Zdroj: © Slovo medzi nami » ročník 14, č. 2/2013, s. 10-15 | smn.sk
Datum napsání:
13.02.2013
Dotklo se nás milosrdenství, dojala nás láska
Co nás pohne, abychom vzdávali slávu Bohu?
Během velikonoční vigilie budeme opět zpívat Gloria. V postním období se tato velká modlitba chvály nezpívá, ale o Veliké noci spojíme svoje hlasy s anděly a svatými a vyjádříme svůj dík nebeskému Otci. A tato modlitba jsou velké litanie! „Chválíme tě. Velebíme tě. Klaníme se ti. Oslavujeme tě. Vzdáváme ti díky, pro tvou velikou slávu. Pane a Bože, nebeský Králi, Bože Otče všemohoucí.“
Není to nějaké letmé gesto vděčnosti. Ne, je to symfonie chvály pro toho, kdo nás zachránil od smrti a přivedl nás do věčného života. Gloria je naše radostná odpověď na vykoupení, které jsme dostali, když Ježíš zemřel na kříži. Je to i hymnus vděčnosti za odpuštění, které jsme přijali, když jsme veřejně vyznali svou hříšnost během obřadu kajícnosti. V tomto článku se podívejme na ženu, která zpívala Ježíšovi„Gloria“, když jí odpustil (Lk 7, 36-50). Svědectví této ženy nám odhaluje, co můžeme zažít, přijdeme-li k Ježíšovi s pokáním a přijmeme jeho milosrdenství a odpuštění.
Přerušená večeře
Tato událost se stala v domě farizeje, který se jmenoval Šimon. Ježíš byl u něho hostem na hostině. Vše probíhalo dobře, než do místnosti přišla žena a začala neovladatelně plakat u Ježíšových nohou. Svými vlasy mu utírala nohy, líbala je a potom je pomazala olejem z alabastrové nádoby. Šimona tento emocionální výjev zarazil. Žena byla ve městě známá jako „hříšnice“, byla buď prostitutkou, anebo ženou s lehčími sexuálními mravy (Lk 7, 37). Šimon ve své mysli nepohrdl pouze ženou. Oslabil i Ježíšovo postavení.
Šimon si myslel, že kdyby byl Ježíš skutečně prorok či svatý muž, nikdy by nedovolil, aby se ho dotkl takovýto člověk. Ale Ježíše ženino gesto lásky velmi dojalo. On ví, co si Šimon myslí, a povypráví mu podobenství o odpuštění a lásce. Hovoří, že tato žena mu projevila velkou lásku, protože ví, že se jí odpustily „mnohé hříchy“ (Lk 7, 47). Na druhé straně Šimon „miloval málo“, neboť byl dobrým člověkem. Měl málo hříchů a nemyslel si, že od Boha potřebuje velikou pomoc.
Příběh o vděčné lásce
Ježíšovo setkání se ženou je příběhem o vděčné lásce. Není to nějaká bajka z dávné minulosti. Tento příběh klade každému z nás otázku: „Jak jsi vděčný za to, co Ježíš pro tebe vykonal?“ Jestliže si myslíte, že jeho smrt na kříži byl dobrý a šlechetný čin, ale není podstatný pro váš život, odpovíte lhostejností. Ale jestliže si myslíte, že to byla událost, která vám zachránila život, odpovíte úplně jinak. Tato žena viděla Ježíšovo milosrdenství v jeho podstatě: nebylo to nic menšího než její spása. Proto „velmi milovala“. Všichni jsme hříšníci. „Všichni se odchýlili“ (Řím 3, 12).
Ať máme málo hříchů a jsou všední, anebo mnoho hříchů a jsou smrtelné, všichni jsme porušili Boží přikázání. A právě pro náš hříšný stav poslal Bůh svého jediného Syna, aby nás zachránil (5, 8). Svým způsobem tato žena pochopila Ježíše a jeho poslání spásy. Ve svém srdci věděla, že Ježíš ji osvobodil od veškeré viny a hříchů. Písmo neříká, jak to věděla. Snad si s ní Ježíš prorocky vykládal, jako se ženou u studny (Jn 4, 17-18)? Vyslovil slova milosrdenství a potom pro ni vykonal zázrak, jak to udělal, když uzdravil ochrnutého člověka, kterého spustili skrze střechu (Mk 2, 1-12)? Anebo se možná tato žena dozvěděla od sousedky o Ježíšovi a potom ho vyhledala. Nevíme, jak se to stalo. Ale víme, že se to opravdu stalo!
Duchovní znovuzrození
Bůh nám chce otevřít oči. Chce nám ukázat, že to, co se stalo vzpomínané ženě, se stane i nám, vždycky když přijímáme svátost smíření. Svatá Terezie z Avily řekla, že naše hříchy působí jako clona z dehtu, která zakrývá čistý krystal naší duše a brání Kristovu světlu, aby zazářilo. Tato žena byla vděčná Ježíšovi, protože věděla, že jí odstranil z duše „dehet“ hříchu. Úžasná zpráva zní, že to, co tato žena zažila v dávné minulosti, můžeme my zakusit při zpovědi. Papež Benedikt XVI. v promluvě o charakteru této svátosti v roce 2007 řekl: „Tato svátost se stává duchovním znovuzrozením, které proměňuje kajícníka v nové stvoření.“
Všichni víme, že zpověď odstraňuje hříchy. Ale jak řekl Svatý otec, Ježíš chce, abychom vždycky když přijímáme rozhřešení, zakusili pravé duchovní znovuzrození. Chce, abychom zažili, že naše srdce se očišťuje a naše svědomí se osvobozuje. A chce, aby nás tato zkušenost nabádala k tomu, abychom se poklonili, vzdávali chválu a adorovali právě tak, jak to činila tato hříšná žena. Chcete-li zažít při zpovědi hlouběji toto duchovní znovuzrození, kontemplujte každý den pár minut Ježíše v modlitbě. A potom uvažujte o tom, že „všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest“ (Jan 1, 3).
Přemýšlejte o všech omezeních, která Ježíš přijal, když se stal člověkem. Přemýšlejte o tom, jak to bylo náročné přijmout omezení lidského těla a skutečnost, že nyní může být unavený, slabý, hladný a žíznivý. Přemýšlejte o tom, že Ježíš se nechal ukřižovat - z lásky k vám. A nakonec přemýšlejte o tom, že ten, který položil svůj život, přichází k vám osobně při zpovědi. Představte si, že vám hovoří: „Odpouštím ti. Miluji tě. Jsem velmi rád, že jsi přišel ke mně.“ Když takto meditujeme o Ježíšovi, můžeme zakusit Ježíšovu přítomnost při zpovědi a když dostaneme rozhřešení, můžeme uzřít jeho slávu. Může nás to inspirovat, abychom ve svém životě sloužili jemu a jeho církvi.
Horlivost pro Ježíše
V Písmu je mnoho příběhů lidí, kteří viděli Boha ve vidění. Tyto příběhy většinou zjevovaly Boží velikost a nedostatky člověka, který ho viděl. Ti lidé se ale necítili zahanbení anebo vinni, ale byli dojatí a klaněli se Pánu úplně jinak. Klaněli se mu asi tak jak hříšná žena. Prorok Izaiáš měl toto vidění. Viděl Pána, který seděl na trůnu v celé své slávě, a zároveň viděl svůj vlastní hřích. Nejprve zvolal: „Běda mi, jsem ztracen. Jsem člověk nečistých rtů… a spatřil jsem na vlastní oči Krále, Hospodina zástupů“ (Iz 6, 5). Bůh však očistil Izaiáše od hříchů a prorok byl tak dojatý, že chtěl hned sloužit Pánu. Pravil: „Hle, zde jsem, pošli mne!“ konat tvoje dílo (Iz 6, 1-8).
Hříšná žena neměla vidění, ale viděla Ježíše osobně. Její zkušenost byla podobná jako Izaiášova. Když se s Ježíšem setkala, chtěla se mu jen klanět a děkovat mu za jeho milosrdenství. Věnovala se pouze tomu a dělala to celou svou bytostí. Nic jí nemohlo odloučit od Ježíše, ani Šimonův nesouhlas, když vešla do jeho domu. Bratři a sestry, Ježíš se nám chce zjevit tak, jak se zjevil Izaiášovi a hříšné ženě i mnoha jiným, abychom byli pro něho stejně horliví jako oni. Jestliže si myslíte, že to není možné, potom přemýšlejte o Ježíšově horlivosti pro vás. Přemýšlejte, jak moc vás miluje. Vzpomeňte si na všechny okamžiky, kdy byl u vás, utěšoval vás a povzbuzoval. Přemýšlejte o horlivosti, která ho vedla na kříž - a tatáž horlivost ho o tři dny později vzkřísila z mrtvých. Učinil to pro vás! Přijměte tuto horlivost do svého srdce, a ať je vaše horlivost a láska vůči němu jasnější a silnější.
Vzdávejte Bohu slávu!
Bůh chce dát nám všem chvíle, kdy zakusíme jeho úžasnou přítomnost. Chce, abychom uviděli svoje hříchy a porovnali je s jeho dokonalostí - ale ne proto, abychom se cítili vinní, znechucení či zahanbení. Ne, chce nás přivést k sobě. Hříšníci běží k Ježíšovi. Hříšníci hledají jeho milosrdenství. Hříšníci jsou osvobození. Hříšníci odpovídají tak, že se vroucně a upřímně klanějí. V tomto postním čase se každý den pozorněji zahleďte na kříž a modlete se svoje „Gloria“. Velebte, klaňte se a oslavujte Ježíše. Vyjádřete svou radost Pánu a povězte mu: „Miluji tě. Děkuji ti, že jsi zemřel na kříži. Pane, dávám ti vše, celé svoje srdce a vůli.“ Mnoho se vám odpustilo. Nyní pojďte a velmi milujte!
