Autor: Tibor Fedorenko
Zdroj: © Slovo, č. 6/1969 | časopis Gréckokatolíckej cirkvi na Slovensku | casopisslovo.sk
Český překlad: Anežka Hamplová | Archidioecesis Olomucensis
Datum napsání:
01.01.1970
Kouzlo Vánoc
Kouzlo Vánoc umí upoutat každého z nás. Počítají se týdny a potom i dny. Shánějí se dárečky, stromečky i ozdoby. Dospělí i děti se těší na pozornost od svých drahých. Každý dáreček umí rozehřát srdce a naplnit duši hřejivým pocitem laskavosti.
Dnes, stejně jako před dvěma tisíci lety, putuje sv. Josef a Panna Maria od obydlí k obydlí, klepou na okna, na dveře, apelují na lidský soucit. Žebrají o kousek prostoru pro jejich rodící se rodinné štěstí. Všude chlad, nevšímavost, bezcitnost s lidskou bezradností a opuštěností. Tmavý kout stáje nabízí svůj prostor, aby se na chudé slámě zrodilo opravdové štěstí lidského pokolení ... Mnozí si jistě řekli: „Přece, kdybychom věděli, kdybychom jen tušili, kdo nás to chtěl poctít svojí návštěvou, kdo u nás hledal útulek...!"
Po staletí dvou tisíciletí si lidé podávali ruce a drama chladu a nezájmu se opakuje z roku na rok... Zatvrzelá srdce zůstávají uzavřená a nechtějí být nikým a ničím vyrušována v jejich egoistickém blahobytu. Ať si Ježíš najde útulek, kde chce. Mnohé ani dnes nezajímá, přestože se už ví, „KDO“ to klepe na dveře lidských srdcí, kdo chce vejít do teplého lidského příbytku. Hlučné výbuchy radosti zahlušují to tiché, naléhavé klepání na dveře lidských srdcí...
I dnes, tak jak tehdy dávno, se otevírají skromná srdce, která jsou ve své lásce ochotná poskytnout teplý a útulný koutek svého srdce malému Ježíškovi. Nežádají od Jezulátka velké dárky, ale sami přinášejí to nejcennější: svoji upřímnost a oddanost. Darujme i my svoje srdce Ježíškovi do jesliček, aby se mezi námi cítil lépe, než na betlémské slámě.
