Několik tipů, jak zlepšit svůj vztah s Bohem ▪ Zuzana Vandáková

10 (ne)všedních tipů, jak zlepšit svůj vztah s Bohem (nejen v postním období)

Neboť jak řekl svatý Augustin: „Ten, který tě bez tebe stvořil, bez tebe tě nespasí!“ Anebo na jiném místě: „Na cestě duchovního života nejít dopředu, znamená couvat.“

1. Modlitba a svátosti

„Jestliže se modlíte, ze dvou zrnek, které zasejete, vyrostou čtyři klasy.“ (sv. don Bosco) A často! Pravidelná modlitba a přijímání svátostí - zejména Eucharistie a svátosti smíření - bez toho se nepohneme dál. Je to základ, na kterém můžeme stavět. Od něho se odvíjí vše další. Což tak zajít na mši svatou i přes týden, nejenom v neděli (a především nejenom z povinnosti)?

2. Slovo

„Bez rozjímání bude náš mozek brzy nahrazený kopírkou a zdá se, že to není příliš důstojná výměna.“ (Alessandro Pronzato). Písmo svaté, ale i duchovní literatura, články... Cokoliv hodnotného (a duchaplného). Sytit se Slovem i slovem. Tím, které buduje náš vztah s Pánem. Často. Denně. Sytit duši i ducha. Například strávit patnáct minut čtením z Božího slova / nebo křesťanské literatury. Anebo si najít krátký úryvek a rozjímat nad ním. Stačí i věta.

3. Ticho

„Na počátku bylo ticho. Všechno, co činí život velkým, je z ticha a pro ticho v člověku.“ (Pavel Strauss). V tichu v nás Slovo může znít a dozrávat. V tichu můžeme uslyšet Boží hlas. V tichu nacházíme Boha i sebe samé. Co tak ztišit se každý den aspoň na pár minut, případně na nějakou tu hodinku týdně? Anebo občas zajít na pár dní do ticha?

4. Vděčnost 

„Díky Bohu za to, že se ke mně neustále sklání, aby mi něco bral.“ (sv. Matka Tereza). Děkovat za ztráty i zisky. Za úspěchy i neúspěchy. Za všechno. Totálně. Denně. Už jste někdy zkusili každý večer napsat seznam například deseti věcí, za které jste v daný den vděční? A vůbec to nemusí být jen pozitivní věci - sami dobře víme, že děkovat za negativní, nelehké věci je mnohem těžší. Ale i to je potřebné! Vyzkoušejte to!

5. Schopnost žasnout

„Skutečně duchovně živý je ten člověk, který neztratil schopnost žasnout.“ (G. K. Chesterton). Nad každou (ne)všedností života. Jak malé děti. S otevřenýma očima. Dychtícím srdcem. Otevřenýma ušima. Nic nebrat jako samozřejmost. Nechávat se nadchnout krásou Boha ve stvoření. Vystoupit na vrch a nechat se fascinovat nádherou přírody. Jít na procházku a nechat se ohromovat Božím stvořením.

6. Změna smýšlení

„Základním tématem křesťanství je změna - kdo se nechce změnit, ať změní vyznání.“ (Pavel Kosorin). Pokání jako obnova smýšlení. Roztrhnout si srdce, a ne šaty. Pokání, které není v první řadě o půstu těla, ale srdce. Pokání, které má proměnit naše kamenné srdce na srdce z masa. Srdce, která budou schopná milovat. Je dobré zkusit zvednout zrak a tak získat výhled. Podívat se na věci z Boží perspektivy. Podívat se na život, sebe, druhé - na všechno, čím žijeme - z perspektivy věčnosti. Při pohledu z nebe vypadají mnohé věci jinak. A většinou mnohem jednodušeji.

7. Maria (a svatí)

„Maria je jedním z největších darů, jaké kdy lidstvo od Ježíše dostalo. Ježíš nám dal úplně všechno, co měl.“ (Elias Vella). Mariina velikost nespočívá(la) v privilegiích, ale v následování Ježíše. Maria nás drží za ruku a doprovází nás na naší cestě k Ježíšovi. Život Marie i svatých jsou pro nás inspirací jak kráčet do věčnosti. Kdy jste naposledy četli životopis nějakého světce? Třeba je zapotřebí oprášit knihovnu.

8. Odevzdanost, ale ne pasivita

„Odevzdání se do rukou Hrnčíře. Vůbec to není pohodlná událost. Maskér pracuje pouze s povrchem, zatímco Bůh je hrnčíř, který ztvárňuje a proměňuje do hloubky.“ (Jacques Dupont OCart). Svatost? Následování Ježíše. Svatost, která nespočívá v pokání a oběti, ale ve sjednocení s Otcovou vůlí. Vždyť naším největším dobrem je plnit Otcovu vůli. Zkuste si pomoci modlitbou od Charlesa de Foucauld: „Můj Otče, odevzdávám se ti, učiň se mnou, co se ti zalíbí.“ Každé ráno odevzdávat svoji vůli, rozum i tělo Pánovi. A každý den nanovo. Stále znova a znova.

9. Skutky milosrdenství

„Pokud každý z nás každodenně udělá skutek milosrdenství, ve světě nastane revoluce.“ (papež František). Ne na papíře, v hlavě, ale v praxi. Církev nám předkládá  sedm skutků duchovního a tělesného milosrdenství. Buďte tvořiví! Zkuste si dát předsevzetí vykonat každý den jeden z každého soudku. A to se ani zdaleka nemusíme omezovat jen názvy daných skutků. Buďte originální! Možností je tolik, kolik je lidí ve světě.

10. Jednoduchost a přirozenost

„Milost předpokládá přirozenost.“ (sv. Tomáš Akvinský). Ne vyumělkovaná, nepřirozená, umělá slova či skutky. Být přirozený a jednoduchý. Autentický. Žít svou víru přirozeně. Ježíš k nám nepřichází se seznamem věcí, které máme udělat, ale se seznamem toho, co on pro nás udělal (a dělá). Ježíš je ten, kdo zvedá břemena. Nepřidává další. Nekomplikuji příliš svůj život, nepřidávám si břemena navíc? Pokud ano, je načase je odstranit! Ježíš to s láskou udělá!

© All rights reserved | pro homiletický web homilie.eu povoleno dne 08.03.2017.