Autor: Bernard z Clairvaux
Zdroj: © Kázání pro dobu postní a velikonoční | nakladatelství Krystal | Praha 2019
Datum napsání:
17.03.2020
Půst posiluje modlitbu
Půst prohlubuje zbožnost a důvěrnost modlitby. Podívej se, jak jsou půst a modlitba vzájemně propojeny, jak je psáno: „Bratr podporuje bratra a oba budou potěšeni“ (Př 18,19). Modlitba dává sílu se postit a půst dává milost se modlit. Půst posiluje modlitbu, modlitba posvěcuje půst a předkládá ho Pánu. Co nám prospěje půst, zůstane-li na zemi, což ať se nestane? Kéž je tedy půst pozvedán jakýmsi křídlem modlitby. Ale protože jedno samo nestačí, je k němu třeba připojit ještě druhé křídlo. „Modlitba spravedlivého proniká nebesa,“ praví Písmo (Sir 35,17). Kéž má tedy náš půst, aby snadno pronikal nebesa, dvě křídla: křídlo modlitby a křídlo spravedlnosti. Co jiného je spravedlnost než dávat každému, co jeho jest? Nechtěj tedy pouze upínat mysl k Bohu. Jsi dlužníkem také vůči představeným i vůči svým bratřím a Bůh nechce, aby sis málo vážil těch, kterých si ani on sám neváží málo. Vždyť ne bez důvodu říká apoštol: „Mějte na mysli jen dobré, a to nejen vůči Bohu, ale vůči všem lidem“ (Řím 12,17).
Snad jsi říkal: „Stačí mi, jestliže pouze Bůh schvaluje, co dělám; proč bych se staral o lidský úsudek?“ Ale buď si jistý, že by se mu vůbec nelíbilo, kdybys dělal něco k pohoršení jeho synů nebo proti vůli toho, koho jsi měl poslouchat jako Božího zástupce. „Vyhlaste půst, svolejte shromáždění,“ říká. Co znamená svolat shromáždění? Zachovávat jednotu, milovat pokoj, mít v lásce bratrství. Ten pyšný farizeus dodržoval půst, světil půst, dokonce se postil dvakrát v týdnu a děkoval za to Bohu; ale nesvolával shromáždění, když říkal: „Nejsem jako ostatní lidé“ (Lk 18,11). Protože se spoléhal jen na jedno křídlo, jeho půst nepronikl do nebe. Vy však, nejmilejší, umyjte své ruce v krvi hříšníka a vždy se starejte, aby měl váš půst dvě křídla, totiž svatost a pokoj, bez kterého nikdo neuvidí Boha. Vyhlaste půst,“ aby ho čistý úmysl a zbožná modlitba přinesly před Boží velebnost; „svolejte shromáždění,“ aby se spojilo v jednotě, „chvalte Pána bubnem a tancem“ (Zl 150,4), aby umrtvování těla ukazovalo vaši svornost.
Když jsme již něco řekli o postu a spravedlnosti, je dále vhodné, abychom něco málo řekli také o modlitbě. Vždyť oč je účinnější, jestliže se koná tak, jak má, o to důmyslněji na ni má ve zvyku útočit nepřítel. Někdy totiž těžce brání modlitbě malomyslnost a nezměrný strach. To se stává obvykle tehdy, když člověk uvažuje spíše o vlastní nehodnosti a neobrací zrak k Boží dobrotě. „Propast“ přece „jinou propast přivolává“ (Žl 42,8). Propast světla volá pro-past tmy; propast milosrdenství zase propast bídy. Neboť hluboké a neprobadatelné je srdce člověka. Ale jestliže veliká je moje nepravost, mnohem větší je, Pane, tvoje slitovná láska. Když se tedy bude moje duše nade mnou znepokojovat, vzpomenu si na množství tvého milosrdenství a spočinu v něm. Když vstoupím do svého nitra, chci pamatovat pouze na tvou spravedlnost.
Půst prohlubuje zbožnost a důvěrnost modlitby. Podívej se, jak jsou půst a modlitba vzájemně propojeny, jak je psáno: „Bratr podporuje bratra a oba budou potěšeni“ (Př 18,19). Modlitba dává sílu se postit a půst dává milost se modlit. Půst posiluje modlitbu, modlitba posvěcuje půst a předkládá ho Pánu. Co nám prospěje půst, zůstane-li na zemi, což ať se nestane? Kéž je tedy půst pozvedán jakýmsi křídlem modlitby. Ale protože jedno samo nestačí, je k němu třeba připojit ještě druhé křídlo. „Modlitba spravedlivého proniká nebesa,“ praví Písmo (Sir 35,17). Kéž má tedy náš půst, aby snadno pronikal nebesa, dvě křídla: křídlo modlitby a křídlo spravedlnosti. Co jiného je spravedlnost než dávat každému, co jeho jest? Nechtěj tedy pouze upínat mysl k Bohu. Jsi dlužníkem také vůči představeným i vůči svým bratřím a Bůh nechce, aby sis málo vážil těch, kterých si ani on sám neváží málo. Vždyť ne bez důvodu říká apoštol: „Mějte na mysli jen dobré, a to nejen vůči Bohu, ale vůči všem lidem“ (Řím 12,17).
Snad jsi říkal: „Stačí mi, jestliže pouze Bůh schvaluje, co dělám; proč bych se staral o lidský úsudek?“ Ale buď si jistý, že by se mu vůbec nelíbilo, kdybys dělal něco k pohoršení jeho synů nebo proti vůli toho, koho jsi měl poslouchat jako Božího zástupce. „Vyhlaste půst, svolejte shromáždění,“ říká. Co znamená svolat shromáždění? Zachovávat jednotu, milovat pokoj, mít v lásce bratrství. Ten pyšný farizeus dodržoval půst, světil půst, dokonce se postil dvakrát v týdnu a děkoval za to Bohu; ale nesvolával shromáždění, když říkal: „Nejsem jako ostatní lidé“ (Lk 18,11). Protože se spoléhal jen na jedno křídlo, jeho půst nepronikl do nebe. Vy však, nejmilejší, umyjte své ruce v krvi hříšníka a vždy se starejte, aby měl váš půst dvě křídla, totiž svatost a pokoj, bez kterého nikdo neuvidí Boha. Vyhlaste půst,“ aby ho čistý úmysl a zbožná modlitba přinesly před Boží velebnost; „svolejte shromáždění,“ aby se spojilo v jednotě, „chvalte Pána bubnem a tancem“ (Zl 150,4), aby umrtvování těla ukazovalo vaši svornost.
Když jsme již něco řekli o postu a spravedlnosti, je dále vhodné, abychom něco málo řekli také o modlitbě. Vždyť oč je účinnější, jestliže se koná tak, jak má, o to důmyslněji na ni má ve zvyku útočit nepřítel. Někdy totiž těžce brání modlitbě malomyslnost a nezměrný strach. To se stává obvykle tehdy, když člověk uvažuje spíše o vlastní nehodnosti a neobrací zrak k Boží dobrotě. „Propast“ přece „jinou propast přivolává“ (Žl 42,8). Propast světla volá pro-past tmy; propast milosrdenství zase propast bídy. Neboť hluboké a neprobadatelné je srdce člověka. Ale jestliže veliká je moje nepravost, mnohem větší je, Pane, tvoje slitovná láska. Když se tedy bude moje duše nade mnou znepokojovat, vzpomenu si na množství tvého milosrdenství a spočinu v něm. Když vstoupím do svého nitra, chci pamatovat pouze na tvou spravedlnost.
