Autor: P. Slavomír Peklanský, SAC a P. Wojciech Zubkowicz, SAC
Zdroj: © Dvouměsíčník „Immaculata - Neposkvrněná“ | č. 4/2020, s. 14-15
Datum napsání:
24.04.2020
Generální zpověď - velký úklid v našem vztahu s Bohem
Všichni někde bydlíme. Máme buď svůj dům, nebo byt. A víme, že je potřeba uklízet. Pravidelně. Jednou za čas - i když se uklízí pravidelně - stejně přijde chvíle, kdy je potřeba udělat generální úklid. S generální zpovědí je podobně - i když úplně jinak.
Co je to generální zpověď?
V Katechismu katolické církve o generální zpovědi nic nenajdeme. Máme tady dvě slova: „generální" a „zpověď". Nejdříve se podívejme na slovo „zpověď". Víme, co je to zpověď, a známe pět podmínek dobré zpovědi. Rozhřešení, které můžeme získat během generální zpovědi, není „mocnější" nebo „účinnější", než to, které získáváme během každé jiné zpovědi. Slovo „generální" však naznačuje, že se jedná o trochu jinou zpověď, než „ta obvyklá". Tato odlišnost se týká především časového úseku. Normálně, když přicházíme ke zpovědí, zpovídáme se z období od poslední zpovědi. U generální zpovědi je tomu jinak.
Generální zpověď je zpověď, ve které kajícník znova vyznává hříchy z jedné nebo několika zpovědí nebo hříchy celého svého života. Podle toho rozeznáváme generální zpověď životní, nebo parciální čili částečnou, např. od poslední generální zpovědi. Generální zpověď je zpověď z celého života, jestli k ní člověk přistupuje poprvé, nebo určitého delšího časového úseku života od poslední generální zpovědi. Při této formě zpovědi vyznání hříchů a rozhřešení zahrnuje celý úsek, který chce člověk při generální zpovědi obsáhnout.
Pro koho a kdy?
I když to není oficiálně stanoveno v církevních dokumentech, na základě zkušenosti lze říct, že generální zpověď můžeme považovat za nutnou, potřebnou, užitečnou, ale někdy také škodlivou. Generální zpověď je nutná, jestliže byly předchozí zpovědi s morální jistotou neplatné. Svědomí člověka zůstává neklidné, protože v minulosti došlo k záměrnému zamlčení těžkého hříchu, nebo chyběla lítost po vyznání hříchů, nebo chybělo předsevzetí o polepšení se v důležitých věcech, nebo nebylo vykonané zadostučinění za způsobené škody. Takovou situaci může napravit generální zpověď z celého života.
Generální zpověď je potřebná, pokud má člověk pochybnosti tykající se kvality nebo platnosti dřívějších zpovědí z různých důvodů, nebo kdy přes delší dobu byl zanedbávaný křesťanský či duchovní život. Spousta lidí se rozhoduje pro generální zpověď z důvodu vážné nemoci nebo blížící se smrti s touhou postavit se před Krista s pravdou dosavadního života a co nejlépe se připravit na setkání s Ním tváří v tvář.
Generální zpověď je užitečná na začátku nového životního stavu, nového úseku životní cesty: před vstupem do manželství, před přijetím kněžského svěcení apod. Může se také jednat o období, kdy prožívá člověk hluboké obrácení nebo prohloubení duchovního života, při příležitosti farních misií, řeholních slibů, důležitých výročí. Generální zpověď je škodlivá pro skrupulanty, tj. pro úzkostlivce v duchovním životě. Je škodlivá také v případě, že člověk nevěří v Boží milosrdenství a pochybuje o odpuštění hříchů. Generální zpověď by se neměla příliš často opakovat. Má zůstat spojená s výjimečnými okolnostmi.
Jak přistoupíte ke generální zpovědi?
Generální zpověď vyžaduje čas. Proto rozhodně je potřeba se domluvit s knězem předem a nežádat o ni v normálních hodinách zpovědi. Dobrou příležitostí ke generální zpovědi může být pastorační aktivita, která je spojená se zpovědní službou. V posledních několika letech se například v České republice koná v některých kostelech adorace v rámci projektu „Nikodémova noc". Na webových stránkách projektu (www.nikodemovanoc.cz) jsou informace o místě a době konání Nikodémovy noci. Vše je tak možné dopředu naplánovat a ke generální zpovědi se připravit.
Začátek generální zpovědi vypadá úplně stejně, jako při obvyklé zpovědi. Je vhodné ozřejmit, že se jedná o generální zpověď, vzpomenout okolnosti, při které se zrodila touha po této formě zpovědí, a také říct, kdy byla poslední generální zpověď (pokud už byla). Po vyznání hříchů spáchaných v období od poslední zpovědi přistoupíme k vyznání všech hříchů. Je jasné, že pokud člověk vyznává hříchy z několika (desítek) let, není možné zacházet až do detailů. A není ani potřeba. Obvyklé hříchy, které se zapisují hluboce do svědomí, můžeme „rychle uchopit" a můžeme je vyznat. Po vyznání může následovat dialog se zpovědníkem. Další průběh zpovědí můžeme nechat na zpovědníkovi. Po obdržení rozhřešení během generální zpovědi se už nikdy nemáme vracet při zpovědi ke hříchům z minulosti. Potřeba vyznávání už vyznaných hříchů může být znamením nedostatku víry ve skutečné odpuštění dosažené službou kněze.
Především: „proč?“
Vraťme se k začátku článku. Nedokonalost přirovnání k úklidu je jasná, avšak možná nám alespoň pomůže pochopit princip generální zpovědi. Je však také v závěru důležité připomenout událost z evangelia podle sv. Lukáše (Lk 8,41-56). Lukáš popisuje, jak k Pánu Ježíši přišel představený synagogy a prosil za uzdravení své dcery. Když šli do domu představeného, cestou přišla zpráva, že dcera zemřela. Ježíš se však nezastavil, povzbudil otce, aby věřil, a tímto svou dceru zachrání. Víme asi, co bylo potom. Pán Ježíš vrátil dceru k životu. A potom „nařídil, aby jí dali něco k jídlu" (Lk 8,55).
Na první pohled se může zdát, že je to jen taková „věta na závěr". Jenže v evangeliu nic není jen tak. A právě ve vztahu k našemu duchovnímu životu se zdá, že jsou tato slova zásadní. Každá zpověď je totiž vzkříšením ze smrti hříchu k životu v Boží milosti. Toto může udělat jen Bůh, to my nedokážeme. Potom však musí být i náš podíl. Musíme přijmout dar nového života a za tento život převzít zodpovědnost. Důležité je proto vědět „proč". A také pro koho? Generální zpověď má být nástrojem k znovunavázání a prohloubení vztahu s Bohem, nikoliv emocionální nebo psychickou „pojistkou", že je člověk v bezpečí.
Všichni někde bydlíme. Máme buď svůj dům, nebo byt. A víme, že je potřeba uklízet. Pravidelně. Jednou za čas - i když se uklízí pravidelně - stejně přijde chvíle, kdy je potřeba udělat generální úklid. S generální zpovědí je podobně - i když úplně jinak.
Co je to generální zpověď?
V Katechismu katolické církve o generální zpovědi nic nenajdeme. Máme tady dvě slova: „generální" a „zpověď". Nejdříve se podívejme na slovo „zpověď". Víme, co je to zpověď, a známe pět podmínek dobré zpovědi. Rozhřešení, které můžeme získat během generální zpovědi, není „mocnější" nebo „účinnější", než to, které získáváme během každé jiné zpovědi. Slovo „generální" však naznačuje, že se jedná o trochu jinou zpověď, než „ta obvyklá". Tato odlišnost se týká především časového úseku. Normálně, když přicházíme ke zpovědí, zpovídáme se z období od poslední zpovědi. U generální zpovědi je tomu jinak.
Generální zpověď je zpověď, ve které kajícník znova vyznává hříchy z jedné nebo několika zpovědí nebo hříchy celého svého života. Podle toho rozeznáváme generální zpověď životní, nebo parciální čili částečnou, např. od poslední generální zpovědi. Generální zpověď je zpověď z celého života, jestli k ní člověk přistupuje poprvé, nebo určitého delšího časového úseku života od poslední generální zpovědi. Při této formě zpovědi vyznání hříchů a rozhřešení zahrnuje celý úsek, který chce člověk při generální zpovědi obsáhnout.
Pro koho a kdy?
I když to není oficiálně stanoveno v církevních dokumentech, na základě zkušenosti lze říct, že generální zpověď můžeme považovat za nutnou, potřebnou, užitečnou, ale někdy také škodlivou. Generální zpověď je nutná, jestliže byly předchozí zpovědi s morální jistotou neplatné. Svědomí člověka zůstává neklidné, protože v minulosti došlo k záměrnému zamlčení těžkého hříchu, nebo chyběla lítost po vyznání hříchů, nebo chybělo předsevzetí o polepšení se v důležitých věcech, nebo nebylo vykonané zadostučinění za způsobené škody. Takovou situaci může napravit generální zpověď z celého života.
Generální zpověď je potřebná, pokud má člověk pochybnosti tykající se kvality nebo platnosti dřívějších zpovědí z různých důvodů, nebo kdy přes delší dobu byl zanedbávaný křesťanský či duchovní život. Spousta lidí se rozhoduje pro generální zpověď z důvodu vážné nemoci nebo blížící se smrti s touhou postavit se před Krista s pravdou dosavadního života a co nejlépe se připravit na setkání s Ním tváří v tvář.
Generální zpověď je užitečná na začátku nového životního stavu, nového úseku životní cesty: před vstupem do manželství, před přijetím kněžského svěcení apod. Může se také jednat o období, kdy prožívá člověk hluboké obrácení nebo prohloubení duchovního života, při příležitosti farních misií, řeholních slibů, důležitých výročí. Generální zpověď je škodlivá pro skrupulanty, tj. pro úzkostlivce v duchovním životě. Je škodlivá také v případě, že člověk nevěří v Boží milosrdenství a pochybuje o odpuštění hříchů. Generální zpověď by se neměla příliš často opakovat. Má zůstat spojená s výjimečnými okolnostmi.
Jak přistoupíte ke generální zpovědi?
Generální zpověď vyžaduje čas. Proto rozhodně je potřeba se domluvit s knězem předem a nežádat o ni v normálních hodinách zpovědi. Dobrou příležitostí ke generální zpovědi může být pastorační aktivita, která je spojená se zpovědní službou. V posledních několika letech se například v České republice koná v některých kostelech adorace v rámci projektu „Nikodémova noc". Na webových stránkách projektu (www.nikodemovanoc.cz) jsou informace o místě a době konání Nikodémovy noci. Vše je tak možné dopředu naplánovat a ke generální zpovědi se připravit.
Začátek generální zpovědi vypadá úplně stejně, jako při obvyklé zpovědi. Je vhodné ozřejmit, že se jedná o generální zpověď, vzpomenout okolnosti, při které se zrodila touha po této formě zpovědí, a také říct, kdy byla poslední generální zpověď (pokud už byla). Po vyznání hříchů spáchaných v období od poslední zpovědi přistoupíme k vyznání všech hříchů. Je jasné, že pokud člověk vyznává hříchy z několika (desítek) let, není možné zacházet až do detailů. A není ani potřeba. Obvyklé hříchy, které se zapisují hluboce do svědomí, můžeme „rychle uchopit" a můžeme je vyznat. Po vyznání může následovat dialog se zpovědníkem. Další průběh zpovědí můžeme nechat na zpovědníkovi. Po obdržení rozhřešení během generální zpovědi se už nikdy nemáme vracet při zpovědi ke hříchům z minulosti. Potřeba vyznávání už vyznaných hříchů může být znamením nedostatku víry ve skutečné odpuštění dosažené službou kněze.
Především: „proč?“
Vraťme se k začátku článku. Nedokonalost přirovnání k úklidu je jasná, avšak možná nám alespoň pomůže pochopit princip generální zpovědi. Je však také v závěru důležité připomenout událost z evangelia podle sv. Lukáše (Lk 8,41-56). Lukáš popisuje, jak k Pánu Ježíši přišel představený synagogy a prosil za uzdravení své dcery. Když šli do domu představeného, cestou přišla zpráva, že dcera zemřela. Ježíš se však nezastavil, povzbudil otce, aby věřil, a tímto svou dceru zachrání. Víme asi, co bylo potom. Pán Ježíš vrátil dceru k životu. A potom „nařídil, aby jí dali něco k jídlu" (Lk 8,55).
Na první pohled se může zdát, že je to jen taková „věta na závěr". Jenže v evangeliu nic není jen tak. A právě ve vztahu k našemu duchovnímu životu se zdá, že jsou tato slova zásadní. Každá zpověď je totiž vzkříšením ze smrti hříchu k životu v Boží milosti. Toto může udělat jen Bůh, to my nedokážeme. Potom však musí být i náš podíl. Musíme přijmout dar nového života a za tento život převzít zodpovědnost. Důležité je proto vědět „proč". A také pro koho? Generální zpověď má být nástrojem k znovunavázání a prohloubení vztahu s Bohem, nikoliv emocionální nebo psychickou „pojistkou", že je člověk v bezpečí.
