Tři způsoby na přijetí evangelia v postním období

Dát to dohromady

Jako se tato voda spojuje s vínem, tak ať jsme spojeni s božstvím věčného Slova, které je spojeno s naším lidstvím.

Není úžasné, jak těchto pár slov, které se kněz v tichosti modlí před eucharistickou modlitbou, dokáže vyjádřit podstatu evangelijního poselství? Vždy, když se shromáždíme ke mši svaté, prosíme Pána o milosrdenství, posloucháme Boží slovo, společně se modlíme a se vzdáváním díků konáme bohoslužbu našemu nebeskému Otci. Ale v jádru mše svaté je přislíbení, že přijetím Ježíšova těla a krve skutečně dostáváme podíl na Kristově božské přirozenosti! Všechno ostatní, co děláme, buď vede k této chvíli přijímání anebo z ní pramení jako zdroj naší naděje a víry. Těchto pár tichých slov potvrzuje i učení svatého Atanázia, který napsal: „Bůh se stal člověkem, aby se lidé mohli stát Bohem.“ Proto Ježíš přišel k nám a proto za nás umřel a vstal z mrtvých. Zde však musíme mít jasno v jednom: proces zbožštění je možnost a výsada. Nestane se automaticky jen proto, že jsme pokřtění anebo jsme přijali eucharistii. Každý den se musíme rozhodnout, že v sobě necháme působit Boží milost. Musíme se rozhodnout, že se podřídíme Duchu, že se budeme v modlitbě s Bohem setkávat a že budeme říkat: „Ne má, ale tvá vůle, ať se stane.“

Blahoslavení potřební

Postní období je velmi vhodný čas, abychom se soustředili na úlohu, kterou sehráváme v tomto procesu proměnění. Je to ideální čas, abychom se podřídili Bohu skrze modlitbu, pokání a skutky sebezapírání. Víme, jak hodnotná může být modlitba. Všichni víme, jak svobodně se cítíme, když jsme přistoupili ke zpovědi. Ale když se v něčem zapřeme, dostáváme zvláštní milost. Takové skutky jako půst či vzdání se zákusku nebo televize nemají být žádným druhem trestu. Maji nám pomoct přiblížit se k Bohu. Většina z nás ráda jí, a když se postíme od jídla, cítíme stále větší hlad. Jakmile se začne náš půst, začneme přemýšlet o tom, jak chutná jídlo, kterého se vzdáváme. Každou hodinu naše tužba roste. Začíná nám škvrkat v žaludku. Potom máme pocit, jako bychom byli „hladoví až na smrt“. Začneme počítat hodiny a očekáváme minutu, kdy se půst skončí.

Jakkoliv humorný - anebo trapný - je popis tohoto procesu, tento druh půstu souvisí se skutečnou milostí. Náš rostoucí pocit tělesné nouze nám může připomenout naši duchovní nouzi, to že potřebujeme Ježíše. Může nás motivovat, abychom padli na kolena a říkali: „Potřebuji tě, Pane! Přijď a naplň mě!“ A právě v té chvíli přijmeme to, co je jádrem naší katolické víry. Povíme-li Ježíšovi o své duchovní nouzi, on nás přehojně požehná. Naplní nás. Nasytí nás. Pozdvihne nás. Ježíš řekl: „Blahoslavení lační a  žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni“ (Mt 5, 3. 6). Je pravda, že hlad po jídle není to stejné, co hlad po Bohu. Ale zároveň nám náš hlad po jídle může ukázat, jak velký hlad máme po Bohu. Každá oběť, kterou přineseme, ať už malá anebo velká, nám může pomoci poznat naši hlubokou potřebu Boha.

Každodenní zasvěcení

První návrh je velmi jednoduchý, ale může mnoho změnit. Každé ráno se zasvěťme Ježíšovi. Svatý Petr říká: „Mějte v srdci posvátnou úctu ke Kristu jako k Pánu.“ (1 Pt 3, 15). Už i krátké vyznání víry nás dokáže naladit na celý den. Přemýšlejte o svatebním prstenu. Sám o sobě je to jen kousek bižuterie. Ale pro muže nebo pro ženu, kteří ho nosí, je prsten veřejným vyznáním lásky, oddanosti a věrnosti. Podobně naše každodenní zasvěcení Ježíšovi znamená, že se pro něho oddělujeme. Říkáme tím, že chceme nejlépe, jak umíme, zůstat u něho po celý den, být láskyplní, odpouštějící a věrní jeho přikázáním. Je to vyznání naší víry - vyznání, které Ježíš velmi rád požehná. Když se v tomto postním období ráno probudíte, povězte: „Pane Ježíši, dávám ti svůj život. Vyznávám svými rty a v srdci věřím, že ty jsi můj Spasitel.“ Potom si během dne tato slova připomeňte, aby se vaše skutky i slova shodovala s ranním zasvěcením. A nebuďte překvapení, zjistíte-li, že den běží trochu plynuleji, anebo že se v Pánově lásce cítíte pokojněji a jistěji! 

Pokání

Dalším návrhem během postního období je každodenní pokání. Samozřejmě, všichni potřebujeme chodit ke zpovědi tak často, jak jen můžeme, a všichni víme, jak osvobozující může tato svátost být. Avšak není vždy lehké jít ke zpovědi. Samozřejmě, v případě těžkých hříchů potřebujeme sílu svátostné zpovědi, ale církev vždy učí, že v případě menších, všedních hříchů můžeme prosit o Boží odpuštění v soukromí svého srdce. V těchto případech může být jednoduchá kající modlitba spojená s upřímným srdcem velmi osvěžující a osvobozující. A potom se nám jde lehčeji ke zpovědi, víme-li, že nás naše každodenní pokání udržuje v Pánově blízkosti. Dříve, než půjdete do postele, najděte si čas, abyste prozkoumali svůj den a konali pokání za každý hřích, který najdete. Zabere vám to jen pár minut, ale výsledky stojí za vynaložené úsilí. Jednoduše povězte Ježíšovi, že litujete, co jste neudělali správně či dobře, a proste ho, aby na vás vylil svoje milosrdenství. Vždy, když konáme pokání, můžeme pocítit svobodu a uvolnění, protože jsme vyčistili vzduch. Cítíme se lehčí, protože nám Ježíš odpustil, a protože nás už víc netíží vina.

Půst

Slyšíme-li slovo půst, téměř automaticky si myslíme, že se musíme vzdát nějakého jídla. Je to určitě správný způsob půstu. Ale existují i jiné způsoby a my bychom chtěli jeden navrhnout. V tomto postním období se snažme postit od chování, které rozděluje lidi. Praktikujme takové chování, které vytváří jednotu a buduje lidi. Udělejte si krátký seznam věcí, které rozdělují a od kterých se v tomto postním období můžete postit. Udělejte si i seznam věcí, které můžete udělat, abyste podporovali jednotu a lásku. Například se postěte od hněvu a projevujte více pokoje, laskavosti a lásky. Anebo se můžete postit od těch negativných výroků, které vám lehce vyjdou z úst, přičemž budete vyhledávat pozitivní a povznášející věci, které můžete lidem povědět. Další možnost je postit se od přílišného zaměření se na sebe a namísto toho zkuste trochu empatie, vciťte se do situace a myšlení jiného člověka. Zkuste se zaměřit na jeden anebo víc způsobů svého chování během dalších šesti týdnů. Každé ráno, když zasvětíte svůj den Ježíšovi, proste ho o sílu sjednocovat, a ne rozdělovat. Proste ho o milost inspirovat, a ne znechucovat. Každý týden se podívejte na oblast, kterou jste si vybrali. Zjistíte, kde jste udělali pokroky a  kde vám Bůh pomáhal a  uklidňovat vás.

Potřebujeme Ježíše

Náš nebeský Otec skutečně chce, abychom poznali a žili evangelium. Nechce, aby nás z cesty svedlo falešné evangelium, které hovoří, že se můžeme sami spasit anebo že nepotřebujeme jeho milost, abychom žili dobrý a svatý život. Chce, abychom věděli, že spása a nový život jsou možné jen díky Kristovu kříži. Jestliže si v tomto postním období nic jiného nezapamatujeme, zapamatujme si toto: Každý den potřebujeme Ježíše. Jako naše tělo potřebuje jídlo a nápoj, tak náš duch potřebuje Boží milost a milosrdenství. A radostnou zvěstí je, že Bůh má každý den nové milosti, které nám chce dát, abychom se přiblížili k němu a stále víc se podobali jeho Synu. V tomto postním období se vydejme na cestu a přibližme se k Ježíšovi, „završiteli naší víry“ (Žid 12, 2). Dovolme mu vykonat vše potřebné, abychom plněji přijali jeho evangelijní poselství. Učiníme-li tak, můžeme si být jistí, že Velikonoční neděle bude dnem radosti a oslavy. Můžeme si být jistí, že se o Veliké noci probudíme a povíme: „Díky ti, Pane Ježíši, za vše, co jsi pro nás vykonal!“