Autor: Josef Dirnbeck
Zdroj: © ŘKF Kraslice | Dioecesis Pilznensis
Český překlad: AL
Datum napsání:
28.01.2020
Křížová cesta s dopravními značkami
I. zastavení: Přikázaný směr jízdy NEBO: Ježíš je odsouzen k smrti
Odbočit již není možné. Od této chvíle již pro Něho neexistuje vpravo ani vlevo. Pouze vpřed. Musí směrem, který předepsal soudce. K popravě. Dalo se to čekat, že jednoho dne skončí tam, kde je teď. Sám to řekl, riskoval a vědomě tak žil. A přece bylo vše ještě otevřené, vše mohlo být jinak. Do poslední chvíle byla možnost odbočení: Jidáš neprozradí, kam se Ježíš v Getsemanské zahradě chodí modlit, Barabáš - zločinec - zůstává v žaláři. Kdyby bývala byla možnost Ho ušetřit, aby nemuselo dojít až k nejhoršímu, mohl to s vděčností uvítat. Vždyť se za to i modlil - „Otče, je-li možné, aby mne tento kalich minul, avšak ne má, ale tvá vůle se staň“. Ale žádná možnost se nevyskytla. Roma locuta, causa finita - Řím promluvil, případ je uzavřen. Ježíš musí jít přikázaným směrem.
Odbočit již není možné. Od této chvíle již pro Něho neexistuje vpravo ani vlevo. Pouze vpřed. Musí směrem, který předepsal soudce. K popravě. Dalo se to čekat, že jednoho dne skončí tam, kde je teď. Sám to řekl, riskoval a vědomě tak žil. A přece bylo vše ještě otevřené, vše mohlo být jinak. Do poslední chvíle byla možnost odbočení: Jidáš neprozradí, kam se Ježíš v Getsemanské zahradě chodí modlit, Barabáš - zločinec - zůstává v žaláři. Kdyby bývala byla možnost Ho ušetřit, aby nemuselo dojít až k nejhoršímu, mohl to s vděčností uvítat. Vždyť se za to i modlil - „Otče, je-li možné, aby mne tento kalich minul, avšak ne má, ale tvá vůle se staň“. Ale žádná možnost se nevyskytla. Roma locuta, causa finita - Řím promluvil, případ je uzavřen. Ježíš musí jít přikázaným směrem.
II. zastavení: Hlavní pozemní komunikace NEBO: Ježíš bere na sebe Kříž
Neúnavně kázal, že Boží vůle má přednost. Obrazy a podobenstvími se snažil vysvětlit, co to znamená. Nyní je Sám obchodníkem, který vydává za jednu jedinou perlu celý svůj majetek. Když se člověku daří dobře, není mu za těžko se modlit: Tvá vůle se staň. Dokud nic nezkříží cestu, je lehké respektovat přednost v jízdě. Teprve ve vážné situaci bije hodina pravdy. Nyní taková chvíle nastala. V noci na hoře Olivové se ukázalo, že Přednost v jízdě má Křížová cesta. Nyní se ukáže, zda Ježíš opravdu dá přednost vůli Boží a zda se tomuto nařízení podrobí, poslušně až k poslednímu kroku.
III. zastavení: Nerovnost vozovky NEBO: Ježíš padá poprvé pod tíhou kříže
Cesta má své záludnosti. Dobrá vůle sama o sobě nestačí. Ale On již nemá sílu. Nebylo málo pletich? Napadání, nadávek, záludných otázek? Jak elegantně vždy odpověděl! Slovy, která se vštěpovala. Činy, kterými všechny udivoval. Byl tím, na kterého bylo možno být hrdý. O vlásek a mohli Ho korunovat na krále. On sám tomu zabránil. Nyní se vše obrátilo. Udělali z Něho krále bláznů, a On si to musel nechat líbit. Čas slov a zázraků je ten tam. Namísto toho se mu dostává jednoho zranění za druhým. Když teď klopýtne o kámen, upadne na nos. Není anděla, aby ho zachytil. Nyní se „válí Jeho Výsost v prachu“ - a na něm jeho kříž.
IV. zastavení: Zákaz zastavení NEBO: Ježíš potkává matku
Čas tlačí. Cesta má své vlastní tempo. Návštěvy příbuzných nejsou plánovány na cestě k popravě, ale doprovod není zakázán. Pro matku započala Křížová cesta již o mnoho dříve. Nemohla zabránit, aby šel k Jordánu, nechal se pokřtít a získával přívržence. Nenechal se zadržovat a její pokus přivolat Ho zpět žalostně ztroskotal. Nikdy nebylo lehké být Jeho matkou. Musela se teprve naučit smířit se s tím, že neurčuje ona, co bylo mezi Ním a jí. Ona Ho přijala, ona ho odevzdala. Nemůže zabránit, aby Ho usmrtili. Ale může jít s Ním, prokazovat Mu věrnost; dát Mu jistotu, že láska je silnější, než smrt. Také tehdy, kdy měl možná ve smrtelné úzkosti pocit, že Jej Otec opustil: matka je zde.
V. zastavení: První pomoc NEBO: Šimon z Kyrény pomáhá Ježíši nést kříž
Ježíš poskytoval první pomoc, kde mohl. Slepým, chromým, postiženým, lehkým děvám, celníkům, outsiderům jakéhokoliv druhu. Stovkám pomohl. Nyní On sám potřebuje, aby mu někdo pomohl. Avšak nikdo nepřichází. Dokonce ani z těch, se kterými nejvíce počítal. Apoštolé znají jeho závěť. Jeho poslední vůlí je, že jeden by měl nést tíhu druhého. Ale místo Šimona - Skály ho podpírá jiný Šimon, a ten také pouze proto, že ho přinutili. Šance, že někdo pomůže z vlastní vůle, zůstává nevyužita. Není však navždy promarněná. Chudí, potřební, nemocní, ponížení a uražení, nosiči kříže jakéhokoliv typu, stále existují. Na každé cestě. Na celém světě. Až do konce časů.
VI. zastavení: Stůj, dej přednost v jízdě NEBO: Veronika podává Ježíšovi roušku
Není sám na světě. Jeho Křížová cesta kříží křížovou cestu jiných. Jedna z žen, která vidí Jeho zkrvavený obličej, vezme roušku a přichází k Němu. Na krátký okamžik zastavuje průvod. Jindy to byl On, kdo povzbuzoval namáhané a obtížené. Nyní je však On sám namáhaným a obtíženým. Jak jsem učinil Já Vám, tak čiňte i Vy – říkal, když svým učedníkům omýval nohy. Ženy Ho vždy pochopily; rychleji, než páni apoštolové. Když Mu jedna žena mazala nohy hříšně drahým olejem, říkali: „Proč takové plýtvání!“ On tomu gestu rozuměl, On ho i ocenil. Jedna z žen podává roušku. Malinké gesto, malé jako hořčičné zrnko, a přece obrovské poselství: Nic nezůstane, jak je. Žal i smrt budou smazány.
Neúnavně kázal, že Boží vůle má přednost. Obrazy a podobenstvími se snažil vysvětlit, co to znamená. Nyní je Sám obchodníkem, který vydává za jednu jedinou perlu celý svůj majetek. Když se člověku daří dobře, není mu za těžko se modlit: Tvá vůle se staň. Dokud nic nezkříží cestu, je lehké respektovat přednost v jízdě. Teprve ve vážné situaci bije hodina pravdy. Nyní taková chvíle nastala. V noci na hoře Olivové se ukázalo, že Přednost v jízdě má Křížová cesta. Nyní se ukáže, zda Ježíš opravdu dá přednost vůli Boží a zda se tomuto nařízení podrobí, poslušně až k poslednímu kroku.
III. zastavení: Nerovnost vozovky NEBO: Ježíš padá poprvé pod tíhou kříže
Cesta má své záludnosti. Dobrá vůle sama o sobě nestačí. Ale On již nemá sílu. Nebylo málo pletich? Napadání, nadávek, záludných otázek? Jak elegantně vždy odpověděl! Slovy, která se vštěpovala. Činy, kterými všechny udivoval. Byl tím, na kterého bylo možno být hrdý. O vlásek a mohli Ho korunovat na krále. On sám tomu zabránil. Nyní se vše obrátilo. Udělali z Něho krále bláznů, a On si to musel nechat líbit. Čas slov a zázraků je ten tam. Namísto toho se mu dostává jednoho zranění za druhým. Když teď klopýtne o kámen, upadne na nos. Není anděla, aby ho zachytil. Nyní se „válí Jeho Výsost v prachu“ - a na něm jeho kříž.
IV. zastavení: Zákaz zastavení NEBO: Ježíš potkává matku
Čas tlačí. Cesta má své vlastní tempo. Návštěvy příbuzných nejsou plánovány na cestě k popravě, ale doprovod není zakázán. Pro matku započala Křížová cesta již o mnoho dříve. Nemohla zabránit, aby šel k Jordánu, nechal se pokřtít a získával přívržence. Nenechal se zadržovat a její pokus přivolat Ho zpět žalostně ztroskotal. Nikdy nebylo lehké být Jeho matkou. Musela se teprve naučit smířit se s tím, že neurčuje ona, co bylo mezi Ním a jí. Ona Ho přijala, ona ho odevzdala. Nemůže zabránit, aby Ho usmrtili. Ale může jít s Ním, prokazovat Mu věrnost; dát Mu jistotu, že láska je silnější, než smrt. Také tehdy, kdy měl možná ve smrtelné úzkosti pocit, že Jej Otec opustil: matka je zde.
V. zastavení: První pomoc NEBO: Šimon z Kyrény pomáhá Ježíši nést kříž
Ježíš poskytoval první pomoc, kde mohl. Slepým, chromým, postiženým, lehkým děvám, celníkům, outsiderům jakéhokoliv druhu. Stovkám pomohl. Nyní On sám potřebuje, aby mu někdo pomohl. Avšak nikdo nepřichází. Dokonce ani z těch, se kterými nejvíce počítal. Apoštolé znají jeho závěť. Jeho poslední vůlí je, že jeden by měl nést tíhu druhého. Ale místo Šimona - Skály ho podpírá jiný Šimon, a ten také pouze proto, že ho přinutili. Šance, že někdo pomůže z vlastní vůle, zůstává nevyužita. Není však navždy promarněná. Chudí, potřební, nemocní, ponížení a uražení, nosiči kříže jakéhokoliv typu, stále existují. Na každé cestě. Na celém světě. Až do konce časů.
VI. zastavení: Stůj, dej přednost v jízdě NEBO: Veronika podává Ježíšovi roušku
Není sám na světě. Jeho Křížová cesta kříží křížovou cestu jiných. Jedna z žen, která vidí Jeho zkrvavený obličej, vezme roušku a přichází k Němu. Na krátký okamžik zastavuje průvod. Jindy to byl On, kdo povzbuzoval namáhané a obtížené. Nyní je však On sám namáhaným a obtíženým. Jak jsem učinil Já Vám, tak čiňte i Vy – říkal, když svým učedníkům omýval nohy. Ženy Ho vždy pochopily; rychleji, než páni apoštolové. Když Mu jedna žena mazala nohy hříšně drahým olejem, říkali: „Proč takové plýtvání!“ On tomu gestu rozuměl, On ho i ocenil. Jedna z žen podává roušku. Malinké gesto, malé jako hořčičné zrnko, a přece obrovské poselství: Nic nezůstane, jak je. Žal i smrt budou smazány.
VII. zastavení: Nebezpečné klesání NEBO:Ježíš padá podruhé pod tíhou kříže
Před několika dny volali „Hosana“. Dnes volají: „Ukřižuj Ho!“ V Jeho životě se vždy vyskytovalo klesání - shora dolů. Když přišel na svět, znamenalo to: „Sláva Bohu na výsostech“. Teď leží na zemi. Do toho všeho se jen tak jednoduše nedostal. Svou pouť šel s plným vědomím - tak, jak ji chtěl jít. Pokušení vrhnout se samolibým letem ze střechy chrámu odolal. Kráčel krok za krokem k místu Lebky - Golgotě. Při svém narození byl obklopen pastýři a ovcemi. Později se sám stal pastýřem. Nyní se stává také Beránkem. Již při křtu Ho nazývali „Beránkem Božím“. Nyní je jím celý. Mlčící před střihačem ovcí. Připravený na porážku. Obětní beránek. Velikonoční beránek.
VIII. zastavení: Objížďka NEBO:Ježíš utěšuje plačící ženy
Miloval lidi. Rád slavil. Uměl se smát a plakat. Ale sentimentální nikdy nebyl. Proto nesnáší, aby se nad ním nyní plakalo. Nářky žen odmítá: „Neplačte nade mnou, plačte nad sebou, plačte nad svými dětmi! Okliky tohoto druhu mu celý život ležely na srdci. Od prvního dne kázal: „Obraťte se, bez obrácení nikdo nepřijde do Království nebeského.“ Pokusil se vysvětlit lidem, že takovéto objížďky nejsou zajížďkami. Spojení s Bohem lze navázat pouze oklikou přes lidi: „Nemilujte mne, nýbrž milujte Vaše bratry a sestry, jinak mne nikdy milovat nebudete!“
IX. zastavení: Slepá pozemní komunikace NEBO: Ježíš padá potřetí pod tíhou kříže.
Jeho přívrženci doufali, že Římany požene k ďasu a z mučeného lidu udělá opět hrdé království. On v této naději rozpoznal slepou ulici. Slepou ulici lze zvládnout pouze tím, že se obrátíme. Proto kázal „Obraťte se!“. Vše obrátil, vše postavil na hlavu. Syn Davidův nebojuje metodami krále Davida. Jeho království je jiné. Jeho slova: „Zastrč meč do pochvy!“ znamenají: „Vezmi na sebe svůj kříž!“ Se svými hesly však zřejmě neměl úspěch. Ani v nejbližším kruhu. Jeho spolupracovníci jsou slabí a zbabělí. Nevydrží na stráži ani jednu hodinu. Vždy znovu upadají do spánku. Také On již třikrát upadl. Jeho duch sice chce, Jeho tělo je však pád od pádu slabší.
X. zastavení: Řadící pruhy NEBO: Ježíš je obrán o šaty
Není jediný, kdo o tomto Velkém pátku nese kříž na Golgotu. Pilát odsoudil ještě dva další. U nich vinu našel. Nyní to znamená - zařadit se. Jeden bude viset od Něho napravo, druhý nalevo. On se již zařadil. Ví, že to je vůle Boží, aby se nyní podrobil vůli lidí. Ví, co musí udělat. Vojáci nevědí, co činí. Zachází s Beránkem Božím jako s kusem dobytka. Strhávají mu šaty z těla. Jeho oděv je žádanou kořistí hráčů v kostky. Trnovou korunu Mu nechají, nahému Králi Židů.
XI. zastavení: Jednosměrný provoz NEBO: Ježíš je přibit na kříž
Jednosměrné ulice je dosaženo. nevyhnutelné se stále přibližuje. Očekává pohár, který musí vypít. Obligátní omamné pití odmítá. Od chvíle svého zatčení se mu dostalo množství kopanců, pocítil obušky vojáků, byl ostře kritizován, zraněn trny. Má již tisíce ran. Nyní přichází rány poslední, ty nejhorší. Přibíjejí Ho. Vztyčují Ho. Kůl a příčný rám tvoří kříž. Nadávají Mu, On žehná. S rozepjatýma rukama, visí mezi nebem a zemí.
XII. zastavení: Zúžená vozovka NEBO: Ježíš umírá na kříži
Je těsno, znepokojivě úzko. Poslední etapa je nejtěžší. Není žádného návratu, žádného vyhnutí. Skrz toto zúžení musí projít. Tři hodiny trvá Jeho boj se smrtí. Posměváčci škodolibě přihlížejí, jak trpí. Vybízejí Ho: „Když jsi Boží syn, sestup dolů!“ On dolů nesestupuje, modlí se za ty, kteří Ho zabíjejí. Že toto je daleko silnější důkaz, než to, co si přejí, posměváčci nechápou. Říman to ale chápe. Velitel popravčí čety říká: „ Toto je opravdu Syn Boží!“ Těsnost mdloby, těsnost odevzdanosti, těsnost lásky. Člověčenství až k hořkému sklonu. Teprve nyní je vše dokonáno.
XIII. zastavení: Parkoviště NEBO: Ježíš je sňat z kříže
Parkování již není zakázáno. Nejobtížnější část cesty je u konce. Nyní je na místě klid. Po celý svůj život byl na cestách. Neměl žádný domov. Každá liška má svoje doupě, každý pták má svoje hnízdo. On měl pouze parkoviště. Stáj, jesle, ruce matky. Poušť, horu, rybářský člun na jezeře. Naposledy osla ověnčeného palmovými větvemi, Olivovou horu a kříž. Nyní opět ruce matky. Jeho bolesti jsou skončeny. Pouze přátelé ještě pláčí. Pohřbí mrtvého, ne naději. Také hrob je pouze parkoviště, ne konečná stanice.
XIV. zastavení: Konec všech zákazů NEBO: Ježíš je položen do hrobu
Provoz v obou směrech je u konce. Nyní začíná nová cesta. Pro Něho cesta do nebe, pro jeho učedníky cesta křížová. Hrob není místem věčného odpočinku. Není cílem, nýbrž nulovým bodem, startovní pozicí pro nové. Muži galilejští obrací svůj zrak s údivem k nebi, hledí s odvahou kupředu. Modlí se a pracují, aby přišlo království, které není z tohoto světa. Pro Něho je protisměrný provoz u konce. Ale těm, kteří se dávají Jeho cestou, začíná nové soužení. Škody, nehody, kamenování. Staveniště, divoké změny, nebezpečí smyku, kruhové objezdy, překážky na silnici, nebezpečné zatáčky. Avšak i benzinové stanice a první pomoc. Konec veškerých silničních zákazů, ale také nové značky ukazující na nebezpečí, až všichni najdou cestu k obrácení.
Před několika dny volali „Hosana“. Dnes volají: „Ukřižuj Ho!“ V Jeho životě se vždy vyskytovalo klesání - shora dolů. Když přišel na svět, znamenalo to: „Sláva Bohu na výsostech“. Teď leží na zemi. Do toho všeho se jen tak jednoduše nedostal. Svou pouť šel s plným vědomím - tak, jak ji chtěl jít. Pokušení vrhnout se samolibým letem ze střechy chrámu odolal. Kráčel krok za krokem k místu Lebky - Golgotě. Při svém narození byl obklopen pastýři a ovcemi. Později se sám stal pastýřem. Nyní se stává také Beránkem. Již při křtu Ho nazývali „Beránkem Božím“. Nyní je jím celý. Mlčící před střihačem ovcí. Připravený na porážku. Obětní beránek. Velikonoční beránek.
VIII. zastavení: Objížďka NEBO:Ježíš utěšuje plačící ženy
Miloval lidi. Rád slavil. Uměl se smát a plakat. Ale sentimentální nikdy nebyl. Proto nesnáší, aby se nad ním nyní plakalo. Nářky žen odmítá: „Neplačte nade mnou, plačte nad sebou, plačte nad svými dětmi! Okliky tohoto druhu mu celý život ležely na srdci. Od prvního dne kázal: „Obraťte se, bez obrácení nikdo nepřijde do Království nebeského.“ Pokusil se vysvětlit lidem, že takovéto objížďky nejsou zajížďkami. Spojení s Bohem lze navázat pouze oklikou přes lidi: „Nemilujte mne, nýbrž milujte Vaše bratry a sestry, jinak mne nikdy milovat nebudete!“
IX. zastavení: Slepá pozemní komunikace NEBO: Ježíš padá potřetí pod tíhou kříže.
Jeho přívrženci doufali, že Římany požene k ďasu a z mučeného lidu udělá opět hrdé království. On v této naději rozpoznal slepou ulici. Slepou ulici lze zvládnout pouze tím, že se obrátíme. Proto kázal „Obraťte se!“. Vše obrátil, vše postavil na hlavu. Syn Davidův nebojuje metodami krále Davida. Jeho království je jiné. Jeho slova: „Zastrč meč do pochvy!“ znamenají: „Vezmi na sebe svůj kříž!“ Se svými hesly však zřejmě neměl úspěch. Ani v nejbližším kruhu. Jeho spolupracovníci jsou slabí a zbabělí. Nevydrží na stráži ani jednu hodinu. Vždy znovu upadají do spánku. Také On již třikrát upadl. Jeho duch sice chce, Jeho tělo je však pád od pádu slabší.
X. zastavení: Řadící pruhy NEBO: Ježíš je obrán o šaty
Není jediný, kdo o tomto Velkém pátku nese kříž na Golgotu. Pilát odsoudil ještě dva další. U nich vinu našel. Nyní to znamená - zařadit se. Jeden bude viset od Něho napravo, druhý nalevo. On se již zařadil. Ví, že to je vůle Boží, aby se nyní podrobil vůli lidí. Ví, co musí udělat. Vojáci nevědí, co činí. Zachází s Beránkem Božím jako s kusem dobytka. Strhávají mu šaty z těla. Jeho oděv je žádanou kořistí hráčů v kostky. Trnovou korunu Mu nechají, nahému Králi Židů.
XI. zastavení: Jednosměrný provoz NEBO: Ježíš je přibit na kříž
Jednosměrné ulice je dosaženo. nevyhnutelné se stále přibližuje. Očekává pohár, který musí vypít. Obligátní omamné pití odmítá. Od chvíle svého zatčení se mu dostalo množství kopanců, pocítil obušky vojáků, byl ostře kritizován, zraněn trny. Má již tisíce ran. Nyní přichází rány poslední, ty nejhorší. Přibíjejí Ho. Vztyčují Ho. Kůl a příčný rám tvoří kříž. Nadávají Mu, On žehná. S rozepjatýma rukama, visí mezi nebem a zemí.
XII. zastavení: Zúžená vozovka NEBO: Ježíš umírá na kříži
Je těsno, znepokojivě úzko. Poslední etapa je nejtěžší. Není žádného návratu, žádného vyhnutí. Skrz toto zúžení musí projít. Tři hodiny trvá Jeho boj se smrtí. Posměváčci škodolibě přihlížejí, jak trpí. Vybízejí Ho: „Když jsi Boží syn, sestup dolů!“ On dolů nesestupuje, modlí se za ty, kteří Ho zabíjejí. Že toto je daleko silnější důkaz, než to, co si přejí, posměváčci nechápou. Říman to ale chápe. Velitel popravčí čety říká: „ Toto je opravdu Syn Boží!“ Těsnost mdloby, těsnost odevzdanosti, těsnost lásky. Člověčenství až k hořkému sklonu. Teprve nyní je vše dokonáno.
XIII. zastavení: Parkoviště NEBO: Ježíš je sňat z kříže
Parkování již není zakázáno. Nejobtížnější část cesty je u konce. Nyní je na místě klid. Po celý svůj život byl na cestách. Neměl žádný domov. Každá liška má svoje doupě, každý pták má svoje hnízdo. On měl pouze parkoviště. Stáj, jesle, ruce matky. Poušť, horu, rybářský člun na jezeře. Naposledy osla ověnčeného palmovými větvemi, Olivovou horu a kříž. Nyní opět ruce matky. Jeho bolesti jsou skončeny. Pouze přátelé ještě pláčí. Pohřbí mrtvého, ne naději. Také hrob je pouze parkoviště, ne konečná stanice.
XIV. zastavení: Konec všech zákazů NEBO: Ježíš je položen do hrobu
Provoz v obou směrech je u konce. Nyní začíná nová cesta. Pro Něho cesta do nebe, pro jeho učedníky cesta křížová. Hrob není místem věčného odpočinku. Není cílem, nýbrž nulovým bodem, startovní pozicí pro nové. Muži galilejští obrací svůj zrak s údivem k nebi, hledí s odvahou kupředu. Modlí se a pracují, aby přišlo království, které není z tohoto světa. Pro Něho je protisměrný provoz u konce. Ale těm, kteří se dávají Jeho cestou, začíná nové soužení. Škody, nehody, kamenování. Staveniště, divoké změny, nebezpečí smyku, kruhové objezdy, překážky na silnici, nebezpečné zatáčky. Avšak i benzinové stanice a první pomoc. Konec veškerých silničních zákazů, ale také nové značky ukazující na nebezpečí, až všichni najdou cestu k obrácení.
