Autor: P. Zdeněk Drštka » Dioecesis Brunensis
Zdroj: © Tarsicius | časopis pro kluky u oltáře | ročník XXIV | číslo 1/2021, s. 18
Datum napsání:
25.12.2020
Kde vzaly Vánoce?
Současné datum oslavy Vánoc je doloženo v Římě k roku 354, je však pravděpodobně staršího data. Ve starověku se však jeho datace různila. Klement Alexandrijský ve svém díle Strómata (z doby zhruba po roce 200) zmiňuje, že na křesťanském Východě někteří slavili Zvěstování Páně (Kristovo početí) 20. dubna, jiní 20. května nebo 18. listopadu; od toho pak odvozovali datum narození. Klement poznamenává: „Nespokojují se s tím, že vědí, ve kterém roce se narodil Pán, ale dokonce s velkou zvědavostí usilují o to, aby znali i den.“ Jedním z nejstarších zdrojů je dílo O slunovratech a rovnodennostech od neznámého autora z přelomu 3. a 4. století. Zde se datuje Kristovo narození takto: „Náš Pán byl počat 28. března, v den Velikonoc, den umučení Páně i jeho početí (...) a Pán se narodil v měsíci prosinci, v zimě, dne 25.“ Odráží se zde velice staré přesvědčení, že datum Velikonoc v roce Kristova umučení se shodovalo s datem Zvěstování Páně.
Nebo to vylo jinak?
Existuje ovšem i jiná hypotéza: podle ní se Vánoce začaly slavit právě 25. prosince s cílem „přeznačit“, „přebít“ nějaký původně pohanský svátek. Těch se na konci prosince nabízelo několik: jednak zimní slunovrat, dále tradiční římská Saturnalia a poté svátek „Neporaženého slunce“, který byl v pohanském Římě zaveden kolem roku 274. Je pravda, že sluneční symbolika se s Kristovým narozením často spojuje. Bylo by však stěží představitelné jen tak stanovit druhý nejvýznamnější svátek křesťanství bez jakékoli předchozí křesťanské tradice. Je tedy pravděpodobnější, že se sešly oba dva motivy.
Do hry vstupuje i další fakt: v době zimního slunovratu se slaví také jeden významný svátek židovského kalendáře - Chanuka. Připomíná očištění Chrámu za makabejských válek na sklonku roku 164 př. Kr. Nemohli se tedy starověcí křesťané inspirovat spíše židovským než pohanským svátkem? Také Chanuka je totiž svátkem světla; a mohla by nám připomenout slova Janova evangelia o Světle, které svítí v temnotě - o tom, který je Světlo ze světla.
Zprávy z Jeruzaléma
Za pozornost ovšem stojí i zprávy o archeologických objevech ve Svaté zemi. Podle nich se podařilo určit mimo jiné i pravidelný rytmus chodu jeruzalémského Chrámu. V něm, jak si nejspíše vzpomenete, vykonával kněžskou službu i Zachariáš, otec sv. Jana Křtitele. Zachariáš sloužil v chrámě tehdy, když přišla řada na jeho „kněžskou třídu“ - evangelium ji nazývá „Abiova“. Byla to osmá ze 24 skupin kněží, které se pravidelně střídaly. A ve službě byla dva týdny zhruba v polovině našeho září. Z evangelia víme, že Jan Křtitel byl počat poté, co se Zachariáš vrátil z chrámové služby. Vychází nám tedy, že oslava Janových narozenin 24. června odpovídá pravdě. A z evangelia také víme, že se Ježíš narodil půl roku poté. Dostáváme se tedy skutečně ke dnům na konci prosince.
Co je ovšem to podstatné?
Ať už je slavení Vánoc 25. prosince skutečným dnem Kristových narozenin, nebo se jedná o později stanovené datum, nejdůležitější není ani tolik, kdy se Ježíš narodil, ale že se narodil: že přišel na svět jako pravý Bůh a pravý člověk. Před námi v jesličkách leží malé miminko. Toto bezbranné, bezmocné děťátko je všemohoucí Bůh, který vládne světem a který jej přišel vykoupit. Jak podotýká Carlo Caretto: „Tohoto Dítěte se nemohu bát. Mohu je však milovat.“
Současné datum oslavy Vánoc je doloženo v Římě k roku 354, je však pravděpodobně staršího data. Ve starověku se však jeho datace různila. Klement Alexandrijský ve svém díle Strómata (z doby zhruba po roce 200) zmiňuje, že na křesťanském Východě někteří slavili Zvěstování Páně (Kristovo početí) 20. dubna, jiní 20. května nebo 18. listopadu; od toho pak odvozovali datum narození. Klement poznamenává: „Nespokojují se s tím, že vědí, ve kterém roce se narodil Pán, ale dokonce s velkou zvědavostí usilují o to, aby znali i den.“ Jedním z nejstarších zdrojů je dílo O slunovratech a rovnodennostech od neznámého autora z přelomu 3. a 4. století. Zde se datuje Kristovo narození takto: „Náš Pán byl počat 28. března, v den Velikonoc, den umučení Páně i jeho početí (...) a Pán se narodil v měsíci prosinci, v zimě, dne 25.“ Odráží se zde velice staré přesvědčení, že datum Velikonoc v roce Kristova umučení se shodovalo s datem Zvěstování Páně.
Nebo to vylo jinak?
Existuje ovšem i jiná hypotéza: podle ní se Vánoce začaly slavit právě 25. prosince s cílem „přeznačit“, „přebít“ nějaký původně pohanský svátek. Těch se na konci prosince nabízelo několik: jednak zimní slunovrat, dále tradiční římská Saturnalia a poté svátek „Neporaženého slunce“, který byl v pohanském Římě zaveden kolem roku 274. Je pravda, že sluneční symbolika se s Kristovým narozením často spojuje. Bylo by však stěží představitelné jen tak stanovit druhý nejvýznamnější svátek křesťanství bez jakékoli předchozí křesťanské tradice. Je tedy pravděpodobnější, že se sešly oba dva motivy.
Do hry vstupuje i další fakt: v době zimního slunovratu se slaví také jeden významný svátek židovského kalendáře - Chanuka. Připomíná očištění Chrámu za makabejských válek na sklonku roku 164 př. Kr. Nemohli se tedy starověcí křesťané inspirovat spíše židovským než pohanským svátkem? Také Chanuka je totiž svátkem světla; a mohla by nám připomenout slova Janova evangelia o Světle, které svítí v temnotě - o tom, který je Světlo ze světla.
Zprávy z Jeruzaléma
Za pozornost ovšem stojí i zprávy o archeologických objevech ve Svaté zemi. Podle nich se podařilo určit mimo jiné i pravidelný rytmus chodu jeruzalémského Chrámu. V něm, jak si nejspíše vzpomenete, vykonával kněžskou službu i Zachariáš, otec sv. Jana Křtitele. Zachariáš sloužil v chrámě tehdy, když přišla řada na jeho „kněžskou třídu“ - evangelium ji nazývá „Abiova“. Byla to osmá ze 24 skupin kněží, které se pravidelně střídaly. A ve službě byla dva týdny zhruba v polovině našeho září. Z evangelia víme, že Jan Křtitel byl počat poté, co se Zachariáš vrátil z chrámové služby. Vychází nám tedy, že oslava Janových narozenin 24. června odpovídá pravdě. A z evangelia také víme, že se Ježíš narodil půl roku poté. Dostáváme se tedy skutečně ke dnům na konci prosince.
Co je ovšem to podstatné?
Ať už je slavení Vánoc 25. prosince skutečným dnem Kristových narozenin, nebo se jedná o později stanovené datum, nejdůležitější není ani tolik, kdy se Ježíš narodil, ale že se narodil: že přišel na svět jako pravý Bůh a pravý člověk. Před námi v jesličkách leží malé miminko. Toto bezbranné, bezmocné děťátko je všemohoucí Bůh, který vládne světem a který jej přišel vykoupit. Jak podotýká Carlo Caretto: „Tohoto Dítěte se nemohu bát. Mohu je však milovat.“
