Postní bdělost (1) ▪ Peter Dufka

Je běžnou věcí, že člověk, který překročil určitou věkovou hranici, si potřebuje z času na čas překontrolovat svůj zdravotní stav a absolvovat několik vyšetření, aby se ubezpečil, že všechny důležité orgány pracují v normě. Kdyby se takováto preventivní kontrola dlouhodobě zanedbávala, hrozilo by, že případná dysfunkce či začínající choroba přeroste do vážného onemocnění. Doposud mám v živé paměti případ mladé ženy, která tyto preventivní kontroly odmítala i přesto, že cítila bolesti. Interpretovala je jen jako revma, zděděné po rodičích. Když se ji podařilo přesvědčit, aby absolvovala vyšetření, bylo už pozdě. Za šest měsíců zemřela na rakovinu kostí.

I v duchovním životě je to podobné. Z času na čas je nutné zkontrolovat nás duchovní stav a ubezpečit se, zda se v našem nitru nenacházejí zárodky vážného duchovního onemocnění. Evagrius Ponticus a Jan Kassián hovoří o tom, že tyto zárodky duchovních chorob mají svůj původ v pokoušení zlého ducha, který má svou taktiku, jak se postupně zmocnit člověka. Oba se shodují v tom, že zlý duch pokoušením narušuje přirozené potřeby člověka tak, že je znásobí do rozměrů vášně a žádostivosti. Mluví o osmi oblastech. My si však všimněme jen tří z nich.  

První z napadaných oblastí je přirozená potřeba jídla, kterou chce pokušitel znásobit na obžerství a mlsnost. Evagrius Ponticus říká, že ne náhodou je to první z oblastí, na kterou nepřítel naší duše útočí. Podle něho: množství vybraných jídel nesytí jen tělo, ale i smyslnost a touhu po penězích. Podobně jako oblak zastiňuje paprsky slunce, tak přesycenost zastiňuje mysl člověka. I Jan Kassián je přesvědčený o tom, že střídmost v jídle souvisí s čistotou těla, řeči, myšlenek a citů. Podle něho se však nedá předepsat a ani zadefinovat množství a kvalita jídel pro jednotlivé osoby. Z důvodů různého věku, chorob a fyzické dispozice doporučuje nepředepisovat v oblasti postu nic konkrétního, ale dává všeobecné doporučení střídmosti. Radí, aby se každý člověk vyhýbal přesycenosti. Nebyl zastáncem velkých postů, ale k dosažení duchovní bdělosti doporučoval každodenní půst.

Tak, jako by neměla chybět v našem životě každodenní modlitba, tak by tam nemělo chybět drobné sebezapření v této oblasti. Jeho základní pravidlo zdrženlivosti zní: „Nenechat se oklamat pocitem plného žaludku a ani přitáhnout se příjemností chuti.“ Doporučoval vyhýbat se dvěma extrémům: přílišnému postu a nadměrnému jídlu. Podle jeho názoru se člověk rovněž obere o duchovní bdělost a vnímavost přílišným postem, protože tělo zeslábne, jako i nadměrným jídlem. Hovoří o tom, že mysl člověka se neopije jen vínem, ale i přesyceností. Jídla bychom tedy podle Kassiána měli užívat podle zásady „natolik - nakolik“. Natolik a v takové míře ho přijímat, nakolik si to vyžaduje naše zdraví a naše fyzická konstrukce. Natolik se ho máme zříkat, nakolik v nás vzbuzuje mlsnost, chtivost a žádostivost.

Druhou z přirozených oblastí člověka, kterou chce pokušitel přivést do vášnivé podoby, je tužba po rodině a potomstvu. Evagrius Ponticus proto varuje před duchem nečistoty, který jako choroba zachvátí celého člověka. K jeho objasnění používá drobných obrazů své doby. Nečisté myšlenky jsou podle něho jako jedovatý šíp. Nejenom že zraní tělo, ale otráví ho. Infikuje jed do celého organismu. Nečistá myšlenka je nebezpečnější než oheň. Protože přiblížíte-li se k ohni, cítíte horko a spontánně se vzdálíte. Ale nečisté myšlenky provázejí příjemné pocity, od kterých není lehké odejít a vzdálit se. Říká, že tak, jako olej lampy živí oheň, který hoří, tak nečisté myšlenky živí žádostivost těla.

Evagrius Ponticus dává i několik celkem praktických rad: „Nezaobírej se dlouho zlými - nečistými myšlenkami a nevracej se k obrazu, který ti přinesly. Jak přišly, tak je nechej rychle odejít. Jestliže to neuděláš, zapálí v tobě oheň žádostivosti, který tě spálí dřív, než se naděješ. Malá jiskra je schopná zapálit velký oheň, jako v prostředí suchého klestí.“ Tak je to i s člověkem citlivým na tyto myšlenky. Maličký podnět v něm vyvolá vzplanutí velkého ohně.

Jan Kassián velmi často zdůrazňoval slovíčko bdělost. Často opakoval: „Všechnu svoji bdělost zaměřuj na střežení svých oči, ale nemenší bdělost věnuj střežení svého vlastního srdce.“ Zde dokonce doporučoval několik rad. Při pokušeních, kterým se nikdo z nás nevyhne, říkal, že někdy má význam věnovat jistý čas pozorování strategie nepřítele naší duše, abychom ji lépe poznali a uměli čelit dalším nebezpečenstvím. Takto můžeme poznat taktiku nepřítele, podobně jak poznáme tvrdý předmět, který se otiskne do měkké hmoty. Při nečistých myšlenkách je nutné jednat velmi radikálně. Je třeba je  jednoduše hned odhodit bez toho, abychom se nimi zaobírali anebo je hlouběji zkoumali. K tomuto okamžitému přerušení nám může pomoci střelná modlitba, či nějaká práce či setkání.

Třetím nebezpečím je přirozená potřeba  materiálního zabezpečení. I tuto přirozenost ďábel narušuje a dává jí přerůst do nezřízené tužby po majetku a penězích. Láska k penězům je podle Evagria kořenem každého zla. Výraz „kořen zla“ nepoužívá náhodou. Ovoce, které sbíráme ze stromu, se nachází na větvi, která vychází z kořene. Je-li  ovoce špatné, nestačí odřezat větev, protože ona opět vyroste. Celý kořen takového stromu je špatný. Tak je to i s lakomstvím a tužbou po penězích. Nestačí z času na čas něco podarovat a tvářit se při tom velkodušně. Je potřebné pěstovat nenavázanost a určitou svobodu od věcí. Svatý Ignác později k označení této nenavázanosti na věci používá slovíčko indiference (lhostejnost). 

Hovoří o používání věcí už vzpomínaným způsobem: „natolik - nakolik“. Užívat je jen natolik, nakolik člověku pomáhají dosáhnout cíl, pro které jsou stvořeny, ale natolik se jich zříct, nakolik mu v dosahování tohoto cíle překážejí. Indiference může chybět i řeholní sestře, která vlastní jen minimum osobních věcí, jestliže je na ně úzkostlivě vázaná. Naopak může ji mít člověk, který sice disponuje velkým množstvím peněz a vozí se v luxusním autě, avšak je-li to potřebné, umí se toho všeho vzdát s lehkým úsměvem. Milí přátelé, ať nás rady Evagria Pontica a Jana Kassiána provázejí celým postním obdobím, abychom se na jeho konci mohli radovat z duchovního ovoce postu, bdělosti a indiference.