad námi!
14. zastavení: Tělo Ježíše uloženo do hrobu
– Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
– neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Toto je hodina osamění a opuštěnosti. Manželky, sirotci, matky, osamělí, osušte slzy! Třetího dne andělé odvalí kámen a on vyjde z hrobu. Vzhůru srdce, synové lidí! Neboť toto porušitelné tělo se musí odít neporušitelností a smrtelné tělo nesmrtelností. Kéž je to naše naděje, naše nerozborná naděje.
– Smiluj se nad námi, Ježíši,
– Smiluj se nad námi!
Závěr: Kristus ještě nedokončil svoji oběť. Každodenně trpí a umírají lidé v našem okolí. To je on, jenž v nich pokračuje ve své oběti, oběti Otci za spásu světa. Křížová cesta je vlastně cestou života. Pravý křesťan by na to neměl nikdy zapomínat.