Autor: P. Matúš Kocian | Archidioecesis Pragensis
Zdroj: © Katolický týdeník, č. 9/2017 | List českých a moravských diecézí
Datum napsání:
12.03.2017
Půst od něčeho, nebo půst k něčemu?
Doba se jmenuje postní. Není to jen jakási liturgická nálepka? Je půst něčím reálným, něčím, co má svůj význam, něčím, co skutečně prožíváme, neboje to jen tradiční přežitek? Slovo půst by si dnes leckdo mohl splést s dietou. Dieta je módní záležitost - stejně jako posilovny, sporty, wellness. Nic proti tomu, jen to možná někdy tak trochu odráží současný kult těla a zdraví. Cílem diety je zhubnout, být zdravý, výkonný, krásný a úspěšný. To nemá nic společného s postem. V dietě jde o mě, o moje dobro. V postu jde o někoho jiného, pro něhož chci něco obětovat. Cílem diety jsem já sám, cílem postu je někdo jiný. Půst je vyjádřením vztahu k tomu druhému: k Bohu, lidem, tvorům, světu. Půst má napomoci vyjít ze sebe, přenést těžiště života jinam.
Vzor skromnosti
Postem vyjadřujeme vztah k někomu a solidaritu s někým. V první řadě s Kristem. On pro nás trpěl, a tak chceme dát symbolicky najevo svou vděčnost, svou spoluúčast, chceme jej následovat a napodobovat. Evangelium je celé prodchnuto skromností: nedávají se za vzor ani bohatí, ani mocní, výkonní, silní, ani ti, kteří si užívají tohoto světa. Evangelium osvobozuje a v tom spočívá jeho radostná zvěst. Radost z toho, že v síle Ducha Svatého je člověk schopen něco si odříct jen tak, jen proto, že tím vyjadřuje svou solidaritu s Kristem. Boží půst se nazývá kenoze, tedy sebe-umenšení, sebe-ponížení. On je nesmrtelný, věčný, v něm jsou všechny dokonalosti. On by si mohl vystačit sám, ale nechce, protože miluje. Touží se rozdělit s někým, a proto tvoří vesmír, tvory, rostliny, zvířata, lidi, dělá jim prostor a čas, a tím se sám jakoby omezuje, postí. Ze své vlastní vůle a pro svou lásku se omezí, aby dal život druhým, a nakonec se omezí až k smrti na kříži, aby dal život věčný.
Půst jako solidarita se stvořením
Postem vyjadřujeme také solidaritu s lidmi. Ne všichni se mají tak dobře jako my. Na 8 milionů dětí každý rok umírá v důsledku chudoby; 150 milionů dětí mladších pěti let trpí extrémní podvýživou; 100 milionů dalších žije na ulici. Třem miliardám lidí se dostává pouze 1,2 % světového důchodu, zatímco pouhých několik milionů lidí v bohatých zemích má na něm 80% podíl. Naproti tomu my žijeme v civilizaci nesmyslné nadprodukce a plýtvání. Statistiky jsou dobře známé.
Planeta odumírá pod tíhou našich nároků
Jen v zemích EU se ročně vyhodí cca 100 milionů tun potravin. Postem můžeme alespoň symbolicky vyjádřit, že v tomhle my křesťané „nejedeme“, protože nechceme vidět jenom sebe, svou rodinu, své zájmy a nemůžeme se naplno radovat ve světě plném nespravedlivých rozdílů mezi lidmi a absurdní honby za maximální produkcí. Postem můžeme vyjádřit ještě třetí stupeň solidarity: se stvořením, se Zemí. Jako Boží obraz a podle Božího vzoru má člověk být schopen z lásky ke světu podobného sebe-omezení jako Stvořitel. Naše planeta odumírá pod tíhou našich nároků. Spotřeba všeho přece musí jen růst a růst a růst. Taková je zvrácená logika naší ekonomické mašinérie. Poslední dobou například slyšíme z úst politiků lamentace nad tím, že se snižuje spotřeba vepřového masa. „S tím musíme něco udělat," říkají.
Jsme zvyklí tradičně spojovat půst s nejedením masa. Maso se o postu nejedlo proto, že mít maso bylo projevem blahobytu. Dnes je maso často levnější než zelenina a ovoce. Postit se od masa už nelze spojovat s újmou, vždyť ho konzumujeme mnohem více, než naše tělo potřebuje. Půst od masa vždy měl a zvláště dnes může mít hlubší význam: vyjádření solidarity a sounáležitosti s ostatním trpícím stvořením. Moderní velkochovy zvířat, továrny na maso, jsou doslova vizitkou zvrácenosti naší konzumní mentality, naší nenasytnosti a necitu. I na to můžeme vzpomenout alespoň o Popeleční středě a na Velký pátek. Tato společnost má proč se postit - a nejen od masa: od internetu, televize, cigaret, alkoholu, přejídání... Půst je stále aktuální.
