Neměl podobu ani krásu, aby upoutal náš pohled; neměl vzhled, abychom po něm zatoužili. Opovržený, opuštěný od lidí, muž bolesti, znalý utrpení jako ten, před nímž si lidé zakrývají tvář, potupený, od nás nevážený. A přece on nesl naše utrpení, obtížil se našimi bolestmi, ale my jsme ho pokládali za zbitého, od Boha trestaného a ztýraného. On však byl proboden pro naše nepravosti, rozdrcen pro naše zločiny, tížily ho tresty pro naši spásu, jeho rány nás uzdravily. Všichni jsme bloudili jak ovce, každý šel svou vlastní cestou. Hospodin na něho uvalil vinu nás všech. Byl týrán, ale podrobil se a neotevřel svá ústa; jako beránek vedený na porážku a jak ovce, která mlčí před střihači, neotevřel svá ústa. Odstraněn byl soužením a nespravedlivým soudem. Kdo se stará o jeho právo? Vyrván byl ze země živých, pro zločin svého lidu byl ubit k smrti. Hrob mu vykázali se zločinci, posmrtný domov s boháči, ačkoli se nedopustil křivdy ani neměl v ústech podvod » Iz 53, 2-9
První zastavení: Pilát odsuzuje Ježíše k smrti
Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste,
neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Stojíš před Pilátem s trnovou korunou na hlavě, Pane, zneuctěný a pokořený. Nebylo na co hledět - prohlásí prorok Izaiáš. Musel jsi budit soucit, jestliže i sám římský prokurátor tě chtěl propustit na svobodu. Slepá nenávist nepřátel ale byla nesmiřitelná. Dožadují se rozsudku smrti. Pilát se bojí pomluvy u císaře, a tak podlehne nátlaku. Potvrdí rozsudek smrti, který byl nad tebou vynesen už dávno před tvým zatčením. Přijímáš jej jako tichý Beránek vedený na porážku. Je to kalich, který ti podává Otec. Pilátův rozsudek v sobě skrývá soud a ortel, který nade mnou vynesl můj hřích. Ty na sebe přijímáš trest, který měl dopadnout na mě. Tvé utrpení je spásným trestem, který jsi snášel místo mě.
Klaním se, Pane, tvé božské lásce, která mě osvobozuje skrze utrpení a smrt z otroctví hříchu a dává mi na-ději na život. Čím větší je má slabost, tím větší je i má naděje na život. Když jsi dopustil, aby tě mé hříchy soudily a odsoudily k smrti, nemohou už stejně soudit a zatracovat mě. Tím jsem zachráněn před zoufalstvím a zkázou. Pane Ježíši, ať se mi kontemplace tvého utrpení stane zdrojem odvahy a síly v zápasu s jakýmkoliv projevem mého hříchu. Dej mi velkorysé srdce, otevřené bližním, abych i já v tvém následování přijímal na sebe to, čím se proti mně provinili a čím mi ublížili, a dokázal jim odpustit.
Ukřižovaný Ježíši, smiluj se nad námi.
Matko Bolestná, oroduj za nás.
Druhé zastavení: Ježíš přijímá kříž
Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste,
neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Prokurátor Pilát tě odsoudil k smrti ukřižováním. Vydal tě do rukou popravčí čety, aby vykonala rozsudek. Vojáci měli za úkol vyvést tě za městské hradby a tam tě ukřižovat. Nikdo z nich se tě neptal na souhlas, Pane, a vložili ti na ramena těžký kříž. Potom tě přinutili, abys ho sám odnesl na popraviště. Tys jej přijal s láskou. Od té chvíle se kříž, který byl dosud jen popravčím nástrojem a prokletým místem, stal požehnáním a znamením spásy. Tvá láska k Otci a k nám, hříšníkům, proměnila znamení prokletí ve znamení požehnání.
Klaním se tvému kříži, Pane, jako znamení naší spásy a naděje. Ať mi všechna znamení kříže, která denně konám, připomínají Otcovu lásku ke mně, hříšnému. Ať se mi tvůj kříž stane symbolem odpuštění a zdrojem síly. Ať mi dodává odvahy, až bude život nakládat kříž na má slabá ramena. Dej mi milost důvěřovat tvému kříži. Dej, ať nepodléhám klamu, který mi podsouvá svět, že dokážu šťastně žít i bez kříže.
Ukřižovaný Ježíši, smiluj se nad námi.
Matko Bolestná, oroduj za nás.
Třetí zastavení: Ježíš klesá poprvé pod křížem
Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste,
neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Kříž, který ti naložili na ramena, byl těžký. Každou chvíli vyčerpáním zakopneš, až nakonec upadneš. Zmáhá tě tělesná slabost. Nemohoucnost těla je silnější než síla lidské vůle. Tvůj duch je ochotný, ale tělo tak slabé. Jenže ty ani teď nevyužiješ své božské všemohoucnosti, abys přemohl lidskou bezmoc. Jsi Boží Syn, a přece se zříkáš sebe samého a bereš na sebe přirozenost služebníka, aby ses stal jedním z nás, těch nejubožejších na této zemi (srov. Flp 2, 6-7).
Když jsi padl pod křížem, stal ses zcela podobným mně, který klesám pod svým břemenem křivd, každodenního strádání, nemocí, konfliktů, krizí. I když tvé pády nebyly poznamenány vinou jako ty mé, prožíval jsi je se stejnou bolestí jako já. Klaním se tvému prvnímu pádu pod křížem, Pane. Děkuji ti za lidskou bezmoc, kterou ve své božské pokoře přijímáš. Děkuji také za pevné odhodlání nést kříž až na Golgotu. Ať mě tvůj pád posílí, ať je mi zdrojem odvahy a síly v okamžicích bezmoci a pochybností.
Ukřižovaný Ježíši, smiluj se nad námi.
Matko Bolestná, oroduj za nás.
Čtvrté zastavení: Ježíš se setkává s matkou
Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste,
neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Tvá matka tě provází cestou na Golgotu. Jde věrně ve tvých stopách. Touží být ti nablízku. Je tvou nejlepší učednicí. Provázela tě nejen ve šťastných letech tvého dětství, dospívání a skrytého života v Nazaretě, ale také v době tvého veřejného působení. Spolu s dalšími zbožnými ženami tě diskrétně doprovázela. Nyní je s tebou v době tvého pronásledování a ponížení.
Ona - tvá matka - je ti vždycky nablízku. Její velká láska a soucit jí dodávají sil. Prodírá se zevlujícím davem i kordonem vojáků. Slitovali se nad ní a pustili ji k tobě. Pane, tvá matka tě chce utěšit, ale zároveň u tebe hledá útěchu. Stejně jako ty, i ona nese svůj mateřský kříž až do krajnosti. Jako matka by raději sama snášela ještě větší trápení, jen aby tě ochránila. Tvé utrpení ji natolik zasahuje, že meč bolesti proniká její srdce.
Pane Ježíši, kéž na cestě svého života kráčím s tvou matkou. Ať je se mnou, když je mi těžko. Ať mě utěšuje a oživuje mou slabou víru v okamžicích smutku a vnitřní otupělosti. Ať mě posiluje, až budu zahleděný do vlastního utrpení a slabosti a až na okamžik zapomenu na tvou lásku i na své blízké, kteří mě milují a snaží se mi přispěchat na pomoc.
Ukřižovaný Ježíši, smiluj se nad námi.
Matko Bolestná, oroduj za nás.
Páté zastavení: Šimon z Kyrény pomáhá Ježíšovi nést kříž
Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste,
neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Tvůj pád pod křížem, Pane, vzbudil u římských vojáků obavy, zda vůbec dojdeš až na popraviště. Proto přinutili jakéhosi Simona z Kyrény, otce Alexandrova a Rufova, který se vracel z pole, aby nesl tvůj kříž (srov. Mk 15,21). Nutit k čemukoliv, i kdyby šlo o pomoc druhým, v důsledku vyvolává pocit netrpělivosti, hněvu a vzpoury. Svoboda je velký dar. Bez ní přestáváme být sebou samými. Proto prvním Šimonovým hnutím jistě byla nechuť a odpor. Trpěl pocitem nespravedlnosti. Po těžké dřině na poli ho cizí lidé přimějí, aby dělal práci navíc. Ale ty, Pane, ve své božské pokoře přijímáš i tuto vynucenou pomoc jako velký dar. Díky ní budeš moci beze zbytku naplnit vůli svého Otce. Šimon později pochopí, že sdílení tvého kříže byla pro něho obrovská milost.
Děkuji ti, Pane, žes dovolil Šimonovi nést svůj kříž. Tak učíš i mě přijímat pomoc od svých bližních a zároveň jim pomáhat. Tím, že jedni neseme břemena druhých, plníme tvůj zákon, Pane (srov. Gal 6,2). Ten nám přikazuje navzájem nést kříže jeden druhému. Dej mi, Pane, pochopit, že mi uděluješ velkou milost, když mě prosíš, abych nesl spolu s druhými jejich každodenní kříž.
Ukřižovaný Ježíši, smiluj se nad námi.
Matko Bolestná, oroduj za nás.
Šesté zastavení: Veronika otírá šátkem Ježíšovu tvář
Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste,
neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Tradice zmiňuje na tvé křížové cestě Veroniku, která vedena soucitem otřela šátkem tvou svátou tvář. Později na šátku objevila její otisk. Je to jediný zázrak, který se podle tradice stal cestou na Golgotu. Mojžíšovi po modlitbě na hoře Sinaj zářila tvář: „Izraelité viděli Mojžíšovu tvář, jak její pleť zářila; potom si Mojžíš dával na tvář závoj až do chvíle, kdy přicházel, aby mluvil s Hospodinem“ (Ex 34,35). Tvá božská tvář na křížové cestě nezáří, ba právě naopak. Spíše svým zjevem odpuzuje a děsí: „Opovržený, opuštěný od lidí, muž bolesti, znalý utrpení jako ten, před nímž si lidé zakrývají tvář, potupený, od nás nevážený (Iz 53,3). Je to tvář nejzmučenějšího člověka na zemi. Vždyť jsi přece nesl bolesti nás všech! Tvá svátá tvář nese na sobě stopy všech lidských ran a hříchů. Všechna lidská nevěrnost, hloupost, strach, hněv, smyslnost a pýcha zohavily tvou krásnou tvář. Učinily ji nepodobnou člověku a člověk na ni odmítal hledět.
Dej mi, Pane, odvahu kontemplovat tvou svátou tvář. Dej, abych v ní spatřil nejen vlastní hříchy, které ji znetvořily, ale také tvou bezmeznou důvěru v Otce a v jeho odvěkou lásku ke každému z nás. Vždyť právě důvěra a láska činí z tvé rozbolavělé tváře tu nejkrásnější lidskou tvář. „Krásou vynikáš nad lidské syny, půvab se rozlévá po tvých rtech“ (Žl 45,3).
Ukřižovaný Ježíši, smiluj se nad námi.
Matko Bolestná, oroduj za nás.
Sedmé zastavení: Ježíš padá podruhé
Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste,
neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Vyčerpán až do dna lidských sil, znovu padáš. Tvá lidská slabost je silnější než tvá vůle nést kříž. Kříž tě sráží k zemi. Zasychající rány znovu pukají a krvácejí. Vojáci tě pohánějí a ty se zvedáš a jdeš dál. Chceš být poslušný svému Otci a chceš beze zbytku splnit jeho vůli. Dej, Pane, ať mi bolest tvého dalšího pádu připomene, že odplatou za hřích je utrpení a smrt. Dej mi milost trpět v nitru za své hříchy. Když si uvědomím, že můj hřích je zdrojem mého neštěstí, ochotněji se z něj budu zvedat. Pane, svěřuji ti celou svou životní cestu, poznamenanou nejenom hříchem, ale také tvou milostí. Ta byla vždycky větší než má slabost. Chraň mě, Pane, před duchem lži a předstírání, který mě v okamžicích slabosti a utrpení svádí k sebeospravedlňování a k obviňování druhých. Hřích, za který bych se přestal stydět, by mě uvrhl do mravní otupělosti. Přikryj celý můj život svým nekonečným milosrdenstvím. Ať mi tvůj druhý pád a tvá lidská slabost na křížové cestě pomůže poznat hloubku mé slabosti a hříchu. Ať je mi tvá vůle nést kříž zdrojem síly a odvahy, abych neustále vstával ze hříchu.
Ukřižovaný Ježíši, smiluj se nad námi.
Matko Bolestná, oroduj za nás.
Osmé zastavení: Ježíš oslovuje plačící ženy
Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste,
neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
„Za Ježíšem šel velký zástup lidu, i ženy, které nad ním naříkaly a plakaly“ (Lk 23,27). Jejich soucit byl ale jen povrchním nářkem lidí vnímavých k cizímu utrpení. Dojímá je krutost celé situace, ve které ses ocitl: zraněné tělo, ponížení, pády pod křížem. Jejich pláč je jen sentimentálním dojetím. Nepomáhá jim hledat pravdu. Spíše je uzavírá. Omezuje je-jich pohled jen na sebe a na své blízké. Nevnímají, že ony samy a jejich děti se ocitají v dramaticky těžké situaci. Proto jim říkáš: „Jeruzalémské dcery, neplačte nade mnou! Spíše nad sebou plačte a nad svými dětmi“ (Lk 23, 28-29).
Ačkoliv vnímáme tvé setkání se ženami jako jejich utěšování, slova, kterými se na ně obracíš, jsou spíš napomenutím. Pane, chci plakat nad sebou a nad svými blízkými. Rád bych si vyplakal tvé milosrdenství pro sebe i pro ně. Odpusť, Pane, všechny mé plané úvahy nad cizím neštěstím a shon po senzacích. To všechno mě odvádí od toho, co je pro mě nej důležitější. Odpusť mi marnění času sledováním zlých zpráv. Vždyť to všechno ve mně plodí jen smutek a malomyslnost, hněv na lidskou zlobu, výčitky vůči bližním a zálibu ve vlastní ublíženosti. Pane, dej mi odvahu přijímat zodpovědnost za vlastní život i za život svých blízkých. Dej, ať neutíkám před námahou a nároky každodenního života. Ukaž mi také, co je mé skutečné neštěstí. Ukaž mi, co doopravdy ohrožuje mé štěstí na zemi a mou věčnou spásu.
Ukřižovaný Ježíši, smiluj se nad námi.
Matko Bolestná, oroduj za nás.
Deváté zastavení: Ježíš padá potřetí
Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste,
neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Pane, cestou na Golgotu padáš už potřetí. Zesláblé tělo ti vypovídá poslušnost. Kříž tě znovu tlačí k zemi. Sbíráš v sobě zbytečky lidských sil, abys překonal poslední úsek křížové cesty. Zároveň je to také závěrečný úsek tvé životní pouti. Pane Ježíši, klaním se tobě, který jsi tolikrát klesl pod křížem a tolikrát znovu vstal. Učíš mě tím pravdě, že i já se neustále musím na své životní cestě zvedat ze svých všedních slabostí. Pane, dej mi odvahu vstát po každém pádu. Nedovol mi zůstávat v malomyslnosti, ústící v zoufalství. Malomyslnost a zoufalství živí a podněcují mé vášně. Utvrzují mě ve hříchu. Abych dokázal překonat hřích, musím nejprve překonat pokušení zoufalství.
Dej mi pochopit pravdu, že důvěra v tebe ve chvíli slabosti je důležitější než slabost sama. Tvé milosrdenství působí, že ani množství mých hříchů mě nemůže zadržet v cestě za tebou. Pane Ježíši, děkuji ti za tvou věrnou lásku. Lásku, která nehledí v první řadě na hřích, ale na vůli k obrácení. Právě díky tvé lásce mám odvahu zápasit se svým hříchem. Tvé milosrdenství nepočítá mé pády, nýbrž mou snahu tě následovat. Odpusť mi okamžiky malomyslnosti, která mě vrhala do nezdravého pocitu viny. Od tebe a tvé lásky mě nedělil můj hřích, ale má nevíra ve tvé odpuštění. Děkuji ti, Pane, že mě chráníš před hříchem zoufalství, vyvěrajícího z nevíry a pýchy. Děkuji ti, Pane, za upřímnou touhu čistého srdce. Vím, že je to výhradně tvá milost.
Ukřižovaný Ježíši, smiluj se nad námi.
Matko Bolestná, oroduj za nás.
Desáté zastavení: Ježíš je připraven o oděv
Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste,
neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Na Golgotě z tebe strhávají tuniku a metají o ni los. Ponížili tě a pokořili. Svlečení šatů zároveň znamená nové otevření ran, kterými je poseto celé tvé tělo. Ačkoliv je nahota pro nás, lidi zraněné hříchem, znamením hanby, tvá nahota, neposkvrněný Beránku, připomíná prvotní nahotu ráje. V ráji člověk nepociťoval stud. Avšak ty jsi obnažením znevážen v očích druhých lidí. Bereš tak na sebe všechny naše zkušenosti zahanbení a studu, ať už ty, které jsme si sami zavinili hříchem, nebo ty, kterými nám ublížili druzí. Ať nám tvé oloupení o oděv navrátí pocit důstojnosti a úcty. Ať tvá láska přikryje každé naše zostuzení. Ať obnoví naši prvotní nevinnost a ať nás uzdravuje z ponížení způsobeného naším hříchem a slabostí.
Pane, odpouštím všem lidem, od nichž jsem zakusil jakékoliv ponížení a zostuzení. Připomínám si také všechna svá slova a činy, kvůli kterým se mí bližní mohli cítit jakkoliv poníženi: netaktnost, neúctu, nelaskavost, spěch. Dej, ať tajemství tvého ponížení napraví všechna má slova a činy, jimiž jsem jakkoliv ponížil své bližní.
Ukřižovaný Ježíši, smiluj se nad námi.
Matko Bolestná, oroduj za nás.
Jedenácte zastavení: Ježíš je přibit na kříž
Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste,
neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Začíná poslední akt dramatu tvého utrpení. Přibíjejí tě za ruce a za nohy ke kříži, potom kříž zvedají a ty visíš mezi nebem a zemí. Od tohoto okamžiku se ti všichni tvoji vyznavači budou klanět jako ukřižovanému Pánu. Tvé tělo visící na kříži je tím nejpřesvědčivějším znamením Otcovy lásky k nám. Poklekám teď před tebou, Ukřižovaný, a vzdávám ti čest jako Božímu Synu a Synu člověka. Děkuji ti, že jsi vzal s sebou na kříž všechny mé slabosti, trápení a hříchy, abys je mohl obětovat svému Otci. Děkuji ti, že jsi mou silou a útěchou ve chvílích utrpení, odmítnutí a opuštěnosti.
Pane, dej, aby se tvé umučené tělo, které viselo na kříži, stalo zdrojem plné pravdy o mé tělesnosti. Ať mi pomáhá objevovat mé tělo jako dar a milost, díky níž mohu s tvou pomocí obětovat svůj život Otci a svým bližním. Odevzdávám ti také všechna trápení svého těla. Ať mě přibližují k tobě. Odpusť, že je snáším netrpělivě a s reptáním. Ukřižovaný Ježíši, shlédni na lidi, kteří po dlouhá léta nesou tělesné utrpení. Dej jim odvahu, aby spojovali své utrpení s tvým.
Ukřižovaný Ježíši, smiluj se nad námi.
Matko Bolestná, oroduj za nás.
Dvanácté zastavení: Ježíš umírá na kříži
Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste,
neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Pane, odmítáš na kříži přijmout omamný nápoj, který by tě mohl sebemenší měrou zbavit plného vědomí. Hodláš beze zbytku splnit poslání, které ti Otec svěřil. V naprosté svobodě se odevzdáváš Otci: Do tvých rukou odevzdávám svého ducha. Klaním se ti, Pane Ježíši Kriste, protože tvá smrt je požehnaná. Tobě patří sláva a čest za to, že žiješ a umíráš tak jako každý jiný člověk. I když smrt přišla na svět kvůli ďáblově závisti a kvůli mým hříchům, ty, Beránek bez poskvrny, ses podrobil dočasnému zákonu smrti, abych já měl právo na život věčný. Hledím na tvé umírání na kříži a prosím za všechny lidi, kteří na této zemi umírají. Děkuji ti, Pane, za každou dobrou smrt, v níž se ti lidé s důvěrou odevzdávají.
Prosím také za ty, kteří se bouří kvůli smrti svých blízkých a obviňují tě z nelásky. Odpusť jim, protože nevědí, co činí. Pane, dej, ať je mi tvá smrt vzorem, jak přijímat smrt blízkých a jak jednou přijmout vlastní smrt. Ačkoliv neznám okamžik své smrti, už v této chvíli ti ji svěřuji. Dej, ať ji prožiji jako přechod z časného života do věčného. Chtěl bych tě oslavit svou smrtí, Pane, tak jako tys oslavil svou smrtí Otce. Vždyť jaký význam by měla sláva, kterou se ti snažím vzdávat ve svém pozemském životě, kdybych měl v okamžiku smrti a setkání s tebou projevit takovou malodušnost, že bych tě místo chvály urážel svou nevírou?
Ukřižovaný Ježíši, smiluj se nad námi.
Matko Bolestná, oroduj za nás.
Třinácté zastavení: Ježíš je sňat z kříže
Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste,
neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Tvé mrtvé tělo, které sňali z kříže, spočinulo v matčině náručí, Pane. Ona je objímá a v myšlenkách se vrací k okamžiku zvěstování, kdy jí anděl oznámil, že se z Otcovy vůle stane tvou matkou. Ta, která tě porodila, kojila, vychovávala a provázela celým tvým životem, nyní objímá v náručí tvé mrtvé tělo. Panenský způsob početí tvého těla v jejím lůně je pro ni tím nejjistějším znamením tvého zmrtvýchvstání. Při pohledu na Synovo mrtvé tělo zakouší nejen bezmeznou mateřskou bolest, ale stejně tak bezmeznou útěchu. Když temnota nevíry zahalila celou zemi, ona jediná věří v tvé brzké zmrtvýchvstání. Je si vědoma toho, že jsi svým utrpením přemohl hřích a smrt. V tvé matce, v ní jediné, nikdy neuhasla víra, že jsi Boží Syn, Mesiáš, Pán života a smrti. Maria s mrtvým Synem v náručí, pros za mě v okamžicích pochybností a temnoty duše, abych si stejně jako ty uchoval víru, že Ježíš je můj Pán a Spasitel.
Ukřižovaný Ježíši, smiluj se nad námi.
Matko Bolestná, oroduj za nás.
Čtrnácté zastavení: Uložení do hrobu
Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste,
neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
„Přišel vážený člen velerady Josef z Arimatie (...), a odvážně šel k Pilátovi a vyžádal si Ježíšovo tělo. Pilát (...) si dal zavolat setníka a ptal se ho, zdali je už mrtev. Když mu to setník potvrdil, daroval Josefovi mrtvé tělo. Ten koupil lněné plátno, sňal tělo, zavinul ho do plátna a uložil do hrobky, která byla vytesaná ve skále, a před vchod do hrobky přivalil kámen“ (Mk 15, 43-46).
Tvůj hrob byl útočištěm pro tvé mrtvé tělo na necelé tři dny. Všechny hroby na světě jsou svědectvím smrti. Vždyť v nich spočívají „na věky“ pomíjivé lidské ostatky. Jenom tvůj hrob jako jediný v dějinách lidstva je znamením života. Vždyť byl svědkem tvého zmrtvýchvstání. Pane Ježíši, chválím tě jako zmrtvýchvstalého Pána. Věřím, že jsi svou smrtí a zmrtvýchvstáním jednou provždycky přemohl hřích, smrt a satana. Ať mnou prostoupí radost tvého zmrtvýchvstání a ať se mi stane zaslíbením vítězství nad hříchem. Ať je tvé zmrtvýchvstání pro mě lékem na strach ze smrti. Děkuji ti, že mi svým zmrtvýchvstáním zaslibuješ pravou radost už na tomto světě a naději na setkání s tebou ve věčném životě.
Ukřižovaný Ježíši, smiluj se nad námi.
Matko Bolestná, oroduj za nás.
„Hospodinu se však zalíbilo zdrtit ho utrpením; jestliže dá na usmíření svůj život, uzří potomstvo, které bude žít dlouho, skrze něho se zdaří Hospodinův plán. Pro útrapy své duše uvidí světlo, nasytí se svým poznáním. Můj spravedlivý služebník ospravedlní mnohé, neboť sám ponese jejich viny. Proto mu udělím mnohé a s reky rozdělí kořist proto, že sám sebe vydal na smrt, že se dal přičíst ke zločincům, když nesl hříchy mnohých a prosil za viníky.“