Den a noc, bílá a černá, sytý a hladový, karneval a půst - to jsou protiklady, které se vzájemně ospravedlňují a vysvětlují. Bez zkušenosti temnoty bychom nebyli schopni docenit světlo a chybějící zkušenost hladu nedocení blahobyt, který je údělem alespoň určité části současného světa, nás nevyjímaje. Jak karneval, tak i půst budou mít v naší společnosti své zapřisáhlé zastánce. Někdo se prostě rád baví a užívá si (dokud to jde), jiný zvedá svůj varovně asketický prst a vyzývá ke střídmosti a odříkání. Přitom nejde o to, kdo má pravdu, protože obojí patří vedle sebe do stejného lidského života.
Zábava i ztišení se musejí střídat
Vlámský malíř Pieter Brueghel starší do jednoho svého obrazu s názvem „Zápas karnevalu s půstem“ z druhé poloviny 16. století vměstnal scénu, kde na soudku jedoucí růžovolící otesánek šermuje rožněm s nabodnutým selátkem proti hubené ženě na vozíku s chlebem a rybou. Celý obraz se pak hemží postavičkami, které se evidentně připojují k jedné či druhé straně. Ostatně většina Brueghelových obrazů, které se částečně inspirují tvorbou o osmdesát let staršího krajana Hieronyma Bosche, jsou takovým pestrým rojením, takže malířovo příjmení je prý původem našeho krásného slangového výrazu „brajgl“.
Karneval je synonymem zábavy, veselí, dobrého jídla a pití, ovšem používané masky odkazují na faleš a povrchnost této kratochvíle. Nakonec i samo označení karneval z latinského carnem levari, tedy odejmout maso, vypovídá o chvilkovosti zábavy, která vrcholí o mardi gras - „tučném úterý“, aby byla rázně ukončena následující středou, zvanou Popeleční, a následujícím čtyřicetidenním postním obdobím bez plesu, zábav a organizovaného veselí. Zábava i ztišení, užívání si i střídmost se musí stále střídat. Tak se to děje v křesťanském roce: usebraný advent, veselé Vánoce, bujarý karneval či masopust střídá postní doba a opět radostné Velikonoce.
Vzdát se egoismu a být pozorný k druhým
Na postní období se v katolické církvi vztahovaly a vztahují jisté předpisy. Přísný půst od masa a zároveň půst újmy (pouze jedno jídlo „do sytosti“ za den) se vztahují na Popeleční středu a Velký pátek, ostatní dny si lze najít vlastní podobu postu. Kromě určité tělesné újmy je ale postní doba nutně provázena modlitbou a almužnou - tedy dobrodiním. Papež František nabízí všem lidem, ať už jsou, či nejsou křesťané, neotřelé způsoby půstu a almužny:
Chceš-li, můžeš se:
- vzdát negativních slov a mluvit hezky a las kávě
- vzdát nespokojenosti a být vděčný a za všechno děkovat
- vzdát zlosti a být trpělivý
- vzdát pesimismu a prosit o naději
- vzdát přemíry starostí a v modlitbě se odevzdávat do Božího vedení
- vzdát hořkosti a smutku a růst v radosti a s úsměvem
- vzdát egoismu a být pozorný k druhým
- vzdát množství zbytečných slov a učit se tichu a naslouchání.
V kontextu naší české situace může mít půst, modlitba a almužna i jiné další obsahy: místo nadávání na politiku u televizních zpráv si přečíst knížku, místo používání auta si vyšlápnout pěšky nebo na kole, místo brouzdání na sociálních sítích někoho fakticky navštívit, místo neustálého kontrolování mobilu udělat to, co už dlouho odkládáme. A dalo by se toho vymyslet ještě mnohem víc. Ale celé toto úsilí je směřováno k tomu, aby člověk prožil s obnovenou radostí Velikonoce. Oněch čtyřicet postních dní je určeno k tomu, abychom pak prožili krásných padesát dní Velikonoc.
Známý ekonom Tomáš Sedláček to v jednom rozhovoru vyjádřil docela trefně: „Půst je to, co naše společnost potřebuje. Pokud chcete, aby vám chutnalo jídlo, musíte mít hlad. Jenže naše společnost řeší problémy sytých. Jak pohostíte sytého? Vymýšlíte drahá jídla z nudy, kančí na dančím a tak... Prostě hlouposti. Přitom sytého už stejně nepotěšíte, dokonce ho zvýšením spotřeby můžete ještě víc rozladit. Chceme-li obnovit chuť jídla, můžeme si bud dávat šíleně drahé delikatesy, nebo si dát půst a pak nám bude chutnat chleba s máslem. A budeme z toho mít úplně stejný užitek.“
Přeji vám užitečný postní čas a dobré Velikonoce.