Rozhovor s Ježíšem

Úvodní modlitba

Kristus: Těmi 14 zastaveními, kterými teď chceš projít, se nebudeš ubírat sám. Já kráčím s tebou. Přestože ty jsi ty a já jsem já, přece jsme skutečně jedno - jeden Kristus. A proto: Má křížová cesta před dvěma tisíci roky a tvá cesta nyní jsou také jedno. Ale všimni si tohoto rozdílu! Můj život nebyl úplný, dokud jsem ho nedovršil svou smrtí. Tvých 14 zastavení bude naplněno až tehdy, když je korunuješ svým životem.

První zastavení: Ježíš je odsouzen na smrt

– Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
– neboť svým křížem jsi vykoupil svět.

Kristus: V Pilátových rukou, mé druhé já, vidím vůli svého Otce. Ačkoliv Pilát je nespravedlivý, je zákonitým guvernérem a má nade mnou moc. A tak Syn Boží poslouchá lidského syna. Jestliže Já se mám podřídit Pilátovu rozhodnutí, protože je to vůle mého Otce, mohl bys odepřít poslušnost těm, které jsem nad tebou ustanovil?

Člověk: Můj Ježíši, můj Pane, poslušnost Tě stála život. A po mně žádáš jen ten úkon vůle, nic víc - a přesto, jak těžké je pro mne se sklonit. Odstraň slepotu z mých očí, abychom směl vidět, že jsi to Ty, koho poslouchám ve všech, kdo mi poroučí. Pane, jsi to Ty.

– Smiluj se nad námi, Ježíši.
– smiluj se nad námi.

Druhé zastavení: Ježíš bere svůj kříž

– Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
– neboť svým křížem jsi vykoupil svět.

Kristus: Tento kříž, tento kmen stromu je to, co můj Otec pro mne vyvolil. Kříže, které musíš snášet, jsou většinou produkty tvého denního života. A přece je můj Otec vybral pro tebe. Přijmi je z jeho rukou! Vzmuž se, mé druhé já, nedopustím, aby tvé břemeno vzrostlo a bylo jen o jedinou unci těžší než tvé síly.

Člověk: Můj Pane Ježíši, beru svůj denní kříž. Vítám jednotvárnost, která často poznamenává můj den, nepohodlí všeho druhu, letní vedro, zimní chlad, své zklamání, napětí, odstrčení, úzkost. Připomínej mi často, že když nesu svůj kříž, nesu tvůj s Tebou. A třebaže nesu jen třísku z tvého kříže, Ty za to neseš celý můj kříž, kromě té třísky.

– Smiluj se nad námi, Ježíši.
– smiluj se nad námi.

Třetí zastavení: Ježíš padá pod křížem

– Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
– neboť svým křížem jsi vykoupil svět.

Kristus: Bůh, který učinil vesmír a udržuje ho v existenci jen svou vůlí, stal se člověkem, a to člověkem příliš slabým, než aby mohl unést těžký kmen kříže. Jak lidský je ve své slabosti Syn člověka. Můj Otec to tak chtěl. Jinak bych nemohl být tvým vzorem. Jestli chceš být mé druhé já, tak tedy také musíš přijmout bez nářku svou lidskou křehkost.

Člověk: Pane Ježíši, jak bych se mohl zdráhat? Ochotně přijímám svou slabost, podrážděnost i nálady, bolest hlavy i únavu, všechny nedostatky těla, mysli i duše. Uděl mi, Pane, ať jsem spokojen se svými ztrátami, protože tyto obtíže mé přirozenosti jsou pro mě projevem tvé vůle, snesu je rád. Ale dej mi sílu zápasit jako Ty!

– Smiluj se nad námi, Ježíši.
– smiluj se nad námi.

Čtvrté zastavení: Ježíš potkává svou Matku

– Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
– neboť svým křížem jsi vykoupil svět.

Kristus: Má matka mě vidí zbičovaného, vidí, jak mě kopou a ženou jako zvíře, počítá všechny mé rány. Ale přesto, že její duše pláče v agonii, žádný protest ani stížnost neunikne z jejích rtů. Dokonce jí ani nevstoupí na mysl. Podílí se na mém mučednictví. A já se podílím na jejím. Neukrýváme se navzájem. Svou bolest a své utrpení. Protože toto je vůle mého Otce.

Člověk: Můj Pane Ježíši, vím, co mi chceš říci. Pozorovat bolest těch, které milujeme, je těžší než snášet svou vlastní. Nesu-li svůj kříž za Tebou, musím také stát a sledovat utrpení svých drahých. Bolest srdce, nemoci i zármutek těch, které miluji. A musím připustit, že oni také vidí mé utrpení. A přece věřím, že všem, kdo Tě milují, se všechno obrátí k dobrému. Musí se tak stát. 

– Smiluj se nad námi, Ježíši.
– smiluj se nad námi.

Páté zastavení: Šimon z Kyrény pomáhá Ježíši nést kříž

– Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
– neboť svým křížem jsi vykoupil svět.

Kristus: Mé síly jsou u konce, už nemohu sám unést kříž. A tak vojáci nutí Šimona, aby mi pomohl. Ten Šimon - to jsi ty, mé druhé já. Dej mi svou sílu! Pokaždé, když sejmeš jakékoliv břemeno z ramen toho druhého, je to totéž, jako bys vlastníma rukama snímal hroznou tíži, která mě drtí.

Člověk: Pane, dej ať to uskutečním. Protože kdykoliv utřu nádobí, zdvihnu nějakou věc ze země, pomohu dítěti v jeho malém úkolu nebo dám nějakou radu a pomoc v práci nebo obchodě, pokaždé když nasytím hladového, obléknu nuzného, vyučuji nevědomého, podám svou ruku jakýmkoliv způsobem - nezáleží na tom, komu - mohu se stát Šimonem. A laskavost, kterou jsem jim prokázal, prokazuji opravdu Tobě.

– Smiluj se nad námi, Ježíši.
– smiluj se nad námi.

Šesté zastavení: Veronika podává Ježíši roušku

– Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
– neboť svým křížem jsi vykoupil svět.

Kristus: Máš dost statečnosti, mé druhé já, abys utřel mou zkrvavenou tvář? Kde je moje tvář, ptáš se? Doma, v rodině, když se oči plní slzami, v práci, když stoupá napětí, na hřišti, ve vykřičených čtvrtích města, v soudních síních, v nemocnicích, ve vězeních, kdekoliv existuje utrpení, tam je moje tvář. A tam na tebe čekám! Abys mi utřel krev a slzy.

Člověk: Pane, co žádáš, je těžké. To vyžaduje odvahu a sebeobětování, a já jsem slabý. Prosím, dej mi sílu. Nedopusť, abych utekl, protože mám strach. Pane, žij ve mně, a jednej ve mně a miluj mě! A nejen ve mně samotném, ve všech lidech - abychom uměli odhalit tvou tvář. Ne už zakrvácenou, ale tvou oslavenou tvář zde na Zemi.

– Smiluj se nad námi, Ježíši.
– smiluj se nad námi.
 
Sedmé zastavení: Ježíš padá pod křížem podruhé

– Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
– neboť svým křížem jsi vykoupil svět.

Kristus: Toto sedmé zastavení, mé druhé já, je zkouškou pro tvou vůli. Z tohoto pádu se nauč vytrvat v konání dobra. Přijde čas, kdy se ti bude zdát, že všechna tvoje snaha zklamala. A ty se budeš domnívat, že dál už nemůžeš - pak se vrať ke mně. I když jsi břemenem obtížen, přijď a já ti zase dám klid. Důvěřuj mi a pokračuj v cestě.

Člověk: Dej mi svou odvahu, Pane! Když na mne těžce dolehne zklamání, nezdar a jsem opuštěn, podej mi svou ruku a pozdvihni mne. Vím, že nesmím přestat, ale vytrvat v konání dobra. Ale pomoz mi, Pane. Sám nemohu nic. S Tebou mohu všechno, co žádáš. A já chci!

– Smiluj se nad námi, Ježíši.
– smiluj se nad námi.

Osmé zastavení: Ježíš těší plačící ženy

– Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
– neboť svým křížem jsi vykoupil svět.

Kristus: Jak často jsem toužil shromáždit děti Jeruzaléma a přivést je k sobě! Ale ony odmítly. Ale teď tyto ženy pláčou nade mnou. A mé srdce se rmoutí nad nimi, truchlím nad jejich budoucím utrpením. Těším ty, kdo se snaží potěšit mne. Mé druhé já, jak ty umíš být něžný, jak laskavý?

Člověk: Můj Ježíši, tvůj soucit ve tvém utrpení přesahuje míru. Pane, vyučuj mě, pomoz mi učit se od Tebe! Až budu chtít být nevrlý k těm, kdo mne zraňují svým posměchem, kdo mi nerozumějí, kdo mi brání v mých snahách svou neochotou, kdo se mi vtírají do mého soukromí. Pomoz mi zakrýt si ústa. Kéž se laskavost stane mým pláštěm! Pane, učiň mě laskavým - jako jsi Ty! 

– Smiluj se nad námi, Ježíši.
– smiluj se nad námi.

Deváté zastavení: Ježíš padá potřetí pod křížem

– Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
– neboť svým křížem jsi vykoupil svět.

Kristus: Zcela bez síly ležím zhroucen na dlažbě. Mé tělo se nemůže ani pohnout. Ani kopání, ani rány ho nemohou zvednout. A přece má vůle zůstává mou! A stejně i tvá! Věz toto, mé druhé já: Tvé tělo může být zlomeno, ale žádné násilí na zemi, ani násilí pekla, nemůže ti odejmout tvou vůli! Tvá vůle je tvá.

Člověk: Můj Pane! Vidím, že jsi klesl, ale po chvilce znova vstáváš a potácíš se dál. Totéž mohu i já. Protože má vůle je zcela má. I když všechna má síla vyprchá a vina a výčitky svědomí mne tlačí k zemi a zdá se mi, že mě rozdrtí, chraň mě před hříchem Jidášovým - zachraň mne před zoufalstvím! Pane, nedopusť, abych někdy cítil, že kterýkoliv můj hřích je větší než tvá láska. Nezáleží na tom, jaká je má minulost, mohu začít znova!

– Smiluj se nad námi, Ježíši.
– smiluj se nad námi.

Desáté zastavení: Ježíš je obnažen

– Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
– neboť svým křížem jsi vykoupil svět.

Kristus: Pohleď, mé druhé já, ne nejchudšího Krále, který kdy žil! Před svými tvory stojím obnažen. Ani kříž - mé smrtelné lůžko, ani ten není můj vlastní. A přece: kdo byl kdy bohatší? I když nevlastním nic, mám přece všechno. Nestarej se úzkostlivě o svůj pokrm, o svůj oděv, o svůj život!

Člověk: Můj Pane, odpusť, nabízím ti své vše! Cokoliv vlastním, ano, ještě více, sebe sama. Vzdal ode mne touhu po slávě, postavení, bohatství. Vzdal ode mne každou známku závisti, když můj bližní má víc než já. Vysvoboď mě od nepravosti pýchy, od touhy po sebevyvyšování. A veď mne cestou pokory. Až když budu chudý v duchu, Pane, mohu být bohatý v Tobě! 

– Smiluj se nad námi, Ježíši.
– smiluj se nad námi.

Jedenácté zastavení: Ježíše přibíjejí na kříž

– Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
– neboť svým křížem jsi vykoupil svět.

Kristus: Dovedeš si představit, co je to křižování? Moji katani natáhli mé paže, přitlačili mou ruku ke dřevu, hřeb probodává mou tkáň. Potom těžkým kladivem rozbíjí ruku. A hřeb zaráží do kříže. A bolest šlehá jako výbuch ohně k mému mozku. Pak zvedají druhou paži a prudká bolest se opakuje. Pak natahují nohy tak, aby chodidla ležela těsně na dřevě, a také je pevně přibíjejí

Člověk: Můj Bože, dívám se na Tebe a uvažuji: Má moje duše opravdu takovou cenu? Co ti za to mohu dát? Teď a zde přijímám pro celý svůj život jakoukoliv nemoc, trýzeň, úzkost, které přijdou, tisknu své rty na každý kříž. Ó požehnaný kříž, který mě činí - s Tebou- spoluvykupitelem mých bližních.

– Smiluj se nad námi, Ježíši.
– smiluj se nad námi.

Dvanácté zastavení: Ježíš umírá

– Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
– neboť svým křížem jsi vykoupil svět.

Kristus: Kříž se stává teď kazatelnou: "Odpusť jim Otče"... "Budeš se mnou v ráji"... "Zde je tvá Matka- zde tvůj syn…" "Žízním…" "Je dokonáno…" Abych to mohl říci, musel jsem se zvednout na svých zápěstích a chodidlech, a každý pohyb mě vrhá do nové vlny smrtelného zápasu. A pak, když už jsem všechno vytrpěl a vyčerpal svou lidskou přirozenost, nechal jsem svůj pozemský život zhasnout.

Člověk: Můj Ježíši, můj Bože, co na to mohu říci nebo učinit? Obětuji Ti svou smrt s veškerou její bolestí a přijímám už teď i čas i způsob smrti, který mi chystáš. Nechtěl bych sám ani o jediný okamžik prodloužit dny svého života. Obětuji Ti svou smrt za své vlastní hříchy i za hříchy mých bližních. Můj Bože! Můj Bože! Vždyť nevíme, co činíme! 

– Smiluj se nad námi, Ježíši.
– smiluj se nad námi.

Třinácté zastavení: Ježíš je sňat z kříže a položen do klína své Matky

– Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
– neboť svým křížem jsi vykoupil svět.

Kristus: Oběť je skončena. Ano, každá služba je dokonána. Ale ne služba mojí Matky. Ani ne tvá, mé druhé já. Má Matka musí ještě držet v náručí bezduché tělo Syna, kterého zrodila. Ty se také musíš rozloučit s těmi, které miluješ, a přijde na tebe zármutek. Ve svých ztrátách mysli na toto: množství duší bude zachráněno Mariinou účastí na mé Kalvárii. I tvůj zármutek se může stát cenou za duše.

Člověk: Prosím Tě, Pane, pomoz mi přijmout ta rozloučení, která musí přijít - když přátelé odejdou, když děti opustí domov. A nejvíce ze všeho, když mě opustí moji drazí, když Ty je zavoláš k sobě. Potom mi dej milost říci: Když se Ti, Pane, tak zalíbilo, vzít je domů, klaním se Tvé nejsvětější vůli, a kdybych je jediným slovem mohl vzkřísit k životu oproti tvé vůli, nevyslovil bych ho. Uděl jim věčnou radost!

– Smiluj se nad námi, Ježíši.
– smiluj se nad námi.

Čtrnácté zastavení: Ježíš je uložen do hrobu

– Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
– neboť svým křížem jsi vykoupil svět.

Kristus: Takto končí můj pozemský život. Ale teď začíná jiný život pro Marii i pro Magdalenu, pro Petra i pro Jana i pro tebe. Jako člověk jsem své dílo dokončil. Mé dílo v církvi a skrze církev musí teď začít. Čekám na tebe, mé druhé já, den po dni, od této chvíle buď mým apoštolem obětí. Světcem.

Člověk: Můj Pane Ježíši, Ty víš, že můj duch je ochoten, ale tělo je slabé. Dej, ať vyučování, které jsi nemohl udělit, uskutečním já. Bolest, kterou Ty jsi nemohl snášet, snesu já. Díla lásky, která jsi nemohl Ty vykonat za svého krátkého života na zemi, ať vykonám já skrze Tebe! Ale já nejsem nic, Pane! Pomoz mi. 

– Smiluj se nad námi, Ježíši.
– smiluj se nad námi.

Závěreční modlitba

Kristus: Na počátku jsem Ti říkal, mé druhé já: Můj život nebyl úplný, dokud jsem ho nedovršil svou smrtí. Tvá cesta bude dokonána, až když ji dovršíš svým životem. Přijmi každý okamžik, jak k tobě přichází, s vírou a důvěrou, že na všem, co se stane, je má značka. Prosté fiat - to je všechno, co je třeba, povzdech, který jde ze srdce: "Chci to, Pane!" Následuj mě na vzdálených místech. Jsem těsně vedle tebe. Tvůj pracovní stůl, úřad, kuchyně, to jsou mé oltáře, kde obětuješ lásku. A tam jsem já s tebou. Teď jdi! Vezmi svůj kříž a životem naplň svou cestu!