I. zastavení: Ježíš je odsouzen
K.: Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
L.: neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Když se řekne soud, máme na mysli spravedlnost. Od toho by soudy měli být: aby byly vykonavateli spravedlnosti: osvobodit nevinné a odsoudit ty, kteří se provinili. Není tomu tak vždycky. Rozčiluje nás to, když vidíme, jak někteří evidentně vinni odcházejí od soudu rozesmáti… Pilátův soud patřil do druhé kategorie: odsoudil jednoznačně nevinného. Proč? Některým hodně záleželo na tom, aby si Ježíš vyslechl rozsudek smrti. Doléhali na něj a on - nechal se ovlivnit, podlehl jejich nátlaku. Soudy však nejsou pouze kamenné budovy. Soudy probíhají i v nás. Je to hodnocení, které vyneseme o druhém člověku. Je vždy spravedlivé? Opravdu jsme nikdy nevynesli o někom závěrečný úsudek: je to blbec? Je to zloduch… A jsme si jistí, že jsme měli po ruce vždy všechny detaily případu a objektivní posudek toho, co jsme „soudili“. Kolikrát jsme dali jenom na to, co jsme od někoho slyšeli!
Ukřižovaný Ježíši, smiluj se nad námi
II. zastavení: Ježíš přijímá kříž
K.: Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
L.: neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Kříž! A je to tady. Položili ho před něj, nebo přímo na něj a jako štvané zvíře hnali před sebou v ulicích Jeruzaléma. Je a asi i zůstane pro nás ne zcela vyřešenou záhadou, proč se více nebránil a proč ten kříž vlastně tak tiše a oddaně přijal. Možná nám ani tak nechce hned odpovědět. Co když chce dát příklad? Bůh chtěl být jedním z nás…
Když jsme přijali Kristovo učení o Bohu, asi nás něčím fascinovalo. Pokud jsme se aspoň jednou zamysleli nad tím, proč jdeme dobrovolně cestou křesťanství, tak jsme museli na Ježíšovi najít něco, co nás přesvědčilo. Znamená to ale, že Ježíše přijmu jako celek, jako Boha. Součástí jeho poselství je ale i tato cesta s křížem na ramenou. Ti, kdo kříž na cestě vedle Ježíše nenesou, jsou jeho kati, vojáci, zvědavci. Když jsme šťastni, plni radosti a daří se nám, je docela příjemné Bohu o tom povídat. Zůstáváme odevzdáni do Boží vůle i tehdy, když přichází kříž? Mohu klidně říct, že mě sice hodně věcí bolí, tíží, ale nikdy si nezoufám?
Ukřižovaný Ježíši, smiluj se nad námi
III. zastavení: Ježíš padá poprvé pod křížem
K.: Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
L.: neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Byl Bohem a mohl být silnější! Musí nás napadnout tato věta. Když dokázal poručit větru a utišit bouři, když byl mocnější než smrt, mohl přece zvítězit i nad slabostí. Určitě mohl. Jako Bůh měl prostředky a moc nepadnout. Chtěl být však jako my. Stal se člověkem, aby nám lidem byl blízko. Bohu nechce být lhostejný a vzdálený žádný lidský úděl. Jako člověk zeslábl: celou noc nespal, pak ho vyslýchali, musel se vyrovnat se zradou jednoho z nejbližších přátel, vyslechl si nespravedlivý rozsudek, bičovali ho, posmívali se mu. Divíme se, že padl?
Ještě někdy může někdo z nás říct, že mu Bůh nerozumí? Že neví, jak to máme těžké? Kdybychom tolik nehledali sebe a nelitovali se, možná bychom více byli schopni uvědomit si, že nejsme sami ani pro pády. Jenže: to bychom se museli k nim umět přiznat. Že jsme něco nezvládli. Jaký rozdíl mezi Kristem a námi! On se za lidskost nestydí. My jako bychom před jinými ani nebyli lidmi. Přiznat se dnes nenosí!
Ukřižovaný Ježíši, smiluj se nad námi
IV. zastavení: Ježíš se setkává s Marií
K.: Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
L.: neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Při tom setkání probleskla mezi Ježíšem a Matkou láska. Byla tam stále, teď se mohla projevit. A to i přesto, že jí nebylo dovoleno všechno, co by chtěla. Žádné objetí, žádné dlouhé rozhovory, žádná velká slova. Láska přetrvává i tehdy, když se nemluví. Láska v takových situacích umí konat i beze slov.Asi bychom i dnes chtěli, abychom Ježíše mohli poslouchat, aby k nám Bůh mluvil jasněji, abychom více slyšeli jeho než církev…
Ježíš svou lásku k lidem prokazoval nejen v té době, kdy žil a adresoval ji nejenom ke svým tehdejším učedníkům. Je v jeho logice lásky, že zanechává na zemi všechno to, co jeho lásku bude přibližovat i dalším noha generacím. Dokážu se však uspokojit s láskou bez velkých slov, Umí m dostatečně zmlknout a vnímat lásku Ježíšovu v jeho svátostech? Pochopil jsem, že nejenom ve křtu, ale i v eucharistii, v biřmování, ve smíření, ve svátosti manželství může být On, který to vše zanechal právě proto, že miluje? Kdykoliv odmítám, jsme tím, který se při jeho laskavém pohledu na mně od něj odvrátí…
Ukřižovaný Ježíši, smiluj se nad námi
V. zastavení: Šimon pomáhá Ježíši nést kříž
K.: Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
L.: neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
V nouzi poznáš přítele. Známe to pořekadlo a možná jsme si ho nejednou ověřili v praxi. Teď to na vlastní kůži poznává i Ježíš. Kdybychom chtěli vypočítat všechny případy, kdy on pomohl, nestačily by nám prsty obou rukou. Kolik hladovým podal chléb, kolik zraněným vrátil zdraví, kolik smutných utěšil. A kde jsou všichni ti, kterým pomohl? Teď potřebuje pomoct on, a nikdo se k němu nemá. Jediný, kdo mu pomůže nést kříž, bude chlap, kterého k tomu musí přinutit veřejná moc. Možná pod výhrůžkou trestu!
Když potřebujeme pomoc my, bereme to jako samozřejmost, že nám pomůže rodič. Nebo děti. Anebo sourozenci. Kdo jiný by nám měl být nablízku? A Bůh! Když je Bůh Bohem, měl by pomáhat, patří to jaksi k Jeho přirozenosti. A co dál? Co se týče naší pomoci, to už moc nepřeháníme. Někdy ani nevíme, kde a jak bychom měli pomoct. Bohu poděkujeme, to ano! Hezky se pomodlíme, dáme na mši. Ale vrátit pomoc? A on si o ni dokonce řekl: měl jsem hlad, a dali (resp. nedali) jste mi najíst…
Ukřižovaný Ježíši, smiluj se nad námi
VI. zastavení: Veronika podává Ježíši roušku
K.: Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
L.: neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Ukřižovaný Ježíši, smiluj se nad námi
Našel se někdo, kdo tu lhostejnost překonal. Nikdo ji možná ani nečekal, že se vynoří z davu a vyjde odsouzenci vstříc. Těch, co ho z povzdálí litovali, bylo asi nemálo. Konec-konců, už mu stejně nepomůžou. Je odsouzený. Těch, kdo z davu vyšli, spočítáme velmi lehce: jenom Veroniku zmiňuje tradice jako tu, která nepřemýšlela nad tím, co by mohli jiní a jak by se mohli ostatní angažovat. Konala to, co mohla. Podala ručník na utření potu i krve.
Jít s davem je pohodlné. Nevyčuhovat z řady, pokud se nejedná o chytrost, šikovnost, slávu a mudrování, se nevyplácí. Zejména tehdy ne, kdybych si svým jiným počínáním nebo jinými názory vysloužil posměch či urážky. Stejně nezměním nic na tom, jak lidé o dané problematice smýšlí nebo k čemu jsou rozhodnuti. Plout proti proudu? Komu by se chtělo, když je snadnější se proudem nechat unášet!
VII. zastavení: Ježíš padá podruhé pod křížem
K.: Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
L.: neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Pád, to není jen ztráta fyzických sil. Ještě horší je, když schází síla duševní, psychická. Když člověk nenalézá vnitřní motivaci, když už se nejen nechce, ale ani neumí, nemůže. Když jsme na samém dně. S vůlí, se sílou, s odvahou, s ochotou něco zvládat. Tak sahá člověk po alkoholu, po drogách, po práškách, po oprátce. Jiný nadává a hřímá. Kleje a proklíná.
Stačilo by však možná otevřít oči. I na tom dně, v prachu špíny, opřený tváří o podlahu po otevření svých očí bych spatřil, že na tom dně nejsem úplně sám. Že je tam i on – Ježíš. Padl, protože mu docházela síla. Lidská síla. Tedy nejen ta síla fyzická. i to, čemu říkáme chuť vstát a jít dál. Chce to opět zkusit: když se budeš ode dna odrážet, nemusíš být na to sám. Podá ti ruku. Drž se pevně. On totiž opět vstává…
Ukřižovaný Ježíši, smiluj se nad námi
VIII. zastavení: Ježíš napomíná plačící ženy
K.: Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
L.: neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Není to záležitost jenom žen: lidské utrpení dokáže někdy zaujmout i dojmout natolik, že se rozlítíme a dojmeme. Čteme o zvěrstvech páchaných na nevinných dětech, o neštěstí v cizí krajině, o vraždě mladého člověka… Když ty ženy vidí, jak mladý člověk sotva drží krok s tou lůzou, když vůbec nevypadá jako nebezpečný zločinec, jakých viděli kráčet po té samé cestě tolikrát, rozpláčou se. Ježíšovo napomenutí však v tuto chvíli ukáže na jinou oblast, kterou opomíjí ony i my:
A co hřích? Co stav duše nás samotných a našich dětí? Hlavně, že se děti mají dobře, daří se jim, jsou spokojeni. O to nám jde. A že nechodí do kostela, že nevěří v Boha? No co, víte, jak to chodí… Asi taková by byla naše odpověď Ježíšově výtce. Dívá se z obrazu křížové cesty přes všechna staletí a tak jako kdysi se ptá: jak to, že tě umí rozlítostnit utrpení, ale s těžkým hříchem, který ohrožuje tvůj věčný život, úplně spokojeně usneš a žiješ klidně týdny či měsíce?
Ukřižovaný Ježíši, smiluj se nad námi
IX. zastavení: Ježíš padá potřetí pod křížem
K.: Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
L.: neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Třikrát a dost! A počítáme to doslova. Jenže biblická číslovka tři znamená nikoliv počet, ale úplnost. Stejně jako čísla sedm či dvanáct nás staví před dokonalost. Padl nesčetněkrát. Jeho celá cesta s křížem byl vlastně jeden velký pád a ubližování. Bolest, která neznala mezí a neustávala. Dav možná zahučel pokaždé, když se kácel k zemi. A vydechl a spokojeně opět kráčel vedle něj, když vstal a šel. Jakoby ten kříž v těch okamžicích už nebolel a nebyl těžkým!
Občas přinést nějaké sebezapření či oběť se nám daří. Na Popeleční středu si něco odřeknem, v postní době možná něco omezíme. Čas od času i zamáčkneme slzu od bolesti. Jsme zkrátka ti, co ten kříž úplně neodmítají. Tentokrát jsme však postaveni před složitější otázku. A co když ten kříž bude bolet celý život? Jak se zachováme, kdybychom měli celoživotně nést nějaký kříž, který nám nebude moc příjemný. Ježíš je opět na zemi. A my máme čas uvažovat. Ještě stále jsme tak dobří, jak si někdy připadáme?
Ukřižovaný Ježíši, smiluj se nad námi
X. zastavení: Ježíše svlékají z šatů
K.: Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
L.: neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Co všechno za života Ježíšovi brali. Vzali mu slovo v synagoze, když chtěl mluvit a jim se to nelíbilo. Vyhnali ho z města, když se jim zdálo, že ubývá příliš dobytku a přibývá uzdravených lidí. Nazvali ho pomateným a chtěli mu vzít jeho pověst mezi lidem. Rozháněli mu učedníky, vzali mu svobodu, svázali ruce a teď mu berou i šaty. Zůstal naprosto nahý a bez všeho, co mu patřilo. Ostuda, však?
Nelíbí se nám to oprávněně. Nikdy bychom neměli dovolit, aby komukoliv vzali všechno, co má. Aspoň něco mu mohli nechat. Že to říkáme nebo myslíme si to právě my! My, kteří bez ostychu klidně používáme jeho jméno jen tak. Bezdůvodně, lehkovážně, dokonce bez uvážení. A někdy i bez pocitu viny. Že tím jeho jméno zneucťujeme, že jeho jménu, které je spojeno s takovou láskou, vlastně bereme důstojnost? Ježíšmarjá, to snad ani není možné! Proboha, je to opravdu tak?
XI. zastavení: Ježíš je přibíjen na kříž
K.: Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
L.: neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Chtěl obejmout lidstvo a oni mu svázali ruce. Chtěl hlásat svobodu a oni ho uvěznili. Měl hlad a žízeň, a oni mu místo jídla a vody podali žluč a ocet. Všechno je nějak naruby. Opačně, než by to mělo být. Boží řád, který Stvořitel lidstvu a celému vesmíru dal, člověk mění a vyvrací. Když dal člověku svobodu, nese si teď ovoce této svobody. Vzali mu ruce, které chtěli hladit a přibíjejí je na dřevo kříže.
Možná mu teď budeme rozumět. I my přeci někdy dostáváme něco úplně jiného než jsme chtěli. i nám se občas postaví do cesty překážka v podobě nepředpokládané události. A kolikrát jde o maličkosti a prkotiny: v televizi dávají jiný program než jsme očekávali. Zápas skončil jinak, než jsme chtěli. Jídlo v restauraci chutná mnohem hůř než jsme byli ochotni strpět. A o dovolené nebylo takové počasí, jak jsme chtěli. Kdyby nás v takových chvílích slyšel Bůh, co by se doneslo k jeho uším? Odevzdanost? Umění přijmout věci, které dopadnou jinak? Nebo něco horšího…? A my si opravdu myslíme, že se to k jeho „uším“ nedonese?
Ukřižovaný Ježíši, smiluj se nad námi
XII. zastavení: Ježíš umírá na kříži
K.: Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
L.: neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Konec. Vše skončilo, nastala smrt. Už vydechl naposledy. Kříž dobolel, život je ukončený. Zůstal jen kříž jako prst vztyčený k nebi. A na něm mrtvola. Fiasko, jaký by nikdo z jeho učedníků nepředpokládal. Ježíšova snaha změnit lidstvo utrpěla porážku. Toto že je vykoupení? To by mohly být a zajisté i byly první úvahy. Málokdo dokázal být trpělivý. Počkat několik hodin, tři dny. Stačí vydržet a věřit, že Bůh neřekl poslední slovo...
Kdo by však čekal? V křížích, bolestech, utrpeních… Když se něco nedaří, když něco nejde, když něco bolí? Trpělivost růže přináší, umíme to říkat, když lovíme v pokladu přísloví a pořekadel. Ale v životě už o ty růže nestojíme. Nebo můžeme klidně říct, že trpělivost v nesnázích je naše silná stránka? A nejde jen o to, že nás z toho bolí hlava! Když se něco nedaří, kolik lidí pošleme někam jinam. Kdyby jenom na kříž!
Ukřižovaný Ježíši, smiluj se nad námi
XIII. zastavení: Ježíš je položen do klína své matky
K.: Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
L.: neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Složili jeho tělo z kříže a Maria objala jeho mrtvolu. Zůstalo pár jedinců, kteří se dívalo na to, jak moc změnily ty poslední hodiny toho, jehož znali jako mocného a dobrého. Dokázal uzdravovat, a sám je tady bezmocný. Uměl se hluboce podívat do očí, a teď mu zatlačili oči. Kolik dobra mohl ještě vykonat! Zemřel v plné síle, v mužném věku. Co všechno ještě mohl dokázat?
To není jen otázka, která se dere na povrch při pohledu na Ježíšovo mrtvé tělo. To je otázka, která nás napadá pokaždé, když se pohřbívá mladý člověk, když umírá student, když se zabije otec rodiny, když… když jednoduše my víme přesně, co by bylo, kdyby zůstal žít! Chtěli bychom někdy určovat délku života a vzít si do vlastních rukou nejenom vlastní osudy, ale i osudy těch druhých. Nestává se nám, že něčemu občas „rozumíme“ lépe než Bůh? Že víme, jak by co měl a neměl Bůh zařídit?
Ukřižovaný Ježíši, smiluj se nad námi
XIV. zastavení: Ježíš je pohřben
K.: Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
L.: neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Pochovali ho do skalného hrobu a přivalili hrob kamenem. Už nemluví. A kolik lidí ho poslouchalo, jak čekali na každé slovo, které plynulo z jeho úst. Když něco potřebovali slyšet, nebylo problém zjistit, v které osadě či vesnici právě učí. ale co teď? Kdo bude k nim mluvit a učit je? Kdo se bude vést, aby nezbloudili a nedělali to, co se nemá?
Kdyby nám Ježíš přímo mluvil z rádia či televizní obrazovky, asi bychom byli spokojenější. Kdyby na kazatelnu v kostelech vystoupil on sám osobně, zatleskali bychom mu. Pokud by nám ovšem neřekl, že se o nás postaral i na tu dobu, když ho nebudeme vidět a slyšet fyzickými smysly. ŽE nám bude posílat své učedníky každé době a že nám bude formovat svědomí. Že svědomí bude tím hlasem, který nám v hloubi duše bude říkat, co máme a nemáme. Posloucháme ho?
Ukřižovaný Ježíši, smiluj se nad námi
Závěr: Proč tolik utrpení a bolestí ve světě! Proč svět musí poznat tolik nespravedlivosti? Kdybychom byli Bohem, změnili bychom to! Myslíme si, že by to mohlo vypadat lépe bez bolestí a bez křížů! Jak bláhoví jsme! Mohli jsme aspoň na chvíli teď postát a přemýšlet nad úplně jinou věcí. Kolik nespravedlivosti, zla a utrpení způsobujeme my. Některé chtěně, jiné bezděčně.
Něco se nám podaří zkazit natolik, že jiného raníme či rozbrečíme. Umíme to slovem i skutkem. Člověče, a ty bys chtěl být Bohem, který by odstraňoval zlo ze světa. Otázka, kterou jsme si mohli tedy položit, je. proč musím tolik bolestí a křížů jiným způsobovat já sám? Ještěže si šel, Ježíši, po té cestě křížové, aby si tím pomohl nést kříž i těm, jimž ho přidáváme my svým chováním!