Zdroj: © pastorace.cz
Datum napsání:
07.03.2019
Křížová cesta s Mojžíšem
Úvod:S Mojžíšem půjdeme na Ježíšovu cestu kříže. Mojžíš šel cestou proroka. Šel cestou utrpení a bolesti. A on je právě na této cestě předobrazem již tehdy očekávaného Mesiáše. A zároveň člověkem slabým, který se Bohem nechává vést a vede i druhé do Zaslíbené země.
1. Odsouzení
Mojžíš vyrostl u faraonova dvora. Víme o něm, že byl faraonem-člověkem- odsouzen k smrti, stejně jako všichni tehdy narození hebrejští chlapci, a zároveň byl skrze člověka-faraonovu dceru - Boží pomocí zachráněn. Každý z nás svou nedůvěrou, neschopností šířit dobro, vlastními silami směřuje ke smrti. Již tato neschopnost nás odsuzuje k smrti. Bůh nás zachraňuje, jako zachránil Mojžíše. Zachraňuje nás skrze Ježíše Krista, právě tím, že On se za nás nechal odsoudit na smrt. Ačkoliv byl božské přirozenosti, nic nelpěl na své vznešenosti, že je rovný Bohu, ale sám sebe se zřekl a vzal na sebe přirozenost služebníka.
2. Přijetí kříže
Putující starozákonní církev křičí na Mojžíše: „Dej nám vodu, abychom se napili!“ On říká: „Proč pokoušíte Hospodina? Tak málo věříte, že se o vás postará?“ Nevěříme, že Bůh je s námi v krizových situacích i v temnotách. A proto volají Židé před Ježíšem: „Nechceme takového krále. Ukřižuj ho.“
3. První pád
První hřích Mojžíšův: Řekl mu v Egyptě jeho soukmenovec: „Copak ty, chceš být naším soudcem? Ty, který jsi zabil Egypťana?“ Ano hřích Mojžíše, toho, kterého Hospodin vyvolil, je i naším hříchem. Jak často chceme zvítězit násilím… Proto nám Ježíš říká: neodporujte zlému!
4. Maria
Dátana pohltila země. On i ostatní ztratili víru při obtížích cesty. Člověk bez víry není schopen milovat. Je zdrojem zmatků, nepřátelství ve společenství. Chtěl by konat dobro jako ostatní, ale nemůže. Nemá sílu. Nevěří. Dátan neuvěřil Mojžíšovi. Já nevěřím Bohu. Maria věří i v těžkostech, protože má čisté srdce, není poskvrněna dědičným hříchem, ani hříchem osobním.
5. Pomoc Šimonova
Mojžíš říká: „Hospodine, nejsem schopen mluvit, jsem neobratný v řeči.“ Bůh ustanovuje: Áron bude mluvit tvými ústy. I tuto slabost člověka, který potřebuje pomocníka, oporu, bereš na sebe Ježíši, když potřebuješ Šimona, aby ti pomohl nést kříž.
6. Veronika
Mojžíš vidí, když sestupuje z hory Sinaj s deskami Zákona, že si ulili zlaté tele. Modláři nevidí, že Mojžíš zvěstuje novou tvář Boží, novou podobu. - Jeho slovo je na deskách Zákona. Ježíši, ty jsi vtělené Slovo Boha, ty jsi pravý obraz Boží. Posílej nám nové Mojžíše, proroky a evangelisty, abychom víru v Tebe za nic neprodali.
7. Druhý pád
Boj s Amalečany. Mojžíšovi slábnou ruce rozepjaté k modlitbě. Áron a Chůr přistupují, aby je podpírali. Pak je boj vítězný. Amalečané jsou obrazem duchovních nepřátelských sil, jsou přemáháni modlitbou. Ale i v modlitbě býváme slabí, padáme, necháváme klesnout ruce, zavíráme Bibli, odkládáme růženec, odkládáme svátost smíření. Ježíš nám říká: „Nech se pozvednout jako já při druhém pádu.“
8. Plačící ženy
Deset egyptských ran. Kolik jich v Egyptě naříkalo nad neúrodou, nemocemi, přírodními katastrofami… Plačte nad sebou! Mluvíte o tom, že vás Bůh nemá rád a nevidíte, že jste zotročili jeho lid. Utrpení, které jste způsobili bližním je vám lhostejné. Plačte nad svým sobectvím a nad Bohem, který je zraňován ve vašem srdci i ve vašem okolí.
9. Třetí pád
Mojžíš byl odsouzen k tomu, že neuzří Zaslíbenou zemi. Vkročí do ní až další generace. Také my se odsuzujeme ke stání před zavřenými branami Božího království, protože jsme jako Mojžíš neuvěřili, že Bůh dá i vzbouřenému lidu vodu ze skály. Třetí pád - Ježíš na sebe bere naší ubohou víru, která se uzavřela do ghetta.
10. Zbaven šatu
Je třeba vše odložit, především strach a vstoupit do Rudého moře. Nic si nenechat, žádnou oporu. Uvěřit v Boží zázrak. K tomu nás vede Ježíš, když odevzdává i svůj šat.
11. Přibíjení
Krok na poušť - krok do samoty. Na ničem nelpět, ani na přátelích. Umět jít sám a uslyšet Boha, to je pravá poušť. To je přibíjení na kříž. Přijetí tohoto pozemského putování. Nejít ve své síle, ale v síle Božího Ducha na poušť. Ježíš je přibitý na kříži. Už není cesta zpět.
12. Ježíš umírá
Lid umíral. Mojžíš vztyčil měděného hada na poušti. Kdo se na něj s vírou podíval, byl uzdraven. Jako byl vztyčen had na poušti, tak musí být vyvýšen Syn člověka, aby každý, kdo vidí Syna člověka a věří v Něho, byl zachráněn.
13. Sejmutí těla
Pascha - noc vyjití z Egypta. Je to večeře, v níž se děkuje za záchranu. Umím děkovat ve víře? To znamená vidět mrtvé tělo Ježíše a věřit, že on vstane, jak řekl.
14. Pohřeb
Pascha je přechod ze smrti ke vzkříšení. Náš velikonoční Beránek- Kristus je již obětován. Hrob je výzva, abychom očekávali Mesiáše. Nyní ve víře, že přišel v Ježíši Kristu a třetího dne, že k nám přijde ve slávě. To co prožil Izrael při osvobození z Egypta, prožíváme při každých velikonocích, při každé eucharistii.
