Zdroj: © Děkanský hlasatel, č. 1/2007 | občasník ŘKF Praha - Uhříněves
Datum napsání:
11.01.2007
Co je to masopust a co je to půst.
Masopust je lidový obvykle třídenní svátek, který se slavil již ve středověku. Některé prameny ho uvádějí ještě dříve. Je přímo spjat s křesťanstvím v tom smyslu, že se slaví tři dny před Popeleční středou, kdy začíná čtyřicetidenní postní doba - příprava na velikonoce. Etymologicky odpovídá slovo masopust latinskému carne vale - rozloučení s masem. Masopustní rozpustilosti a veselí, pokud nepřekračují únosnou míru, dávají možnost oprostit se od každodenních starostí, což nejspíš potřebuje každý člověk. Půst má dvě formy: újmu, která je závazná na Popeleční středu a Velký pátek a obnáší dovolení pouze jednou za den se dosyta najíst, a zdrženlivost od masitých pokrmů (přesněji masa z teplokrevných zvířat), která kromě Popelce a Velkého pátku platí i o všech pátcích v roce, nepřipadá-li na ně některá slavnost (ve smyslu církevního kalendáře - např. Zjevení Páně). Česká biskupská konference umožnila nahradit bezmasý pátek nějakým skutkem lásky nebo skutkem zbožnosti.
V přísném slova smyslu zavazuje půst újmy od 21. do 60. roku života, půst zdrženlivosti od masitých pokrmů od dovršeného 14. roku života. To znamená, že mládež od 14 do 21 let je na Popeleční středu a Velký pátek vázána pouze zdrženlivostí od masa. Je však vždy záhodno sledovat především ducha tohoto ustanovení. Cílem postu není někomu poničit zdraví, ale na druhou stranu proč by i děti a starší křesťané, když jsou zdraví, nemohli obětovat i víc, než stritkně musí? Půst byl ostatně zaveden i pro naše osobní dobro - neboť postem v nás napravuješ všechno křivé a obracíš nás k sobě, postem nám dáváš vytrvalost a sílu - také modlitba posílená postem má vždy větší účinnost. Jako třetí prostředek posvěcení přistupuje k postu almužna, která v současné době opět nabývá na aktuálnosti.
Připomeňme, že dřívější postní praxe byla mnohem přísnější: půst újmy platil v postním období i o středách, pátcích a sobotách, o tzv. kvatembrových dnech (kající středy, pátky a soboty čtyřikrát v roce), na Štědrý den a o vigiliích velkých svátků. Tzv. eucharistický půst má za účel připravit i tělo k přijetí Nejsvětější svátosti oltářní. Zavazuje v současnosti jednu hodinu před okamžikem svatého přijímání nic nejíst a nepít, s výjimkou vody a skutečných léků. Opět srovnejme: do Pia XII. se nic nesmělo jíst už od půlnoci. Později byl tento půst zkrácen na 3 hodiny pro pokrmy a 1 hodinu pro nápoje, až Pavel VI. uzákonil současnou praxi.
Eucharistický půst napomáhá živému vědomí, že Nejsvětější svátost oltářní není nějaký běžný pokrm, ale že to je chléb andělský, na jehož přijetí musí být člověk skutečně celou bytostí připraven. Tato atmosféra přímo dýchá z řádků známého románu: V lesovně už byli vzhůru. Zdeňa seděla v kuchyni u první porce snídaně. Jak Kája vešel, hned volala: „Týno, dejte Kájovi kávu!“ Týna však řekla: „Kdepak, Zdeničko, Kája dnes půjde k svatému přijímání, a to nesmí nic jíst!“ Zdeňa zapomněla dovřít hubičku. Kája stál před ní moc vysoko. O hladu půjde a bude přijímat Tělo Páně! Ona by taky hned šla … K svatému přijímání přistupoval s hlubokou pokorou a jeho drobné rtíky, ještě když třikrát odříkaly: „Pane, nejsem hoden“, říkaly to až do chvíle, kdy svatá bílá hostie byla vložena v jeho ústa.
Masopust je lidový obvykle třídenní svátek, který se slavil již ve středověku. Některé prameny ho uvádějí ještě dříve. Je přímo spjat s křesťanstvím v tom smyslu, že se slaví tři dny před Popeleční středou, kdy začíná čtyřicetidenní postní doba - příprava na velikonoce. Etymologicky odpovídá slovo masopust latinskému carne vale - rozloučení s masem. Masopustní rozpustilosti a veselí, pokud nepřekračují únosnou míru, dávají možnost oprostit se od každodenních starostí, což nejspíš potřebuje každý člověk. Půst má dvě formy: újmu, která je závazná na Popeleční středu a Velký pátek a obnáší dovolení pouze jednou za den se dosyta najíst, a zdrženlivost od masitých pokrmů (přesněji masa z teplokrevných zvířat), která kromě Popelce a Velkého pátku platí i o všech pátcích v roce, nepřipadá-li na ně některá slavnost (ve smyslu církevního kalendáře - např. Zjevení Páně). Česká biskupská konference umožnila nahradit bezmasý pátek nějakým skutkem lásky nebo skutkem zbožnosti.
V přísném slova smyslu zavazuje půst újmy od 21. do 60. roku života, půst zdrženlivosti od masitých pokrmů od dovršeného 14. roku života. To znamená, že mládež od 14 do 21 let je na Popeleční středu a Velký pátek vázána pouze zdrženlivostí od masa. Je však vždy záhodno sledovat především ducha tohoto ustanovení. Cílem postu není někomu poničit zdraví, ale na druhou stranu proč by i děti a starší křesťané, když jsou zdraví, nemohli obětovat i víc, než stritkně musí? Půst byl ostatně zaveden i pro naše osobní dobro - neboť postem v nás napravuješ všechno křivé a obracíš nás k sobě, postem nám dáváš vytrvalost a sílu - také modlitba posílená postem má vždy větší účinnost. Jako třetí prostředek posvěcení přistupuje k postu almužna, která v současné době opět nabývá na aktuálnosti.
Připomeňme, že dřívější postní praxe byla mnohem přísnější: půst újmy platil v postním období i o středách, pátcích a sobotách, o tzv. kvatembrových dnech (kající středy, pátky a soboty čtyřikrát v roce), na Štědrý den a o vigiliích velkých svátků. Tzv. eucharistický půst má za účel připravit i tělo k přijetí Nejsvětější svátosti oltářní. Zavazuje v současnosti jednu hodinu před okamžikem svatého přijímání nic nejíst a nepít, s výjimkou vody a skutečných léků. Opět srovnejme: do Pia XII. se nic nesmělo jíst už od půlnoci. Později byl tento půst zkrácen na 3 hodiny pro pokrmy a 1 hodinu pro nápoje, až Pavel VI. uzákonil současnou praxi.
Eucharistický půst napomáhá živému vědomí, že Nejsvětější svátost oltářní není nějaký běžný pokrm, ale že to je chléb andělský, na jehož přijetí musí být člověk skutečně celou bytostí připraven. Tato atmosféra přímo dýchá z řádků známého románu: V lesovně už byli vzhůru. Zdeňa seděla v kuchyni u první porce snídaně. Jak Kája vešel, hned volala: „Týno, dejte Kájovi kávu!“ Týna však řekla: „Kdepak, Zdeničko, Kája dnes půjde k svatému přijímání, a to nesmí nic jíst!“ Zdeňa zapomněla dovřít hubičku. Kája stál před ní moc vysoko. O hladu půjde a bude přijímat Tělo Páně! Ona by taky hned šla … K svatému přijímání přistupoval s hlubokou pokorou a jeho drobné rtíky, ještě když třikrát odříkaly: „Pane, nejsem hoden“, říkaly to až do chvíle, kdy svatá bílá hostie byla vložena v jeho ústa.
