Autor: P. Ladislav Heryán, SDB
Zdroj: © Katolický týdeník, č. 10/2012 | List českých a moravských diecézí
Datum napsání:
06.03.2012
Jak je postní doba vlastně dlouhá?
Proč se říká, že postní doba má 40 dní, když je to vždycky 46 dní?
Postní doba má sice 46 dní, ale postních dnů je v ní skutečně jen čtyřicet. Český výraz „doba postní" je ovšem poněkud nepřesný. Vlatinské liturgii se tato doba nazývá „Tempus quadragesimae", tedy „Doba čtyřicetidení", protože jejím primárním aspektem není „půst", nýbrž čtyřicetidenní příprava katechumenů na jejich křest o velikonoční noci. Každý křesťan se přitom s nimi má připravovat na obnovu vlastního křestního slibu. Nedílnou součástí této přípravy je - po Ježíšově vzoru na poušti - i půst, a tedy odtud snad pochází ono české, ovšem zavádějící a spíše zlidovělé označení „doba postní".
Doba postní se v církvi slaví od 5. století. Začínala první nedělí postní. Jelikož však křesťané nikdy neděli za postní den nepovažovali, byly k této době přidány další dny. V současné podobě se tedy doba postní skládá ze čtyřiceti postních dnů, pěti postních nedělí a neděle květné - jedná se tedy skutečně o 46 dnů. Označení nedělí jako „postní" chce zkrátka upozornit, že tyto neděle jsou součástí postní doby. Znovu si však musíme připomenout, že neděle jsou takto označeny pouze v češtině. V latinské liturgii se jedná o neděle „čtyřicetidení" (např. „Dominica V Quadragesimae", tedy česky „Pátá neděle čtyřicetidení"). Vlastně ani „květná neděle" není v latině „květná", nýbrž „Dominica in Palmis de Passione Domini", tedy „Palmová neděle o Pánově umučení" - snad proto, že při Ježíšově vjezdu do Jeruzaléma lidé kladli na cestu palmové ratolesti; u nás palmy nerostou, zato kvetou první kočičky.
Proč ale hovoříme o „čtyřiceti dnech"? Již jsme zmínili Ježíšův čtyřicetidenní půst na poušti, jak o něm hovoří evangelisté Matouš a Lukáš (Marek o postu mlčí.) Čtyřicetidenní půst je biblickým časem přípravy na něco důležitého. Ježíš se 40 dní postí před začátkem svého veřejného působení, podobně jako to činil Mojžíš, než vyhlásil Boží zákon; stejně tak Eliáš 40 dní o hladu putoval k hoře Chorébu k setkání s Hospodinem; čtyřicet dní se vzkříšený Ježíš zjevoval učedníkům, než vystoupil na nebesa. Všechny tyto čtyřicítky jsou snad symbolickým vyjádřením čtyřiceti let putování Izraele pouští z egyptského otroctví do země zaslíbené.
My, kteří jsme zažili komunismus, máme hrubou představu o tom, jak dlouho čtyřicet let trvá a co se za tuto dobu se společností stane. Jedná se zhruba o dvě generace, přičemž jsme zrovna v polovině další čtyřicítky života ve svobodě, a můžeme tedy vnímat míru rychlosti společenských přeměn. Podobně ten, kdo dobu postní bere vážně, dobře ví, že čtyřicet dní je tak akorát, ani málo, ani moc, právě na míru srdce, vůle a rozumu člověka.
