Autor: Jürgen Kuberski
Zdroj: © Ethos č. 3/2012, s. 22-25 | ethos.cz
Datum napsání:
15.07.2012
Jaké je moje povolání?
Jaké je moje povolání? Tato otázka se nám v životě často opakuje. V mládí, když se člověk rozhoduje, čím bude, uprostřed života, když se ptá, čeho chce ještě dosáhnout. Když děti odcházejí z domova, když ztratíme práci nebo nás zastihne vážná nemoc. V takových zlomových životních situacích nabývá otázka povolání zvláštního významu. Mnoho lidí chce v životě udělat něco smysluplného, cenného, aby se jejich život na tomto světě nějak odlišoval od ostatních. Také v oblasti hospodaření s časem se v posledních letech přikládá otázce povolání větší význam než dříve. Nemá však smysl stále rychleji lézt po žebříku, který se opírá o cizí strom!
Co je to povolání?
Profesor se nestane zaměstnancem univerzity jen tím, že podepíše pracovní smlouvu; reaguje na volání, na konkurzní řízení dané školy. S tím je spojena myšlenka, že určitá činnost je ctí, výsadou. Povolání souvisí s voláním. Když někdo cítí povolání, jedná podle vnitřního hlasu, závazku, který jej táhne určitým směrem, například aby se stal lékařem a pomáhal lidem. Povolání často souvisí s něčím dobrým, s činností, která je druhým nějakým způsobem k užitku. V křesťanském smyslu chápeme povolání jako Boží volání. Bůh si člověka vyhlédne, osloví ho jménem, vyzve a povolá k určitému úkolu.
Povolání pro zaměstnání
Povolání bývalo v křesťanství dlouhou dobu vnímáno jen jako zvláštní kvalifikace k duchovní službě mnicha nebo kněze. Pro jiné činnosti nebylo povolání potřeba. Tak vzniklo nezdravé rozdělení na duchovní a sekulární sféru, přičemž ta sekulární se považovala za méně hodnotnou. Reformátor Martin Luther to viděl jinak. Na rozdíl od mnišského pojetí nebylo povolání pro Luthera vyvolání ven ze světa, ale úkol sloužit druhým lidem a tedy Bohu. Zaměstnání viděl ne jako libovolnou práci, ale jako Boží povolání směřované k jednotlivci podle jeho konkrétní situace. Pojem „povolání“ používal k tomu, aby jím vyjádřil: i v normální, běžné práci tkví povolání! Luther v Bibli našel, že i za sekulárním, „obyčejným“ zaměstnáním je Boží poslání.
Když Bůh lidi vyzývá, aby vládli nad zemí (Gn 1,28) a usilovali o to nejlepší pro město, kde bydlí (Jer 29,7), pak je k tomu také obdarovává a povolává. Lidé sloužili Bohu nejen jako proroci, ale také jako vojevůdci (Jozue), politici (Daniel), hudebníci (Asaf). O řemeslnících, kteří stavěli Boží Stánek a s ním související svaté předměty, je napsáno, že je Bůh povolal a dal jim k tomu moudrost a zručnost (Ex 31,1; 36,1 a násl.). Dovednost byla patrná obecně v jejich životě, nejen při jejich zvláštním úkolu, aby stavěli Stánek, zručnost byla součást povolání. Obdarování a povolání jdou spolu často ruku v ruce. Své povolání tedy můžeme vidět jako oblast svého působení, ke kterému nám Bůh dal obdarování.
Povolání se nedá předat
Jestliže se povolání zaměřuje na Boží království, církev a misii, pak jsme svůj život rozdělili na dvě oblasti: světskou (sekulární) a duchovní: Ale Ježíš Kristus je Pánem všeho, sekulární i duchovní oblasti. Pavel připomíná: „Všechno, cokoli mluvíte nebo děláte, čiňte ve jménu Pána Ježíše a skrze něho děkujte Bohu Otci.“ (Kol 3,17) Vybízí otroky, aby službu pro své pány konali jako pro samého Ježíše (Ef 6,5 a násl.) a křesťany nabádá: „Nikdo ať neopouští postavení [řecký povolání], k němuž ho Bůh povolal.“ (1 Kor 7,20) V této souvislosti označoval jako „povolání“ také sociální stav a národnost člověka (služebník nebo pán, Žid nebo příslušník jiného národa). Celý náš život se všemi předpoklady, možnostmi i omezeními je součástí Božího povolání. Pro mnoho křesťanů je však těžké vidět v sekulárním zaměstnání Boží povolání. Zde může pomoci, když se podíváme, jaké druhy povolání uvádí Bible.
Nesprávně chápané povolání
Co je moje povolání? Tak se ptá mnoho křesťanů a často přitom touží po nějakém zvláštním povolání, po naprosté jistotě v oblasti životního zaměření. Snadno přehlédneme, že i v případě speciálních povolání mohou vyvstávat otázky a pochybnosti, jako například u Mojžíše, Jeremáše nebo Jonáše. Nedostatečně pak sledujeme jiné cesty, které chce Bůh použít, aby nám jasně ukázal naše osobní povolání. Kdo přeceňuje speciální povolání, ten vlastně znehodnocuje osobní povolání.
Máš nějaké povolání?
Tuto otázku slýcháme často ve smyslu duchovní služby. Od pastorů nebo misionářů se často očekává zvláštní povolání, které však mnozí postrádají. Většina misionářů má osobní povolání, ale ne nějaký zvláštní zážitek povolání. To postrádáme i u mnoha biblických postav, jako byl Eliáš (1 Král 17,1), Nehemáš, většina soudců a také Timoteus (Sk 16,1). Přesto je na nich všech patrné, že měli Boží povolání. Kdo je připraven uznat jenom nějaké mimořádné povolání, ten se vlastně ze služby Bohu sám vylučuje.
„K tomu nemám povolání!“
To říká mnoho lidí, když po nich chceme, aby v něčem spolupracovali. Zůstávají pasivní a přitom by jim určitá práce nebo dobrovolná služba mohla pomoct, aby rozpoznali osobní povolání! Pro celou řadu činností není potřeba žádného povolání, ale jen ochoty pomoci nebo splnit běžný Boží příkaz. Kdo se vymlouvá, že k něčemu nemá povolání, ten své povolání sotva najde.
Co znamená povolání?
Povolání znamená především někým být, teprve potom něco dělat. Nej důležitějším povoláním člověka je žít v osobním vztahu s Ježíšem. On povolal dvanáct učedníků proto, „aby byli s ním“ - a teprve potom je napsáno, že je povolal a poslal je kázat evangelium (Mk 3,14). Člověk je povolán vždy především k osobnímu vztahu s Bohem, teprve potom ke službě. Nejprve k tomu, abychom někým byli, potom abychom něco dělali, protože ve středu našeho se stává modloslužbou. Toto nebezpečí platí pro sekulární zaměstnání stejně jako pro tak zvanou duchovní práci.
Povolání neznamená úspěch
Někdy považujeme povolání za totéž, co úspěch a očekáváme, že ten, kdo je Bohem k něčemu povolán, také dosáhne úspěchu. Ale i Bible nás v tom vede k obezřetnosti. Jaký úspěch měl Jeremáš, který všude narážel na hluché uši a také si na to u Boha stěžoval (v Pláči Jeremášově)? Nebo se podívejme na Izajáše, který musel snášet nepřátelství a pronásledování. Také dnes je mnoho misionářů, kteří si jsou jisti svým povoláním, ale nemají nic, co by mohli označit jako své „úspěchy“. Že by jejich práce nebyla důležitá, že by šiji Bůh nepřál? Kolikrát lidé vnímají své zaměstnání jako povolání, ale nemají žádné zvláštní úspěchy - vlastně ani nejsou třeba. Úspěch v biblickém smyslu je prostě poslušnost vůči Bohu, abychom splnili jeho úkol.
Povolání znamená zůstat pružný
Mnozí si myslí, že Bůh má pro každého člověka podrobný plán. Boží povolání tedy vidí jako plán A, který je třeba rozpoznat a splnit. Ale co se stane, když ho nerozpoznám? Nebo co když se na klíčové výhybce vydám nesprávným směrem? Povolání většinou není příliš podrobné a vždy existuje několik různých možností, jak je splnit. Apoštol Pavel byl jasně povolán k misijní práci hned při svém obrácení, ale to se stalo skutečností teprve po mnoha letech (Sk 9,3 a 13,2). Někdy prožíval konkrétní Boží vedení (Sk 16,6), ale to byla spíš výjimka. Je zřejmé, že šel správným směrem a žil v jistotě, že Boží povolání naplní různými způsoby. Byl si vědom, že je povolaný za misionáře (apoštola), a toto vědomí neztrácel ani ve vězení (Ef 3,1). Zkušeností mnoha křesťanů je to, že své povolání poznali teprve při ohlédnutí se zpět.
Objev své povolání
Těchto sedm bodů může pomoci objevit blíže tvé vlastní povolání:
• Udržuj si úzký vztah s Bohem, čti jeho slovo, mluv s ním o všem, co se tě dotýká.
• Sepiš si všechny schopnosti, možnosti a zájmy, které ti Bůh dal, a buď za ně Bohu vděčný.
• Polož si otázku: Co dělám rád? Co dělám dobře? V čem mi Bůh žehná? Co říkají druzí?
• Objev, v čem spočívá tvoje vášeň. Co tě nenechává v klidu? Jak bys mohl být užitečný na tomto světě?
• Jaké jsou tvé motivy? Uznání? Úspěch? Neprožít odmítnutí? Jediné, co vydrží, je uznání od Boha (Jan 5, 41.44).
• Nesrovnávej se s druhými. Druhé povolává Bůh jinak (viz Petr v Janovi 21,20).
• Ve které oblasti jsi už poznal, že to není tvé povolání? Možná to působí zklamání, ale osvoboď se pro něco jiného, nového.
Tři druhy povolání
1. Povolání obecné
Bible mluví často o tom, že každý křesťan je povolán Pánem Ježíšem (Řím 1,6; 1 Kor 1,2), což má prakticky stejný význam jako spasení (2 Tim 1,9; Zj 17,14). Společenství Ježíšových učedníků se nazývá církev, v řeckém Novém zákoně to zní ekklesia a doslovně to znamená vyvolaná. Toto obecné povolání je základem pro život a následování Pána Ježíše: „Proto vás... prosím, abyste tomu povolání, kterého se vám dostalo, dělali čest svým životem." (Ef 4,1) Díky Božímu povolání můžeme žít podle toho, k čemu nás povolal. Toto obecné povolání je nepostradatelný předpoklad pro jakékoli další konkrétnější povolání. Kdo si není jist tím, že ho Bůh přijal a miluje, bude mít těžkosti s tím, aby našel své osobní povolání nebo dokonce přijal zvláštní povolání.
2. Osobní povolání
Bůh nás lidi stvořil každého jinak. Lišíme se svými schopnostmi, možnostmi, původem, vzděláním a životními podmínkami. To všechno je součástí našeho osobního povolání. Každý jsme od Boha dostali konkrétní dary (Řím 12,3-8) a podle toho bychom jich měli využívat. „Každý ať slouží druhým tím darem milosti, který přijal," píše Petr (1 Pt 4,10). Dary jsou tedy úkoly ve službě. Naše osobní povolání se může ukázat také v tom, že určitými okolnostmi trpíme. Číšník perského krále Nehemáš slyšel o strádání svých židovských soukmenovců, jak žijí v rozbořeném Jeruzalémě bez hradeb. Tento bezútěšný stav ho nenechal v klidu. Dlouho se modlil a rozhodl se podle svých možností pomoct. Svým vlivem, díky důvěře, kterou měl u krále, s využitím svých schopnosti a konec konců i tím, jak se uměl prosadit, nakonec dokázal, že jeruzalémské hradby byly zase obnoveny. Nehemáš si byl vědom svého osobního povolání, i když neprožil nějaký zvláštní zážitek povolání. Šel za hlasem Božího volání a s Boží pomocí dokázal něco opravdu velikého.
3. Zvláštní povolání
Někteří věřící Starého i Nového zákona prožili zvláštní Boží povolání. Bůh například dal Mojžíšovi nebo prorokům konkrétní úkol. Někdy to bylo i pomocí lidských prostředníků, například Ananiáš v případě povolání Saula z Tarsu (Sk 9,10 a násl.; 22,12). Zvláštní povolání je mimořádná forma osobního povolání, ale hranice mezi nimi je sotva znatelná. Ve všech případech jde o Boží povolání, ale forma předání, zprostředkování je odlišná. Ke zvláštnímu povolání dochází často v nějaké neobvyklé službě, která přesahuje to, co člověk sám zvládne za normálních okolností. Mojžíš ani Jeremáš si sami netroufali vyjít podle Božího povolání a měli vůči tomu námitky (Ex 3,11; Jer 1,6); prorok Jonáš se dokonce pokoušel Bohu utéct (Jonáš 1). Když Ninive varoval, že město bude zničeno, byl tím jeho úkol splněn. Řada zvláštních povolání bývá časově omezena. Zvláštní povolání jsou úžasná, ale zároveň vzácná. Jedná se spíš o zvláštní Boží řeč, kterou neprožívá každý křesťan, a z toho mohou někdy pramenit i různá nedorozumění.
Povolání v Bibli
Kdo byl povolán:
• Abraham (Gn 12,1; 17,1; Žid 11,8)
• Mojžíš (Ex 3,1)
• Řemeslníci (Ex 31,1; 36,1) Gedeon (Sd 6,11)
• Saul (1 Sam 10,1)
• David (1 Sam 16,13)
• Izaáš (Iz 6,1)
• Jeremáš (Jer 1,4)
• Ezechiel (Ez 1,3)
• Ježíšovi učedníci (Mk 3,13)
• Petr (Jan 21,18-24)
• Jan (Jan 21,18-24)
• Pavel (Sk 9,3; 13,2; 26,12; Řím 1,1; 1 Kor 1,1)
K čemu jsme byli povoláni:
• ze tmy do Božího světla (1 Pt 2,9)
• k pokoji (1 Kor 7,15)
• ke svobodě (Galatským 5,13)
• k věčnému životu (1 Tim 6,12; 1 Pt 5,10; 2. Pt 1,3)
• ke společenství (1 Kor 1,9)
• k Boží slávě (1 Sol 2,12; 1 Pt 5,10)
• v jedno tělo, církev (Kol 3,15)
• k naději (Ef 4,4)
• k následování (1 Pt 2,21)
• k posvěcení (1 Sol 4,7)
Jaké je moje povolání? Tato otázka se nám v životě často opakuje. V mládí, když se člověk rozhoduje, čím bude, uprostřed života, když se ptá, čeho chce ještě dosáhnout. Když děti odcházejí z domova, když ztratíme práci nebo nás zastihne vážná nemoc. V takových zlomových životních situacích nabývá otázka povolání zvláštního významu. Mnoho lidí chce v životě udělat něco smysluplného, cenného, aby se jejich život na tomto světě nějak odlišoval od ostatních. Také v oblasti hospodaření s časem se v posledních letech přikládá otázce povolání větší význam než dříve. Nemá však smysl stále rychleji lézt po žebříku, který se opírá o cizí strom!
Co je to povolání?
Profesor se nestane zaměstnancem univerzity jen tím, že podepíše pracovní smlouvu; reaguje na volání, na konkurzní řízení dané školy. S tím je spojena myšlenka, že určitá činnost je ctí, výsadou. Povolání souvisí s voláním. Když někdo cítí povolání, jedná podle vnitřního hlasu, závazku, který jej táhne určitým směrem, například aby se stal lékařem a pomáhal lidem. Povolání často souvisí s něčím dobrým, s činností, která je druhým nějakým způsobem k užitku. V křesťanském smyslu chápeme povolání jako Boží volání. Bůh si člověka vyhlédne, osloví ho jménem, vyzve a povolá k určitému úkolu.
Povolání pro zaměstnání
Povolání bývalo v křesťanství dlouhou dobu vnímáno jen jako zvláštní kvalifikace k duchovní službě mnicha nebo kněze. Pro jiné činnosti nebylo povolání potřeba. Tak vzniklo nezdravé rozdělení na duchovní a sekulární sféru, přičemž ta sekulární se považovala za méně hodnotnou. Reformátor Martin Luther to viděl jinak. Na rozdíl od mnišského pojetí nebylo povolání pro Luthera vyvolání ven ze světa, ale úkol sloužit druhým lidem a tedy Bohu. Zaměstnání viděl ne jako libovolnou práci, ale jako Boží povolání směřované k jednotlivci podle jeho konkrétní situace. Pojem „povolání“ používal k tomu, aby jím vyjádřil: i v normální, běžné práci tkví povolání! Luther v Bibli našel, že i za sekulárním, „obyčejným“ zaměstnáním je Boží poslání.
Když Bůh lidi vyzývá, aby vládli nad zemí (Gn 1,28) a usilovali o to nejlepší pro město, kde bydlí (Jer 29,7), pak je k tomu také obdarovává a povolává. Lidé sloužili Bohu nejen jako proroci, ale také jako vojevůdci (Jozue), politici (Daniel), hudebníci (Asaf). O řemeslnících, kteří stavěli Boží Stánek a s ním související svaté předměty, je napsáno, že je Bůh povolal a dal jim k tomu moudrost a zručnost (Ex 31,1; 36,1 a násl.). Dovednost byla patrná obecně v jejich životě, nejen při jejich zvláštním úkolu, aby stavěli Stánek, zručnost byla součást povolání. Obdarování a povolání jdou spolu často ruku v ruce. Své povolání tedy můžeme vidět jako oblast svého působení, ke kterému nám Bůh dal obdarování.
Povolání se nedá předat
Jestliže se povolání zaměřuje na Boží království, církev a misii, pak jsme svůj život rozdělili na dvě oblasti: světskou (sekulární) a duchovní: Ale Ježíš Kristus je Pánem všeho, sekulární i duchovní oblasti. Pavel připomíná: „Všechno, cokoli mluvíte nebo děláte, čiňte ve jménu Pána Ježíše a skrze něho děkujte Bohu Otci.“ (Kol 3,17) Vybízí otroky, aby službu pro své pány konali jako pro samého Ježíše (Ef 6,5 a násl.) a křesťany nabádá: „Nikdo ať neopouští postavení [řecký povolání], k němuž ho Bůh povolal.“ (1 Kor 7,20) V této souvislosti označoval jako „povolání“ také sociální stav a národnost člověka (služebník nebo pán, Žid nebo příslušník jiného národa). Celý náš život se všemi předpoklady, možnostmi i omezeními je součástí Božího povolání. Pro mnoho křesťanů je však těžké vidět v sekulárním zaměstnání Boží povolání. Zde může pomoci, když se podíváme, jaké druhy povolání uvádí Bible.
Nesprávně chápané povolání
Co je moje povolání? Tak se ptá mnoho křesťanů a často přitom touží po nějakém zvláštním povolání, po naprosté jistotě v oblasti životního zaměření. Snadno přehlédneme, že i v případě speciálních povolání mohou vyvstávat otázky a pochybnosti, jako například u Mojžíše, Jeremáše nebo Jonáše. Nedostatečně pak sledujeme jiné cesty, které chce Bůh použít, aby nám jasně ukázal naše osobní povolání. Kdo přeceňuje speciální povolání, ten vlastně znehodnocuje osobní povolání.
Máš nějaké povolání?
Tuto otázku slýcháme často ve smyslu duchovní služby. Od pastorů nebo misionářů se často očekává zvláštní povolání, které však mnozí postrádají. Většina misionářů má osobní povolání, ale ne nějaký zvláštní zážitek povolání. To postrádáme i u mnoha biblických postav, jako byl Eliáš (1 Král 17,1), Nehemáš, většina soudců a také Timoteus (Sk 16,1). Přesto je na nich všech patrné, že měli Boží povolání. Kdo je připraven uznat jenom nějaké mimořádné povolání, ten se vlastně ze služby Bohu sám vylučuje.
„K tomu nemám povolání!“
To říká mnoho lidí, když po nich chceme, aby v něčem spolupracovali. Zůstávají pasivní a přitom by jim určitá práce nebo dobrovolná služba mohla pomoct, aby rozpoznali osobní povolání! Pro celou řadu činností není potřeba žádného povolání, ale jen ochoty pomoci nebo splnit běžný Boží příkaz. Kdo se vymlouvá, že k něčemu nemá povolání, ten své povolání sotva najde.
Co znamená povolání?
Povolání znamená především někým být, teprve potom něco dělat. Nej důležitějším povoláním člověka je žít v osobním vztahu s Ježíšem. On povolal dvanáct učedníků proto, „aby byli s ním“ - a teprve potom je napsáno, že je povolal a poslal je kázat evangelium (Mk 3,14). Člověk je povolán vždy především k osobnímu vztahu s Bohem, teprve potom ke službě. Nejprve k tomu, abychom někým byli, potom abychom něco dělali, protože ve středu našeho se stává modloslužbou. Toto nebezpečí platí pro sekulární zaměstnání stejně jako pro tak zvanou duchovní práci.
Povolání neznamená úspěch
Někdy považujeme povolání za totéž, co úspěch a očekáváme, že ten, kdo je Bohem k něčemu povolán, také dosáhne úspěchu. Ale i Bible nás v tom vede k obezřetnosti. Jaký úspěch měl Jeremáš, který všude narážel na hluché uši a také si na to u Boha stěžoval (v Pláči Jeremášově)? Nebo se podívejme na Izajáše, který musel snášet nepřátelství a pronásledování. Také dnes je mnoho misionářů, kteří si jsou jisti svým povoláním, ale nemají nic, co by mohli označit jako své „úspěchy“. Že by jejich práce nebyla důležitá, že by šiji Bůh nepřál? Kolikrát lidé vnímají své zaměstnání jako povolání, ale nemají žádné zvláštní úspěchy - vlastně ani nejsou třeba. Úspěch v biblickém smyslu je prostě poslušnost vůči Bohu, abychom splnili jeho úkol.
Povolání znamená zůstat pružný
Mnozí si myslí, že Bůh má pro každého člověka podrobný plán. Boží povolání tedy vidí jako plán A, který je třeba rozpoznat a splnit. Ale co se stane, když ho nerozpoznám? Nebo co když se na klíčové výhybce vydám nesprávným směrem? Povolání většinou není příliš podrobné a vždy existuje několik různých možností, jak je splnit. Apoštol Pavel byl jasně povolán k misijní práci hned při svém obrácení, ale to se stalo skutečností teprve po mnoha letech (Sk 9,3 a 13,2). Někdy prožíval konkrétní Boží vedení (Sk 16,6), ale to byla spíš výjimka. Je zřejmé, že šel správným směrem a žil v jistotě, že Boží povolání naplní různými způsoby. Byl si vědom, že je povolaný za misionáře (apoštola), a toto vědomí neztrácel ani ve vězení (Ef 3,1). Zkušeností mnoha křesťanů je to, že své povolání poznali teprve při ohlédnutí se zpět.
Objev své povolání
Těchto sedm bodů může pomoci objevit blíže tvé vlastní povolání:
• Udržuj si úzký vztah s Bohem, čti jeho slovo, mluv s ním o všem, co se tě dotýká.
• Sepiš si všechny schopnosti, možnosti a zájmy, které ti Bůh dal, a buď za ně Bohu vděčný.
• Polož si otázku: Co dělám rád? Co dělám dobře? V čem mi Bůh žehná? Co říkají druzí?
• Objev, v čem spočívá tvoje vášeň. Co tě nenechává v klidu? Jak bys mohl být užitečný na tomto světě?
• Jaké jsou tvé motivy? Uznání? Úspěch? Neprožít odmítnutí? Jediné, co vydrží, je uznání od Boha (Jan 5, 41.44).
• Nesrovnávej se s druhými. Druhé povolává Bůh jinak (viz Petr v Janovi 21,20).
• Ve které oblasti jsi už poznal, že to není tvé povolání? Možná to působí zklamání, ale osvoboď se pro něco jiného, nového.
Tři druhy povolání
1. Povolání obecné
Bible mluví často o tom, že každý křesťan je povolán Pánem Ježíšem (Řím 1,6; 1 Kor 1,2), což má prakticky stejný význam jako spasení (2 Tim 1,9; Zj 17,14). Společenství Ježíšových učedníků se nazývá církev, v řeckém Novém zákoně to zní ekklesia a doslovně to znamená vyvolaná. Toto obecné povolání je základem pro život a následování Pána Ježíše: „Proto vás... prosím, abyste tomu povolání, kterého se vám dostalo, dělali čest svým životem." (Ef 4,1) Díky Božímu povolání můžeme žít podle toho, k čemu nás povolal. Toto obecné povolání je nepostradatelný předpoklad pro jakékoli další konkrétnější povolání. Kdo si není jist tím, že ho Bůh přijal a miluje, bude mít těžkosti s tím, aby našel své osobní povolání nebo dokonce přijal zvláštní povolání.
2. Osobní povolání
Bůh nás lidi stvořil každého jinak. Lišíme se svými schopnostmi, možnostmi, původem, vzděláním a životními podmínkami. To všechno je součástí našeho osobního povolání. Každý jsme od Boha dostali konkrétní dary (Řím 12,3-8) a podle toho bychom jich měli využívat. „Každý ať slouží druhým tím darem milosti, který přijal," píše Petr (1 Pt 4,10). Dary jsou tedy úkoly ve službě. Naše osobní povolání se může ukázat také v tom, že určitými okolnostmi trpíme. Číšník perského krále Nehemáš slyšel o strádání svých židovských soukmenovců, jak žijí v rozbořeném Jeruzalémě bez hradeb. Tento bezútěšný stav ho nenechal v klidu. Dlouho se modlil a rozhodl se podle svých možností pomoct. Svým vlivem, díky důvěře, kterou měl u krále, s využitím svých schopnosti a konec konců i tím, jak se uměl prosadit, nakonec dokázal, že jeruzalémské hradby byly zase obnoveny. Nehemáš si byl vědom svého osobního povolání, i když neprožil nějaký zvláštní zážitek povolání. Šel za hlasem Božího volání a s Boží pomocí dokázal něco opravdu velikého.
3. Zvláštní povolání
Někteří věřící Starého i Nového zákona prožili zvláštní Boží povolání. Bůh například dal Mojžíšovi nebo prorokům konkrétní úkol. Někdy to bylo i pomocí lidských prostředníků, například Ananiáš v případě povolání Saula z Tarsu (Sk 9,10 a násl.; 22,12). Zvláštní povolání je mimořádná forma osobního povolání, ale hranice mezi nimi je sotva znatelná. Ve všech případech jde o Boží povolání, ale forma předání, zprostředkování je odlišná. Ke zvláštnímu povolání dochází často v nějaké neobvyklé službě, která přesahuje to, co člověk sám zvládne za normálních okolností. Mojžíš ani Jeremáš si sami netroufali vyjít podle Božího povolání a měli vůči tomu námitky (Ex 3,11; Jer 1,6); prorok Jonáš se dokonce pokoušel Bohu utéct (Jonáš 1). Když Ninive varoval, že město bude zničeno, byl tím jeho úkol splněn. Řada zvláštních povolání bývá časově omezena. Zvláštní povolání jsou úžasná, ale zároveň vzácná. Jedná se spíš o zvláštní Boží řeč, kterou neprožívá každý křesťan, a z toho mohou někdy pramenit i různá nedorozumění.
Povolání v Bibli
Kdo byl povolán:
• Abraham (Gn 12,1; 17,1; Žid 11,8)
• Mojžíš (Ex 3,1)
• Řemeslníci (Ex 31,1; 36,1) Gedeon (Sd 6,11)
• Saul (1 Sam 10,1)
• David (1 Sam 16,13)
• Izaáš (Iz 6,1)
• Jeremáš (Jer 1,4)
• Ezechiel (Ez 1,3)
• Ježíšovi učedníci (Mk 3,13)
• Petr (Jan 21,18-24)
• Jan (Jan 21,18-24)
• Pavel (Sk 9,3; 13,2; 26,12; Řím 1,1; 1 Kor 1,1)
K čemu jsme byli povoláni:
• ze tmy do Božího světla (1 Pt 2,9)
• k pokoji (1 Kor 7,15)
• ke svobodě (Galatským 5,13)
• k věčnému životu (1 Tim 6,12; 1 Pt 5,10; 2. Pt 1,3)
• ke společenství (1 Kor 1,9)
• k Boží slávě (1 Sol 2,12; 1 Pt 5,10)
• v jedno tělo, církev (Kol 3,15)
• k naději (Ef 4,4)
• k následování (1 Pt 2,21)
• k posvěcení (1 Sol 4,7)
