Autor: Richard Mayhue
Zdroj: © Ethos č. 1/2009 | ethos.cz
Datum napsání:
10.03.2009
Boží zaslíbení o uzdravení
K posledním slovům Pána Ježíše před jeho odchodem do nebe patří také zaslíbení, že jeho učedníci budou uzdravovat nemocné (Mk 16, 16). Během své vlastní služby na zemi uzdravil nesčetně mnoho lidí od tělesného utrpení nejrůznějšího druhu. Neměli bychom ho následovat a dělat totéž - a jeho zaslíbení neopomíjet? K tématu Božího uzdravení existují mezi křesťany různé postoje, například:
• Dnes už Bůh žádné zázraky nedělá.
• Bůh by činil divy stejně jako dřív, ale nám chybí víra.
• I dnes existují Bohem obdarovaní lidé, kteří uzdravují.
• Bůh činí zázraky, ale ne skrze léčitele.
V souvislosti s mnoha různými biblickými výklady a zkušenostmi panuje velký zmatek. Richard Mayhue uvádí do souladu oblast zkušeností a biblického učení srozumitelným vysvětlením biblických textů.
Bůh uzdravuje!
Toto přesvědčení chci vyjádřit hned na začátku. Tvrdit něco jiného by znamenalo popřít biblické svědectví o Boží velikosti a jeho nekonečné moci. Kdo popírá možnost Božího uzdravení, popírá Boží zaslíbení a dělá z Boha lháře.
Víc otázek než odpovědí
Přijmout pravdu, že Bůh uzdravuje, ještě neznamená, že tomuto tématu rozumíme. Přeceňování nebo podceňování této pravdy vede k nesprávnému výkladu a pokud ji nepojmeme jako celek, dá se snadno zneužít. Téma Božího uzdravení vyvolává mnoho důležitých otázek, například tyto:
♦ Uzdravuje dnes Kristus stejným způsobem, jako čteme v evangeliích? ♦ Jaký je vztah mezi Satanem a nemocí? ♦ Může Satan napodobovat Boží uzdravení? ♦ Je to projev nedostatku víry, když v nemoci hledáme pomoc u lékařů? ♦ Existuje vzájemný vztah mezi hříchem, nemocí a uzdravením? Jaký? ♦ Je lékařská péče pro křesťany posledním východiskem nebo prvním ochranným opatřením? ♦ Je to důsledek osobního hříchu, když věřící chronicky onemocní? ♦ Jakou roli hraje při Božím uzdravení víra? ♦ Proč Bůh některé lidi uzdraví a jiné ne? ♦ Mohou Boží uzdravení očekávat i nekřesťané? ♦ Je v misijních oblastech, kde není dostatečná lékařská péče, vhodnější zdůrazňovat možnost nadpřirozeného uzdravení? ♦ Jakým způsobem Bůh uzdravuje dnes? ♦ Je Boží vůlí vždycky uzdravení? ♦ Uzdraví Bůh i mě? Nebo mého přítele? Nebo někoho z rodiny?
Správné biblické odpovědi
Velmi mě zaujala malá knížka R. A. Torreye s názvem Božské uzdravení (Divine Healing), kterou napsal v roce 1924. Situace v jeho době má mnoho podobného s tím, co prožíváme dnes o více než osmdesát let později. Dr. Torrey přibližuje problematiku takto: „Téma Božího uzdravení vzbuzuje v současné době všude nezvyklý zájem. Všichni mluví v jeho prospěch, dokonce i ti, kdo dříve byli proti tomuto učení; z mnoha stran se ale ozývají i hlasy proti. Naše země je zároveň zaplavena náboženskými dobrodružstvími, která zneužívají širokého zájmu o toto důležité téma, aby lidi klamala a okrádala. Naléhavě potřebujeme knihu, která se naprosto nezaujatě podívá na všechno, co Bůh k tomuto tématu říká, a to s cílem co nejpřesněji odhalit, co Bůh k tomuto tématu učí, tedy co všechno učí.“
Torreyova rada vyžaduje důkladné studium Bible. Naším cílem bude, abychom objevili to všechno, co k tomu Bůh nechal zapsat. Biblické odpovědi na své otázky můžeme čekat jen od důkladného studia Božího slova. Učení i zkušenosti jsou podstatné aspekty zdravého křesťanství. Autentický prožitek Boží pravdy pramení vždycky ze zdroje Jeho slova. Jen v málo oblastech současného všeobecného zájmu panuje takový zmatek, jako v oblasti uzdravování, protože se často ignoruje nebo přehazuje Boží pořádek: napřed je třeba porozumět, v čem spočívá pravda, a teprve potom můžeme vysvětlovat zkušenosti.
Zápas o jasno
Někdo konstatoval, že Bible je literární bazén, ve kterém se může brouzdat dítě, a přesto v něm může plavat i slon. Jan 3,16 se například čte velmi snadno. Ale etiopský komorník potřeboval Filipa, aby mu vysvětlil daleko náročnější úsek z Izajáše 53 (viz Skutky 8,31). Starozákonní proroci by rádi byli věděli, na koho a na kterou dobu ukazuje Kristův duch, který v nich byl. Snažili se uvést do souladu Mesiášovo utrpení a slávu, která potom měla přijít (1 Pt 1, 10-11). Sám Petr s tím měl potíže. Napsal, že některé z Pavlových dopisů obsahují prorocká vyučování, která jsou těžko pochopitelná (2 Pt 3,15-16).
Téma Božího uzdravení představuje stejnou výzvu. Joni Eareckson Tada se mnoho naučila tím, že sama procházela osobními pochybnostmi. Svůj objev formulovala takto: „Často máme otázky, týkající se například uzdravování, které vyžadují ne jen jednoduché odpovědi, ale my nejsme trpěliví, abychom se k těmto odpovědím dopracovali. Dřív jsem zaujímala postoj: ,Nechoď za mnou s nějakými teologickými specialitami. Odpověz mi na moji otázku.‘ Dál jsem nehledala a měla jsem za to, že odpověď neexistuje - nebyla jsem totiž ochotna vynaložit čas nebo duchovní energii na to, abych si odpověď vyslechla nebo nad ní přemýšlela.“
Boží zaslíbení o uzdravení
Bible obsahuje zaslíbení o uzdravení. Mnozí ho však nepochopili. Přečtěme si pozorně 1. Petrův 2,24: „On sám na svém těle vynesl naše hříchy na dřevo kříže, abychom byli mrtví hříchům a žili spravedlivě. Jeho ranami jste uzdraveni. “ Vidíte? „Jeho rány vás uzdravily.“ Co tím má Petr na mysli? Jak máme tento výrok aplikovat v našem životě? Pokud to platí o našem lidském těle, proč nejsou všichni křesťané uzdraveni? Je to snad chyba v Božím slově? Že by jeho uzdravující ruka dnes už nepůsobila? K tomu abychom správě porozuměli Petrovi a Božímu uzdravení, je potřeba si uvědomit dvě skutečnosti:
1. Každý člověk už při početí získává duchovní defekt - postižení zvané hřích, které je třeba uzdravit. 2. Petr v tomto verši mluví o naší potřebě duchovního obnovení v souvislosti s tím, kdy vysvětluje Ježíšovo preventivní opatření pro uzdravení, které spočívá ve spasení. Podívejme se nyní na tyto dva verše (1 Pt 2, 24-25) podrobněji. Když se na jednotlivé části tohoto verše podíváme napřed samostatně a potom je zase spojíme, porozumíme celému verši. Tento biblický úsek vysvětluje pět aspektů spasení:
1. Skutečnost spasení (v. 24a): „Na svém těle vzal naše hříchy na kříž...“ 2. Účel spasení (v. 24b): „...abychom zemřeli hříchům a byli živi spravedlnosti...“ 3. Prostředek spasení (v. 25a): „Jeho rány vás uzdravily...“ I poté, co nás Bůh spasil, zůstává skutečností, že jako křesťané stále ještě hřešíme, jsme nemocní a také umíráme. 4. Nutnost spasení (v. 25b): „Vždyť jste bloudili jako ovce...“ 5. Výsledek spasení (v. 25c): „...ale nyní jste byli obráceni k pastýři a strážci svých duší.“
Verš z 1. Petrova listu 2,24 se zabývá duchovním uzdravením, pro které se v Bibli používá slovo „spasení“, což znamená totéž jako „záchrana“. Celý úsek veršů 18-25 vlastně popisuje opak toho, co učí většina zastánců uzdravování. Petr dává jasně najevo, že v tomto těle máme být připraveni na fyzické utrpení, protože Ježíš pro naše duchovní spasení trpěl na těle i na duchu (v. 18-21) a protože jsme přijali Boží zaslíbení o věčném spasení (v. 24-25). Petr spíše potvrzuje Boží záměr s lidským utrpením, neříká, že je nepotřebné. Jestliže nebudeme vycházet z této perspektivy věčného spasení, nikdy biblickým způsobem neporozumíme, jak Bůh v našem životě jedná v oblasti lidského těla. Dobrou zprávou je to, že křesťané jsou určitě zachráněni. Další část této zprávy zní, že před naším vzkříšením nemáme ještě všechna požehnání plynoucí ze spasení.
Polopravdy
Naneštěstí se dnes o této úžasné pravdě o věčné záchraně (tj. naše duchovní spasení, o kterém Petr píše) v mnoha případech učí nesprávně. Toto učení má různé formy, ale téměř vždy spočívá v tom, že se míchá dohromady pravda a omyl. Polopravdy o Božím uzdravení dávají živnou půdu neblahému zmatku dnešní doby. Rád bych zde upozornil na některé z rozšířených polopravd, abychom na ně byli připraveni:
♦ Bůh přece chce, aby křesťané mohli užívat jeho požehnání, nemoc proto naznačuje, že se nacházíte mimo Boží vůli. ♦ Hřích je kořenem nemoci; proto se musíte vzpírat nemoci stejně jako hříchu. ♦ Protože Kristus umřel za vaše nemoci i za vaše hříchy, od obojího můžete být osvobozeni. ♦ Kdybyste měli dost víry, byli byste uzdraveni. ♦ K čemu se přiznáte, to vlastníte. Když tedy mluvíte o nemoci, budete nemocní; mluvte o zdraví a budete uzdraveni. ♦ Každé neštěstí pochází od Satana; proto je třeba nemoc odmítnout - stejně jako Satana. ♦ Kdybyste poznali tajemství Boží uzdravující moci, pak byste mohli být uzdraveni. ♦ Kristus a apoštolově ve své době uzdravovali, a proto mohou křesťané uzdravovat i dnes. ♦ Nemoc pochází od Satana, a proto nemůže z nemoci vzejít nic dobrého. ♦ Boží vůlí je, aby se vám dařilo dobře, proto byste se - pokud jde o uzdravení - neměli modlit: „Staň se tvá vůle.“ ♦ Hřích je příčinou nemoci, a proto pokud jste nemocní, je určitě ve vašem životě někde hřích. ♦ Bůh vás uzdravil, ale ďábel brání, aby příznaky nemoci odešly a způsobuje, že přetrvávají.
Tisíce lidí mohou potvrdit, jak bolestné můžou být tyto polopravdy. Dr. C. Everett Koop vzpomíná na jednu velmi krutou epizodu ze života: „Zaangažovali jsme jednoho autora rešerší, aby si vzal pod lupu některé sekty, zvlášť ty, které uzdravují pomocí víry. Náš autor se vydal do města na jihozápadě USA, kde už několik týdnů probíhaly přípravy a propagace shromáždění spojeného s uzdravováním... Mezi těmi, kdo se ucházeli o uzdravení, byl i jeden starší věřící muž, který bydlel na venkově. Zrak mu postupně slábl, pravděpodobně trpěl začínajícím zeleným zákalem. Jediným světlem v malé komůrce, kde bydlel, byla petrolejová lampa. Byl to oddaný křesťan, denně četl - nebo se aspoň pokoušel číst - Bibli a pevně věřil, že bude uzdraven. Nejvíce ho trápilo, že jeho zrakové schopnosti byly natolik omezené, že už nemohl číst ani Bibli.
Toho večera starce v atmosféře velkolepé show pozvali dopředu a léčitel řekl: ,Nuže, dědečku, už nevidíte. Zestárl jste, už nevidíte ani se svými brýlemi. Zrak vám selhává.ʼ Potom natáhl ruku, sundal starci brýle, hodil je na zem a rozšlapal je. Pak starému pánovi podal Bibli s velkými písmeny, ze které pod reflektory, jaké se používají pro televizní natáčení, dokázal stařec nahlas přečíst verš Jan 3,16, načež užaslé publikum zareagovalo potleskem. Starý muž chválil Boha, léčitel chválil Boha, publikum chválilo Boha, avšak starý muž doma ve svém šerém pokoji nemohl Bibli ani najít, protože už neměl své brýle. Vrátil se zpátky k léčiteli, a ten muži, který celý život žil v oddanosti Kristu* řekl něco, co ho nemohlo zdrtit víc: „Nemáš dost víry, jinak by ti to uzdravení bylo zůstalo.“
Současný zmatek
Larry a Alice Parkerovi chtěli od Boha pro svou šestičlennou rodinu jen to nejlepší. Přesto však jejich nejstarší syn trpěl cukrovkou a musel si pravidelně píchat inzulín. Když v jejich sboru v Barstow v Kalifornii měl Daniel Badilla zvláštní shromáždění, šli Parkerovi se svým jedenáctiletým Wesleym „dopředu“. Tolik si přáli zázrak uzdravení. Kazatel prohlásil Wesleyho za uzdraveného. Larry plný radosti zapsal do synova záznamníku o píchání inzulínu: „Chvála Pánu, náš syn je uzdraven!“ Ale nejbližší test inzulínu ukázal něco jiného. Parkerovi se s vírou odvolávali na uzdravení a neočekávané hodnoty připisovali Satanovi. Krátce nato začal Wesley trpět stále horšími nevolnostmi a těžkými křečemi žaludku, z čehož bylo možné usoudit, že hladina inzulínu je nebezpečně nízká. Larry a Alice mu nedali předepsané léky a v modlitbě usilovali o další Boží moc k uzdravení. I přes jejich úpěnlivé modlitby syn upadl do kómatu a za tři dny zemřel. O tomto tragickém případu informovaly noviny Newsweek po celých Spojených státech.
Epidemie uzdravování
Během posledních čtyřiceti let celosvětově vzrostl zájem o uzdravování v sekulárních i křesťanských kruzích. Mnoho okolností přispělo k tomu, že tento zájem vyvolává velké vlny a mnozí z těch, kdo svou naději upnuli k této „léčivé vodě“, v životě ztroskotalo. Křesťanství plynoucí ze zkušenosti je dnes nejvyšším kritériem pravdy. Tento způsob myšlení najdeme v mnoha věkových skupinách a denominačních organizacích - společným, sjednocujícím jmenovatelem je zde zkušenost. Podle tohoto pojetí není možné Boží realitu vyjádřit mimo zkušenost, a zkušenost je tak postavena nad biblické učení. Mnoho lidí zaměstnávají otázky jako například:
♦ Je uzdravení skutečné? ♦ Pokud není skutečné, jak si mám vysvětlit to uzdravení, které bylo vidět? ♦ Jak je vůbec falešné uzdravení možné? ♦ Když to funguje, proč bych si neměl něco dobrého dopřát nebo to měl odmítat? ♦ Proč se uzdravování vyskytují tak náhle a stále častěji, když celou dobu nebyla vůbec možná? ♦ Jsou biblická? ♦ Proč jsem nemocný? ♦ To už nemám brát žádné léky? ♦ Proč jsem ještě nebyl uzdraven? ♦ Proč jsou některé vůdčí osobnosti, které zastávají uzdravování, také nemocné? ♦ Proč jednou umřou všichni příznivci hnutí za uzdravování? ♦ Která biblická zaslíbení o uzdravení si můžu přivlastnit?
Možná jste si sami kladli některé z těchto otázek. Řada z nich určitě trápila také Larryho a Alici Parkerovy. Když je v sázce lidský život, potřebujeme stát na Božím slově a ne na teoiích nebo zkušenostech, které měli jiní lidé. Stojí to za zamyšlení: i když Larry a Alice celým srdcem věřili Bohu, jejich chlapec přesto zemřel.
Jeden advokát z Indiány mi dal číst dopis, který dostal od Larryho. Od smrti jejich Wesleyho uplynuly roky. Celou tu dobu Larry zápasil o pravdu a našel ji, teprve když se zorientoval podle Bible. Píše: Píšu tento dopis v naději a s modlitbou, abych se nějak podělil o lekci, kterou jsem se naučil za velmi vysokou cenu. Jedině Bozi milosti a nevyčerpatelné a nekonečné lásce našeho Pána Ježíše Krista vděčím za to, že jsme spolu s manželkou dokázali projít touto zkouškou. Moc jsme si přáli, aby se náš chlapec uzdravil, ale přistupovali jsme k tomu nesprávným způsobem. Během soudního procesu kvůli zabití a těžkému zneužití dítěte moje žena dospěla do bodu, že mi dokázala říct, co jí Pán ukázal. Řekla mi, že Wesley od nás potřeboval víc lásky. Naše láska vůči němu měla hranice, i když Boží slovo říká, že ,láska nikdy nezanikne.‘ (1 Kor 13,8)
Uvědomil jsem si, že jsme dopustili, abychom kvůli své domnělé víře zapomněli na lásku. Když jsme se za Wesleyho modlili a viděli ho ve velkých bolestech, naše láska nás nutkala, abychom mu dali inzulín; věděli jsme, že ten by učinil jeho bolestem konec. Mysleli jsme si však, že by to znamenalo selhání naší víry a on by tak přišel o své uzdravení. Museli jsme pochopit, že jsme se chovali proti tomu, co píše Bible - Boží slovo říká, že láska je větší než víra (1 Kor 13,13). Problém je v tom, že jsme zaměnili teoretickou víru za důvěru. Mysleli jsme si, že pokud budeme dostatečně pevně věřit, Wesley se uzdraví. Spojovali jsme uzdravení s naší schopností věřit, tzn. mít teoretickou víru. To, že jsme mu nedali léky, které potřeboval, aby přežil, byla od nás ohromná troufalost, něco, čím jsme ve skutečnosti bránili Božímu duchu, aby jednal. Modlím se, abyste o tom přemýšlel, protože mně se to stalo jasným za cenu, kterou nikdo neplatí dobrovolně. “
Larryho upřímnost se mě hluboce dotkla, nemluvě o nesmírné bolesti, kterou si vytrpěl. Otázka uzdravování proniká pod kůži, protože se jedná o životy blízkých milovaných lidí. Bůh umí uzdravit, v minulosti uzdravoval, uzdravuje i dnes, ale vždy podle vlastního moudrého úsudku, svým způsobem a ve chvíli, kterou chce on. Nemůžeme Boha k uzdravení nutit ani nemůžeme zkušenost uzdravení lidskými prostředky vypůsobit. Svět, ve kterém žijeme, nám skýtá velmi přesvědčivé padělky originálu. Ve své horlivosti vidět Boží působení se pak my křesťané věšíme na každého, kdo o sobě tvrdí, že udělal nebo prožil nadpřirozený zázrak. Tím však snižujeme váhu Božího uzdravení - místo Božího svrchovaného zásahu přijímáme podvodné lidské iluze.
K posledním slovům Pána Ježíše před jeho odchodem do nebe patří také zaslíbení, že jeho učedníci budou uzdravovat nemocné (Mk 16, 16). Během své vlastní služby na zemi uzdravil nesčetně mnoho lidí od tělesného utrpení nejrůznějšího druhu. Neměli bychom ho následovat a dělat totéž - a jeho zaslíbení neopomíjet? K tématu Božího uzdravení existují mezi křesťany různé postoje, například:
• Dnes už Bůh žádné zázraky nedělá.
• Bůh by činil divy stejně jako dřív, ale nám chybí víra.
• I dnes existují Bohem obdarovaní lidé, kteří uzdravují.
• Bůh činí zázraky, ale ne skrze léčitele.
V souvislosti s mnoha různými biblickými výklady a zkušenostmi panuje velký zmatek. Richard Mayhue uvádí do souladu oblast zkušeností a biblického učení srozumitelným vysvětlením biblických textů.
Bůh uzdravuje!
Toto přesvědčení chci vyjádřit hned na začátku. Tvrdit něco jiného by znamenalo popřít biblické svědectví o Boží velikosti a jeho nekonečné moci. Kdo popírá možnost Božího uzdravení, popírá Boží zaslíbení a dělá z Boha lháře.
Víc otázek než odpovědí
Přijmout pravdu, že Bůh uzdravuje, ještě neznamená, že tomuto tématu rozumíme. Přeceňování nebo podceňování této pravdy vede k nesprávnému výkladu a pokud ji nepojmeme jako celek, dá se snadno zneužít. Téma Božího uzdravení vyvolává mnoho důležitých otázek, například tyto:
♦ Uzdravuje dnes Kristus stejným způsobem, jako čteme v evangeliích? ♦ Jaký je vztah mezi Satanem a nemocí? ♦ Může Satan napodobovat Boží uzdravení? ♦ Je to projev nedostatku víry, když v nemoci hledáme pomoc u lékařů? ♦ Existuje vzájemný vztah mezi hříchem, nemocí a uzdravením? Jaký? ♦ Je lékařská péče pro křesťany posledním východiskem nebo prvním ochranným opatřením? ♦ Je to důsledek osobního hříchu, když věřící chronicky onemocní? ♦ Jakou roli hraje při Božím uzdravení víra? ♦ Proč Bůh některé lidi uzdraví a jiné ne? ♦ Mohou Boží uzdravení očekávat i nekřesťané? ♦ Je v misijních oblastech, kde není dostatečná lékařská péče, vhodnější zdůrazňovat možnost nadpřirozeného uzdravení? ♦ Jakým způsobem Bůh uzdravuje dnes? ♦ Je Boží vůlí vždycky uzdravení? ♦ Uzdraví Bůh i mě? Nebo mého přítele? Nebo někoho z rodiny?
Správné biblické odpovědi
Velmi mě zaujala malá knížka R. A. Torreye s názvem Božské uzdravení (Divine Healing), kterou napsal v roce 1924. Situace v jeho době má mnoho podobného s tím, co prožíváme dnes o více než osmdesát let později. Dr. Torrey přibližuje problematiku takto: „Téma Božího uzdravení vzbuzuje v současné době všude nezvyklý zájem. Všichni mluví v jeho prospěch, dokonce i ti, kdo dříve byli proti tomuto učení; z mnoha stran se ale ozývají i hlasy proti. Naše země je zároveň zaplavena náboženskými dobrodružstvími, která zneužívají širokého zájmu o toto důležité téma, aby lidi klamala a okrádala. Naléhavě potřebujeme knihu, která se naprosto nezaujatě podívá na všechno, co Bůh k tomuto tématu říká, a to s cílem co nejpřesněji odhalit, co Bůh k tomuto tématu učí, tedy co všechno učí.“
Torreyova rada vyžaduje důkladné studium Bible. Naším cílem bude, abychom objevili to všechno, co k tomu Bůh nechal zapsat. Biblické odpovědi na své otázky můžeme čekat jen od důkladného studia Božího slova. Učení i zkušenosti jsou podstatné aspekty zdravého křesťanství. Autentický prožitek Boží pravdy pramení vždycky ze zdroje Jeho slova. Jen v málo oblastech současného všeobecného zájmu panuje takový zmatek, jako v oblasti uzdravování, protože se často ignoruje nebo přehazuje Boží pořádek: napřed je třeba porozumět, v čem spočívá pravda, a teprve potom můžeme vysvětlovat zkušenosti.
Zápas o jasno
Někdo konstatoval, že Bible je literární bazén, ve kterém se může brouzdat dítě, a přesto v něm může plavat i slon. Jan 3,16 se například čte velmi snadno. Ale etiopský komorník potřeboval Filipa, aby mu vysvětlil daleko náročnější úsek z Izajáše 53 (viz Skutky 8,31). Starozákonní proroci by rádi byli věděli, na koho a na kterou dobu ukazuje Kristův duch, který v nich byl. Snažili se uvést do souladu Mesiášovo utrpení a slávu, která potom měla přijít (1 Pt 1, 10-11). Sám Petr s tím měl potíže. Napsal, že některé z Pavlových dopisů obsahují prorocká vyučování, která jsou těžko pochopitelná (2 Pt 3,15-16).
Téma Božího uzdravení představuje stejnou výzvu. Joni Eareckson Tada se mnoho naučila tím, že sama procházela osobními pochybnostmi. Svůj objev formulovala takto: „Často máme otázky, týkající se například uzdravování, které vyžadují ne jen jednoduché odpovědi, ale my nejsme trpěliví, abychom se k těmto odpovědím dopracovali. Dřív jsem zaujímala postoj: ,Nechoď za mnou s nějakými teologickými specialitami. Odpověz mi na moji otázku.‘ Dál jsem nehledala a měla jsem za to, že odpověď neexistuje - nebyla jsem totiž ochotna vynaložit čas nebo duchovní energii na to, abych si odpověď vyslechla nebo nad ní přemýšlela.“
Boží zaslíbení o uzdravení
Bible obsahuje zaslíbení o uzdravení. Mnozí ho však nepochopili. Přečtěme si pozorně 1. Petrův 2,24: „On sám na svém těle vynesl naše hříchy na dřevo kříže, abychom byli mrtví hříchům a žili spravedlivě. Jeho ranami jste uzdraveni. “ Vidíte? „Jeho rány vás uzdravily.“ Co tím má Petr na mysli? Jak máme tento výrok aplikovat v našem životě? Pokud to platí o našem lidském těle, proč nejsou všichni křesťané uzdraveni? Je to snad chyba v Božím slově? Že by jeho uzdravující ruka dnes už nepůsobila? K tomu abychom správě porozuměli Petrovi a Božímu uzdravení, je potřeba si uvědomit dvě skutečnosti:
1. Každý člověk už při početí získává duchovní defekt - postižení zvané hřích, které je třeba uzdravit. 2. Petr v tomto verši mluví o naší potřebě duchovního obnovení v souvislosti s tím, kdy vysvětluje Ježíšovo preventivní opatření pro uzdravení, které spočívá ve spasení. Podívejme se nyní na tyto dva verše (1 Pt 2, 24-25) podrobněji. Když se na jednotlivé části tohoto verše podíváme napřed samostatně a potom je zase spojíme, porozumíme celému verši. Tento biblický úsek vysvětluje pět aspektů spasení:
1. Skutečnost spasení (v. 24a): „Na svém těle vzal naše hříchy na kříž...“ 2. Účel spasení (v. 24b): „...abychom zemřeli hříchům a byli živi spravedlnosti...“ 3. Prostředek spasení (v. 25a): „Jeho rány vás uzdravily...“ I poté, co nás Bůh spasil, zůstává skutečností, že jako křesťané stále ještě hřešíme, jsme nemocní a také umíráme. 4. Nutnost spasení (v. 25b): „Vždyť jste bloudili jako ovce...“ 5. Výsledek spasení (v. 25c): „...ale nyní jste byli obráceni k pastýři a strážci svých duší.“
Verš z 1. Petrova listu 2,24 se zabývá duchovním uzdravením, pro které se v Bibli používá slovo „spasení“, což znamená totéž jako „záchrana“. Celý úsek veršů 18-25 vlastně popisuje opak toho, co učí většina zastánců uzdravování. Petr dává jasně najevo, že v tomto těle máme být připraveni na fyzické utrpení, protože Ježíš pro naše duchovní spasení trpěl na těle i na duchu (v. 18-21) a protože jsme přijali Boží zaslíbení o věčném spasení (v. 24-25). Petr spíše potvrzuje Boží záměr s lidským utrpením, neříká, že je nepotřebné. Jestliže nebudeme vycházet z této perspektivy věčného spasení, nikdy biblickým způsobem neporozumíme, jak Bůh v našem životě jedná v oblasti lidského těla. Dobrou zprávou je to, že křesťané jsou určitě zachráněni. Další část této zprávy zní, že před naším vzkříšením nemáme ještě všechna požehnání plynoucí ze spasení.
Polopravdy
Naneštěstí se dnes o této úžasné pravdě o věčné záchraně (tj. naše duchovní spasení, o kterém Petr píše) v mnoha případech učí nesprávně. Toto učení má různé formy, ale téměř vždy spočívá v tom, že se míchá dohromady pravda a omyl. Polopravdy o Božím uzdravení dávají živnou půdu neblahému zmatku dnešní doby. Rád bych zde upozornil na některé z rozšířených polopravd, abychom na ně byli připraveni:
♦ Bůh přece chce, aby křesťané mohli užívat jeho požehnání, nemoc proto naznačuje, že se nacházíte mimo Boží vůli. ♦ Hřích je kořenem nemoci; proto se musíte vzpírat nemoci stejně jako hříchu. ♦ Protože Kristus umřel za vaše nemoci i za vaše hříchy, od obojího můžete být osvobozeni. ♦ Kdybyste měli dost víry, byli byste uzdraveni. ♦ K čemu se přiznáte, to vlastníte. Když tedy mluvíte o nemoci, budete nemocní; mluvte o zdraví a budete uzdraveni. ♦ Každé neštěstí pochází od Satana; proto je třeba nemoc odmítnout - stejně jako Satana. ♦ Kdybyste poznali tajemství Boží uzdravující moci, pak byste mohli být uzdraveni. ♦ Kristus a apoštolově ve své době uzdravovali, a proto mohou křesťané uzdravovat i dnes. ♦ Nemoc pochází od Satana, a proto nemůže z nemoci vzejít nic dobrého. ♦ Boží vůlí je, aby se vám dařilo dobře, proto byste se - pokud jde o uzdravení - neměli modlit: „Staň se tvá vůle.“ ♦ Hřích je příčinou nemoci, a proto pokud jste nemocní, je určitě ve vašem životě někde hřích. ♦ Bůh vás uzdravil, ale ďábel brání, aby příznaky nemoci odešly a způsobuje, že přetrvávají.
Tisíce lidí mohou potvrdit, jak bolestné můžou být tyto polopravdy. Dr. C. Everett Koop vzpomíná na jednu velmi krutou epizodu ze života: „Zaangažovali jsme jednoho autora rešerší, aby si vzal pod lupu některé sekty, zvlášť ty, které uzdravují pomocí víry. Náš autor se vydal do města na jihozápadě USA, kde už několik týdnů probíhaly přípravy a propagace shromáždění spojeného s uzdravováním... Mezi těmi, kdo se ucházeli o uzdravení, byl i jeden starší věřící muž, který bydlel na venkově. Zrak mu postupně slábl, pravděpodobně trpěl začínajícím zeleným zákalem. Jediným světlem v malé komůrce, kde bydlel, byla petrolejová lampa. Byl to oddaný křesťan, denně četl - nebo se aspoň pokoušel číst - Bibli a pevně věřil, že bude uzdraven. Nejvíce ho trápilo, že jeho zrakové schopnosti byly natolik omezené, že už nemohl číst ani Bibli.
Toho večera starce v atmosféře velkolepé show pozvali dopředu a léčitel řekl: ,Nuže, dědečku, už nevidíte. Zestárl jste, už nevidíte ani se svými brýlemi. Zrak vám selhává.ʼ Potom natáhl ruku, sundal starci brýle, hodil je na zem a rozšlapal je. Pak starému pánovi podal Bibli s velkými písmeny, ze které pod reflektory, jaké se používají pro televizní natáčení, dokázal stařec nahlas přečíst verš Jan 3,16, načež užaslé publikum zareagovalo potleskem. Starý muž chválil Boha, léčitel chválil Boha, publikum chválilo Boha, avšak starý muž doma ve svém šerém pokoji nemohl Bibli ani najít, protože už neměl své brýle. Vrátil se zpátky k léčiteli, a ten muži, který celý život žil v oddanosti Kristu* řekl něco, co ho nemohlo zdrtit víc: „Nemáš dost víry, jinak by ti to uzdravení bylo zůstalo.“
Současný zmatek
Larry a Alice Parkerovi chtěli od Boha pro svou šestičlennou rodinu jen to nejlepší. Přesto však jejich nejstarší syn trpěl cukrovkou a musel si pravidelně píchat inzulín. Když v jejich sboru v Barstow v Kalifornii měl Daniel Badilla zvláštní shromáždění, šli Parkerovi se svým jedenáctiletým Wesleym „dopředu“. Tolik si přáli zázrak uzdravení. Kazatel prohlásil Wesleyho za uzdraveného. Larry plný radosti zapsal do synova záznamníku o píchání inzulínu: „Chvála Pánu, náš syn je uzdraven!“ Ale nejbližší test inzulínu ukázal něco jiného. Parkerovi se s vírou odvolávali na uzdravení a neočekávané hodnoty připisovali Satanovi. Krátce nato začal Wesley trpět stále horšími nevolnostmi a těžkými křečemi žaludku, z čehož bylo možné usoudit, že hladina inzulínu je nebezpečně nízká. Larry a Alice mu nedali předepsané léky a v modlitbě usilovali o další Boží moc k uzdravení. I přes jejich úpěnlivé modlitby syn upadl do kómatu a za tři dny zemřel. O tomto tragickém případu informovaly noviny Newsweek po celých Spojených státech.
Epidemie uzdravování
Během posledních čtyřiceti let celosvětově vzrostl zájem o uzdravování v sekulárních i křesťanských kruzích. Mnoho okolností přispělo k tomu, že tento zájem vyvolává velké vlny a mnozí z těch, kdo svou naději upnuli k této „léčivé vodě“, v životě ztroskotalo. Křesťanství plynoucí ze zkušenosti je dnes nejvyšším kritériem pravdy. Tento způsob myšlení najdeme v mnoha věkových skupinách a denominačních organizacích - společným, sjednocujícím jmenovatelem je zde zkušenost. Podle tohoto pojetí není možné Boží realitu vyjádřit mimo zkušenost, a zkušenost je tak postavena nad biblické učení. Mnoho lidí zaměstnávají otázky jako například:
♦ Je uzdravení skutečné? ♦ Pokud není skutečné, jak si mám vysvětlit to uzdravení, které bylo vidět? ♦ Jak je vůbec falešné uzdravení možné? ♦ Když to funguje, proč bych si neměl něco dobrého dopřát nebo to měl odmítat? ♦ Proč se uzdravování vyskytují tak náhle a stále častěji, když celou dobu nebyla vůbec možná? ♦ Jsou biblická? ♦ Proč jsem nemocný? ♦ To už nemám brát žádné léky? ♦ Proč jsem ještě nebyl uzdraven? ♦ Proč jsou některé vůdčí osobnosti, které zastávají uzdravování, také nemocné? ♦ Proč jednou umřou všichni příznivci hnutí za uzdravování? ♦ Která biblická zaslíbení o uzdravení si můžu přivlastnit?
Možná jste si sami kladli některé z těchto otázek. Řada z nich určitě trápila také Larryho a Alici Parkerovy. Když je v sázce lidský život, potřebujeme stát na Božím slově a ne na teoiích nebo zkušenostech, které měli jiní lidé. Stojí to za zamyšlení: i když Larry a Alice celým srdcem věřili Bohu, jejich chlapec přesto zemřel.
Jeden advokát z Indiány mi dal číst dopis, který dostal od Larryho. Od smrti jejich Wesleyho uplynuly roky. Celou tu dobu Larry zápasil o pravdu a našel ji, teprve když se zorientoval podle Bible. Píše: Píšu tento dopis v naději a s modlitbou, abych se nějak podělil o lekci, kterou jsem se naučil za velmi vysokou cenu. Jedině Bozi milosti a nevyčerpatelné a nekonečné lásce našeho Pána Ježíše Krista vděčím za to, že jsme spolu s manželkou dokázali projít touto zkouškou. Moc jsme si přáli, aby se náš chlapec uzdravil, ale přistupovali jsme k tomu nesprávným způsobem. Během soudního procesu kvůli zabití a těžkému zneužití dítěte moje žena dospěla do bodu, že mi dokázala říct, co jí Pán ukázal. Řekla mi, že Wesley od nás potřeboval víc lásky. Naše láska vůči němu měla hranice, i když Boží slovo říká, že ,láska nikdy nezanikne.‘ (1 Kor 13,8)
Uvědomil jsem si, že jsme dopustili, abychom kvůli své domnělé víře zapomněli na lásku. Když jsme se za Wesleyho modlili a viděli ho ve velkých bolestech, naše láska nás nutkala, abychom mu dali inzulín; věděli jsme, že ten by učinil jeho bolestem konec. Mysleli jsme si však, že by to znamenalo selhání naší víry a on by tak přišel o své uzdravení. Museli jsme pochopit, že jsme se chovali proti tomu, co píše Bible - Boží slovo říká, že láska je větší než víra (1 Kor 13,13). Problém je v tom, že jsme zaměnili teoretickou víru za důvěru. Mysleli jsme si, že pokud budeme dostatečně pevně věřit, Wesley se uzdraví. Spojovali jsme uzdravení s naší schopností věřit, tzn. mít teoretickou víru. To, že jsme mu nedali léky, které potřeboval, aby přežil, byla od nás ohromná troufalost, něco, čím jsme ve skutečnosti bránili Božímu duchu, aby jednal. Modlím se, abyste o tom přemýšlel, protože mně se to stalo jasným za cenu, kterou nikdo neplatí dobrovolně. “
Larryho upřímnost se mě hluboce dotkla, nemluvě o nesmírné bolesti, kterou si vytrpěl. Otázka uzdravování proniká pod kůži, protože se jedná o životy blízkých milovaných lidí. Bůh umí uzdravit, v minulosti uzdravoval, uzdravuje i dnes, ale vždy podle vlastního moudrého úsudku, svým způsobem a ve chvíli, kterou chce on. Nemůžeme Boha k uzdravení nutit ani nemůžeme zkušenost uzdravení lidskými prostředky vypůsobit. Svět, ve kterém žijeme, nám skýtá velmi přesvědčivé padělky originálu. Ve své horlivosti vidět Boží působení se pak my křesťané věšíme na každého, kdo o sobě tvrdí, že udělal nebo prožil nadpřirozený zázrak. Tím však snižujeme váhu Božího uzdravení - místo Božího svrchovaného zásahu přijímáme podvodné lidské iluze.
