Zdroj: © Slovo medzi nami » ročník 13, č. 3/2012 | smn.sk
Český překlad: Anežka Hamplová | Archidioecesis Olomucensis
Datum napsání:
26.02.2012
Evangelijní poselství: Co je to?
Je to víc, než vidíme
„Hle, nyní je čas příhodný, nyní je den spásy!“ (2 Kor 6, 2)
Každou Popeleční středu slyšíme tato slova svatého Pavla. Vyzývají nás, abychom v postním období přijali do svého života Ježíše. Říkají, že čas půstu nám nabízí jedinečnou příležitost růst ve víře a plněji zakusit Boží lásku. Říkají, že Bůh má pro nás v tomto období další milost, přijmeme-li jeho pozvání. Ale jak můžeme přijat Boží pozvání, nevíme-li, co je to „spása“? Jak můžeme růst ve víře a prohloubit svůj vztah k Bohu, nevíme-li, co chce učinit v našem životě? Ve světě s tolika protichůdnými filozofiemi a názory na Boha se můžeme ztratit. Ve světě, který má tendenci uzavřít Boha do jakési škatule a vyhradit mu jen nedělní ráno, můžeme lehko zanechat svoje očekávání a zredukovat víru jen na návštěvu kostela a dodržování souboru pravidel.
Ježíš nám však v každém postním období nabízí mnohem víc. Rok co rok nám nabízí mocné období milosti, aby nám ještě hlouběji změnil srdce a plněji obnovil náš život. Nyní je ten čas! Ne příští měsíc, či příští rok, anebo když půjdeme do důchodu. Právě teď je čas milosti, je to náš čas! Abychom přijali toto pozvání, soustřeďme se na spásu, kterou nám Ježíš získal. Zaměřujme se na tento text: „Neboť tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný“ (Jn 3, 16). Chceme najít odpověď na otázku, co tato slova, která vystihují evangelium spásy, v našem životě znamenají.
Věřím…
Asi neexistuje lepší shrnutí poselství o spáse než Vyznání víry, které každou neděli recitujeme či zpíváme při mši svaté. Ono hovoří, že Bůh je náš Stvořitel a Otec. Hovoří, že Ježíš je jeho jediný Syn, božská osoba Nejsvětější Trojice. Hovoří, že se Ježíš stal člověkem jako my, „pro nás a pro naši spásu“ zemřel na kříži a vstal z mrtvých. Hovoří, že Ježíš poslal Ducha svatého, aby nám dal podíl na božském životě. Hovoří, že Ježíš ustanovil církev jako celosvětový znak jeho moci a přítomnosti. A hovoří, že Ježíš opět přijde na konci času, aby nás vzal do věčného života. Toto je jádro naší víry, podstata poselství o spáse. Je to poselství, které Petr hlásal o letnicích, a poselství, které Pavel šířil na všech svých misijních cestách. Je to poselství všech apoštolů, poselství, které církev uchovává a hlásá už přes 2 000 let. Je to poselství, které naplňovalo první mučedníky odvahou, poselství, které vedlo lidi jako Františka z Assisi a Kateřinu Sienskou k životu modlitby, a které podnítilo Matku Terezu a Jana Bosca k životu láskyplné služby. Nezáleží na tom, do jaké části církevních dějin nahlédneme, neboť vždy najdeme totéž proměňující poselství: Všichni jsme hříšníci. Ježíš nás vykoupil z hříchů. A skrze víru v něho můžeme žít nový život.
Víc než odpuštění
Přemýšlíme-li o evangeliu, téměř automaticky říkáme, že Ježíš umřel za naše hříchy. Je to pravda a je to úžasná pravda. Ale Ježíš učinil víc než jen to, že pro nás získal odpuštění. Přemýšlejte o tom takto: Kdybyste měli dluh miliony eur a nějaký neznámý člověk by přišel a zaplatil ho, byli byste nepochybně velmi vděční - pravděpodobně byste se nesmírně radovali! Vaše situace by se velmi změnila, ale zůstali byste tím stejným člověkem. Možná půjdete a budete dělat totéž, co vás předtím dostalo do problémů, protože se ve vás nic nezměnilo. Ježíš zemřel za naše hříchy - za všechny. Vykoupil nás ze smrti a osvobodil nás od soudu, který jsme si zasloužili. Přestože je to úžasné a velkodušně, je to pouze část toho, co pro nás učinil na kříži. Ježíš nás nepřišel pouze vysvobodit z hříchů; přišel nám dát i nový život. Kdyby se jeho poslání omezilo jen na odpuštění hříchů, neposlal by do našeho srdce Ducha svatého a nedal by nám všechny svátosti a učení církve. Ježíš nepřišel, aby nám pouze odpustil hříchy; přišel nám dát nový život. Přišel nás proměnit na nové stvoření!
Zůstávat v Kristu
Prorok Ezechiel asi pět set roků před Ježíšovým příchodem vykreslil obraz o velkolepém díle, které Ježíš přišel vykonat. Ezechiel řekl, že Bůh nás chce očistit, dát nám nové srdce a vložit do nás nového ducha. Dokonce řekl, že Bůh nám chce dát svého ducha (Ez 36, 26 - 27). Jinými slovy, Bůh nás chce spasit a dát nám svůj božský život. Sám Ježíš, když řekl Nikodémovi: „Musíte se narodit znovu“ (Jn 3, 7), mluvil o tomto velkém přislíbení. Při Poslední večeři o tom hovořil jasněji, když apoštolům řekl: „Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti“ (Jn 15, 5) a „Zůstaňte ve mně a já (zůstanu) ve vás“ (Jn 15, 4). Co vidíte, když se podíváte například na vinný kmen? Vidíte listy, větve, kořeny, ba i střapce hroznů. Ale ve skutečnosti je nevidíte izolovaně. Vidíte různé části téhož vinného kmene. Ježíš podobně chce, abychom se s ním sjednotili, abychom byli jedno s ním, „v něm“. Chce, aby do nás proudila jeho moc a život právě tak, jak ratolesti na vinném kmeni dostávají život. Chce nás naplnit svým životem do takové míry, že budeme vědět, že jsme s ním velmi úzce spojení.
Můžeme se „ zbožstvit“
Podle církevních otců je přislíbení, že nás naplní Boží život, jádrem evangelijního poselství. A nikdo toto přislíbení nepopsal jasněji a výřečněji než svatý Atanázie, biskup, který žil na konci 3. století v egyptské Alexandrii. Ve svém díle O Vtělení napsal dobře známá slova: „Bůh se stal člověkem, aby se lidé mohli stát Bohem“ (54). Potom vysvětlil, že Bůh nás „zbožstvil“ tak, že nás při křtu sjednotil s Kristem. Jak Ježíš přijal naše lidské tělo, tak je v Božím plánu, abychom my, lidé, přijali Ježíšovu božskou podobu. Samozřejmě, „zbožstvení“ neznamená, že se staneme bohy a bohyněmi anebo se staneme božskými objekty uctívání. Spíše to znamená, že Boží Duch svatý nás promění do takové míry, že začneme smýšlet a jednat, žít a milovat jako Ježíš. Podle Atanázia Adam a Eva prožívali v rajské zahradě přímé a velmi blízké spojení s Bohem. Den co den zakoušeli Boží požehnání a měli podíl na jeho životě. To znamenalo, že den co den se mu stále více podobali.
To všechno se však změnilo, když naši prarodiče neposlechli Boha a padli do hříchu. Ztráta původního stavu milosti je zmrzačila - a též nás všechny. Když však Ježíš umřel na kříži, nejenže nám odpustil hříchy, ale pozdvihl nás ze smrtelného stavu, do kterého nás dostal hřích. „Zbavil nás smrti a obnovil nás“ (O Vtělení, 16). Atanázie též pravil, že toto zbožstvení je nemožné bez Boží milosti a moci. „Nikdo jiný by nemohl přivést to, co je narušené, do neporušitelnosti, dokáže to jen sám Spasitel“ (26). Když Ježíš přijal naši lidskou přirozenost, nejenže se snížil, aby se nám stal podobný, ale též nás povýšil, abychom se mu podobali (49).
Nyní je čas
Postní období je „příhodný čas“, který nám Bůh připravil, abychom se přiblížili k Ježíšovi a zakusili jeho lásku a moc. Celé období je pro nás „dnem spásy“ (2 Kor 6, 2). Využijme tento čas, abychom přijali spásu. Zanechejme hříchu a prosme o Boží odpuštění. Ale také se ujistěme, zda se v našem životě naplňuje i přislib zbožstvení. Najděme si čas, abychom si sedli k Ježíšovým nohám a prosili ho, aby nám ukázal, jak „zlomil moc smrti a zjevil život a nesmrtelnost v evangeliu“ (2 Tim 1, 10).
