Postění se v rodině ▪ Dan Almeter

Před několika roky jsem řekl svému duchovnímu vůdci, že jsem připravený podstoupit jakýkoliv půst anebo pokání, které mi udělí. Když jsem přednesl svou chrabrou nabídku, cítil jsem se jako udatný bojovník, ale tento svatý a moudrý kněz nedal vůbec najevo, že by to na něho zapůsobilo. Podíval se na mne a zeptal se mě: „Je někdo, koho máš problém milovat?“ Ouha! Otázka zasáhla přímo do srdce. Ihned jsem si představil jednoho člena rodiny, ke kterému jsem měl problém chovat se laskavě a příjemně. Když jsem to knězi pověděl, odvětil: „Potom ať je součástí tvého postního předsevzetí to, že se vynasnažíš toho člověka zahrnout přívětivostí a přízní.“

Byla to pro mě výzva k úplně novému způsobu půstu. Musel jsem se vzdát kriticismu a přízemností a odpoutat se od svého sobectví a sebeomlouvání; jen tak jsem se mohl stát tvořivým v projevech lásky vůči tomu členovi rodiny. Byla to výzva na obrácení. Moje odhodlání prošlo zkouškou, když na mne přišla řada dávat tomu člověkovi hodiny jízdy. Jedna jízda mi zvlášť ukázala, jak dokážu být nepříjemný. Křičel jsem a kritizoval, když mi naráz přišel na rozum citát z prvního listu Korinťanům 13, 4: „Láska je trpělivá, láska je dobrotivá.“ Byla to chvíle milosti, která mi otevřela oči. Vždy znova jsem se přistihoval, jak chci použít nepříjemný tón řeči. Často jsem musel poprosit o odpuštění. Během svého „půstu“ jsem se začal na toho člověka dívat a chovat se k němu s láskou. S Boží pomocí se zkušenost, která by za jiných okolností úplně zničila náš vztah, skončila pozitivně, dokonce upevnila pouto mezi námi a rozvinula ho.

Otázka srdce

Tato zkušenost rozšířila a prohloubila moje chápání půstu. Samozřejmě, že dodržuji církevní nařízení, která se týkají půstu a zříkání se, a vždy se snažím vzdát nějakého jídla nebo nápoje. Ale nyní vnímám i to, že výzva postit se je širší a jejím cílem je vnitřní změna. Jak praví Katechismus: „Ježíšova výzva k obrácení a pokání, jako již u proroků, nemíří především na vnější skutky, „žíněné roucho a popel“, posty a umrtvování, nýbrž na obrácení srdce, na vnitřní pokání“ (1430). Postění se je vnějším projevem a prostředkem vnitrního obrácení se. Pomáhá přetrhnout nezdravá připoutání našeho srdce. A proto když se zamýšlíme, čeho bychom se mohli během letošního postního období vzdát, první otázkou je: „K čemu jsem připoutaný?“

Pro mnohé z nás se připoutání spojuje s jídlem nebo pitím. V takovém případě bude prospěšné vzdát se koláčů, přídavku jídla nebo udělat v této oblasti nějakou jinou zvláštní oběť. Jeden post jsem se rozhodl vzdát sladkého čaje a namísto toho jsem při každém jídle pil čistou vodu. Lehké? Svatý Jan od Kříže si všiml, že i nejmenší připoutání dokáže ovlivnit srdce: „Nedělá velký rozdíl, zda je pták připoutaný tenkou nitkou anebo řetězem. I kdyby byl připoutaný nitkou, bude svázaný tak pevně, jakoby byl připoutaný řetězem“ (Výstup na horu Karmel).

Rodinný plán

Naším úkolem je pomoct našim dětem rozvíjet zdrženlivost a sebeovládání. Postní období je obrovskou příležitostí k tomu, abychom v těchto ctnostech společně rostli. Avšak motivovat celou rodinu, aby se „odpoutala“ a postila, může být velmi náročné. Spolu s manželkou si umíme vzpomenout na nejeden post, který byl fiaskem - obdobím, které přišlo a odešlo bez toho, aby přineslo nějaké viditelné, dobré ovoce. Po několika pokusech a selháních jsme zjistili, že je velký rozdíl, jestli půst naplánujeme dopředu. Potom, co jsme si povídali a modlili za postní období ve dvojici, jsme o něm začali rozmlouvat s dětmi během společných rodinných obědů. Začali jsme týden, dva dopředu s cílem vybrat si něco, čeho se vzdáme - jako rodina i jako jednotlivci - od Popeleční středy. Svoje rozhodnutí jsme sepsali a připevnili na chladničku.

Bez ukvapených rozhodnutí učiněných v poslední chvíli jsme zlepšili svou schopnost plánovat a rozvíjet různé tvořivé způsoby „odpoutání se“. Vyzkoušejte to se svou rodinou a možná budete překvapení, kolik nápadů vznikne, když si budete povídat o tom, „k čemu jsme připoutáni“. Nabízím vám několik jednoduchých příkladů. Vypnout a odpojit se. V naší společnosti zaplavené médii je vyloučit používání médií jednou z běžných možností. Pro mne bylo toto úsilí spojené se čtením denního tisku. Byla to první věc, kterou jsem dělal ráno po probuzení. Jedno postní období jsem se „postil“ od čtení novin. I když jsem získával informace z jiných zdrojů, vzdání se tohoto návyku mě téměř zabilo! Ale od té doby je první věcí, kterou ráno dělám, to, že trávíme čas s Pánem v modlitbě.

Moje manželka se s dětmi rozhodla vzdát sledování televize během týdne mimo víkendů. Dělají to tak dvacet roků a získali jsme z toho tyto výhody: po celý zbytek roku se díváme na televizi méně, naše mysli jsou více zaměřené na Pána, výsledky ve škole se zlepšily a našli jsme různé nové způsoby společné zábavy a trávení času spolu jako rodina. Pro některé z našich dětí bylo cvičením v odříkání vzdání se počítačových her. Jinými možnostmi jsou: hudba, rádio, návštěva kina a (v oblasti „komunikace“) blogování na internetu, psaní sms zpráv a telefonování.

Trávení času. Moje manželka je zdravotní sestra a pracuje na částečný úvazek na psychiatrickém oddělení. Jako mnozí zaneprázdnění lidé má sklon lpět na svém osobním čase a prostoru. Vzhledem k tomu, že u sebe rozpoznala tento sklon, si často vybírá „zříkat se“ vlastního času a během postu zve jednou do týdne jiné rodiny anebo svobodné lidi na večeři. Mariino rozhodnutí praktikovat štědrost tímto způsobem bylo požehnáním pro celou naši rodinu. Vyzvalo nás všechny vyjít ze sebe a vykročit k druhým. Během let vzniklo při postním večerním stole mnoho dobrých vztahů. Nastav si budík. Jednou jsem se zúčastnil duchovních cvičení, kde přednášející poukázal na to, že Ježíš vstával „brzy ráno, ještě za tmy“ (Mk 1, 35), aby trávil čas s Otcem. „Všimněte si,“ říkal, „Písmo svaté neuvádí, že by si Ježíš opět lehl do postele a usnul!“

Během jednoho postního období jsem se rozhodl zříct se ranního dřímání a vstát hned, jak mi zazvoní budík. Snažil jsem se odpoutat od svého zvyku delšího spánku a vstával jsem ráno dřív. Zanedlouho se ke mně přidala i manželka a stalo se to naším celoživotním zvykem. Některé z našich dětí praví, že náš příklad je jedním z důvodů, proč ony samy mají ráno čas na každodenní osobní modlitbu. Darovat něco. Dobrou formou půstu je zbavit se toho, co vlastníme - ne pouze zbytečností, které se najdou v každé domácnosti, ale i věcí, na které jsme vázáni. Mám rád knihy. Minulý rok jsem během postu mnohé z nich porozdával. Marie pouklízela svůj šatník a darovala do charity tolik věcí, že jsem měl dojem, že polovina věcí je tam od ní. Naše desetiletá dcera vzala několik svých hraček a dala je do stánkového prodeje. Utržené peníze odevzdala přítelkyni, která byla v nouzi.

Ztišit se. Jedni naši přátelé považují půst za období, ve kterém se postí od hluku a neustálé činnosti. Jednou do týdne nasednou do auta a cestují třicet minut do nejbližšího kostela, kde je nepřetržitá adorace. Kolik času tam stráví, záleží na tom, na kolik unavené jsou jejich nejmenší děti, ale všichni se učí, jak setrvat v tichosti! Každý se raduje z tichého času stráveného s Ježíšem - a rodiče mají pauzu od neustálého hluku. Rozhýbej se. Kdo není připoutaný k tělesnému pohodlí? Já určitě ano. V této oblasti mého života je lenost tradičně zakořeněná a podkopává všechny pokusy o tělesné cvičení. Před šesti roky, kdy se blížil čas postu, jsem se rozhodl, že začnu cvičit každý druhý den dvacet minut jednoduché cvičení a obden budu chodit běhat. Bylo to pro mne náročné a bál jsem se, že nebudu mít dost silnou vůli. Obrátil jsem se k Pánu a vnímal jsem, že mi praví: „Nabídni to jako oběť za hlubší obrácení sebe a jiných.“ A to byla motivace, kterou jsem potřeboval.

Co to bude?

Když uvažujeme nad tím, čeho se zřekneme během letošního postního období, nezapomeňme ke svému hledání pozvat Ducha svatého. S jeho vedením uděláme my i naše rodiny moudrá předsevzetí, která přinesou dobré ovoce. S jeho mocí, která v nás působí, máme šanci dodržovat je! A tak se ještě jednou ptám sám sebe: „Na co jsem vázaný?“ Hm… Lidé mi praví, že jsem neústupný a neposlouchám druhé - možná bych se mohl během těchto čtyřiceti dní postit od vyjadřování svého názoru… A je tu předsevzetí, které jsem schopný dodržet jen díky milosti!