Autor: Mons. Jan Graubner | arcibiskup olomoucký
Zdroj: © Dvouměsíčník „Immaculata - Neposkvrněná“ | č. 5/2020, s.12-13
Datum napsání:
10.05.2020
Provázejme nemocné. Potřebují naši lásku.
Kardinál Tomášek říkával, že ve službě Boží se nestárne, ale zraje pro Boží království. Měl totiž před sebou jasný životní cíl a díky křesťanské víře se díval za smrt. Boží království pro něj ovšem nebylo jen záležitostí budoucnosti, ale i současnosti. Pán Ježíš přece říkal: Boží království je ve vás, a jinde: Boží království je mezi vámi. Kdo má zkušenost Kristovy vlády ve svém srdci, ve svém životě, ten snadněji počítá s Božím královstvím po smrti, i když si to ještě nemohl nijak ověřit. Tak se říká o barokní době, v níž bylo velké množství náboženských spolků (bratrstev), z nichž některé byly zaměřeny na přípravu šťastné smrti, či pohřbívání zemřelých, že lidem nechyběla radost. I když umírali v nižším věku než dnes, jejich život byl delší, protože smrt měli uprostřed. Po ní ještě celou věčnost, s níž vážně počítali.
Počítat s věčností
Kardinál Tomášek říkával, že ve službě Boží se nestárne, ale zraje pro Boží království. Měl totiž před sebou jasný životní cíl a díky křesťanské víře se díval za smrt. Boží království pro něj ovšem nebylo jen záležitostí budoucnosti, ale i současnosti. Pán Ježíš přece říkal: Boží království je ve vás, a jinde: Boží království je mezi vámi. Kdo má zkušenost Kristovy vlády ve svém srdci, ve svém životě, ten snadněji počítá s Božím královstvím po smrti, i když si to ještě nemohl nijak ověřit. Tak se říká o barokní době, v níž bylo velké množství náboženských spolků (bratrstev), z nichž některé byly zaměřeny na přípravu šťastné smrti, či pohřbívání zemřelých, že lidem nechyběla radost. I když umírali v nižším věku než dnes, jejich život byl delší, protože smrt měli uprostřed. Po ní ještě celou věčnost, s níž vážně počítali.
Počítat s věčností
Mnozí lidé dneška se nedívají dál než na smrt. Nejde při tom jen o nevěřící. I mnozí křesťané jsou tak silně soustředěni na současnost, že sice vyznávají víru v život věčný, ale prakticky na něj nemyslí, ten je pro ně jaksi nejasný někde ve velké dálce. Soustředění na přítomnost má praktické důsledky. Odměnu (pro sebe) či trest (pro druhé) chceme hned. Současného dobra, zdraví, příjemnosti či výhody se nechceme zřeknout. Proto jsme upjatí na život a své zdraví. Bojíme se ho ztratit. Bojíme se, že přes velký pokrok a úspěchy medicíny by nám nemoc mohla přinést bolest a omezení současné pohody. Proto je snadné propadnout strachu či přijímat různá omezení, dokonce se nechat manipulovat. Křesťan je poslušný a ohleduplný. Proto přijímá bezpečnostní či hygienická opatření, aby nikomu neublížil, aby nedal špatný příklad. To však neznamená, že přijme myšlení světa. On prakticky počítá s věčností. Ví, že do věčného života vstoupil už křtem, v němž umřel sobě a zrodil se pro Krista. To umírání sobě musí ovšem uskutečňovat v každodenním životě. Dokáže to jen tehdy, když hledí na Krista, když upevňuje svůj vztah s ním, když v něm sílí touha být s Kristem věčně.
Činit skutky lásky
Být s Bohem, mít Boha v sobě, předpokládá lásku, protože Bůh je Láska. Když nezištně miluji, mám v sobě Boha. Boží láska nespočívá v citech, ale ve skutcích. Pán Ježíš ji ukazoval především ve vztahu k nemocným, slabým a chudým. Dal nám příklad. Ukázal nám cestu. Mám radost z toho, že i dnes vidím mnoho obětavých lidí, kteří zvláště v krizové době ukazují praktickou lásku službou nemocným a starým, ať už jde o běžné nákupy, nebo náročnou službu nemocným v rodině či nemocnici. Někteří se dokonce nabídnou k dobrovolné službě, aby zastoupili nemocné pracovníky v nemocnicích či v charitních službách. Jiní se zapojí do služby v duchovních a psychoterapeutických poradnách po telefonu, nebo jen tak zavolají lidem, kteří jsou osamocení. Jsou citliví k těm, kteří současnou situaci těžce prožívají bez ohledu na věk. Když se věnují dětem, školákům i dospělým studentům, na které si udělají čas a pomohou jim překonat samotu. Radost mám z mnoha mladých techniků, kteří s ochotou a vynalézavostí zajišťují přenosy bohoslužeb z tolika kostelů, nebo z těch, kteří využívají otevřené kostely a chodí tam častěji než jindy adorovat a vyprošovat uzdravení nemocným, posilu zdravotníkům a moudrost vládcům. Zvláště jsem vděčný kněžím, kteří i přes osobní riziko a složitosti hygienických opatření jdou udělit svátost pomazání nemocným lidem, kteří mají Covid-19.
Výzva pro farnost
I za normálních okolností je důležité, aby každé farní společenství myslelo na všechny, kteří jsou nějak na okraji, třeba na staré a nemocné, kteří už do kostela nemohou. Kdysi jsem nastoupil do nové farnosti, kterou jsem ještě neznal. Na začátku Adventu jsem vyzval věřící, aby v sakristii nahlásili nemocné, že bych je rád navštívil. Napsali jich sedm. Na velikost obce se mi to zdálo málo, a tak jsem další neděli poprosil babičky, aby se každá ohlédla po své ulici či konci vesnice, jestli tam nežije starý či nemocný, který kdysi do kostela chodil. Ať jim nabídnou návštěvu nového faráře. Příští neděli jsem měl na seznamu třicet jmen a byla mezi nimi i žena, která už léta nebyla u svátostí, přesto, že kdysi chodila téměř každý den. Neměl jí to kdo zařídit. Někteří staří lidé se z farnosti odstěhují do domova pro seniory.
Je skvělé, když na ně farnost myslí a navštěvuje je, nebo jim aspoň píše k svátkům a narozeninám. Dává jim vědět o tom, co se ve farnosti děje. Na první pátek v měsíci jsem chodíval zpovídat nemocné. Jednou jsem viděl, že starou paní něco trápí a má strach o tom mluvit. Nakonec přece jen prozradila, že já k ní chodím v pátek a ve středu jsou u ní svědci Jehovovi. Nemá odvahu je odmítnout a mě se to bojí říct. Dalších babiček jsem se raději ptal sám a zjistil jsem, že podobných případů je víc. Smutný jsem to oznámil lidem po večerní bohoslužbě s prosbou o pomoc, že sám si nevím rady. Brzy přišla starší paní s návrhem. Jsem v důchodu a mám čas na to, abych chodila k nemocným. Budeme chodit dvě. V kostele si nahraju na magnetofon vaše kázání a nemocné ho pustíme, pomodlíme se s ní kousek růžence a povíme, co je ve farnosti nového. A budeme chodit ve středu. Dělali to a problém byl vyřešen.
Ukažme, že Bůh je blízko
Naše láska by měla věrně provázet staré a nemocné lidi až do konce. A to bez ohledu na to, jestli jsou zbožní, nebo ne. I ti, kteří se Bohu vzdálili, mohou zakusit skrze Boží lásku projevenou v našich vztazích, že Bůh je jim blízko. Když nám záleží na jejich spáse, nabídneme jim i možnost přijetí svátostí. Pokud se blíží smrt, může je čekat těžký zápas. Proto je důležité, aby dostali Boží pomoc nejen skrze naši lásku a modlitbu, ale i přijetím svátostí. Domluvit s nimi, že jim zavoláme kněze, může být mimořádně významným skutkem lásky. Je správné, když děláme všechno pro jejich uzdravení, ale nejde nám jen o to, aby díky lékařské péči tu byli o nějaký den déle. Jde o celou věčnost. A my můžeme pomoci k tomu, aby byla šťastná.
Činit skutky lásky
Být s Bohem, mít Boha v sobě, předpokládá lásku, protože Bůh je Láska. Když nezištně miluji, mám v sobě Boha. Boží láska nespočívá v citech, ale ve skutcích. Pán Ježíš ji ukazoval především ve vztahu k nemocným, slabým a chudým. Dal nám příklad. Ukázal nám cestu. Mám radost z toho, že i dnes vidím mnoho obětavých lidí, kteří zvláště v krizové době ukazují praktickou lásku službou nemocným a starým, ať už jde o běžné nákupy, nebo náročnou službu nemocným v rodině či nemocnici. Někteří se dokonce nabídnou k dobrovolné službě, aby zastoupili nemocné pracovníky v nemocnicích či v charitních službách. Jiní se zapojí do služby v duchovních a psychoterapeutických poradnách po telefonu, nebo jen tak zavolají lidem, kteří jsou osamocení. Jsou citliví k těm, kteří současnou situaci těžce prožívají bez ohledu na věk. Když se věnují dětem, školákům i dospělým studentům, na které si udělají čas a pomohou jim překonat samotu. Radost mám z mnoha mladých techniků, kteří s ochotou a vynalézavostí zajišťují přenosy bohoslužeb z tolika kostelů, nebo z těch, kteří využívají otevřené kostely a chodí tam častěji než jindy adorovat a vyprošovat uzdravení nemocným, posilu zdravotníkům a moudrost vládcům. Zvláště jsem vděčný kněžím, kteří i přes osobní riziko a složitosti hygienických opatření jdou udělit svátost pomazání nemocným lidem, kteří mají Covid-19.
Výzva pro farnost
I za normálních okolností je důležité, aby každé farní společenství myslelo na všechny, kteří jsou nějak na okraji, třeba na staré a nemocné, kteří už do kostela nemohou. Kdysi jsem nastoupil do nové farnosti, kterou jsem ještě neznal. Na začátku Adventu jsem vyzval věřící, aby v sakristii nahlásili nemocné, že bych je rád navštívil. Napsali jich sedm. Na velikost obce se mi to zdálo málo, a tak jsem další neděli poprosil babičky, aby se každá ohlédla po své ulici či konci vesnice, jestli tam nežije starý či nemocný, který kdysi do kostela chodil. Ať jim nabídnou návštěvu nového faráře. Příští neděli jsem měl na seznamu třicet jmen a byla mezi nimi i žena, která už léta nebyla u svátostí, přesto, že kdysi chodila téměř každý den. Neměl jí to kdo zařídit. Někteří staří lidé se z farnosti odstěhují do domova pro seniory.
Je skvělé, když na ně farnost myslí a navštěvuje je, nebo jim aspoň píše k svátkům a narozeninám. Dává jim vědět o tom, co se ve farnosti děje. Na první pátek v měsíci jsem chodíval zpovídat nemocné. Jednou jsem viděl, že starou paní něco trápí a má strach o tom mluvit. Nakonec přece jen prozradila, že já k ní chodím v pátek a ve středu jsou u ní svědci Jehovovi. Nemá odvahu je odmítnout a mě se to bojí říct. Dalších babiček jsem se raději ptal sám a zjistil jsem, že podobných případů je víc. Smutný jsem to oznámil lidem po večerní bohoslužbě s prosbou o pomoc, že sám si nevím rady. Brzy přišla starší paní s návrhem. Jsem v důchodu a mám čas na to, abych chodila k nemocným. Budeme chodit dvě. V kostele si nahraju na magnetofon vaše kázání a nemocné ho pustíme, pomodlíme se s ní kousek růžence a povíme, co je ve farnosti nového. A budeme chodit ve středu. Dělali to a problém byl vyřešen.
Ukažme, že Bůh je blízko
Naše láska by měla věrně provázet staré a nemocné lidi až do konce. A to bez ohledu na to, jestli jsou zbožní, nebo ne. I ti, kteří se Bohu vzdálili, mohou zakusit skrze Boží lásku projevenou v našich vztazích, že Bůh je jim blízko. Když nám záleží na jejich spáse, nabídneme jim i možnost přijetí svátostí. Pokud se blíží smrt, může je čekat těžký zápas. Proto je důležité, aby dostali Boží pomoc nejen skrze naši lásku a modlitbu, ale i přijetím svátostí. Domluvit s nimi, že jim zavoláme kněze, může být mimořádně významným skutkem lásky. Je správné, když děláme všechno pro jejich uzdravení, ale nejde nám jen o to, aby díky lékařské péči tu byli o nějaký den déle. Jde o celou věčnost. A my můžeme pomoci k tomu, aby byla šťastná.
