Utrpení - Radost

Evangelium je radostná zvěst - jsme pozváni k radosti. Aleje možné prožívat radost za všech okolností? I v utrpení? V nemoci, ve starostech, v únavě všedních dní, ve stáří? Jak prožíval Ježíš konec svého života, když šel křížovou cestou nevyspalý, vyčerpaný, zbičovaný, posmívaný? Můžeme tam vyčíst něco, podle čeho bychom se mohli řídit i my? Pane Ježíši, dej nám to poznat!

I. zastavení: Ježíš je odsouzen

– Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
– neboť svým křížem jsi vykoupil svět.

Pán Ježíš byl v právu. Na jeho straně byla pravda, ale soud dopadl jinak. V nás by se všechno bouřilo. Ježíš mlčí. Věděl, že odpor, obhajoba a vůbec jakákoliv slova jsou někdy zbytečná. Vůlí jeho Otce bylo obětovat za nás život a toto odsouzení bylo počátkem plnění jeho vůle. A Boží vůle má vždycky za cíl dobro a krásu, a tak bychom měli mít tento konečný cíl na mysli, kdykoliv se proti nám postaví něco, co v nás vy volává odpor, pocit křivdy a nespravedlnosti. Pane Ježíši, nauč nás vidět za našimi těžkostmi krásu, která má z toho vzejít, dobro, které Ty plánuješ.

– Smiluj se nad námi, Ježíši.
– smiluj se nad námi.

II. zastavení: Ježíš bere na sebe kříž

– Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
– neboť svým křížem jsi vykoupil svět.

Stokrát jsme si ověřili, že je kříž těžký tehdy, když ho odmítáme a odstrkujeme - a on stejně znova dopadá na naše ramena a stejně mu nemůžeme uniknout. Ježíš ho dobrovolně přijal, věděl, že tak zachrání svět. To, pro co se rozhodneme, je snazší! Pomoz naší vůli, Pane Ježíši, aby souhlasila s křížem, který nám nabízíš. Ať myslíme víc na ty, kterým můžeme nesením kříže prospět k radosti, než na naše trápení.

– Smiluj se nad námi, Ježíši.
– smiluj se nad námi.

III. zastavení: Ježíš poprvé padá pod křížem

– Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
– neboť svým křížem jsi vykoupil svět.

Mohl mít v sobě Ježíš radost, když ležel v prachu cesty? Ale radost není jen smích na rtech nebo zpěv v srdci. Radost je také v důvěře, v lásce, v jistotě, že nic, ani slabost, ani konec sil, ani pád a pocit bezvýchodnosti neubírá nic na skutečnosti, že Bůh je blízko a že nás má rád. A miluje právě ty slabé a vyčerpané. Tohle vědomí pomáhá vstát a začít znova. Pane Ježíši, ať nikdy nepochybujeme o Boží lásce a ať začínáme s novou důvěrou.

– Smiluj se nad námi, Ježíši.
– smiluj se nad námi.

IV. zastavení: Ježíš potkává svou Matkou

– Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
– neboť svým křížem jsi vykoupil svět.

Ježíš potkal na své cestě Matku. Věděl, že aspoň někdo mu rozumí, že na něho aspoň někdo myslí s láskou. Ale co když někdo nemá nikoho nablízku? Co potom? Kde je důvod k radosti? Ježíš, dřív než zemřel, nás všechny svěřil své Matce. Nikdo z nás tedy není sám, protože se o nás stará Ježíšova Matka. Pane, připomínej nám, že nejsme nikdy docela opuštěni, protože je s námi Panna Maria. Dej, ať jsme klidní v důvěře v Tvou i její pomoc a lásku.

– Smiluj se nad námi, Ježíši.
– smiluj se nad námi.

V. zastavení: Šimon z Cyrény pomáhá Ježíši nést kříž

– Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
– neboť svým křížem jsi vykoupil svět.

Kdyby se Šimon nabídl dobrovolně, bylo by to jiné. Ale přijmout nedobrovolnou pomoc je urážející. To spíš deptá, vzbuzuje hořkost, odpor. Jaký důvod k radosti mohou mít lidé vydědění, odstrčení, živení z milosti? Kde ji mají čerpat? V tom, že se podobají Ježíši! Pane, uklidni nás ve všech takových situacích, kdy nás naše nemohoucnost drtí a kdy šiji nechceme přiznat. Připomeň nám, že právě slabé nejvíce miluješ.

– Smiluj se nad námi, Ježíši.
– smiluj se nad námi.

VI. zastavení: Veronika podává Pánu Ježíši roušku

– Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
– neboť svým křížem jsi vykoupil svět.

Byla to nepatrná pomoc a bolest a únava trvala dál, i když už Veronika dávno zmizela v davu. Ale Ježíše musela hřát její láska a ochota pomoci. Už viděl na cestu, už si osvěžil tvář, už nebyl tak docela sám. Pane, nauč nás neočekávat okamžité vyřešení všech problémů a pomoz nám, abychom se radovali i z maličkostí, které obohacují náš život.

– Smiluj se nad námi, Ježíši.
– smiluj se nad námi.

VII. zastavení: Ježíš padá podruhé 

– Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
– neboť svým křížem jsi vykoupil svět.

Ještě jsme nezvládli jednu obtíž a už je tu další. Není ani čas na vydechnutí. Všechno se na nás hrne, všechny denní úkoly, povinnosti, starosti, a zavaluje nás stejně jako Ježíše břemeno kříže. Také padl znova. Rezignoval? Hledal východisko v úniku? V reptání, v prášcích, kávě, cigaretě? Utekl? Neměl kam, kříž zůstal trčet nad ním, stejně jako obtíže nad námi. Jediné řešení bylo znova vstát a znova kříž přijmout. Pasivita deptá. Souhlas osvobozuje. Aktivní svobodné nesení utrpení dává klid. Nauč nás, Pane, pochopit, že jen svobodný souhlas k Boží vůli nám dá sílu nést kříž. Pomoz nám, ať chápeme, že spolupracovat s Tebou na záchraně světa je radostné.

– Smiluj se nad námi, Ježíši.
– smiluj se nad námi.

VIII. zastavení: Ježíš potkává plačící ženy

– Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
– neboť svým křížem jsi vykoupil svět.

Máme kolem sebe řadu lidí, kteří žijí jinak, než bychom si přáli. Trápí nás to. Nevíme si s tím rady. Bere nám to radost. Cítíme se bezmocní. Ježíš se na své cestě setkal se ženami. Také věděl o jejich chybách, a dokonce jim to řekl. Ale věděl, že účinnější než smutek a trápení je aktivní pomoc. Nesl svůj kříž za ně. Znal řešení. Dej, Pane, ať místo nářku a rozčilování neseme své obtíže za svoje blízké a důvěřujeme, že všechno těžké můžeme proměnit v jejich štěstí.

– Smiluj se nad námi, Ježíši.
– smiluj se nad námi.

IX. zastavení: Ježíš padá potřetí

– Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
– neboť svým křížem jsi vykoupil svět.

Obtíže cesty nebyly nic ve srovnání s tím, co Ježíše ještě čekalo, a přece už sama cesta byla vyčerpávající. Jako člověk už nezmohl nic. Ležel znova v prachu, postrkován vojáky. Ale chtěl splnit svoje poslání, dojít až na vrchol, a tak se přece zvedl. - Sami v sobě nezvládneme nic. Ale jsme přece spojeni s Kristem! V nás žije Bůh. Jeho silou se můžeme také zvednout a pokračovat v cestě. Pane Ježíši, věříme, že s Tebou můžeme překonat i to, co jinak nelze zvládnout. Dej, ať nacházíme klid a radost v jistotě, že nám vždycky pomůžeš.

– Smiluj se nad námi, Ježíši.
– smiluj se nad námi.

X. zastavení: Ježíšovi svlékají šat

– Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
– neboť svým křížem jsi vykoupil svět.

Vidíme už to poslední - jak Ježíše zbavují šatů. Ale předtím už ho zbavili svobody, Matky, přátel, cti, zdraví, síly - to všechno musel Ježíš dát, aby splnil Otcovu vůli. Ta byla to jediné; na čem lpěl. K tomu máme také dojít, ale zatím se vážeme na spoustu drobností. Každé vzdávání se něčeho nás bolí. Nedovedeme dávat rádi a ještě hůř ztrácíme, když nás o něco obírají jiní. Ztrácíme klid, dobrou pohodu, bojujeme sami se sebou a radost nám mizí. Pane Ježíši, pomoz nám dívat se výš! Pomoz nám vidět za vším, co nás ochuzuje, Boha, který nás chce docela pro sebe. Je to jeho láska, která chce spálit všechny překážky, a být milován je přece radost.

– Smiluj se nad námi, Ježíši.
– smiluj se nad námi.

XI. zastavení: Ježíš přibít na kříž

– Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
– neboť svým křížem jsi vykoupil svět.

Je tolik nemocných. Tolik trpících. Tolik opuštěných. Možná, že i my se jednou ocitneme v řadách těch, pro které se život stal jednou bolestí. Den po dni, noc po noci, stále stejné utrpení nebo ještě se zhoršující. Kam se rozplyne Ježíšova zvěst lásky? Jak hluboko je v takových chvílích zasutá radost pod silnou bolestí! Ježíš to také musel prožít, když se jeho muka stupňovala každým úderem kladiva. Míváme v životě lidi, které máme rádi a které se snažíme napodobit. Jejich osobnost je strhující a radujeme se z každého úspěšného pokusu se jim v něčem podobat. Utrpení a bolest nás připodobňují Kristu. Dej, Pane Ježíši, aby nás myšlenka na Tebe a Tvou lásku posilovala a potěšovala i ve chvílích velkých bolestí.

– Smiluj se nad námi, Ježíši.
– smiluj se nad námi.

XII. zastavení: Ježíš na kříži umírá

– Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
– neboť svým křížem jsi vykoupil svět.

Je zlé vidět někoho trpět! A je tolik lidí, kteří ošetřují nemocné, tolik těch, kteří chodí do nemocnice za svými přáteli nebo nejbližšími. Je obrovský počet těch, kteří umírají. Samý smutek, strach, beznaděj, opuštěnost. Usilujme o to, udělat ze svého života něco krásného. Splnit Boží plán tak, jako ho splnil Ježíš. Každý den ho plníme kousek. Ale ve smrti máme možnost dát se docela. Nabídnout Bohu všechno. Vystoupit až na vrchol. Překročit práh a setkat se s Bohem. Copak na tom může být něco smutného? Podej nám ruku, Pane, až budeme umírat, abychom s plným vědomím a s radostí překročili práh a šli za Tebou.

– Smiluj se nad námi, Ježíši.
– smiluj se nad námi.

XIII. zastavení: Syn na klíně své Matky

– Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
– neboť svým křížem jsi vykoupil svět.

Ti, co drželi zas na chvíli Ježíše v náručí, byli smutní. Ztratili někoho, v kom měli oporu. V jeho přítomnosti pociťovali bezpečí a radost. Ale smrt je o to oloupila. Myslíme vždycky na to, co ztrácíme, a zapomínáme, co nachází ten, kterého jsme milovali. Ale láska víc myslí na druhého. Dej, Pane Ježíši, ať u smrtelného lože svých drahých i v prázdnotě dní potom se dovedeme radovat ze štěstí, které se jim otevírá, a ať tak překonáme vlastní stesk.

– Smiluj se nad námi, Ježíši.
– smiluj se nad námi.

XIV. zastavení: Ježíš je uložen do hrobu

– Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
– neboť svým křížem jsi vykoupil svět.

Někdy se nám zdá, že jsme udělali všechno, co jsme mohli, ale výsledek není vidět. Nervózně čekáme a jsme v pokušení propadnout skleslosti. Ale u Ježíšova hrobu, který byl tak důkladně uzavřený a který se přece otevřel a naplnil září, se učíme klidnému, důvěřivému čekání. Spoléháme na Tebe, Pane Ježíši, svěřujeme se Ti. Neopouštěj nás!

– Smiluj se nad námi, Ježíši.
– smiluj se nad námi.