Autor: P. Petr Vrbacký | Dioecesis Brunensis
Datum napsání:
01.01.2017
Úvod: Pane, jak rádi bychom byli v tvé nejbližší přítomnosti! Někde v samotě, daleko od světa a jeho přízemních starostí. Tak jako apoštolové na hoře Tábor: Pane, je nám zde dobře, zůstaňme tady! Tys však už tenkrát zavedl apoštoly zpátky mezi lidi. Snad proto, že by bylo příliš snadné setrvávat v samotě svého nitra a nevšímat si světa a těch, co v něm žijí. A co víc: na konci svého života ukazuješ, že to největší, co můžeme udělat pro to, abychom mohli i my prožívat okamžik proměnění na hoře Tábor, je zapomenout na sebe, na své těžkosti, vzít starosti a utrpení bližních a nést je až do poslední chvíle. Jak málo to umíme!
1. zastavení: Pán Ježíš odsouzen k smrti
Ježíš je odsouzen. Aniž by byl skutečně vinen! Odsouzen člověkem, který se mu zdaleka nemohl rovnat, a před očima mnoha lidí. Já snad taky dokážu snést, když mě někdo za něco odsoudí, ale musí mít skutečně pravdu, nesmí to být moc často a taky to nesmí slyšet moc lidí. Co ale, když jsem odsuzován za hříchy druhých? Začnu se zuřivě bránit, nebo se uraženě stáhnu do sebe a zanevřu na všechno kolem. Jenomže - tady začíná cesta na horu proměnění: zříct se sebe, všeho, čeho si na sobě vážím, i toho, co se líbí druhým, a nabídnout se, aby mi lidé přisoudili všechno, co je samotné tíží, a tak ulehčili svému svědomí. Pane, pomoz mi, ať to dokážu. (dokážu být tím, kdo je k tomu určený.)
2. zastavení: Pán Ježíš přijímá kříž
Kristus opravdu přijímá kříž. Vyrobil ho člověk, přisoudil ho Kristu, a protože je rád, že je Ježíš po ruce a nebrání se, ochotně ho na něj naloží. A co já? Začnu křičet: „Nechte si to, já mám svých starostí dost!“? - Nestačí jen rozhodnout se nést břemena druhých, je třeba je na sebe opravdu vzít. Dej mi, Pane Ježíši, ať to dokážu.
3. zastavení: Pán Ježíš padá pod křížem poprvé
Kristus poprvé padá pod křížem. „To je toho,“ říkáme si, „náhodou zakopl, však zase vstal a šel dál - tak se nic nestalo.“ Potom padnu i já - a je z toho první velké pokušení kříž zahodit. Kdybych věděl, jak je kříž těžký, vůbec bych možná nepřipustil, aby ho na mě někdo naložil. Přecenil jsem se, to se přece stává - ejhle, jak jsem pokorný, že si to přiznám! Nestačím na to, a tak jdu od toho. Pane, dej, ať pohled na tebe, když vstáváš, mi pomůže překonat pokušení a dá sílu jít dál.
4. zastavení: Pán Ježíš potkává svou Matku
Setkání s Matkou. Kdybychom tak věděli, co si v té chvíli myslela Panna Maria! Možná si, jako každá matka, představovala budoucnost svého syna úplně jinak. Taky na mě čeká toto zastavení: až se sám vyrovnám se svou budoucností, s křížem, který na sebe beru, přijdou ještě větší pochybnosti: mám vůbec právo způsobit svým nejbližším takové zklamání? Panna Maria snad tenkrát pochopila, že její syn bude šťastný, ale asi úplně jinak, než si to představovala. Dej, Pane, takové pochopení všem, kteří to potřebují.
5. zastavení: Šimon Kyrenský pomáhá Pánu Ježíši nést kříž
Kristus přijímá pomoc druhého a nestydí se za to. To jen já si hraji na hrdinu - když už mám nést kříž, tak sám. A až to dokážu, nebudu se aspoň muset s nikým dělit o svou slávu. Dej mi, Pane, poznat, že bez pomoci druhých lidí můj kříž nedonesu. Pošli mi do cesty Šimona, abych pochopil, že ve dvou se to lépe táhne, abych se nebránil společenství v utrpení, abych se zbavil svého sobectví.
6. zastavení: Veronika podává Pánu Ježíši roušku
Kdoví, co to byla zač, tahleta Veronika! Přijde si jen tak a neohlíží se na to, že se slušní občané asi pohorší. Prokáže nepatrnou službu tomu, se kterým nikdo nechce nic mít, protože přece - co by tomu řekli druzí? Dej mi, Pane, abych - až to bude potřeba - uměl neohlížet se na mínění pobožných a počestných věřících a udělal to, co mi říká mé svědomí. A to i tehdy, když se zdá, že můj skutek zdaleka nemá takovou hodnotu, aby vyvážil pohrdání a posměch, který možná vyvolá.
7. zastavení: Pán Ježíš padá pod křížem podruhé
Ježíš padá podruhé a zase dokáže vstát. Můj druhý pád přijde až po čase. Už jsem se s křížem smířil, už ho nějakou dobu nesu, dokonce jsem s ním dokázal už jednou vstát. A tak, když už jsem si skoro zvykl, mě druhý pád probouzí z otupělosti, z letargie. Pane, za tenhle pád ti děkuji, protože mě nutí znovu se soustředit na to, co dělám.
8. zastavení: Pán Ježíš napomíná plačící ženy
Jeruzalémské ženy plakaly, když viděly Ježíše. Nevíme, nakolik byl jejich zármutek opravdový či hraný. Ježíš je však neodhání, nekárá je za pokrytectví, ale i malé chvilky tohoto setkání využije - přestože riskuje nové nepochopení - k tomu, aby zkusil pohnout myslí nechápajícího zástupu. Pane Ježíši, dej mi, abych dokázal správně využít i těch setkání a okamžiků, kdy se zdá, že je zbytečné cokoliv dělat.
9. zastavení: Pán Ježíš padá pod křížem potřetí
Už dvakrát Ježíš spadl, a teď přichází třetí pád. Právě v té chvíli, kdy se zdá, že cíl je už na dosah. Možná je tenhle pád pro mě nejdůležitější - přichází totiž ve chvíli, kdy si začínám být jistý sám sebou, kdy si začínám nalhávat, že to nejhorší už mám za sebou, že už mě nic nezastaví a vítězství mám na dosah ruky. Pane, neprosím tě o to, abys mi prominul třetí pád, ale abych i po něm dokázal vstát.
10. zastavení: Pán Ježíš zbaven roucha
Ježíš je svlečen ze šatů, je zbaven i toho posledního, co člověk potřebuje. Tak obětuje úplně všechno pro svůj cíl, který stále vidí před sebou. Pane, tohle má být hora proměnění? Místo toho, aby už přišly ty krásné chvíle, kvůli kterým jsem to všechno podstoupil, oberou mě ke všemu ještě o moje šaty. Musím ještě pochopit i to, že pokud chci dosáhnout největšího spojení s Ježíšem, musím se napřed zbavit všeho, na čem jsem závislý, na čem si zakládám, co nutně potřebuji. Když je to třeba, tedy i šatů. Dej, Pane, ať to co nejdřív pochopím.
11. zastavení: Pán Ježíš přibit na kříž
Potom přibili Krista ke kříži. Je to spojení, které už nikdy nepůjde zrušit, zahladit. To je to nejužší spojení s Ježíšem. Dosáhnu ho v tom okamžiku, kdy se nechám bez výhrad přibít ke kříži, který jsem na sebe vzal na začátku své cesty na horu proměnění. Přichází nejbolestivější okamžik: - zříkám se možnosti kříž přece jen odhodit, - zříkám se vlastní svobody, - zříkám se možnosti volného pohybu, - zříkám se všech svých práv a navždy to všechno odhazuji. To jediné, čeho se už nikdy nezbavím, je jenom kříž. Pro každého jiný a pro všechny stejný. Pane, dej mi k tomu sílu.
12. zastavení: Pán Ježíš umírá na kříži
Ježíš Kristus umírá na kříži. Skončila moje cesta na horu proměnění. Šel jsem s Kristem, možná někdy váhavě, v pochybnostech a utrpení, ale šel. Přece jenom jsem mu věřil, a v důvěře, že mi ukáže správnou cestu, jsem ho následoval. A teď - místo hory Tábor - hora Golgota, místo oslavení - smrt. Pane, dej mi poznat, že se teď nehroutí všechno, pro co jsem se obětoval. Dej mi poznat že není marná moje cesta a že jsem přece jen došel na horu Tábor. A to, co přijde - smrt - není konec. Je to očištění od prachu a bláta cesty, od všech nečistot, které mě od začátku cesty poskvrnily. Pane Ježíši, ty sám mě očisti!
13. zastavení: Tělo Pána Ježíše sňato z kříže
Mrtvé tělo Ježíšovo sňali z kříže a položili do klína jeho Matce. Panna Maria by si teď mohla myslet, že nakonec přece jen měli pravdu ti, kteří tvrdili, že Ježíš nezvolil správnou cestu. Kdyby dal na rady rozumných a světa znalých lidí, všechno dnes mohlo vypadat úplně jinak. Teď už se ovšem nedá nic dělat! Panna Maria však měla víru. Víru tak pevnou, že dokázala vydržet pod křížem až do konce. Ani teď nepropadá beznaději. Věří. Pane, dej mi tak velkou víru, jako měla Maria.
14. zastavení: Tělo Pána Ježíše uloženo do hrobu
Ještě zbývá udělat to poslední - pohřbít mrtvé tělo. Co může být prostšího - zanést tělo do jeskyně a přivalit kámen. Kdekdo má dnes pohřeb slavnostnější, než tenkrát Ježíš. Apoštolové to vzdali už dávno, velerada se ještě pojistí stráží - co kdyby chtěl někdo přece jen zachraňovat situaci! Ale jinak vše končí. Pane, já dnes už vím, že jsi nezůstal v hrobě navždy. Vím, žes nakonec opravdu vstal z mrtvých, a tak dosáhl znovu a navždy hory Tábor. To všechno ti věřím. A taky vím, že tam na mě čekáš. Ale přesto se bojím. Děsí mě temnota hrobu, kterou k tobě musím projít. Kdyby ten poslední krok záležel jen na mě, asi bych k němu nikdy nenašel dost odvahy. Ale ty sám mě zavoláš. Podej mi, prosím, svou ruku a vezmi mě s sebou až na vrchol hory proměnění.
Závěr
Pane Ježíši, teď už vidíme, že i na nás čeká výstup na horu Tábor. Není to lehká cesta, protože jde vzhůru. Ale ty, Pane, nejlíp víš, co k tomu budeme potřebovat, vždyť jsi po ní sám šel první. Dej, abychom na konci cesty mohli říct: „Pane, je nám zde dobře - zůstaňme tady!“ Amen.
1. zastavení: Pán Ježíš odsouzen k smrti
Ježíš je odsouzen. Aniž by byl skutečně vinen! Odsouzen člověkem, který se mu zdaleka nemohl rovnat, a před očima mnoha lidí. Já snad taky dokážu snést, když mě někdo za něco odsoudí, ale musí mít skutečně pravdu, nesmí to být moc často a taky to nesmí slyšet moc lidí. Co ale, když jsem odsuzován za hříchy druhých? Začnu se zuřivě bránit, nebo se uraženě stáhnu do sebe a zanevřu na všechno kolem. Jenomže - tady začíná cesta na horu proměnění: zříct se sebe, všeho, čeho si na sobě vážím, i toho, co se líbí druhým, a nabídnout se, aby mi lidé přisoudili všechno, co je samotné tíží, a tak ulehčili svému svědomí. Pane, pomoz mi, ať to dokážu. (dokážu být tím, kdo je k tomu určený.)
2. zastavení: Pán Ježíš přijímá kříž
Kristus opravdu přijímá kříž. Vyrobil ho člověk, přisoudil ho Kristu, a protože je rád, že je Ježíš po ruce a nebrání se, ochotně ho na něj naloží. A co já? Začnu křičet: „Nechte si to, já mám svých starostí dost!“? - Nestačí jen rozhodnout se nést břemena druhých, je třeba je na sebe opravdu vzít. Dej mi, Pane Ježíši, ať to dokážu.
3. zastavení: Pán Ježíš padá pod křížem poprvé
Kristus poprvé padá pod křížem. „To je toho,“ říkáme si, „náhodou zakopl, však zase vstal a šel dál - tak se nic nestalo.“ Potom padnu i já - a je z toho první velké pokušení kříž zahodit. Kdybych věděl, jak je kříž těžký, vůbec bych možná nepřipustil, aby ho na mě někdo naložil. Přecenil jsem se, to se přece stává - ejhle, jak jsem pokorný, že si to přiznám! Nestačím na to, a tak jdu od toho. Pane, dej, ať pohled na tebe, když vstáváš, mi pomůže překonat pokušení a dá sílu jít dál.
4. zastavení: Pán Ježíš potkává svou Matku
Setkání s Matkou. Kdybychom tak věděli, co si v té chvíli myslela Panna Maria! Možná si, jako každá matka, představovala budoucnost svého syna úplně jinak. Taky na mě čeká toto zastavení: až se sám vyrovnám se svou budoucností, s křížem, který na sebe beru, přijdou ještě větší pochybnosti: mám vůbec právo způsobit svým nejbližším takové zklamání? Panna Maria snad tenkrát pochopila, že její syn bude šťastný, ale asi úplně jinak, než si to představovala. Dej, Pane, takové pochopení všem, kteří to potřebují.
5. zastavení: Šimon Kyrenský pomáhá Pánu Ježíši nést kříž
Kristus přijímá pomoc druhého a nestydí se za to. To jen já si hraji na hrdinu - když už mám nést kříž, tak sám. A až to dokážu, nebudu se aspoň muset s nikým dělit o svou slávu. Dej mi, Pane, poznat, že bez pomoci druhých lidí můj kříž nedonesu. Pošli mi do cesty Šimona, abych pochopil, že ve dvou se to lépe táhne, abych se nebránil společenství v utrpení, abych se zbavil svého sobectví.
6. zastavení: Veronika podává Pánu Ježíši roušku
Kdoví, co to byla zač, tahleta Veronika! Přijde si jen tak a neohlíží se na to, že se slušní občané asi pohorší. Prokáže nepatrnou službu tomu, se kterým nikdo nechce nic mít, protože přece - co by tomu řekli druzí? Dej mi, Pane, abych - až to bude potřeba - uměl neohlížet se na mínění pobožných a počestných věřících a udělal to, co mi říká mé svědomí. A to i tehdy, když se zdá, že můj skutek zdaleka nemá takovou hodnotu, aby vyvážil pohrdání a posměch, který možná vyvolá.
7. zastavení: Pán Ježíš padá pod křížem podruhé
Ježíš padá podruhé a zase dokáže vstát. Můj druhý pád přijde až po čase. Už jsem se s křížem smířil, už ho nějakou dobu nesu, dokonce jsem s ním dokázal už jednou vstát. A tak, když už jsem si skoro zvykl, mě druhý pád probouzí z otupělosti, z letargie. Pane, za tenhle pád ti děkuji, protože mě nutí znovu se soustředit na to, co dělám.
8. zastavení: Pán Ježíš napomíná plačící ženy
Jeruzalémské ženy plakaly, když viděly Ježíše. Nevíme, nakolik byl jejich zármutek opravdový či hraný. Ježíš je však neodhání, nekárá je za pokrytectví, ale i malé chvilky tohoto setkání využije - přestože riskuje nové nepochopení - k tomu, aby zkusil pohnout myslí nechápajícího zástupu. Pane Ježíši, dej mi, abych dokázal správně využít i těch setkání a okamžiků, kdy se zdá, že je zbytečné cokoliv dělat.
9. zastavení: Pán Ježíš padá pod křížem potřetí
Už dvakrát Ježíš spadl, a teď přichází třetí pád. Právě v té chvíli, kdy se zdá, že cíl je už na dosah. Možná je tenhle pád pro mě nejdůležitější - přichází totiž ve chvíli, kdy si začínám být jistý sám sebou, kdy si začínám nalhávat, že to nejhorší už mám za sebou, že už mě nic nezastaví a vítězství mám na dosah ruky. Pane, neprosím tě o to, abys mi prominul třetí pád, ale abych i po něm dokázal vstát.
10. zastavení: Pán Ježíš zbaven roucha
Ježíš je svlečen ze šatů, je zbaven i toho posledního, co člověk potřebuje. Tak obětuje úplně všechno pro svůj cíl, který stále vidí před sebou. Pane, tohle má být hora proměnění? Místo toho, aby už přišly ty krásné chvíle, kvůli kterým jsem to všechno podstoupil, oberou mě ke všemu ještě o moje šaty. Musím ještě pochopit i to, že pokud chci dosáhnout největšího spojení s Ježíšem, musím se napřed zbavit všeho, na čem jsem závislý, na čem si zakládám, co nutně potřebuji. Když je to třeba, tedy i šatů. Dej, Pane, ať to co nejdřív pochopím.
11. zastavení: Pán Ježíš přibit na kříž
Potom přibili Krista ke kříži. Je to spojení, které už nikdy nepůjde zrušit, zahladit. To je to nejužší spojení s Ježíšem. Dosáhnu ho v tom okamžiku, kdy se nechám bez výhrad přibít ke kříži, který jsem na sebe vzal na začátku své cesty na horu proměnění. Přichází nejbolestivější okamžik: - zříkám se možnosti kříž přece jen odhodit, - zříkám se vlastní svobody, - zříkám se možnosti volného pohybu, - zříkám se všech svých práv a navždy to všechno odhazuji. To jediné, čeho se už nikdy nezbavím, je jenom kříž. Pro každého jiný a pro všechny stejný. Pane, dej mi k tomu sílu.
12. zastavení: Pán Ježíš umírá na kříži
Ježíš Kristus umírá na kříži. Skončila moje cesta na horu proměnění. Šel jsem s Kristem, možná někdy váhavě, v pochybnostech a utrpení, ale šel. Přece jenom jsem mu věřil, a v důvěře, že mi ukáže správnou cestu, jsem ho následoval. A teď - místo hory Tábor - hora Golgota, místo oslavení - smrt. Pane, dej mi poznat, že se teď nehroutí všechno, pro co jsem se obětoval. Dej mi poznat že není marná moje cesta a že jsem přece jen došel na horu Tábor. A to, co přijde - smrt - není konec. Je to očištění od prachu a bláta cesty, od všech nečistot, které mě od začátku cesty poskvrnily. Pane Ježíši, ty sám mě očisti!
13. zastavení: Tělo Pána Ježíše sňato z kříže
Mrtvé tělo Ježíšovo sňali z kříže a položili do klína jeho Matce. Panna Maria by si teď mohla myslet, že nakonec přece jen měli pravdu ti, kteří tvrdili, že Ježíš nezvolil správnou cestu. Kdyby dal na rady rozumných a světa znalých lidí, všechno dnes mohlo vypadat úplně jinak. Teď už se ovšem nedá nic dělat! Panna Maria však měla víru. Víru tak pevnou, že dokázala vydržet pod křížem až do konce. Ani teď nepropadá beznaději. Věří. Pane, dej mi tak velkou víru, jako měla Maria.
14. zastavení: Tělo Pána Ježíše uloženo do hrobu
Ještě zbývá udělat to poslední - pohřbít mrtvé tělo. Co může být prostšího - zanést tělo do jeskyně a přivalit kámen. Kdekdo má dnes pohřeb slavnostnější, než tenkrát Ježíš. Apoštolové to vzdali už dávno, velerada se ještě pojistí stráží - co kdyby chtěl někdo přece jen zachraňovat situaci! Ale jinak vše končí. Pane, já dnes už vím, že jsi nezůstal v hrobě navždy. Vím, žes nakonec opravdu vstal z mrtvých, a tak dosáhl znovu a navždy hory Tábor. To všechno ti věřím. A taky vím, že tam na mě čekáš. Ale přesto se bojím. Děsí mě temnota hrobu, kterou k tobě musím projít. Kdyby ten poslední krok záležel jen na mě, asi bych k němu nikdy nenašel dost odvahy. Ale ty sám mě zavoláš. Podej mi, prosím, svou ruku a vezmi mě s sebou až na vrchol hory proměnění.
Závěr
Pane Ježíši, teď už vidíme, že i na nás čeká výstup na horu Tábor. Není to lehká cesta, protože jde vzhůru. Ale ty, Pane, nejlíp víš, co k tomu budeme potřebovat, vždyť jsi po ní sám šel první. Dej, abychom na konci cesty mohli říct: „Pane, je nám zde dobře - zůstaňme tady!“ Amen.
