KC Našeho života

I. zastavení: Ježíš je odsouzen

– Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
– neboť svým křížem jsi vykoupil svět.

Také nám se to stává: naše okolí na nás doráží, hrozí, slovy bije do tváře, stojíme jakoby uprostřed uzavřeného kruhu, z něhož není úniku, a nenajde se ani jeden hlas, který by měl odvahu pozvednout se na naši obranu. Anebo my sami jsme součástí kruhu, uprostřed něhož stojí náš bližní, a jediným slůvkem nepřijdeme na pomoc. Pane Ježíši, dej nám sílu mlčet bez pocitu hořkosti a odvahu v pravý čas se ptát: „Proč biješ?“

– Smiluj se nad námi, Ježíši.
– smiluj se nad námi.

II. zastavení: Ježíš bere na sebe kříž

– Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
– neboť svým křížem jsi vykoupil svět.

Člověk si může svůj kříž vyrobit i sám. Podle svého vkusu, malý či velký, hladký nebo nápadně zdobený, pohodlný, na míru. Může jej ukrývat na dně své duše nebo nosit všem na očích. S takovým křížem se trmácíme, stavíme na odiv své skutečné nebo domnělé utrpení a snažíme se svým já zakrýt toho, který bez okázalosti, avšak v pravdě, přijal kříž, ne ze své ruky, ale z ruky svého Otce. Pane Ježíši, nauč nás přijímat a nosit jen takové kříže, které nám ve své lásce nabízí a sesílá Boží vůle.

– Smiluj se nad námi, Ježíši.
– smiluj se nad námi.

III. zastavení: Ježíš klesá poprvé

– Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
– neboť svým křížem jsi vykoupil svět.

Někdy v tom nejlepším úmyslu přeceníme své síly lidské přirozenosti a naložíme nebo necháme si naložit náklad požadavků a úkolů, které neuneseme, pod jejichž tíhou padáme. V takovém případě buď všechno odložíme a utečeme, nebo se snažíme to, co je naší povinností a zodpovědností, nastrčit a uvalit na někoho jiného a zabít dvě mouchy jednou ranou. Pane Ježíši, když na nás přijde takové pokušení, připomeň nám, že Tobě při Tvém pádu pomáhaly jen kopance a urážky.

– Smiluj se nad námi, Ježíši.
– smiluj se nad námi.

IV. zastavení: Ježíš potkává svou Matku

– Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
– neboť svým křížem jsi vykoupil svět.

Jestliže na své strmé cestě, ve svých trápeních potkáme nám drahou a blízkou osobou, obyčejně nám nestačí jenom pohled na ni, toužíme po doteku, po konkrétní pomoci a povzbuzení. A právě tak je to s námi, když se musíme dívat na bolest těch, které milujeme. Přemýšlíme, jak bychom jim mohli přispět v neštěstí, zmírnit jejich soužení. Přemýšlíme tak usilovně, že už nevidíme je, ale jenom sebe. Pane Ježíši, vlej do našich srdcí takovou lásku, jakou měla Maria. Aby setkání s námi bylo posilou pro Tebe, který trpíš v našich bližních.

– Smiluj se nad námi, Ježíši.
– smiluj se nad námi.

V. zastavení: Šimon Cyrénský pomáhá nést kříž

– Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
– neboť svým křížem jsi vykoupil svět.

Jsme-li vyzváni, abychom přiložili svoji ruku k nějakému dílu, obyčejně nás ze všeho nejvíc zajímá, co za to dostaneme, co za to budeme mít. A žádáme-li někoho o pomoc, nejdřív mu slíbíme odměnu. Nemusí to být vždycky hmotná odměna, někdy postačí, jen když se o našem činu hodně mluví, když se nám dostane hlasitého uznání, když nás druzí obdivují a hledí na nás s respektem. Pane Ježíši, Šimonu z Cyrény se nedostalo ničeho z toho, ani jsi ho nechválil a nedával někomu za příklad. Kéž i naše přátelství umí být nezištné.

– Smiluj se nad námi, Ježíši.
– smiluj se nad námi.

VI. zastavení: Veronika utírá Ježíšovu tvář

– Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
– neboť svým křížem jsi vykoupil svět.

Každý z nás vlastní nějaký obraz, umělecké dílo, kterého si považuje a na něž se dívá raději a častěji než na ostatní. A prožívá velkou bolest, když mu člověk nebo jiný zásah ono dílo zničí.
Anebo má svého hrdinu v románu či ve filmu, kterému se chce podobat, či umělce, kterého si váží a o kterém sbírá všechny možné informace, aby se dozvěděl co nejvíce o jeho životě. Pane Ježíši, ať je pro nás, tak jako pro Veroniku, Tvůj obraz ten jediný, který chceme mít stále před očima, ať se náš život stále více podobá Tvému. 

– Smiluj se nad námi, Ježíši.
– smiluj se nad námi.

VII. zastavení: Ježíš padá podruhé

– Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
– neboť svým křížem jsi vykoupil svět.

Člověk není starý nebo mladý podle tváře, ale podle srdce. Ve vysokém věku je může mít svěží a otevřené, právě tak jako i srdce fyzicky mladé může být lhostejné, okoralé a samá vráska. Je-li však srdce v tom správném duchu mladé, je plné elánu a nadšení. A ty s sebou často přinášejí nerozvážnost a zbrklost, po nichž následují chyby a tvrdé pády. Pane Ježíši, Ty víš, jak bolí pád, zvláště takový, který nám přivodil někdo druhý. Rozumíš srdci člověka, nauč je statečně přijímat i porážky.

– Smiluj se nad námi, Ježíši.
– smiluj se nad námi.

VIII. zastavení: Ježíš napomíná plačící ženy

– Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
– neboť svým křížem jsi vykoupil svět.

Jdeme po své cestě k Bohu, po cestě, kterou nám prošlapal náš Pán. Po jedné její straně je Boží spravedlnost, po druhé Boží milosrdenství. Před námi stále září maják - světlo Kristovo. Ono je pevné a stálé, to my uhýbáme, anebo zavíráme oči. Někdy se třeseme před Boží spravedlností a odmítáme jeho milosrdenství, jindy příliš spoléháme na milosrdenství podle lidského úsloví, že spravedlnost je slepá. Pane Ježíši, Ty jsi řekl: „Neplačte nade mnou, ale nad svými hříchy!“ Ty jsi však tak plný lásky k nám, že Tvá spravedlnost je ještě větší milosrdenství. Děkujeme Ti!

– Smiluj se nad námi, Ježíši.
– smiluj se nad námi.

IX. zastavení: Ježíš padá potřetí

– Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
– neboť svým křížem jsi vykoupil svět.

Jak rádi a jak často se chlubíme svými znalostmi, především co známe a co jsme dokázali, co umíme a co jsme udělali pro sebe i pro druhé, co všechno ještě dokážeme a také, co všechno vydržíme. Jak často a jak rádi se chlubíme také svým Pánem, jeho dary a milostmi, jimiž nás stále zahrnuje, a místo pokory a vděčnosti předvádíme svoji ješitnost a pýchu, která vždy přivodí sejití z cesty a pád. Pane Ježíši, i Ty počítáš s naší slabostí a sám jsi nejvíce pocítil naši nevěru. Odpusť nám a pomoz ztraceným synům vždy znovu vstát a vydat se k Otcovu domu.

– Smiluj se nad námi, Ježíši.
– smiluj se nad námi.

X. zastavení: Ježíš je zbaven šatu

– Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
– neboť svým křížem jsi vykoupil svět.

Jsme křesťané vychovaní tvrdostí doby, stojíme nohama na zemi, dokážeme hájit svoje přesvědčení a stát nesmlouvavě za svými názory. Jsme také lidé obklopení světem, který se na nás zvědavě dívá. Co se však stane, vyzve-li nás Boží vůle, abychom se pro tento svět a právě proto, že si hrdě smíme říkat Boží děti, vzdali všeho, co je naše, co nám patří a zůstali před ním a lidmi docela nazí? Pane Ježíši, i když Ti vzali všechno vnější, stále ještě jsi byl nejbohatší ze všech bohatých, protože ses přibližoval k Otci.

– Smiluj se nad námi, Ježíši.
– smiluj se nad námi.

XI. zastavení: Ježíš je ukřižován

– Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
– neboť svým křížem jsi vykoupil svět.

Kam každý z nás touží dojít na své pozemské pouti? K cíli. K cíli, který si předsevzal, o který bojoval, pro nějž i mnoho obětoval. To je smysl našeho prostého života. Takový cíl si určuje každý z nás, a dokud jej naše oči vidí, bývají i naše kroky rozhodné a jisté. Ještě častěji se ale stává, že moudrost Otcova pro naše dobro změní náš směr. Jeho záměr zkříží náš plán a nám se zdá, jako bychom byli podvedeni a ošizeni, v prázdnotě. Pane Ježíši, Ty znáš takovou prázdnotu, víš, jaké to je, přijít o všechno, nevnímat nic než bolest. Bůh Otec Ti dal poznat dokonalou samotu, abys nikdy nezatoužil nás opustit. Kéž ani my Tebe neopouštíme.

– Smiluj se nad námi, Ježíši.
– smiluj se nad námi.

XII. zastavení: Ježíš na kříži umírá

– Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
– neboť svým křížem jsi vykoupil svět.

Každý to ví, všichni si toho jsme vědomi, ale žádný z nás si to nedovede představit, a proto se toho neznámého více či méně bojí. Jaké to bude poslední den, tu poslední hodinu, která nám bude na této zemi dopřána? Co se stane s těmi, kteří nás obklopovali, milovali a na kterých jsme záviseli my? Kam přijdou naše myšlenky, práce, dokončená díla i nedokončená? Pane Ježíši, až se tak stane a v našich dveřích se objeví posel s pozváním před Boží soud, kéž jako Ty nemusíme říkat víc než: „Do Tvých rukou, Pane, poroučím svou duši.“

– Smiluj se nad námi, Ježíši.
– smiluj se nad námi.

XIII. zastavení: Ježíše položili do Mariina klína

– Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
– neboť svým křížem jsi vykoupil svět.

Ne, cítíme to. My nebudeme mít tolik síly ani odvahy jako Kristus, abychom vyslovili ona slova: „Do Tvých rukou, Pane...“ Náš život není tak bezelstný a čistý, abychom si jej troufli nabídnout Otci. Co si tedy počne provinilé dítě, které se bojí přijít otci na oči? Jde nejdřív za matkou a jí se přizná a ona již zmírní otcův hněv i za cenu, že jeho rozhořčení nechá vylít na sebe. Pane Ježíši, to nám připomeň na našem odchodu. Že také my máme Tvé Matce Panně Marii se svým životem s důvěrou položit do klína - Tebe.

– Smiluj se nad námi, Ježíši.
– smiluj se nad námi.

XIV. zastavení: Pána Ježíše uložili do hrobu

– Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
– neboť svým křížem jsi vykoupil svět.

Když se nám zhatí naše plány, když nám někdo podrazí nohy a zničí naše dílo, když nás zradí přítel, když nám všechno vypadává z rukou, máme chuť trucovat, ukrýt se do nejzazšího kouta a tam si hýčkat svoje rány. Vymýšlíme si všechno možné, hledáme na bližních chyby a slabosti, vzpomínáme, kdy se jim co nepovedlo, stále si připomínáme, kdy a kolikrát nám kdo ublížil a co dobrého jsme udělali těm druhým. Pane Ježíši, všichni chceme jednou povstat k novému životu. To se ale nikdy nemůže stát, když budeme žít jen sami v sobě a pro sebe. Buď stále naším učitelem a průvodcem, aby již zde na zemi odumřelo pšeničné zrno našeho já pro jediné velké Ty!

– Smiluj se nad námi, Ježíši.
– smiluj se nad námi.