Plody Ducha svatého

Úvod: Pane, chceme Tě doprovázet na křížové cestě a všímat si při ní ovoce tvého Ducha, které jsi nám získal. I vzejde proutek z pařezu Jišajova a výhonek z jeho kořenů vydá ovoce. A na něm spočine duch Hospodinův: Duch moudrosti a rozumnosti, duch rady a bohatýrské síly, duch poznání a bázně Hospodinovy. (Iz 11,1n)

Bratři, dáte-li se však vést Božím Duchem, nejste již pod zákonem. Skutky lidské svévole jsou zřejmé: necudnost, nečistota, bezcudnost, modlářství, čarodějnictví, rozbroje, hádky, žárlivost, vášeň, podlost, rozpory, rozkoly, závist, opilství, nestřídmost, a podobné věci. Řekl jsem už
dříve a říkám to znovu, že ti, kteří takové věci dělají, nebudou mít podíl na Božím království. Ovoce Božího Ducha však je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání. Proti tomu se zákon neobrací. Ti, kteří náležejí Kristu Ježíši, ukřižovali sami sebe
se svými vášněmi a sklony. Jsme-li živi Božím Duchem, dejme se Duchem také řídit. Nehledejme prázdnou slávu, nebuďme jeden k druhému vyzývaví, nezáviďme jeden druhému (Gal 5,18-26).

1. Zastavení věrnosti

Všechny jsi zklamal, Ježíši: Heroda, Piláta, představitele svého národa a nakonec apoštoly. Všichni čekali jiného Mesiáše a jeho působení si představovali také jinak. Tys zůstal věrný poslání od svého Otce a za to ses dostal k soudu! I pro mne je někdy těžké věřit, že jsi ve mně přítomen, že jsi ve mně autorem každého okamžiku mého života. Je pro mne těžké věřit, že jsi přítomen v mých bližních, že jsi můj bratr. Prosím tě o víru v Tebe a věrnost Tobě. Jestliže uznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očisťuje nás od každé nepravosti (1Jan 1, 9).

2. Zastavení prozíravosti

Slovo o kříži je bláznovstvím těm, kdo jsou na cestě k záhubě (1Kor 1, 18). Pane, Ty jsi na začátku křížové cesty a ničíš tu "moudrost moudrých a rozumnost rozumných", abys nás přivedl k pravému prameni moudrosti- bázni Boží. Hledání tvé vůle- to je prozíravost. Ti, kdo dělají jen to, co sami chtějí, tíhnou k tomu, co je tělesné, ale ti, kdo se dají vést Duchem, tíhnou k tomu, co je duchovní (Řím 8, 5).

3. Zastavení pokoje

Věřím, že se dá snášet s klidem i těžká situace, pokud není komplikovaná. Dovedu ještě pochopit, Pane, že i kříž lze nést, když to jde bez problémů. Udivuje mě však, že jsi zůstal tak klidný a pokojný i při pádu a to hned na začátku cesty. Mě by to přinejmenším rozčílilo a pořádně bych vynadal tomu, kdo mi nastavil nohu, nebo se zlobil aspoň sám na sebe, že jsem si nedal větší pozor, a to si myslím, že jsem plný tvého pokoje. Ať vám v srdci vládne Kristův pokoj: to je přece cíl vašeho povolání, které vás shromážďilo v jednom těle (Kol 3, 15).

4. Zastavení tichosti

Ovoce Božího Ducha je také tichost, vždyť co je spojeno s věčností, nelze vystihnout v čase. Tak jako záříš v temnotě nevědomosti světlem víry, tak vedeš s Marií rozhovor v tichosti. Nemluví se, jste pouze cele přítomni. Často se setkáváme s utrpením druhých a nemůžeme k tomu nic říci- nemáme! Náš úkol je být přítomen. Lidským hněvem spravedlnost Boží neprosadíš. A proto odstraňte veškerou špínu a přemíru špatností a v tichosti přijměte zaseté slovo, které má moc spasit vaše duše (Jak 1, 20n).

5. Zastavení trpělivosti

Vypadá to, Pane, jako by Šimon musel mít trpělivost s Tebou. Vojáci ho sice přinutili, aby Ti pomohl, ale on kvůli tomu musel změnit svůj plán a snad i směr své cesty. Ztratil také dobrou pověst- on "dobrý člověk" má pomáhat nějakému zločinci." Je to však tvoje trpělivost se Šimonem a se všemi jemu podobnými, protože Ty, Ježíši, na každého z nás už od věčnosti trpělivě čekáš. Svlečte se sebe člověka starého s jeho počínáním a oblečte člověka nového, který jde cestou pravého poznání a obnovuje se k podobě se svým stvořitelem (Kol 3, 9n).

6. Zastavení vděčnosti

Pane, Ty nepřehlédneš žádné dobro, protože je příležitostí pro hluboké sjednocení v Bohu, který je dobrý. Každý dobrý čin je přiznání se k Tobě, proto mu vtiskuješ svou pečeť - svou tvář. A ve vašem srdci ať vládne mír Kristův, k němuž jste byli povoláni v jedno společné tělo. A buďte vděčni (Kol 3,15).

7. Zastavení pokory

Po překonání počátečních obtíží začala tvoje cesta, Pane, slibně ubíhat. Najednou však znovu padáš. Tím ses dostal do role, kterou Ti přisoudil Satan a z jeho pokoušení i první lidé. Člověk chce být jako Bůh a Ty - Bůh- se ve svém pádu ztotožňuješ s prachem země. Je pro mne tvrdé a nepříjemné opakovat v životě pokořující situaci, ale tolik potřebné. Nesmím a ani nechci si vysnívat pokoru, naopak chci přijímat skutečnost takovou, jaká je. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný srdcem, a naleznete odpočinutí pro svou duši (Mt 11,29).

8. Zastavení opatrnosti

Jak je dobrý lidský soucit, vždyť Ty, Pane, jsi ho sám chtěl a stvořil, jak je dobrý, ale zároveň i nebezpečný, neboť může odvrátit náš pohled upřený na Tebe, abychom se zadívali na sebe. Dej nám opatrnost v blížících se nebezpečích, abychom se jimi přibližovali k Tobě. Posílám vás jako ovce mezi vlky. Buďte tedy opatrní jako hadi a bezelstní jako holubice (Mt 10,16).

9. Zastavení vytrvalosti

Co by bylo platné, Ježíši, kdybys spásu světa začal, šel vytrvale, pokorně a klidně, ale kdybys ji nedokončil. A co by to bylo platné, kdybych já svou cestu k dokonalosti dobře začal, nadšeně v ní pokračoval, ale kdybych ji nedokončil. Je třeba povstat i z posledního pádu a vytrvat! Prosím Tě o milost, abych byl vytrvalý v uskutečňování dobrých předsevzetí na cestě za Tebou. Odhoďme proto všechno, co by nás mohlo zatěžovat, všechno, co by nás mohlo rozptylovat, a vytrvale běžme o závod, který je nám určen (Žid 12,1).

10. Zastavení čistoty

Kdo to může pochopit, pochop. Někteří nežijí v manželství, protože je nezpůsobilými učinili lidé, a někteří nežijí v manželství, protože se ho zřekli pro království nebeské (Mt 19,11n). Pane, děkuji Ti, že jsi nás stvořil normální, že Ti máme co dát. Jediný důvod celibátu je Ježíš Kristus. A přesto se na kněze dívají jako na blázna nebo pochybují o jeho čistotě. Kdo to může pochopit, pochop. (Mt 19,11) Jeho šaty si rozdělili losem. Lid stál a díval se (Lk 23,34n).

11. Zastavení statečnosti

Žádný člověk by nebyl schopen za své urážky usmířit Boha, to jedině mohl bohočlověk Ježíš Kristus, který se pro naší spásu rozhodl. Zde na Kalvárii jsi na jedné straně Ty, Ježíši, odhodlaný k té nejpotupnější smrti a na druhé straně člověk - já, který Tě chce mučit. Tady své dílo dokončuješ. Chci, Pane, následovat tvou statečnost a statečnost všech tvých svědků krve - mučedníků a mučednic. Dávám Ti své ruce a nohy, sebe celého, ukřižuj mne láskou, abych já Tě znovu neukřižoval svou zlobou. Jsi hoden vzít svitek a rozlomit jeho pečeti, protože jsi byl zabit a svou krví jsi vykoupil Bohu lidi z každého kmene a jazyka, lidu a národa a udělal jsi z nás našemu Bohu království a kněze vládnoucí nad zemí (Zj 5, 9n).

12. Zastavení poslušnosti

Kristova moc spasit lidi pramení z poslušnosti Bohu. Veškerá Kristova moc na nebi i na zemi je založena na poslušnosti. Každá moc na zemi má základ v poslušnosti. I moc kněze proměňovat a odpouštět hříchy je ukotvena v poslušnosti. Kristus se naučil poslušnosti z utrpení, jímž prošel. Stal se poslušný až k smrti a to k smrti na kříži (Žid 5, 8).

13. Zastavení spravedlnosti 

Tvoje mrtvé tělo, Kriste, sundali s kříže a položili do klína Panny Marie. Svou smrtí jsi nekonečně usmířil Boží spravedlnost. Zde pod křížem končí i Mariina bolestná cesta. Naplňují se slova, která jí předpověděl stařec Simeon v chrámě: "Tvou duší pronikne meč" (Lk 2,35). Maria se stala spoluvykupitelkou nás všech. Spolu s Marií, Pane, obětuji nebeskému Otci tvé tělo, spolu s Marií obětují sám sebe a prosím, ať se stanu tvým nástrojem. Zbaven svého trápení spatří světlo, nasytí se dny. Tím, co zakusí, získá můj spravedlivý služebník spravedlnost mnohým, jejich nepravosti on na sebe vezme (Iz 53,11).

14. Zastavení pokoje

Lidský pokoj je pasívní. Říkáme: Dej mi pokoj! Božský pokoj je naopak aktivní. Prosíme vás, abyste tomu povolání, kterého se vám dostalo, dělali čest svým životem, vždy skromní, tiší a trpěliví. Snášejte se navzájem v lásce a usilovně hleďte zachovat jednotu Ducha, spojení svazkem pokoje (Ef 4,1-3).

Závěr: Pane, děkujeme Ti za tvou křížovou cestu. Chceme z ní čerpat milosti pro naši každodenní cestu. Amen.