Zdroj: © Slovo medzi nami » ročník 14, č. 2/2013 | smn.sk
Český překlad: Anežka Hamplová | Archidioecesis Olomucensis
Datum napsání:
13.02.2013
Stvoření ke slávě. Víte, že jste Hospodinův chrám?
Vítejte v postním období! Pokud se vám nezdá, že je to přitažlivý pozdrav, přišli jste na správné místo. V tomto zvláštním postním čísle „Slova mezi námi“ vám totiž chci pomoci, aby bylo toto období příjemnější. Soustředíme se na jedno přislíbení v Bibli: že se v tomto postním čase můžeme setkat s Pánem. Můžeme se setkat s jeho slávou. A toto setkání nám může změnit život.
Jak napsal svatý Pavel: „Na odhalené tváři nás všech se zrcadlí slavná zář Páně, a tak jsme proměňováni k jeho obrazu ve stále větší slávě – to vše mocí Ducha Páně.“ (2 Kor 3, 18). Během dalších šesti týdnů nás budou kněží vyzývat, abychom se více věnovali modlitbě, půstu a almužně. Pozvou nás ke slavení svátosti smíření. Budou nás pobízet k pokání a hlubšímu obrácení. Představte si, o kolik účinnější budou tyto praktiky, pokud je budeme dělat s cílem vidět Ježíšovu slávu!
Představte si, co by se mohlo stát, kdyby každý úkon pokání a odříkání měl sílu osvobodit nás od hříchu a přivést nás blíž k Pánu. Toto je vlastně podstata postního období! Možná si myslíme, že všechny tyto praktiky jsou těžké a náročné. Avšak Ježíš slíbil, že jeho jho je příjemné a jeho břemeno je lehké. Slibuje nám, že nemusíme mít hrdinské ctnosti, abychom viděli jeho slávu. Musíme se jen naučit, jak k němu přijít. On se postará o to ostatní. Pohleďme tedy na Hospodinovu slávu.
Hospodinova sláva ve starověkém Izraeli
Bůh se v mnoha starozákonních příbězích zjevuje svému lidu v nádheře a velebnosti. Mojžíšův příběh je klasickým příkladem. Mojžíš právě vyvedl Izraelity z Egypta a přivedl je na poušť. Byli na začátku dlouhé cesty do zaslíbené země. Ale Bůh jim chtěl vysvětlit, že nebudou putovat sami. Řekl Mojžíšovi, aby vybudoval přenosnou svatyni, „stan setkávání “, v němž bude přebývat. V tom stanu byla vnitřní svatyně, která se nazývala Svatyní svatých a uchovávala se v ní archa smlouvy.
Písmo říká, že když postavili Svatyni svatých, „Pánův oblak“ zahalil stan setkávání. Kdykoli se oblak z příbytku zvedl, vytáhli Izraelci ze všech svých stanovišť“. Když se oblak zvedl, lidé sbalili tábor a šli za oblakem. Když oblak zastavil, lidé se na tom místě utábořili. A když postavili vnitřní svatostánek, naplnila ho Hospodinova sláva. Jeho přítomnost byla tak silná, že ani Mojžíš nemohl do stanu vejít (Ex 40, 34-35).
O několik generací později, když se Izraelité usadili v zemi, dokončil král Šalomoun stavbu velkolepého Hospodinova chrámu. Shromáždil celé společenství a přikázal kněžím vnést archu smlouvy do chrámu s velkými fanfárami (1 Kr 8, 5-11). Potom Hospodinova sláva naplnila chrám - a opět byla Boží přítomnost tak intenzívní, že kněží nemohli pokračovat v obětování. Jeho sláva byla úžasná!
Dějiny Izraelitů však nebyly jedním nepřerušeným putováním od slávy do slávy. Na začátku 6. století před Kristem se tak vzdálili od Pána, že Bůh dopustil, aby babylonská armáda dobyla jejich krajinu a poslala je do vyhnanství. Avšak i uprostřed jejich utrpení jim Bůh řekl, že se zajetí skončí. Slíbil, že je přivede domů. „Připravte na poušti cestu Hospodinu,“ volal prorok, neboť „ se zjeví Hospodinova sláva“ (Iz 40, 3. 5). A tak se i stalo. Lid se mohl vrátit domů a opět budovat svou zemi. Čekali, až se splní přislíbení.
Ježíš: Boží sláva v těle
Ale když Hospodinova sláva přišla, nebylo to nic, co Izraelité předtím viděli. Pánova sláva byla osoba: Ježíš z Nazareta. Ježíš nezjevoval Boží slávu v nádheře a vznešenosti, ale spíše tak, že uzdravoval zraněné a osvobozoval sužované. Večeřel s hříšníky a říkal vyděděncům, že je Bůh neodsuzuje. Činil zázraky, ale dělal je pro zapomenuté a pro lidi na okraji společnosti.
Nebyla to okázalá představení pro vznešené a mocné. Jak pravil prorok: „ Neměl vzhled ani důstojnost. Viděli jsme ho, ale byl tak nevzhledný, že jsme po něm nedychtili… tak opovržený, že jsme si ho nevážili“ (Iz 53, 2. 3). Avšak těm, co měli oči k vidění, zjevil Ježíš, Boží slávu úplně jasně. Byla to skrytá sláva, sláva zahalená pro ty, kteří požadovali nekonečný proud znamení. Ale těm, co uvěřili, se zjevil jako ten, který není ničím menším než „Boží mocí a Boží moudrostí“ (1 Kor 1, 24).
A největší ironií bylo to, že Ježíš když se za nás nechal přibít na kříž, nakonec zjevil svou slávu. Ježíš celý svůj život přinášel slávu svému Otci, protože vykonával dílo, které mu Bůh svěřil (Jn 17, 4). V tomto posledním úkonu nám zjevil hloubku Otcovy lásky. Na kříži zjevil slávu, která měla svoje kořeny v pokoře. Ukázal, že Bůh nás tak miluje, že dal svého jediného Syna, abychom měli život věčný (Jn 3, 16). Ježíš snášel ponížení kříže, abychom s ním mohli navěky přebývat v jeho slávě (Ef 2, 6). Ano, Kristův kříž je nejvyšším projevem Hospodinovy slávy!
Nový Hospodinův chrám
Ve Starém zákoně Hospodinova sláva naplnila Jeruzalémský chrám. V evangeliích žil sám Ježíš mezi námi jako Pánova sláva. Jeho tělo bylo „ stánkem větším a dokonalejším, neprošel stánkem zhotoveným rukama, to jest patřícím k tomuto světu“ (Žid 9, 11). „Plnost sama se rozhodla v něm přebývat.“ (Kol 1, 19). Při Poslední večeři se však stalo něco pozoruhodného. Ježíš slíbil, že bude přebývat v nás (Jn 15, 4). Dokonce dal svoje tělo a krev, abychom si vždycky připomínali, že v nás žije. Ježíš učinil každého z nás chrámem svojí přítomnosti. Celou církev učinil „chrámem posvěceným v Pánu“ (porov. Ef 2, 21). Umožnil nám, aby nás naplnila Pánova sláva - tak jako Pánova sláva naplnila Svatyni svatých a Ježíše.
Když Šalomoun viděl, jak Hospodinova sláva naplnila chrám, byl potěšený. „Vybudoval jsem ti sídlo, kde budeš přebývat,“ modlil se, „ vznešené obydlí, po všechny věky“ (1 Kr 8, 13). A to je i náš cíl. Naše těla jsou chrámy Ducha svatého. Bůh žije v nás (1 Kor 3, 16; 6, 19). V tomto postním období můžeme být jako Šalomoun, když chceme z našeho těla a duše učinit „dům“ pro Pána. Můžeme se stát svatyní, ve které Bůh rád přebývá. Můžeme přijmout jeho slávu a můžeme ji zjevovat všem okolo sebe.
Není to nemožný úkol. Jak jsme už řekli, Ježíš nás ujišťuje, že jeho jho netlačí a břemeno netíží (Mt 11, 30). Dokonce nás zve: „Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout“ (Mt 11, 28). Ano, náš dům může mít svoje skvrny a nedokonalosti. Ale základ je silný, protože je založený na Kristu. Ano, možná musíme ve svém domě udělat veliké opravy, ale nezapomínejme, že Ježíš není obyčejný stavbař. Vždycky si pamatujme, že jsme chrám, který není postavený lidskýma rukama, ale buduje ho sám Bůh.
Vykonat můžeme všechno
Psychologové říkají, že když si stanovíme vysoké cíle a pozitivně se cvičíme, ujišťujíce se výroky, pomůže nám to dodávat energii. Říkají, že pokud vysokého cíle nedosáhneme, můžeme se dostat mnohem dál, než kdybychom si stanovili malé cíle anebo žili ze dne na den. V tomto postním čase si tedy stanovte ambiciózní cíle. Zkuste chodit častěji na mši svatou.
Každý den se modlete a uvažujte nad Písmem svatým anebo prodlužte svůj modlitební čas. Rozhodněte se postit od hněvu či netrpělivosti anebo povýšenosti. A zároveň si každé ráno povězte: „Jsem Boží dítě. Jsem jeho svatý chrám a on žije ve mně.“ Povězte si: „Všechno mohu v Kristu, který mě posiluje.“ Povězte si: „Jsem stvořený, abych viděl slávu, velebnost a vznešenost Boha.“ Bratři a sestry, jsme stvoření k Boží slávě. Toto je naše největší dědictví. Přijměme tento dar, který nám Ježíš štědře dává.
