Půst jako dopřání si, nejen zřeknutí se ▪ Zuzana Vandáková

Půst. Většinou v nás evokuje něco negativního, smutného, nevítaného, omezujícího. Ale o tom to není. Já mám postní období velmi ráda. Více si uvědomuji svoji závislost na Bohu i to, že mám více hledět na Pána, než na sebe a na věci tohoto světa. Když se řekne půst, co vás jako první napadne? Většinou to není nic příjemného - musím se něčeho zříct, musím něco omezit, musím být trochu vážnější… Musím? Skutečně? Zkusme se na půst podívat z jiné perspektivy. Půst nemusí být pouze o tom, že se něčeho zřeknu, ale i o tom, že si něco dopřeji. Přestože nám to s půstem nejde dohromady (přece půst je jen o utažených opascích). Ale mnohokrát je právě postní dopřání si mnohem náročnější cestou, než postní odříkání. Co si tedy můžu v postní době dopřát? (Seznam, který nemá svůj začátek ani konec…)

• více svátostí (Eucharistie i zpověď):
• více modlitby, ticha;
• více čtení z Písma svatého i z duchovní literatury;
• více vnímavosti k potřebám druhých;
• více všímavosti na všechno kolem sebe;
• více času pro lidi, kteří to potřebují;
• více povzbuzení pro druhé;
• více zázračných slov: prosím, promiň, děkuji;
• více ochoty poslouchat druhého;
• více služby, dobrovolnictví;
• více obětí ve všednostech dní;
• více radosti z maličkostí;
• více optimismu;
• více vděčnosti;
• více odpuštění (sobě i druhým);
• více trpělivosti;
• více láskyplných slov;
• více víry, naděje a lásky;
• více důvěry v Boha;
• více otevřenosti pro druhé i pro Boha;
• více milosrdenství (pro sebe i ostatní).

Půst jako příležitost milovat více… Boha, druhé i sebe.
Půst jako příležitost očistit oči našeho srdce… Abychom mohli uvidět Jeho i bližní.
Půst jako příležitost zříkat se sebe samého…

A tak se zároveň nacházet v Bohu. Půst ne jako něco pasivního, ale jako něco velice aktivního. Jako celoživotní úloha - metanoia - změna smýšlení. Postní doba, která nekončí Velikonoční nedělí v liturgickém období, ale naší osobní Velikou nocí.