Zdroj: © Slovo medzi nami » ročník 9, č. 2/2008 | smn.sk
Český překlad: Anežka Hamplová | Archidioecesis Olomucensis
Datum napsání:
06.02.2008
Půst a hostina v postním období
Půst se může stát hostinou pro ducha
„Proč bychom se měli postit?“ Možná vám tuto otázku položí jedno z vašich dětí. Anebo je to otázka, která se prodírá z hloubky vašeho nitra, když bojujete s tím, zda si dát něco malého na zub mezi hlavními jídly. Na podobné situace se můžeme dobře připravit, pokud začneme vnímat postní období jako čas pro oboje: pro půst i pro hostinu. Určitě není běžné tato dvě slova v tomto čase spojovat. Vždyť jde o liturgické období věnované pokání a sebezapírání. Otázkou je, zda vnímáme skutky sebezapírání jako břemeno, anebo jako příležitost k růstu. Půst je popisovaný jako „duchovní hostina, která přináší duši to, co tělu přináší jídlo“. Může to znít nadpozemsky, ale výraz „postění je hoštění“ není jen slovní hříčka anebo pokus přikrášlit něco nepříjemného. Vyzdvihuje důležitou pravdu: skutky sebezapírání činěné svobodně z lásky k Bohu souvisí většinou s požehnáním než s odříkáním. Jestliže bychom viděli, jak je Pán dokáže obrátit na náš užitek, dělali bychom je s radostí bez známky smutku anebo reptání!
„Otevři svá ústa, naplním je,“ praví Bůh izraelskému lidu (Žl 81, 11). Totéž praví i nám. Když hledáme Pána skrze půst, modlitbu a almužnu, nasytí nás. Nabízím vám několik jednoduchých nápadů, které pomohou vaší rodině ocenit duchovní hostinu. Prostudujte si církevní předpisy, které se týkají půstu a zdržování se pokrmů. Zdraví katolíci nad čtrnáct roků a výš by se měli minimálně zdržovat masitých pokrmů v pátky a na Popeleční středu. Osmnáctiletí až šedesátníci mohou mít na Popeleční středu a o Velkém pátku jedno hlavní jídlo a dvě menší jídla, které by neměly být dohromady úměrné hlavnímu jídlu. Vysvětlete, že všichni jsme byli stvoření, abychom v sobě během postního období rozvíjeli ducha pokání, který zodpovídá našemu věku a situaci. Vyprávějte o různých možnostech: častější účasti na mši svaté, postních předsevzetích a podobně.
Zprostředkujte správné vnímaní půstu. Ne skrupulosní a striktní zachovávání příkazů, ani postoj „nějak to jen přežít“. Skvělé jídlo během postního dne není cestou, kterou třeba jít. Ani trápení se nad tím, zda člověk, který pohltne zubní pastu, porušil půst před svatým přijímáním. Pomozte svým dětem, aby vnímaly, že zásady půstu a odříkání mají svůj význam. Pomáhají nám vzdát se něčeho dobrého ve prospěch lepšího – pomáhají nám vytvořit prostor pro Boha. Cílem je rozvíjet velkorysou lásku, která je svobodná a schopná následovat vedení Ducha. Zdůrazňujte to. Proberte důvody k půstu a to, co přináší.
Biblické příběhy nám mohou pomoci rozvíjet rozhovor: proč se Ježíš postil (Mt 4; Lk 4) a jak se mu můžeme připodobnit? Co se dělo, když se modlil a postil Mojžíš (Ex 34, 28)? A co Eliáš či Anna (1 Kr 19, 8; Lk 2, 36-38)? Můžete přirovnat půst k výkřiku v modlitbě: zdůrazňuje bolest nad hříchy, touhu nabídnout Bohu sebe celého a odhodlaně následovat Ježíše. Půst nás posiluje a uschopňuje bojovat s pokušením, odhaluje nám naši slabost a obrovskou potřebu Boha. To vše nám připomíná, abychom se modlili! Když se postíme, pravíme Bohu: „Chci tě postavit na první místo a být ti blízko. Potřebuji tvou pomoc. Jsem ochotný zříct se sebe, abych tě našel a přijal milost, kterou mi chceš dát.“
Připravte si postní jídelní lístek. Ujistěte se, že máte dostatečně mnoho nápadů na bezmasá, jednoduchá a výživná jídla. Jen nebuďte příliš labužničtí! Spojte půst s almužnou. Církevní otcové, jako svatý Řehoř Veliký, zastávají názor, že peníze, které ušetříme na jídle během půstu, patří chudým. Prodiskutujte v rodině, jak budete zaznamenávat drobné úspory, které vzniknou během postního období díky jednodušším jídlům, menšímu kapesnému a podobně. Potom se spolu rozhodněte, kam ušetřené peníze dáte.
